Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
„Jsem vděčný svým rodičům, že jsem v pravý okamžik facku taky dostal,“ míní ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Zlehčuje tak chování, které mnohým působí trauma.
Komu z nás v dětství „jedna nepřilítla“? V některých rodinách se takové selhání objevuje zřídkakdy, ale v jiných je na denním pořádku. Někdo proto na takového „lepáka“ vzpomíná s úsměvem, ale některým mohly fyzické tresty v dětství způsobit doživotní trauma. Jak to vidí čtenářstvo Refresheru? A proč je podle poslankyně Marie Jílkové (KDU-ČSL) nutné v občanském zákoníku deklarovat, že tělesné tresty nejsou přijatelnou výchovnou metodou?
Začátkem roku 2022 mnohé pobouřil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), když v rozhovoru pro Aktuálně uvedl, že nechce výslovně zakázat fyzické trestání dětí, jako je tomu už v mnoha jiných zemích.
Kromě toho ve společnosti rezonovaly i další jeho výroky, jako například „není namístě hledat definici, která by znamenala, že rodič nemůže dát svému dítěti ve výjimečné situaci pohlavek“ nebo „jako táta pěti dětí si myslím, že dát do zákona ustanovení, které říká, že rodič ve výjimečné situaci nemůže v rámci výchovy vůbec dát pohlavek nebo takzvaně lepnout jednu na zadek, není správné“.
Sám Jurečka pak uvedl, že i on v dětství párkrát dostal facku a je „za to vděčný“. „Jsem z prostředí, kde rodiče uměli v pravý okamžik vymezit, kde jsou mantinely,“ dodal Jurečka. Skoro jako by neexistovaly jiné metody, kterými ony mantinely lze vymezit.
Část veřejnosti výroky ministra práce a sociálních věcí nadzvedly ze židle, jiní s ním souhlasili a další se dali do boje. Do boje proti fyzickému násilí páchanému na dětech.
Anketa:
Je podle tebe v pořádku dát dítěti „výchovný pohlavek“?
Ano, je to naprosto normální.
Ano, ale jen ve výjimečných situacích.
Ne, nikdy by se to nemělo dít.
Ano, je to naprosto normální.
29 %
Ano, ale jen ve výjimečných situacích.
42 %
Ne, nikdy by se to nemělo dít.
29 %
Fakta hovoří jasně
Liga otevřených mužů ve spolupráci s výzkumnou agenturou Nielsen Admosphere v roce 2018 zveřejnila průzkum týkající se násilí na dětech. Z něj vyplývá, že k fyzickým trestům se uchylují až dvě třetiny českých rodin. Polovina z nich pak nejčastěji přistupuje k plácnutí přes ruce nebo zadek a pětina rodičů svým ratolestem dává pohlavek nebo facku.
Zdroj: REFRESHER/Eliška Kubů
Jak ale potvrzuje výzkum zveřejněný na webu The Lancet, takový „výchovný lepák“ dítěti žádné mantinely nenastaví. Naopak. Čím častěji se rodiče uchylují k fyzickým trestům, ať už kvůli neposlušnosti, či čemukoli jinému, tím více vzdoru v dětech vyvolávají. Pohlavky nemají žádný pozitivní dopad na vývoj dítěte a naopak u dětí, které jsou fyzicky trestány, stoupá míra jejich agrese.
Jedinci, kteří byli v dětství tělesně trestáni, navíc mají v dospělosti problémy se sebevědomím, častěji se u nich projevují duševní problémy a problematické pro ně je také navazování vztahů – ať už partnerských, či přátelských. Mají pak také vyšší náchylnost k závislostem a promiskuitě.
Na přísloví „škoda každé rány, která padne vedle“ raději zapomeň. Facka dítě poslušnosti prostě nenaučí.
Refresher zjišťoval, jak problematiku fyzických trestů na dětech vidí jeho čtenářstvo. V anketě, zda jsou tělesné tresty v pořádku, hlasovalo 68 % z vás pro „ne“ a 32 % z vás pro „ano“. Nicméně. Část respondentů*respondentek hlasujících pro „ne“ měla k anketě dodatek. Všichni z nich byli rodiče.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Trest možná krátkodobě zafunguje, ale dítě frustruje a vyvolá v něm agresi, kterou si pak bude chtít vybít jinde.
Dítě frustrované a vystrašené násilím si takto neosvojí lepší způsoby chování. Jen si zvnitřní, že je neschopné a špatné.
Strach nerovná se respekt.
Trest nebo rána dítěti neukáže, jak by se mělo zachovat příště.
„Myslím, že snad každý z naší generace někdy dostal výchovnou facku, a nemyslím si, že by nás to nějak poznamenalo. Taky když si všimneš, tak naše generace má k rodičům větší respekt než dnešní děti, které mají benevolentní výchovu a rodiče mají u pr**le,“ míní dvaatřicetiletá Zuzana. „Ale zase je pravda, že když dám malé přes zadek, tak ji pak obejmu, řeknu jí, že ji miluju, a zeptám se, zda ví, proč to tak bylo,“ dodala.
Zdroj: REFRESHER/Eliška Kubů
Podobně to vidí také o rok starší Lenka, matka dvou dětí. „Není to v pořádku, ale u nás doma je to bohužel časté. Prostě přes ten zadek dostanou, když jim domlouvám a domlouvám a ani podesáté na má slova nereagují. Pak jsem na sebe naštvaná. Beru to jako svoje osobní selhání,“ popsala.
„Mlátit dítě nějak víc mi přijde jako selhání rodičů. Na druhou stranu, i my se jednou za čas uchýlíme k výchovnému lepáku. Ale jen jemně, přes prsty. Ne jak nějací magoři, co svoje děti řežou každý den,“ svěřil se třicetiletý Dominik.
Bohužel, i takový občasný „lepák“ může vést k traumatu. „Když jsem byla na Vánoce s rodinou svého přítele, upadl mu na zem talíř. Okamžitě jsem se uzavřela. Čekala jsem křik, násilí, výhrůžky. Nic z toho se ale nestalo. Jsem poznamenaná svým dětstvím,“ svěřila se naše čtenářka Katka. A takových případů je mnoho.
Anketa:
Poznamenaly tě fyzické tresty rukou tvých rodičů?
Ano, mám z toho trauma.
Ne, zasloužil*a jsem si to.
Ne, rodiče mě nikdy neudeřili.
Ano, mám z toho trauma.
8 %
Ne, zasloužil*a jsem si to.
84 %
Ne, rodiče mě nikdy neudeřili.
8 %
Dětství bez násilí
Ostatně o tom, že násilí páchané na dětech nevede k ničemu dobrému, často hovoří i poslankyně Marie Jílková (KDU-ČSL). „Chceme poukázat na to, že děti v české společnosti nejsou dostatečně chráněné před násilím, které společnost toleruje jako výchovnou metodu,“ komentovala kampaň proti fyzickým trestům na dětech, která souvisí s iniciativou Dětství bez násilí.
„Záměrem je v občanském zákoníku deklarovat, že tělesné tresty nejsou přijatelnou výchovnou metodou. Stejně jako deklarujeme, že si manželé mají být věrni, stejně jako říkáme, že rodiče mají být svým dětem všestranně příkladem, a stejně jako v občanském zákoníku říkáme, že děti mají dbát svých rodičů a podřídit se jejich výchovným opatřením,“ pokračovala Jílková.
„Smyslem úpravy je apelovat na rodiče, aby si sami uvědomili, že je vhodnější používat jiné výchovné prostředky,“ dodala.
Právě prevencí, vzděláváním rodičů a dalších orgánů, ale také pomocí dětem, které čelí tělesným trestům, se zabývá již zmíněná kampaň Dětství bez násilí. Ta vznikla pod záštitou centra Locika, Úřadu vlády, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí.
Na webu Dětství bez násilí jsou volně dostupné brožurky, které rodičům poradí, jak s dětmi řešit problémy bez násilí, informují je o důsledcích tělesných trestů a naučí je, jak si s dětmi stanovit hranice i bez násilí. Další návody pak zcela jistě ocení lidé pracující s dětmi, kteří si občas také nevědí rady.
V neposlední řadě se pak na Dětství bez násilí mohou obrátit i samy děti. „Necítíš se doma bezpečně? Máš strach o sebe nebo své blízké? Často se u vás doma křičí, vyhrožuje? Ubližují si tvoji blízcí navzájem nebo přímo ubližují tobě? Neboj se, nejsi v tom sám*sama,“ píše se na webu, kde si děti mohou říct o pomoc, a to buď prostřednictvím chatu, nebo e-mailu.
