„Jsem vděčný svým rodičům, že jsem v pravý okamžik facku taky dostal,“ míní ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Zlehčuje tak chování, které mnohým působí trauma.
Komu z nás v dětství „jedna nepřilítla“? V některých rodinách se takové selhání objevuje zřídkakdy, ale v jiných je na denním pořádku. Někdo proto na takového „lepáka“ vzpomíná s úsměvem, ale některým mohly fyzické tresty v dětství způsobit doživotní trauma. Jak to vidí čtenářstvo Refresheru? A proč je podle poslankyně Marie Jílkové (KDU-ČSL) nutné v občanském zákoníku deklarovat, že tělesné tresty nejsou přijatelnou výchovnou metodou?
Není správné, aby rodič nemohl dát pohlavek
Začátkem roku 2022 mnohé pobouřil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), když v rozhovoru pro Aktuálně uvedl, že nechce výslovně zakázat fyzické trestání dětí, jako je tomu už v mnoha jiných zemích.
Kromě toho ve společnosti rezonovaly i další jeho výroky, jako například „není namístě hledat definici, která by znamenala, že rodič nemůže dát svému dítěti ve výjimečné situaci pohlavek“ nebo „jako táta pěti dětí si myslím, že dát do zákona ustanovení, které říká, že rodič ve výjimečné situaci nemůže v rámci výchovy vůbec dát pohlavek nebo takzvaně lepnout jednu na zadek, není správné“.
Sám Jurečka pak uvedl, že i on v dětství párkrát dostal facku a je „za to vděčný“. „Jsem z prostředí, kde rodiče uměli v pravý okamžik vymezit, kde jsou mantinely,“ dodal Jurečka. Skoro jako by neexistovaly jiné metody, kterými ony mantinely lze vymezit.
Část veřejnosti výroky ministra práce a sociálních věcí nadzvedly ze židle, jiní s ním souhlasili a další se dali do boje. Do boje proti fyzickému násilí páchanému na dětech.
Fakta hovoří jasně
Liga otevřených mužů ve spolupráci s výzkumnou agenturou Nielsen Admosphere v roce 2018 zveřejnila průzkum týkající se násilí na dětech. Z něj vyplývá, že k fyzickým trestům se uchylují až dvě třetiny českých rodin. Polovina z nich pak nejčastěji přistupuje k plácnutí přes ruce nebo zadek a pětina rodičů svým ratolestem dává pohlavek nebo facku.
Jak ale potvrzuje výzkum zveřejněný na webu The Lancet, takový „výchovný lepák“ dítěti žádné mantinely nenastaví. Naopak. Čím častěji se rodiče uchylují k fyzickým trestům, ať už kvůli neposlušnosti, či čemukoli jinému, tím více vzdoru v dětech vyvolávají. Pohlavky nemají žádný pozitivní dopad na vývoj dítěte a naopak u dětí, které jsou fyzicky trestány, stoupá míra jejich agrese.
Jedinci, kteří byli v dětství tělesně trestáni, navíc mají v dospělosti problémy se sebevědomím, častěji se u nich projevují duševní problémy a problematické pro ně je také navazování vztahů – ať už partnerských, či přátelských. Mají pak také vyšší náchylnost k závislostem a promiskuitě.
Na přísloví „škoda každé rány, která padne vedle“ raději zapomeň. Facka dítě poslušnosti prostě nenaučí.
„Jsem proti fyzickým trestům na dětech, ALE…“
Refresher zjišťoval, jak problematiku fyzických trestů na dětech vidí jeho čtenářstvo. V anketě, zda jsou tělesné tresty v pořádku, hlasovalo 68 % z vás pro „ne“ a 32 % z vás pro „ano“. Nicméně. Část respondentů*respondentek hlasujících pro „ne“ měla k anketě dodatek. Všichni z nich byli rodiče.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Trest možná krátkodobě zafunguje, ale dítě frustruje a vyvolá v něm agresi, kterou si pak bude chtít vybít jinde.
- Dítě frustrované a vystrašené násilím si takto neosvojí lepší způsoby chování. Jen si zvnitřní, že je neschopné a špatné.
- Strach nerovná se respekt.
- Trest nebo rána dítěti neukáže, jak by se mělo zachovat příště.
- Jak vidí trestání čtenářstvo Refresheru.
