Mladý pár praktikuje japonské shibari. „Vzrušení otevírá tělo i mysl. Umožňuje jít dál s bolestí, vzniká stav odevzdání se,“ říká

Jakou roli může mít sensualita v kontextu shibari? Kromě té očividné stránky?

Mikael: Vzrušení otevírá tělo i mysl. Způsobuje v těle spoustu procesů, které umožňují jít dál například s bolestí. Pak vzniká hezký stav odevzdání se, kdy se v příjemné míře zkombinuje vzrušení a bolest. Člověk se tak příjemně ztratí v tom, co se mu všechno děje. Vzrušení umožňuje více se uvolnit.

Osobně na lidi sahám moc rád – ne na prsa či intimní orgány, ale způsobem, který jim sdělí, že se nestydím, nebojím se na ně sáhnout, nevadí mi jejich i mé vzrušení. Tím mohou být i polibky na čelo, na krk. Ale bez vyjednání čehokoliv intimního se do takových věcí nepouštím. Cestou je si o tom například promluvit – že jsme vzrušení cítili, jestli nám v tom bylo příjemně. V současné době se naštěstí nacházíme v „consent culture“, kdy se staráme o to, abychom šli do vázání a různého hraní se souhlasem. 

Dakini, ty jsi častěji modelka, Mikaeli, ty jsi častěji rigger, tedy ten, kdo váže. Jak byste pár slovy popsali tuhle svoji rozdílnou zkušenost?

Dakini: Odevzdání, důvěra, křehkost, síla. Je to stav, kdy dáváš druhému sebe – neexistuješ jako osobnost, ale kompletně se odevzdáš.

Mikael: Nacítění – na sebe, na modelku. Pokora, vděčnost – za kvalitu a sílu sdílení. Spontánnost, temnota, radost, sensualita, propojení, odevzdání – jakožto rigger se odevzdávám limitům modelky. Intenzita a souhlas.

Rozumím, jak do té zkušenosti vstupuje intenzita, kontrola, nacítění. Co je pro mě hůře představitelné, protože tu zkušenost nemám, je otázka něhy. V čem může být takto náročný, či dokonce bolestivý prožitek něžný, křehký?

Mikael: V mnoha ohledech. Když se začíná vázat, můžeme si definovat, jak drsné, nebo naopak jemné to bude. Můžu využívat jemné pohyby – pofoukání, pohlazení rukou nebo provazem. V pokročilejších fázích vázání vidím něžnost v tom, že když jsme na nějaké hraně, nejde se za ni. V náročných pozicích, třeba v závěsu, když je vidět, že psychika i tělo modelky začínají mít dost, může něha spočívat v povzbuzujících slovech, ve slovech uklidnění, ve vyjádření a ocenění krásy, statečnosti.

Při rozvazování to může být zjemnění tempa, ve změně přístupu, který do té doby byl třeba temný a vedl k náročným prožitkům, v očním či jiném kontaktu, který povede ke zjemnění a navázání srdečnějšího kontaktu. Postupně se rozpouští dynamika dominantní a submisivní a spíše je to o tom – teď tě obstarávám, teď tě vidím, jsi pro mě drahá.

Dakini: Já křehkost zažívám tehdy, kdy jsem na nějakém limitu, fyzickém či psychickém. Vnímám se jako silná žena, která si se vším poradí. A ten křehký stav je pro mě něco výjimečného, co si dovolím prožít tehdy, kdy jsem na nějaké hraně. O to víc je to paradoxní, perverzní. Křehkost souvisí přímo s dominancí, sílou, omezením. V tom omezení se totiž cítím svobodná, jemná – nemusím se o nic starat.

Jste partneři, tvoříte pár. Jak se liší vázání s člověkem, se kterým jste ve vztahu, oproti vázání s ostatními lidmi?

Dakini: Mikaelovi oproti ostatním dovolím mnohem víc. Ten člověk tě zná, ví o tvých silných i slabých stránkách. Ale od té doby, co spolu chodíme, společně vážeme mnohem méně. S tím člověkem děláš spoustu jiných věcí, trávíte čas jinak – už tam není ten chtíč, který byl na začátku nenaplněný. Teď je naplněný různými způsoby: skrze kvalitně strávený čas, sex, jakoukoli další intimní aktivitu. Ale stále je pro mě společné vázání důležité – vnímám to jako začátek našeho příběhu, základ, ke kterému se chci vracet a ve kterém si připadám dobře. S nikým jiným to není stejně intenzivní jako s ním, nikdo jiný mi není schopen dát to, co on.

Mikael: Vázání s Dakini se nic nevyrovná. S ní tam bylo vždy nejvíc propojení, co jsem kdy zažil. Kvalita toho, co jsme si schopni dávat, je nesrovnatelná s tím, co zažívám s ostatními lidmi – kteří jsou pro mě také drazí a vážu s nimi rád, ale nemám tam to ‚soulmatění‘. Když jsem poznal Dakini, na dlouhou dobu mi odpadla potřeba vázat a jít hluboko s dalšími lidmi, protože byla ona a pak – v té intenzitě a kráse – nikdo jiný. Pak jsme spolu začali chodit a to krásno a kvalita z provazů se přesunuly do každodenního života – můžeme to zažít třeba při milování, jen se místo provazů používají ruce a slova. 

Zároveň provazy mohou být trochu ohrožující. Jde se do velké intimity, intenzity. Ne vždy jsi ochotný vystavit vztah, který je jinak hodně opečovaný, tomu, že se to třeba trochu přežene, nebo naopak nepůjdu dostatečně daleko, aby si odžila to, co v ten moment chce. Chtěl bych pro ni vytvářet kvalitním a dobře odžitým vázáním co největší krásu. Vytvořil jsem sám pro sebe vysoká očekávání, proto do toho už nejdu tak často.

Dakini: Máš hrozně velká očekávání. (smích) Přitom mě zajímá tvá osobnost v provazech a to, co máme. Shibari je jen nástroj, nemusí nás pokaždé dovést daleko. Nemusí to být dokonalé, ale i to je v pořádku.

Mikael: Pro mě je to podobné, jako bych měl doma drahý náhrdelník za pět milionů. Mohu ho sice nosit každý den, ale já mu přisuzuji takovou hodnotu, že toho nejsem schopen. To stejné platí pro její krásu a její schopnost jít ve vázání daleko.

Příjemně se ztratit 

Jak do shibari ve vašem případě vstupuje sex?

Dakini: Máme to celé už velmi navnímané, víme, co si dovolit můžeme, co chceme, co ne. Necháváme se proto spíše unést náladou, jestli tam jakési to vznikne. Většinou ze sebe vzrušení jsme, takže si to jakožto partneři můžeme dovolit.

Oba tedy vážete i s dalšími lidmi. Jak máte nastavená pravidla, co s nimi můžete dělat a co ne?

Dakini: Učíme se za pochodu. Pro mě takováto míra otevřenosti dalším lidem, zatímco jsem ve vztahu, není tak přirozená. Dříve jsem to nezažila, proto nyní prozkoumávám, co jsem měla zakázané. Každopádně se o tom bavíme. O tom, co by nám mohlo potenciálně ublížit, s kým by nám to mohlo ublížit. A bavíme se poté, co se třeba během session objevilo něco nového – jestli to nebylo za hranou. Náš vztah každopádně vnímám jako monogamní, v některých případech sice otevřený trochu je, ale s pravidly. Jsme pro sebe primárními partnery, ale vážeme s jinými lidmi, hrajeme si s jinými lidmi. 

Mikael: Nejdříve jsme komunikovali očekávání a následně jsme je začali testovat. (smích) S Dakini je ta domluva velmi snadná, protože jí věřím. To je zásadní. Necítím ohrožení dalšími lidmi – zaprvé díky kvalitě a síle našeho vztahu, zadruhé tím, že má velkou míru trpělivosti a péče obstarat mé nejistoty. Trpělivě poslouchá, co k tomu říkám. Také jí do života přirozeně přeji další kvalitní lidi, k čemuž patří i sensuální, možná sexuální, spojení, které bude v nějaké jiné energii, než kterou sdílíme spolu.

Když se vážu s ostatními, je pro mě důležité mít vykomunikované, co se bude dít. Potřebuji, aby naprosto respektovali Dakini jako moji partnerku, aby si nemohli dělat naděje. A pokud by takovou naději mohli mít, chci, aby mi řekli, co nemám dělat – abychom se vyvarovali chtíči nebo něčemu, co by mohlo bolet. To pokaždé komunikuji jako první. A s Dakini pak hodně konkrétně sdílím, co v rámci sessions s ostatními dělám, a vyptávám se, s čím je v pohodě, jak co vnímá. Nikdy jsem nezažil, že by měla jinou reakci, než že se z toho raduje a přeje mi to. Díky tomu získávám zkušenost, že to může být něco, co náš vztah zkvalitňuje, spíše než ohrožuje.

Dakini: Souvisí to ale i s tím, zda jsou naplněné naše vztahové potřeby. Pokud nejsou, je jasné, že člověk bude cítit nejistoty a žárlivost. Žárlivost je samozřejmě přirozená, patří ke vztahům, pokud je nějak vymezená a ovladatelná. Každopádně je pak normální, že člověk bude potřebovat ujistit a potřeby zase doplnit.

Mikael: Mám to stejně. Když cítím, že tam pro sebe jsme ve věcech, které jsou pro nás důležité, nemám obavu, že si je budeš nahrazovat jinde. Pak tě rád zasdílím. (smích) Ale i pro mě je nové přát Dakini sensuální či sexuální sdílení s jinými lidmi, stále jsem ohledně toho místy nejistý. Spíše přeji, ale někdy mě to trochu sere. (smích) Ale snažím se být otevřený, nebýt ublížený, snažím se komunikovat. 

Dakini: Myslím, že nám to jde moc hezky.

Mikael: Je to to nejlepší, čeho jsem momentálně schopný.

O bezpečnostních opatřeních jste mluvili v podcastu pro Radio Wave. Zeptám se tedy jen na jednu otázku, ohledně dalších věcí čtenářstvo odkážu na zmíněný podcast. Co je pro bezpečnou zkušenost nejdůležitější? 

Dakini: Uvědomění si vlastních limitů a očekávání. Schopnost komunikovat – nebát se „zakázaných“ témat, být otevřený ohledně svých pocitů. Nebýt na to sám či sama – jít tomu naproti a sdílet.

Chceš k tomu něco dodat, Mikaeli?

Mikael: Chceš, abych něco dodal? Mě baví dodávat. (smích) Důležitý je v takto zranitelných situacích respekt – ke svému tělu, situaci, psychice, bezpečnosti. Nedokazovat si něco, nevnášet do toho ego. Zkusit si uvědomit, kdo jsme. Zkusit se radovat z toho, že s někým můžeme sdílet sami sebe. O té radosti by to mělo být. Mělo by to být příjemné před, během i po.