Vyjely jsme do Ústí nad Labem. Mezi mladými lidmi jsme se ptaly na to, jak město hodnotí, co se jim na něm líbí a proč tu chtějí, případně nechtějí zůstat. Jaký je verdikt?
Do Ústí nad Labem přijíždíme ranním vlakem. Svítí slunce a kolem deváté je ve městě poměrně rušno. Lidé nakupují na trzích, navštěvují obchody, vyřizují pochůzky.
Ústí doprovází mnoho až mytických příběhů: „Je to hnusné město. Je to ghetto. Nic tam není, je to tam nebezpečné,“ slýcháme od lidí i z médií. Mnoho lidí ho proto nevnímá jako město, které by stálo za návštěvu, či dokonce dlouhodobý pobyt. To samé si evidentně myslí i mnoho místních: více než polovina mladých lidí z Ústí si podle výzkumu z roku 2016 budoucí plány se svým rodným městem nespojuje. Za studiem či za prací chtějí odejít do jiných měst či zemí.
Vydaly jsme se proto do města zjistit, jak mladí město hodnotí. Co by se mělo zlepšit, co oceňují, co je podle nich problém. Jak město vnímají dvacetiletá studentka Světlana, šestatřicetiletý konzultant Jakub, pětadvacetiletá maminka Nikola nebo studentka Natálie?
Světlana: Ghetto Česka? Nesouhlasím
Světlana (20) studuje politologii a geografii na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Příští rok se sem chce přestěhovat. Pochází totiž z Velemína a do školy musí dojíždět hodinu a půl. „Budu taky vykonávat některé univerzitní funkce, což mi bydlení tady usnadní,“ popisuje a se smíchem dodává: „A užiju si víc studentský život.“
Stačí chtít objevovat a nenechat se ovlivnit zkreslenými příběhy.
Světlana má k městu pozitivní vztah – předsudky vůči Ústí jsou podle ní mnohdy neodůvodněné. Líbí se jí tady mnoho věcí. Rozmanitost obyvatel i prostředí – zmiňuje kontrast městské industriality s přírodou směrem na Děčín a Českosaské Švýcarsko. Nízké ceny. Přívětivé prostředí. Krásnou univerzitu a nespočet hezkých míst.
„Takže nesouhlasíte s mediálním obrazem Ústí?“
Začíná se smát: „Ghetto Česka? Nesouhlasím.“ Světlana je součástí studentské organizace, která pomáhá mezinárodním studentům a studentkám s integrací. Někteří „erasmáci“ podle ní tvrdí, že je Ústí hezčí než Budapešť. Organizace jim ukazuje město z jiných perspektiv, aby poznali, že realita není tak jednoduchá, jak ji shrnují lidé na internetu: kombinace bezdomovectví a feťáctví. „Není to jediná stránka Ústí. Stačí chtít objevovat a nenechat se tolik ovlivnit často zkreslenými příběhy a tím, jak Ústí prezentují média,“ myslí si.
Říká, že je tady mnoho míst k vyžití: spousta hospod, klub Doma, kulturní centrum Hraničář, zdarma lekce němčiny, které ve městě nabízí německá dobrovolnice, kavárny – Café Nadrážka, Coffeeup nebo Inventář.
I přesto tu po škole Světlana neplánuje zůstat. „Mám ráda mezinárodní prostředí, takže bych se ráda přestěhovala do Německa,“ říká. Její přátelé to mají různě: někteří jsou celý život spokojeni na jednom místě – tedy i v Ústí –, zatímco jiní „nechtějí smrdět v Ústí“ (cituje je Světlana) a vidí se v zahraničí. Podle studentky má ovšem místo velký potenciál ke změně, a proto by tu mladí měli častěji zůstávat.
Jakub: Líbí se mi tady čím dál tím míň
Šestatřicetiletý Jakub se do Ústí nad Labem přestěhoval z České Lípy v roce 2008. Přišel sem studovat vysokou školu a už zůstal. Vystudoval učitelství, šest let učil a následně přešel do jiného oboru. Momentálně pracuje jako konzultant softwarových aplikací. Firma sídlí v Praze, on pracuje z Ústí.
Jak město hodnotí? „Líbí se mi tady čím dál tím míň. Na začátku se mi tady líbilo hodně, ale je to horší a horší. Ústí je zadlužené, lidi si dělají, co chtějí, je tady bordel a špína, rozbité chodníky,“ míní. Městští zastupitelé a zastupitelky podle něj nejsou správní lidé na správných místech a „starají se pouze sami o sebe“.
Lidi si dělají, co chtějí, je tady bordel a špína.
Jakub učil na střední škole a minimálně 90 procent lidí podle něj po maturitě odešlo pryč. Podle něj chybí pracovní možnosti – a když jsou, jsou podhodnocené. Mizí podle něj ovšem i místa pro kulturní vyžití. Některé podniky, které měly velký potenciál, musely kvůli zvyšujícím se nájmům skončit. „Kultura tady upadá,“ říká.
„Jak tedy trávíte volný čas?“ ptáme se.
„Pořád pracuju. Ale když chceme jít ven, jdeme do Činoheráku, do Hraničáře, na představení nebo koncert, do Kulturáku, kde jsou dobré kapely.“
„Plánujete tady zůstat?“ Prý asi ano: v Ústí má koupený byt, plánuje tu postavit dům, má tady rodinu. „Ale záleží, jak to tady půjde dál,“ zakončuje.
Nikola: Jsou tady krásná místa, ale vyhlídkové Ústí není
Pětadvacetiletá Nikola z Ústí pochází. Momentálně je na mateřské, předtím pracovala jako obchodní zástupkyně v telefonní společnosti.
Jak hodnotí ústecký život? „Jde to,“ směje se. „Co bych změnila, je místní noční život. Lidé tady verbují, řvou. Alkoholici, feťáci. Večer se tady člověk bojí, hlavně kolem nádraží.“ Přeje si i více zábavy pro děti a dospělé. „Teď stojíme v centru a nic tady není. Za zábavou s dětmi musí člověk z města pryč. Není tady aquapark, hřiště, pořádný dětský koutek. Pobavení, jako mají v Teplicích nebo v Praze, tady není,“ říká.
Jezdí sem plno turistů. Ale pro někoho to tak skvělé není – děti do kavárny nevezmete.
Na Ústí má ovšem ráda, že je vše poblíž – obchody, lékaři, lékárny. „Když člověk něco potřebuje, má to po ruce.“ Chválí i školy a školky.
„Někteří lidé ovšem zmiňují, že má Ústí velký potenciál – jsou tu fajn podniky, kavárny, architektura,“ říkáme.
„To každopádně. Jsou tady krásná místa, jezdí sem plno turistů. Ale pro někoho to tak skvělé není – děti do kavárny nevezmete,“ směje se. „Já na to nahlížím jako máma.“
Byť tedy z Ústí pochází, neplánuje tu zůstat. Ráda by se přestěhovala do Turecka, kde má část rodiny. „Úplně vyhlídkové Ústí pro mě zkrátka není,“ říká. Její kamarádi a kamarádky tady ovšem převážně zůstávají – podle Nikoly tady mají kořeny, zázemí, rodinu, práci. „Jsou na město zvyklí. Pak není tak jednoduché si zabalit všechny věci a přestěhovat se pryč,“ myslí si.
Natálie: Univerzita město pozvedá
Natálie je původně z Hradce Králové, ale už dva roky studuje výtvarnou výchovu pro vzdělávání na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a bydlí na kolejích.
„Líbí se mi tu – univerzita a studenti to pozvedávají. Ale společnost je trochu horší,“ popisuje a doplňuje: „Člověk se tady bojí.“ Vzhledem ke svému uměleckému zaměření ovšem oceňuje místa, jako je Dům umění, Muzeum města Ústí nad Labem nebo Hraničář.
I přesto ovšem dodává: „Ústí nechci hanit, ale nechtěla bych tady bydlet. Jsem zhýčkaná z Hradce, kde je to trochu na vyšší úrovni.“ Od spolužáků a spolužaček slyšela, že v Ústí chybí i práce. Je tu moc lidí a málo pracovních míst.
Jakub tam sice osm let nebyl, ale věří, že je místo nebezpečné – proč jinak by tam přestala dovážet pizzerie? Nikola má jiný názor: „Spousta mých známých tam žije. Jsou to slušní lidé, studují, pracují. Jsou tam lidé, kteří dělají špatné věci, ale nemůžeme všechny házet do stejného pytle.“ Jak to tedy v Mojžíři vypadá? Kdo tam žije – a jak se jim žije? Dozvíš se to v připravované reportáži.
