Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Sériová vražedkyně Jane Toppan zabila více než tři desítky lidí. Pracovala jako zdravotní sestra, místo péče o pacienty si však užívala to, že má naprostou moc nad jejich životy.
„Mou ambicí je zabít víc lidí – bezbranných lidí – než jakýkoliv muž nebo žena přede mnou.“ Tato slova pronesla Jane Toppan, která se do historie zapsala jako jedna z nejhorších sériových vražedkyň v USA.
Většinu svých obětí zabila na konci 19. století, poté se však, jak sama řekla, dopustila „největší chyby ve svém životě“, když vyvraždila skoro celou jednu rodinu během několika málo týdnů. To nakonec vedlo k jejímu dopadení. I přes přiznání k vraždám však ve vězení neskončila a nikdy neprojevila žádnou lítost.
Z jejího příběhu mrazí i po více než sto letech.
Zdroj: Wikimedia/volně k užití
Dětství s násilnickým otcem
Jane Toppan se narodila irským imigrantům v Bostonu roku 1854 jako Honora Kelley. Dětství však měla velmi krušné. „Její matka zemřela, když byla ještě malá, a její otec byl násilnický alkoholik,“ přiblížila pro BBC forenzní psycholožka Katherine Ramsland, autorka několika knih o sériových vrazích.
Když bylo Honoře teprve šest let, společně se svou starší sestrou skončila v sirotčinci. Po zhruba dvou letech se pak malé dívky ujala rodina Toppanových z města Lowell, ale ani v novém domově to dívka neměla úplně jednoduché. Jídlo, postel a střechu nad hlavou si zde totiž musela odpracovat. Nedlouho poté Honora Kelley přijala nové jméno – Jane Toppan. To údajně proto, že její adoptivní matce vadily dívčiny irské kořeny, které v očích tehdejší společnosti představovaly určité stigma.
Když jí bylo kolem šestnácti, měla se Jane seznámit s mladíkem, který ji požádal o roku. Netrvalo však dlouho a její snoubenec ji opustil kvůli jiné ženě, kvůli čemuž měla Jane upadnout do těžkých depresí, a dokonce se pokusit o sebevraždu.
Toto náročné období však překonala a po dovršení dospělosti nastal čas, aby se postavila na vlastní nohy. V 80. letech 19. století se Jane rozhodla stát zdravotní sestrou. Pro řadu svobodných žen se v té době jednalo o poměrně vyhledávanou profesi. Šlo totiž o práci, která začala být oproti minulosti stále respektovanější (dříve bylo povolání zdravotní sestry zatěžkané negativními stereotypy). Zároveň šlo o společensky přijatelný způsob, jak si žena mohla obstarat vlastní pravidelný plat.
Na pacientech dělala experimenty
Jane byla mezi kolegyněmi v nemocnici oblíbená. Kvůli své rozjařené a přátelské povaze dokonce dostala přezdívku „Jolly Jane“, tedy „Veselá Jane“. Už v této době se však Jane Toppan začala dopouštět hrubých porušení etických norem. Během její služby v nemocnici se ztrácely peníze a zdravotnické potřeby, z jejichž krádeže byla podezřívána právě ona.
Ještě závažnější však bylo, že začala na pacientech dělat pokusy s různými látkami, například s morfinem a atropinem. Nemocným lidem často podávala mnohem větší dávky léků, než měli předepsané. Vymýšlela si různé falešné záminky, pod kterými opiáty kradla. Také zastávala názor, že je „zbytečné udržovat staré lidi naživu“.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Na lidech prováděla experimenty, aby viděla, co s nimi jaké látky udělají.
Co o Jane Toppan řekli psychiatři.
Kolika lidem ublížila a jak ji nakonec dopadli.
Co Jane napsala ve své zpovědi.
Jak je možné, že dokázala dlouho unikat spravedlnosti.
Za tyto a další prohřešky byla z nemocnice nakonec vyhozena ještě předtím, než stihla oficiálně získat potřebnou kvalifikaci. Nic jí však nebránilo v tom, aby začala pracovat jako soukromá zdravotní sestra a léčit nemocné dům od domu. Místo uzdravených pacientů však za sebou nechávala smrt.
„Experimentovala na svých pacientech, aby zjistila, co s lidmi látky jako morfin, atropin a další udělají. Dokázala taky odhadnout, za jak dlouho po nich zemřou. Lehla si proto s nimi do postele a držela je, zatímco umírali. Chtěla mít nad pacienty naprostou kontrolu. Dávalo jí to pocit moci, ale zároveň ji to sexuálně vzrušovalo,“ popsala forenzní psycholožka Katherine Ramsland.
Zavraždila i nevlastní sestru
Nikdo přesně neví, kdy se Jane dopustila své první vraždy. Nejčastěji se však uvádí, že její první obětí se stal někdy kolem roku 1885 postarší manželský pár – majitel bytu, kde bydlela, se svou ženou. Jane oba otrávila.
Během následujících let „sestra hrůzy“ zabíjela z nejrůznějších důvodů. Vraždila, aby se vyhnula dluhům, pro vlastní potěšení, ale třeba i proto, že doufala, že se provdá za vdovce, jehož ženu zrovna zabila. To byl ostatně případ i její nevlastní sestry Elizabeth, která zemřela v roce 1899. Tu měla Jane otrávit právě proto, že si chtěla vzít jejího manžela. Ten ji však odmítl.
Ze všechno nejvíc ale Jane Toppan vraždila zkrátka proto, že se jí to líbilo. Líbil se jí pocit moci, kterou nad svými oběťmi měla. Někteří odborníci tuto touhu spojují s jejím problematickým dětstvím, které prožila nejprve s násilnickým otcem, poté v sirotčinci a nakonec u adoptivní rodiny, kde byla nucena pracovat jako služka. Kontrola nad životy bezbranných lidí ji tak naplňovala opojným pocitem moci, který do té doby nikdy nezažila.
Vraždy pro ni zároveň představovaly formu sexuálního uspokojení. S umírajícími lidmi si lehala do postele, mazlila se s nimi, cítila, jak z nich uniká život a těla jim chladnou. Chtěla být smrti co nejblíže. V jednom z případů dokonce vzala k posteli umírající ženy, kterou otrávila, jejího desetiletého syna, aby sledovala smrt jeho matky společně s ním.
Zdroj: Public Domain/volně k užití
Vyvraždila skoro celou rodinu
Na začátku 20. století Jane Toppan takřka vyvraždila celou rodinu. V roce 1901 v její péči skončila Mattie Davis, jejíž rodině Jane dlužila peníze za pronájem chaty. Místo splacení dluhu ji však Jane otrávila a s tělem se pak vydala za rodinou zesnulé ženy. Během dvou dnů otrávila i manžela zesnulé Aldena Davise a následně i jeho již provdané dcery Minnie Gibbs a Geraldine Gordon. Během několika týdnů tak Jane Toppan usmrtila téměř všechny členy jedné rodiny.
Tolik tragických neštěstí v jedné rodině ve velmi krátké době však přitáhlo pozornost vyšetřovatelů, kteří nakonec Jane Toppan zatkli. Ve vazbě se pak přiznala, že nezavraždila pouze členy zmíněné rodiny, ale i desítky dalších. To šokovalo nejen vyšetřovatele, ale i veřejnost, která se o hrozivém případu vraždící zdravotní sestry dočetla v novinách.
Po dopadení Jane Toppan se mnozí začali ptát, jak je možné, že jí zabíjení mohlo tak dlouho procházet. Odpověď ale byla poměrně prostá. Nikoho totiž nenapadlo, že by něčeho tak ohavného byla schopna zrovna zdravotní sestra, do níž lidé vkládali důvěru. V tehdejší době navíc neexistovaly dostatečně sofistikované metody na zjištění přesné příčiny smrti. Pro Jane jako zdravotní sestru tak nebylo těžké vymyslet si falešné příčiny úmrtí svých pacientů.
Napsala mrazivou zpověď
Ačkoliv Jane po celou dobu vyšetřování trvala na tom, že při vraždění dobře věděla, co dělá a že si zaslouží trest, tak psychiatři, kteří zkoumali její duševní stav, byli jiného názoru. „Došli k závěru, že její chování nemělo žádný pochopitelný motiv a ona sama nechápala, kolik škody a bolesti napáchala. To pro ně bylo dostatečné k tomu, aby ji prohlásili za nepříčetnou,“ dodala forenzní psycholožka.
V červnu roku 1902 stanula Jane Toppan před soudem, který na základě posudku psychiatrů rozhodl o její nevině z důvodu nepříčetnosti, a tak se nejhorší sériová vražedkyně, jakou do té doby Spojené státy poznaly, vyhnula vězení. Jelikož však představovala hrozbu pro společnost, byla na doživotí umístěna do nemocnice pro duševně choré.
Nemocnice, do které byla Jane Toppan umístěna. Zdroj: Wikimedia/Jack E. Boucher/volně k užití
Před umístěním do nemocnice ale ještě Jane Toppan sepsala zpověď, ve které se doznává k vraždám a kterou otiskly tehdejší noviny:
„Otrávila jsem 31 lidí, pokud počítám správně. Byli ale i další, které nemůžu jmenovat. Zabíjela jsem je z různých důvodů, vždy jsem ale cítila mimořádnou rozkoš, když jsem je viděla umírat. Zabíjela jsem je, protože jsem se jich chtěla zbavit, a otrávení bylo tou nejjednodušší možností. Mohla jsem to dělat mnohem déle, kdybych nezabila všechny členy jedné rodiny téměř najednou. To byla největší chyba v mém životě. Vím, že bych za všechny ty vraždy měla být potrestána. Umístí mě do ústavu pro duševně nemocné, ale doufám, že mě za 10 nebo 15 let pustí ven, až doktoři řeknou, že jsem vyléčená,“ napsala vražedkyně.
Na svobodu už se ale nedostala. Jane Toppan zemřela 17. srpna 1938 ve věku 84 let v psychiatrické nemocnici Taunton State Hospital v Massachusetts.
