Dostala přezdívku Veselá Jane, na pacientech přitom dělala experimenty. „Sestra hrůzy“ si ke svým obětem lehala do postele

„Mou ambicí je zabít víc lidí – bezbranných lidí – než jakýkoliv muž nebo žena přede mnou.“ Tato slova pronesla Jane Toppan, která se do historie zapsala jako jedna z nejhorších sériových vražedkyň v USA.

Většinu svých obětí zabila na konci 19. století, poté se však, jak sama řekla, dopustila „největší chyby ve svém životě“, když vyvraždila skoro celou jednu rodinu během několika málo týdnů. To nakonec vedlo k jejímu dopadení. I přes přiznání k vraždám však ve vězení neskončila a nikdy neprojevila žádnou lítost.

Z jejího příběhu mrazí i po více než sto letech.

Dětství s násilnickým otcem 

Jane Toppan se narodila irským imigrantům v Bostonu roku 1854 jako Honora Kelley. Dětství však měla velmi krušné. „Její matka zemřela, když byla ještě malá, a její otec byl násilnický alkoholik,“ přiblížila pro BBC forenzní psycholožka Katherine Ramsland, autorka několika knih o sériových vrazích.

Když bylo Honoře teprve šest let, společně se svou starší sestrou skončila v sirotčinci. Po zhruba dvou letech se pak malé dívky ujala rodina Toppanových z města Lowell, ale ani v novém domově to dívka neměla úplně jednoduché. Jídlo, postel a střechu nad hlavou si zde totiž musela odpracovat. Nedlouho poté Honora Kelley přijala nové jméno – Jane Toppan. To údajně proto, že její adoptivní matce vadily dívčiny irské kořeny, které v očích tehdejší společnosti představovaly určité stigma.

Doporučeno

Anetu našli s třinácti bodnými ranami. Policie nezajistila důkazy, ani nevyslechla svědky a označila smrt dívky za sebevraždu 7. listopadu 2024 v 7:00

Když jí bylo kolem šestnácti, měla se Jane seznámit s mladíkem, který ji požádal o roku. Netrvalo však dlouho a její snoubenec ji opustil kvůli jiné ženě, kvůli čemuž měla Jane upadnout do těžkých depresí, a dokonce se pokusit o sebevraždu.

Toto náročné období však překonala a po dovršení dospělosti nastal čas, aby se postavila na vlastní nohy. V 80. letech 19. století se Jane rozhodla stát zdravotní sestrou. Pro řadu svobodných žen se v té době jednalo o poměrně vyhledávanou profesi. Šlo totiž o práci, která začala být oproti minulosti stále respektovanější (dříve bylo povolání zdravotní sestry zatěžkané negativními stereotypy). Zároveň šlo o společensky přijatelný způsob, jak si žena mohla obstarat vlastní pravidelný plat.

Na pacientech dělala experimenty 

Jane byla mezi kolegyněmi v nemocnici oblíbená. Kvůli své rozjařené a přátelské povaze dokonce dostala přezdívku „Jolly Jane“, tedy „Veselá Jane“. Už v této době se však Jane Toppan začala dopouštět hrubých porušení etických norem. Během její služby v nemocnici se ztrácely peníze a zdravotnické potřeby, z jejichž krádeže byla podezřívána právě ona.

Ještě závažnější však bylo, že začala na pacientech dělat pokusy s různými látkami, například s morfinem a atropinem. Nemocným lidem často podávala mnohem větší dávky léků, než měli předepsané. Vymýšlela si různé falešné záminky, pod kterými opiáty kradla. Také zastávala názor, že je „zbytečné udržovat staré lidi naživu“.