Premiéra snímku Mord režiséra Adama Martince přilákala do Karlových Varů i samotného prezidenta. Oprávněně.
Někdy na to, jak je film dobrý, nepoukazují jenom věci na plátně, ale spíš pohled do publika. Mord si získal 1200 diváků a divaček už v prvních minutách.
Když padaly typické české hlášky („táák, pojďte na panáka“), smáli se nahlas. Ve správně ironických chvilkách (nalévání panáka asi desetiletému klučinovi) se ozývaly výkřiky smíchu. Bavil se i samotný prezident, který seděl jenom pár řad za mnou, a mně to nedalo si jeho reakce na film občas nezkontrolovat. Při vypjatých konfliktech v sále zavládlo naprosté ticho, a když příběh vrcholil, tekly slzy. Spousta, spousta slz.
Rodinná sešlost jako prase!
Snímek se dějem skoro celý vejde do jediného dne. Do domu babičky a dědy přijíždí syn Karel, celá rodina a další známí. Koná se velká událost: bude zabijačka. Děti v chlívku dopřávají prasátku v posledních chvílích života jablíčko. Ženy v kuchyni krájí cibuli a slzy jim jen tečou. A muži, tedy přesněji řečeno chlapi, se na všechno chystají venku na dvoře. Což znamená, že se navzájem chaoticky úkolují různými povely, hodně se posílají do p*dele, klopí panáky a nerudně pokřikují na ženy, aby jim donesly kafe.
Atmosféra houstne. Mezi množstvím postav se složitými rodinnými vztahy jiskří první konflikty. Karel (Karel Martinec) je tradičně hrubý na své dcery Romanu (Karin Bílíková Vápeníčková) a Lucii (Pavlína Balner). Lucie se svěřuje sestře s kolabujícím manželstvím.
Její asi desetiletý syn Dušan se chce na porážku dívat, ale máma mu to nedovolí. Celé to sleduje podezřívavý soused – aby nakonec do chlapského shromáždění vtrhl jako velká voda a začal vyhrožovat udáním na policii. Domácí porážení prasat totiž nedávno zakázala Evropská unie jako týrání zvířat.
Koupel v prasečí krvi začíná
Mord je technicky naprosto precizní snímek a právě díky tomu to mezi ním a publikem okamžitě kliklo. Zaútočil neobyčejnou vizuální silou, která si hodně půjčuje z české filmové historie. V době, kdy Netflix a spol. sekají obsah jako Baťa cvičky a filmy nezřídka konzumujeme na svých telefonech, pak takhle propracovaná vizuální stránka filmu promlouvá opravdu nezvyklou silou. Napoví vám, že sledujete něco výjimečného – a to okamžitě.
Takhle Mord v Karlových Varech uvedla celá delegace tvůrců.
„Neklidná“ kamera (pod níž je podepsán David Hofmann) znepokojivě švenkuje mezi účastníky, sklouzává jim z obličejů, pohrává si s úhly pohledu i s rámováním a ulpívá na detailech. Četné detaily se pak střídají s pečlivě komponovanými celky, se zmatenými pohledy i s vadnoucími úsměvy v rychlém sledu, který chvíli spěchá a chvíli zase zpomaluje, takže příběh okamžitě nasazuje dobré tempo (střih měl na starost Matěj Sláma).
Nic by ovšem nefungovalo nebýt autenticity. Tu snímku dodává vydařený produkční design (Aneta Grňáková, Zuzana Formánková a Lucie Holubová). Postavám na hlavách sedí ty správné dědečkovské čepice, na nohách mají adekvátně zablácené gumáky a na statek přijíždí tou nejtypičtější stříbrnou oktávkou. Jako byste se sami ocitli uprostřed vesnice kdesi na pomezí Slezska, Moravy a Polska, v cípu, jehož název málokomu něco řekne.
Pelíšky 2.0?
Adam Martinec už získal Českého lva za svůj krátký film, takže tu rozhodně byl signál, že když přijde s celovečerním debutem, půjde o něco mimořádného. K Mordu napsal také scénář a otiskl do něj spoustu ze svého osobního příběhu – sám pochází z Krnova, poblíž kterého se osudová zabijačka odehrává.
Jeho zajímavou režisérskou volbou je obsazení vlastního otce. Martinec hlavní roli svěřil svému otci Karlovi a postavě nechal i stejné křestní jméno. Obsazení pak namixoval ze zkušenějších herců, z těch neznámých nebo z úplných neherců a zrežíroval je dohromady tak, že to funguje dobře. A to i díky tomu, že postavy dobře napsal. K pochopení charakterů, jejich myšlenek a trápení mnohdy v úvodu filmu stačí pár slov, jediný dialog nebo i jediný záběr.
Vizualita čerpající z československé filmové nové vlny a precizní zpracování ale asi nejsou tím, čím se nám Mord dostal pod kůži. Je to jeho hloubka. Hloubka příběhu, ke kterému se dokáže vztáhnout snad každý Čech nebo Češka. Martinec jako by načrtnul Pelíšky pro nastupující generaci. Satirou, jemnou ironií, kterou střídá citlivost, tragika i laskavost, ukazuje vypjaté emocionální momenty a brnká na trigger pointy nás všech.
Ne, lepší než Pelíšky
Nebo snad existuje Čech nebo Češka, kteří by neměli v širší rodině někoho, kdo holdoval alkoholu? Nebo někoho, kdo zneužíval své role autority? Komu by se v rodině nehromadila nedorozumění a koho by nekibicoval nějaký přechytralý postarší chlapík? Koho z nás při výchově nezasypávali ponižujícími a necitlivými výkřiky a nenabádali je, aby se chovali jako správní chlapi či správné holky? Martinec nám všem nastavuje zrcadlo. Tohle jsme my a takhle se k sobě chováme.
Myslím, že podobnou roli sehrály pro starší generaci Pelíšky Jana Hřebejka z roku 1999, které dekorují štědrovečerní televizní program každičký rok. Jenomže Pelíšky své toxické hrdiny pouze ironizují, ale vlastně je i jaksi idealizují. To mi vždycky vadilo. Vystačí si s neautentickými postavami, které jsou ploché a jednostranné. Jsou příliš zahleděné do bezpečí jakési nostalgie a plácají se v patosu.
Nelíbí se mi jejich herectví ani hlášky, kterým se všichni ostatní smějí, a při úvodních tónech Slunečného hrobu odcházím z místnosti. Pelíšky jsou samozřejmě stylem i žánrem úplně jiný film, ale přijde mi zajímavé zamyslet se na tím, jak podobně jako Mord adresují jakési nevyřčené kolektivní trauma nás všech.
Jenomže zabijačka z Osoblažska (tak se ten cíp mezi Polskem a Moravou jmenuje) nás zavede do úplně nečekaných míst. Triggeruje, ale přináší i úlevu. Vede k nějaké katarzi. Soucítí. A to díky poutavému ději, který vás svede na úplně jinou cestu, než kam obvykle podobná rodinná dramata směřují.
Nejvíc mě pro srovnání napadá třeba Hoří, má panenko (1967) Miloše Formana nebo Slavnosti sněženek (1984) Jiřího Menzela. Na pozadí něčeho, co známe všichni, se tu mezitím odehrává cesta do emocionálních hloubek. A ty ještě násobí atmosférická, správně nostalgická a absolutně padnoucí hudba (Jonatán Pastirčák).
Tím si nás Mord získal. Za nás jde o silného černého koně celého karlovarského festivalu a už tu máme takový nenápadný tip, kdo letos asi Křišťálový glóbus vyhraje.
Verdikt: 10/10
Viděl*a jsi Mord na festivalu v Karlových Varech taky? Dej nám vědět, jak se ti film líbil, hvězdičkovým hodnocením.
Podívej se, jak probíhal třetí festivalový den v Karlových Varech, kdy přijel prezident a kdy měl Mord celosvětovou premiéru.
