Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Přinášíme ti rozhovor se zpěvákem Benem Cristovaem.
Festival Metronome na čtvrtek 20. června přichystal tajný koncert. Jak se ukázalo, měl ho na svědomí Ben Cristovao a ještě předtím, než s akustickou kytarou potěšil stovky návštěvníků a návštěvnic, si udělal čas i na rozhovor s námi.
Společně jsme se bavili o Benových začátcích, o tom, jak se mu podařilo proniknout do české rapové scény, ale také o tom, co v posledních měsících tolik víří vody internetu. Ben nám vysvětlil svůj vztah k ženám, explicitní texty a řeč přišla i na toxicitu ve vztazích. Kde můžeš Bena vidět live? A kdy se dočkáme nové desky? Čti dál a dozvíš se to!
Vezmu to pěkně od začátku. Ty ses proslavil v roce 2009, když ses zúčastnil soutěže SuperStar. Máš pocit, že právě to odstartovalo tvoji kariéru?Rozhodně ano. Nebýt SuperStar, vůbec bych nezačal tvořit. Ale byla to relativně náhoda. Koncept SuperStar jsem neznal, nešel jsem tam primárně zpívat, spíše tančit (smích). Nakonec se z toho ale vyloupla příležitost, kterou jsem vzal a začal na ní stavět.
Zprvu to samozřejmě bylo náročné. Když pocházíš z takové soutěže, tak na sobě automaticky máš cejch rychlokvašky a lidi se ti spíš smějou. Ale šel jsem dál a dělal jsem, co bylo v mých silách, abych se toho cejchu zbavil. Aby na mě lidi začali koukat skrze moji tvorbu, a nejen skrze to, odkud jsem přišel.
Zdroj: Refresher/David Marcin
Kdyby ses měl znovu rozhodovat, zda se SuperStar účastnit, nebo ne, šel bys do toho? Doporučil bys dnes tuhle zkušenost začínajícím umělcům*umělkyním?Myslím, že dnes už účast v takové soutěži není potřeba, protože lze prorazit i jinak – třeba na sociálních sítích. V době, kdy jsem s hudbou začínal já, ale nic takového nebylo. Instagram ještě v Česku neexistoval, Facebook se teprve rozjížděl… takže moji cestu tvořila spíše náhoda, ze které jsem se snažil vytěžit maximum.
Ale jasně, i talentová soutěž je cesta. Třeba pro ty lidi, kteří nechtějí začínat od nuly a potřebují mít do začátku nějaký push. To je přesně to, co jim taková soutěž může dát.
Musíš mít techniku, unikátní flow, musíš být schopná udělat něco jinak a zaujmout lidi. A jakmile to máš, tak si tě rap vezme sám.
Tvoje tvorba byla zpočátku mainstremovější, celou dobu jako by ses pohyboval na okraji rapové scény, a ne a ne se dostat dovnitř. To se ti ale nakonec povedlo a na svém kontě máš třeba i projekt s NikTendem. Kdy nastal ten zlom, že tě rapová scéna začala brát? Je to hodně o tom, že jsem se vyvíjel jako textař, jako zpěvák i jako rapper. I když to chvíli trvalo. Když s rapem začneš později, tak tvoje texty nejsou tak kvalitní a rapperům, kteří to dělají už od mládí a věnují se jenom tomu, nesaháš ani po kotníky. Ty začneš jako rychlokvaška, posuneš se na zpěváka a pak najednou přijdeš s tím, že chceš zkusit i rapovat. Je to dlouhá cesta.
Aby tě ostatní vzali mezi sebe, musíš rap dělat fakt dobře. Musíš mít techniku, unikátní flow, musíš být schopná udělat něco jinak a zaujmout lidi. A jakmile to máš, tak si tě rap vezme sám, přijme tě do své kultury. Pokud tohle nemáš, tak do té komunity nepatříš.
Zmiňuješ, že ses vyvíjel i textově, a ruku na srdce, rapové lyrics jsou většinou o sexu a ženách. Máš pocit, že takové texty více táhnou? Nebo proč tomu tak je?Nemám pocit, že by takové texty víc táhly. Pokud mám ale mluvit o své tvorbě, tak dělám, dělal jsem a budu dělat různé typy textů, a to podle toho, s kým jsem ve studiu, jaký je mood, co mi říká beat a tak dále. Spousta lidí si myslí, že máme nějakou agendu, směr nebo potřebu to textově pushovat, ale není to tak.
Když se do studia zavřu s Davidem Kollerem, uděláme nejlepší rockový song. Když se tam zavřu s Milion+, NikTendem, tak udělám nejlepší rapovej song. Když se tam zavřu s motivačními kluky, uděláme Těžký Váhy. Jsem chameleon a vždy chci udělat to nejlepší.
Třeba před dvěma lety jsem udělal album, na kterým je podle mě můj nejlepší rapový song. Možná i nejlepší song, jaký jsem kdy udělal. Jmenuje se Pamatuju a je o rasismu. O tom, jak jsem vyrůstal obklopený rasismem, jak mě to ovlivňovalo, co si z toho beru a jak to zužitkuju v budoucnu. Něco takového se snažím dělat každé dva roky – podívej se třeba na dnes už kultovní song Smítko, který když zahraju live, tak ho zná úplně každý. Přitom má úplně jinou texturu než nějaké aktuálnější tracky.
Takže záleží. Je to o náladě, o tom, že si na sebe častokrát vezmu nějaký charakter, nějak ho vykreslím a udělám ze sebe třeba nějakého macha. Lidi ale vědí, že doopravdy takový nejsem, že je to umění a umění není doslovné.
Ženy jsou různé, ne všechny chtějí slyšet jen opěv a slušné řeči. Některé chtějí drsnější slova, sprosté texty...
Ze tvých textů mám pocit, jako bys ženy miloval i nenáviděl zároveň. Jaký vztah k nim máš?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dočteš po odemknutí?
Ben Cristovao otevřeně o svém vztahu k ženám.
Proč ve svém songu použil slovo „dě*ka“.
Co chtěl tímto songem vyjádřit.
Jestli podle něj může hudebník uspět i bez sociálních sítí.
Ženy mě vychovávaly, žil jsem jenom s mamkou, ségrou, babičkou a tetou, takže pro mě to jsou bohyně. To ostatně také říkám v real sonzích. Zároveň si ale myslím, že hudba má být i sranda, takže když dělám třeba víc party track, tak tomu přizpůsobím i svůj slovník.
Ženy jsou různé, ne všechny chtějí slyšet jen opěv a slušné řeči. Některé chtějí drsnější slova, sprosté texty, a když takový song napíšu, tak mám jistotu, že se dostanu i k těm ženám, které to tak chtějí.
Mým cílem vždy bylo dělat hudbu pro všechny. Absolutně pro všechny. Takže když vím, že jsem schopný psát oběma směry, nebylo by fér být jen něžný a slušný. Někdo prostě chce, aby se na něj mluvilo sprostě, a někdo zase roztomile… A já se nechci škatulkovat a už vůbec nechci být odsuzován za to, že se těch škatulek nedržím. A pokud mi to někdo bude vyčítat, třeba v komentářích na socials, tak mě to jen požene k tomu, abych udělal něco ještě víc kontroverzního. Prostě chci být i slušný, i sprostý a jen lidé, kteří mě znají, vědí, jaký doopravdy jsem. Nemám potřebu někomu něco dokazovat, texty jsou umění.
Zdroj: se souhlasem Bena Cristovaa/Pavla Hartmanová
Příští rok tě čeká show ve Fortuna Areně (dříve Eden). Za sebou máš i O2 arenu a mně nedá se nezeptat – kam až to chceš posouvat? Není tohle vrchol, který už nelze překonat?Myslel jsem, že mým vrcholem je O2 arena, ale pak přišel Eden a já uviděl ty možnosti. Nechci se limitovat ani v hudbě, ani v rámci kapacit toho, co dokážu vytvořit a kolik lidí zvládnu pobavit. Limity prostě odmítám. A co bude dál? Těžko říct. Show můžu třeba začít zmenšovat, nebo to poženu ještě dál... Ale fakt nevím.
Jediné, co vím, je, že chci být svobodný, a teprve až ve Fortuně zazní poslední tón, tak začnu s čistou hlavou rozmýšlet nad tím, co dál. Nechci říkat hop, dokud nepřeskočím, dokud ve Fortuně neudělám nejlepší show svého života.
Hudba je pro mě umění, způsob komunikace i způsob toho, jak trénuju svoji mysl. Baví mě vytvářet si nové charaktery, potkávat nové lidi...
Když se podívám na tvoje Spotify, vidím, že tam novou hudbu sázíš jako Baťa cvičky. Kde na to všechno bereš energii?Není to ani o energii, jako spíš o tom, že hudba je pro mě umění, způsob komunikace i způsob toho, jak trénuju svoji mysl. Baví mě vytvářet si nové charaktery, potkávat nové lidi a dělat s nimi inovativní projekty. A pro každý jeden projekt, který dělám, jsem jiný člověk a jiný umělec. Proto toho je teď tolik a je to takové pestré.
Důvod, proč jsem do toho teď tak šlápl, je i to, že jsem měl zranění ze sportu a dlouhou dobu jsem nemohl dělat brazilské džiu-džitsu, což je taková moje meditace. Tak jsem prostě musel začít dělat více hudby, abych se z toho nezbláznil.
V tomto roce ti také vyšlo EP plné remixů tvých nejpopulárnějších songů. Co stálo za tímhle rozhodnutím? Je to tím, že právě remixy hodně frčí na socials a mohou ti pomoci s dosahy?Je to trochu složitější. Z TikToku před nedávnem zmizela všechna hudba vydaná pod mým vydavatelstvím, a to kvůli problému s autorskými právy. Tahle platforma je ale skvělá k propagaci tvorby, chtěl jsem proto udělat remixy. Aby tam alespoň něco bylo. Pak se ale obě strany dohodly a moje hudba zase byla uvolněna. Zmizel tak původní motiv vzniku remixů, ale stejně jsem se rozhodl, že EP udělám.
Čeká mě pár klubových koncertů, takže jsem si řekl, že ty věci, které jsou staré už třeba osm let, potřebují nějak osvěžit. Lidi moje staré tracky milují a byla by škoda je nehrát jenom proto, že nemají aktuální sound. Takže jo, to EP funguje a skvěle se hodí třeba i na Zrće, kde budeme vystupovat začátkem července, konkrétně osmého.
U sociálních sítí ještě lehce zůstanu. Lze podle tebe být v dnešní době úspěšným umělcem a zároveň nebýt na socials?Myslel jsem si, že to nelze, ale když se koukám třeba na Viktora Sheena, který vykopne snad jeden post za půl roku a zboří internet, tak vidím, že se to tak dá dělat. Že to jde. Ale samozřejmě je to náročnější a věřím, že by to nešlo, pokud by si člověk nevybudoval nějaké jméno předem.
Slyšel jsem takové legendy o tom, že Prince nikdy nepropagoval svoje koncerty. Zaznělo to jednou v rádiu a pak už bez billboardů a dalších reklam spoléhal na sílu lidí, že si to mezi sebou řeknou. A fungovalo to. Jeho show byly neustále vyprodané. Věřím, že pokud jsi extrémně dobrý umělec, tak sociální sítě nepotřebuješ. Ale tam zatím nejsem a myslím, že většina lidí tam není. Takže je potřeba makat.
Zdroj: Refresher/David Marcin
Před nedávnem jsi ve svém narozeninovém postu psal, že makáš na nových projektech. Můžeš nám o nich něco prozradit?Makáme na albu, které má vycházet v září a je takové víc playful, něco jako tehdy Made In Czechoslovakia. Víc rockové, muzikantské. Uslyšíš na něm hodnějšího Bena (smích), ale také spoustu dalších muzikantů a legend, jako je David Koller, Richard Müller a další. Mám z toho velkou radost.
Na přelom Vánoc pak máme v plánu ještě jeden projekt, ale o tom zatím nic říkat nechci. Bude to překvapení a bude to velká pecka!
Slovo dě*ka je samozřejmě ošklivé a použil jsem ho, protože mi tam pasovalo a protože to byla hezká návaznost na Lucii, v níž David Koller působil.
Zmiňuješ Davida Kollera a já tak navážu na váš nový song Heartbreaker. V něm zpíváš: „Sem tam u nějaký holky přespím, nikdy u dě*ky.“ Co podle tebe určuje, která dívka je „dě*ka“?Tahle konkrétní pasáž slouží jako reference na song Panic od Lucie, kde se zpívá: „Jsem skoro panic, není to lehký. Nešel bych za nic do nějaký dě*ky.“ Hrozně mě baví dělat takové easter eggs, propojovat starší tracky s aktuálnějšími.
Slovo dě*ka je samozřejmě ošklivé a použil jsem ho, protože mi tam pasovalo a protože to byla hezká návaznost na Lucii, v níž David Koller působil. A myslel jsem tím ženu, která se živí sexem. Prostitutku. Taková forma obživy se mi nelíbí, nikdy bych ji nepodporoval, a i proto jsem to zmínil.
Mladší generace o songu Panic a referenci na něj nemusí mít nejmenší tušení a tvoje slova mohou vzít doslovně. Nebojíš se toho, jaký vliv budou mít tvoje texty na mladší posluchače a posluchačky?Jasně, mladí nemají šanci vědět, že jde o referenci. Ale i přesto, že to nevědí, tak si myslím, že jsou tato slova v absolutním pořádku. Říkám, jak to mám a jak prostituci vnímám.
Ono prostituce je podle mě téma, které je i dnes hodně aktuální. Spousta mladých žen si takovým způsobem vydělává peníze – třeba na OnlyFans. V době, kdy jsme tak aktivní na socials, je to jednoduchý způsob, jak vydělat hezké peníze. Zároveň si ale myslím, že jde o peníze, které mohou mrzet. Nechci to nikomu brát, pro některé lidi je to důležitý zdroj obživy, ale je dobré uvědomovat si i rizika s tím spojená. Že na vás kvůli tomu třeba někdo bude špatně koukat, může to zkomplikovat vztahy, sny a vize, a dokonce je zničit. Je to proto i taková výzva pro holky, aby takovou práci odmítly.
Myslím, že všichni umíme být trochu toxic, ale ve finále věřím, že jsem k lidem okolo sebe byl – a jsem – vždy velmi spravedlivý, férový, snažil a snažím se je podporovat a dělat pro ně maximum.
V souvislosti s tvými lyrics a tvému vztahu k ženám začal na sociálních sítích znovu rezonovat rozhovor Annet X s Lili Real Talk, ve kterém zaznělo, že ses k Annet choval toxicky. Co si o tom myslíš?Takové věci se snažím přecházet a celkově na socials nechci mluvit o svém soukromí. K člověku se vždy dostane jen nějaká část vytržená z kontextu, která se přeposíláním zvětšuje, a jakmile jí dáš prostor a energii, tak se do toho zbytečně zacyklíš.
Toxic. Myslím, že všichni umíme být trochu toxic, ale ve finále věřím, že jsem k lidem okolo sebe byl – a jsem – vždy velmi spravedlivý, férový, snažil a snažím se je podporovat a dělat pro ně maximum. Věřím, že pro Annet jsem toho udělal hodně, a myslím, že teď jsme spolu na extrémně hezké notě.
Lidi vždy vidí jen jednu stranu a tím, že se snažím být gentleman a nic veřejně neřešit, si možná trochu škodím. Ale víš co? Kdo má potřebu se k něčemu vyjadřovat veřejně, ať to dělá, ať to ze sebe dostane. Já o nikom nikdy špatně mluvit nebudu a klidně na sebe vezmu i to negativní, co koluje na socials. Lepší než házet vinu na někoho jiného jenom proto, abych se bránil. A jestli si někdo myslí, že jsem toxic, tak mu to vyvracet nebudu. Věřím, že lidé vědí, jaký doopravdy jsem a jak se chovám.
Závěrem se zeptám… Pořád platí, že máš „haters u p*dele“?Jak kdy. Někdy mě samozřejmě mrzí, že mě lidé nepochopí a mají jen potřebu mě špinit. Ale beru to tak, že hejt je ve finále vlastně nějaká úzkost člověka. Takže hejtrům přeju jen to, ať jsou v pohodě, zdraví a ať je nic netrápí.
