Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Jmenuje se Jakub Jurka, je mu 25 let a český šerm bude reprezentovat už na své druhé olympiádě. Jaká byla jeho cesta?
Dostat se na olympiádu není jen tak, natož na dvě, natož ve věku pouhých pětadvaceti let. Jakub Jurka má ale soutěživost v krvi, koneckonců, ve sportu, pro který se v dětství rozhodl, se našla celá jeho rodina. Jeho děda Jaroslav Jurka skončil stříbrný na mistrovství světa v roce 1985, šermuje ale i jeho otec, bratři a taky sestra. My teď s Kubou měli před vypuknutím olympiády v Paříži možnost krátce promluvit. Na co se těší nejvíc?
Pokud se ti bude článek líbit, neváhej nás podpořit, abychom ti budoucnu mohli přinášet více takových. Připoj se do našeho předplatitelského klubu Refresher+.
Proč jsi vlastně začal se šermem? Bylo to kvůli dědovi?
Můj první sport byl fotbal, to mi bylo pět šest, ale nebyl jsem v tom příliš dobrý. A protože táta měl představu, že bychom já i moji bratři a sestra mohli kráčet v jeho a dědových a vlastně i babiččiných šlépějích, tak nás zkrátka vzal, ukázal nám, o čem ten šerm je, a od té doby se to tak nějak veze.
Takže rodinná tradice. Mimochodem tvoje babička taky profesionálně šermovala? Není to náhodou, jak se s dědou poznali?
(smích) Ano, poznali se díky šermu, ale moje babička – za tohle by mě asi nepochválila – šermovala ne úplně okrajově, to ne, ale spíš na té regionální úrovni.
Sleduj Jakubovy zápasy. První kolo hraje 28. července v 10:00. Postupová utkání následují v 12:25 (2. kolo), v 15:05 (osmifinále), 16:25 (čtvrtfinále), 20:00 (semifinále) a souboje o medaile pokračují v časech 21.20 a 22:15.
2. srpna v 13:30 pak nastupuje v týmové soutěži mužských šermířů proti Itálii.
Jak vlastně vypadá taková cesta šermíře od nějakých začátků až k účasti a olympiádě?
Je to sport, který se musí dělat už od malička. To neznamená, že když děti nastoupí později, tak už nic nedokážou. Jenom to třeba bude vyžadovat intenzivnější trénink. Každopádně chce to mít touhu po vítězství, důležitá je taky podpora rodičů, a to i finanční. Pak už to víceméně jde samo, do širší reprezentace se dá dostat, i když je člověk jen velmi zapálený.
Potom je třeba překonat nějaké ty úvodní mládežnické kategorie, než se dostane mezi dospělé a do reprezentace. Je to každopádně jízda, vyžaduje to velkou psychickou odolnost, protože ne vždy se daří, ale důležité je umět řešit klíčové situace, ke kterým v zápasech dochází velice často. Jedině tak vlastně člověk může eventuálně zabojovat o místo na olympiádě.
Moc nemusím filmová zpracování, která se snaží napodobit šerm, ale ukazují ho velmi zkresleně. V historii totiž zápas vždycky končil hrozně rychle, nebylo to žádné dlouhé šermování, prostě došlo k usmrcení soupeře po pár vteřinách.
Zmínil jsi finanční podporu rodičů. Dokážeš nějak řádově říct, kolik to zhruba může při těch začátcích dělat?
Nemyslím si, že to je třeba ve srovnání s některými ostatními sporty až tak náročné. Ta prvotní investice může být třeba 10 až 15 tisíc korun do vybavení, které vydrží několik let. Je tam kord, oblečení, maska. Později už se s tím pojí i výdaje za cestování, ale to už potom záleží i na úspěchu.
Co sponzoři?
Ti přichází až u té profesionální kategorie. Ale určitě se dají sehnat.
Kdy je vlastně kordista nebo kordistka na vrcholu svých sil, a v kolika letech tak většina z nich končí?
To záleží. Máme třeba Jirku Berana, který je totální blázen a ten teď jede na olympiádu do Paříže ve 42 letech, kdy už by se na to většina lidí dávno vykašlala. Já si myslím, že ta nejvrchnější hranice je nějak 35 či 36 let. Na vrcholu sil jsou šermíři kolem třicítky. A to jak fyzicky, tak mentálně. Pak třeba může ještě stoupat ta mentální stránka, ale zase klesá ta fyzická, zejména rychlost.
To souvisí s mou další otázkou. Co jsou tři nejdůležitější oblasti, na které se při tréninku musíš zaměřit?
Na té profesionální úrovni mají většinou všichni stejné síly, stejný trénink, čili to nejdůležitější je asi psychika. To je možná víc než polovina toho sportu. Nicméně když se budeme bavit o nějaké fyzické přípravě, tak je to rychlost, obratnost a vytrvalost.
Šermování je gentlemanský sport, nicméně nastanou někdy momenty, kdy někoho ovládnou emoce a on třeba začne bojovat nečestně?
Je třeba říct, že nejsme všichni kamarádi, jsme sice kolegové a s většinou se známe, ale jsou momenty v zápasech, kdy se člověk opravdu zachová nečestně a veškerý respekt jde najednou stranou.
Většina sportovců chce být ve vesničce, protože tam přece jen panuje nezapomenutelná atmosféra.
Co v tu chvíli musíš udělat, abys zachoval chladnou hlavu?
Je to hrozně náročné. Já mám povahu, že se dokážu snadno naštvat, ale pak se zase rychle uklidním, uvědomím si ty emoce a nechám je odejít, zkoncentruji se na vývoj zápasu a snažím se zvítězit. A samozřejmě čím více zápasů za sebou člověk má, tím líp je pak na takové chvíle připravený. V tomhle mi hodně pomáhá i můj otec.
Dokážeš nějak jednoduše vysvětlit pravidla pro lidi, kteří šerm nikdy nesledovali? A přidáš třeba důvod, proč by měli začít?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
V jakém filmu můžeš vidět nejlepší šerm?
Co říká Jakub na olympijskou kolekci?
Proč si myslí, že olympijskou kolekci lidé nechápou.
Začnu pravidly. Na olympiádě se šermuje do patnácti zásahů, každý zápas je rozčleněn na tři kola po třech minutách, přičemž každá část se od sebe trochu liší. Úvod je takový
otrkávací, potom se do toho šlápne, kdy se snažíte zlomit protivníka a získat převahu, závěr je pak na krev, snažíte se protivníka buď přemoct, nebo dohnat. Zápasy pak často končí takzvanou „sudden death“ neboli náhlou smrtí, pokud se nepřiblížíte patnáctce zásahů, jeden to pak rozhodne.
A právě ty bouřlivé emoce, křik a napětí ve finále jsou na tom asi to nejlepší. My v tu chvíli do sebe jdeme naplno, ale přitom se stále snažíme soupeři neublížit, držíme spolu krok, opisujeme ty pohyby a snažíme se přijít s nějakou fintou, nějakým trikem, pomocí něhož zvítězíme.
Jak se od toho liší šermování týmů, které se v Paříži rovněž odehraje?
Týmová soutěž je de facto štafeta, kdy jdeme tři na tři, přičemž každý tým má ještě náhradníka. Celkem je devět zápasů, takže bojuje každý s každým a cílem je dosáhnout 45 zásahů. Může to ale ukončit i čas, kdy pokud nikdo nedosáhl daného počtu zásahů, opět přichází sudden death.
Co říkáš na šermování ve filmech? Ať už je to dejme tomu se světelnými meči ve Star Wars nebo třeba duely na kordy v nějakých historických dramatech, máš nějaké oblíbené snímky?
Já moc nemusím ta filmová zpracování, která se snaží napodobit šerm, ale ukazují ho velmi zkresleně. V historii totiž zápas vždycky končil hrozně rychle, nebylo to žádné dlouhé šermování, prostě došlo k usmrcení soupeře po pár vteřinách.
Pro mě je vlastně nejoblíbenější ukázka šermování asi v Pánovi prstenů, protože to je jednoduchá akce a všechno je to v pohybu. Rychlá řežba, jeden na jednoho, to je pro mě daleko hezčí než koukat na něco, co si hraje na rádoby šerm.
A teď tedy praktické věci k samotné olympiádě. Co si s sebou balíš?
Kromě olympijské kolekce? (smích)
Tak když už jsi na to zavedl řeč, co na ni říkáš?
Jako s tím jsme teď hodně konfrontovaní, no. Já jsem toho názoru, že se mi to líbí, měl jsem možnost si to vyzkoušet a materiály jsou hezké, bude nás to chladit, navíc to plní účel toho, že to zaujme v těch pár vteřinách, kdy se na nás bude dívat celý svět. Většina lidí podle mě nerozumí, že to je pro nás, abychom vynikli, unikátnost byla cíl. A ti, co to hejtí, tohle podle mě nepochopili.
Dobře, a teď teda k balení…
Určitě si beru talisman, takový křížek, který mám na všech závodech. Pak samozřejmě klasicky všechnu hygienu, parfém, kartáček jsme dostali speciální elektrický, takže si beru ten. Jinak mě nic konkrétního teda ještě kromě hodinek už nenapadá. Já jsem praktický člověk, takže hlavně ať není problém na letišti.
Hele a teď taková kontroverzní otázka. Jaký máš názor na takzvané anti-sex postele? Řeší se to mezi sportovci, nebo je to úplně normální běžná věc na každé sportovní akci?
Za mě je to s prominutím totální kravina. Stejně se pronajímají prostory různých sociálních zařízení, takže vůbec není důvod kupovat nové postele, plus ty kartony jsou extrémně nepohodlné. Já už je zažil v Tokiu a můj trenér tu postel normálně prolomil. Ne tím, že by na ní měl sex, ale protože ji rozsedl. Mně to přijde skoro až jako neúcta.
Navíc když člověk chce, tak si asi stejně cestu najde, ne?
Přesně tak.
Jak to vlastně je s ubytováním? Jsou všichni ve vesničce, nebo se nějací slavnější sportovci automaticky ubytovávají v hotelích?
Je to každého volba. Stoprocentně nějací tenisté a fotbalisté budou spát na hotelech, ale je to jejich rozhodnutí. Většina lidí ale chce být ve vesničce, protože tam přece jen panuje nezapomenutelná atmosféra. To je jedna z věcí, která k olympiádě neodmyslitelně patří.
Kolik volného času jsi měl na olympiádě v Tokiu a stihne člověk trochu poznat i to místo?
Tokio bylo specifické kvůli covidovým opatřením, nicméně čistě prakticky, já tam byl třináct nebo čtrnáct dní, každý den jsem měl trénink, ladil formu, ale toho času samozřejmě bylo dost i na další aktivity jako třeba zajít si na procházku, na jídlo nebo si zaplavat. Teď v Paříži budu stoprocentně chtít poznat i město. Člověk ale musí mít vždy na paměti, že tam nejede za zážitky, ale za tím podat výkon.
Až nastoupím na planš – to je náš šermířský povrch – v Grand Palais, kde se soutěž koná. Budou nás sledovat tisíce diváků a já tam uvidím všechny své kolegy a známé a všechno se to nějak sejde. Bude to taková oslava našeho sportu.
No a taky se těším, až uvidím ostatní české sportovce, protože máme ikony jako Lukáše Krpálka, ke kterým vzhlížím. Podává neuvěřitelné výkony a vyhrál dvě olympiády po sobě, což je prakticky nemožné. Takže největší respekt a moc se těším, až tam s ním budu.