Jmenuje se Jakub Jurka, je mu 25 let a český šerm bude reprezentovat už na své druhé olympiádě. Jaká byla jeho cesta?
Dostat se na olympiádu není jen tak, natož na dvě, natož ve věku pouhých pětadvaceti let. Jakub Jurka má ale soutěživost v krvi, koneckonců, ve sportu, pro který se v dětství rozhodl, se našla celá jeho rodina. Jeho děda Jaroslav Jurka skončil stříbrný na mistrovství světa v roce 1985, šermuje ale i jeho otec, bratři a taky sestra. My teď s Kubou měli před vypuknutím olympiády v Paříži možnost krátce promluvit. Na co se těší nejvíc?
Pokud se ti bude článek líbit, neváhej nás podpořit, abychom ti budoucnu mohli přinášet více takových. Připoj se do našeho předplatitelského klubu Refresher+.
Proč jsi vlastně začal se šermem? Bylo to kvůli dědovi?
Můj první sport byl fotbal, to mi bylo pět šest, ale nebyl jsem v tom příliš dobrý. A protože táta měl představu, že bychom já i moji bratři a sestra mohli kráčet v jeho a dědových a vlastně i babiččiných šlépějích, tak nás zkrátka vzal, ukázal nám, o čem ten šerm je, a od té doby se to tak nějak veze.
Takže rodinná tradice. Mimochodem tvoje babička taky profesionálně šermovala? Není to náhodou, jak se s dědou poznali?
(smích) Ano, poznali se díky šermu, ale moje babička – za tohle by mě asi nepochválila – šermovala ne úplně okrajově, to ne, ale spíš na té regionální úrovni.
Postupová utkání následují v 12:25 (2. kolo), v 15:05 (osmifinále), 16:25 (čtvrtfinále), 20:00 (semifinále) a souboje o medaile pokračují v časech 21.20 a 22:15.
2. srpna v 13:30 pak nastupuje v týmové soutěži mužských šermířů proti Itálii.
Jak vlastně vypadá taková cesta šermíře od nějakých začátků až k účasti a olympiádě?
Je to sport, který se musí dělat už od malička. To neznamená, že když děti nastoupí později, tak už nic nedokážou. Jenom to třeba bude vyžadovat intenzivnější trénink. Každopádně chce to mít touhu po vítězství, důležitá je taky podpora rodičů, a to i finanční. Pak už to víceméně jde samo, do širší reprezentace se dá dostat, i když je člověk jen velmi zapálený.
Potom je třeba překonat nějaké ty úvodní mládežnické kategorie, než se dostane mezi dospělé a do reprezentace. Je to každopádně jízda, vyžaduje to velkou psychickou odolnost, protože ne vždy se daří, ale důležité je umět řešit klíčové situace, ke kterým v zápasech dochází velice často. Jedině tak vlastně člověk může eventuálně zabojovat o místo na olympiádě.
Moc nemusím filmová zpracování, která se snaží napodobit šerm, ale ukazují ho velmi zkresleně. V historii totiž zápas vždycky končil hrozně rychle, nebylo to žádné dlouhé šermování, prostě došlo k usmrcení soupeře po pár vteřinách.
Zmínil jsi finanční podporu rodičů. Dokážeš nějak řádově říct, kolik to zhruba může při těch začátcích dělat?
Nemyslím si, že to je třeba ve srovnání s některými ostatními sporty až tak náročné. Ta prvotní investice může být třeba 10 až 15 tisíc korun do vybavení, které vydrží několik let. Je tam kord, oblečení, maska. Později už se s tím pojí i výdaje za cestování, ale to už potom záleží i na úspěchu.
Co sponzoři?
Ti přichází až u té profesionální kategorie. Ale určitě se dají sehnat.
Kdy je vlastně kordista nebo kordistka na vrcholu svých sil, a v kolika letech tak většina z nich končí?
To záleží. Máme třeba Jirku Berana, který je totální blázen a ten teď jede na olympiádu do Paříže ve 42 letech, kdy už by se na to většina lidí dávno vykašlala. Já si myslím, že ta nejvrchnější hranice je nějak 35 či 36 let. Na vrcholu sil jsou šermíři kolem třicítky. A to jak fyzicky, tak mentálně. Pak třeba může ještě stoupat ta mentální stránka, ale zase klesá ta fyzická, zejména rychlost.
To souvisí s mou další otázkou. Co jsou tři nejdůležitější oblasti, na které se při tréninku musíš zaměřit?
Na té profesionální úrovni mají většinou všichni stejné síly, stejný trénink, čili to nejdůležitější je asi psychika. To je možná víc než polovina toho sportu. Nicméně když se budeme bavit o nějaké fyzické přípravě, tak je to rychlost, obratnost a vytrvalost.
Šermování je gentlemanský sport, nicméně nastanou někdy momenty, kdy někoho ovládnou emoce a on třeba začne bojovat nečestně?
Je třeba říct, že nejsme všichni kamarádi, jsme sice kolegové a s většinou se známe, ale jsou momenty v zápasech, kdy se člověk opravdu zachová nečestně a veškerý respekt jde najednou stranou.
Většina sportovců chce být ve vesničce, protože tam přece jen panuje nezapomenutelná atmosféra.
Co v tu chvíli musíš udělat, abys zachoval chladnou hlavu?
Je to hrozně náročné. Já mám povahu, že se dokážu snadno naštvat, ale pak se zase rychle uklidním, uvědomím si ty emoce a nechám je odejít, zkoncentruji se na vývoj zápasu a snažím se zvítězit. A samozřejmě čím více zápasů za sebou člověk má, tím líp je pak na takové chvíle připravený. V tomhle mi hodně pomáhá i můj otec.
Dokážeš nějak jednoduše vysvětlit pravidla pro lidi, kteří šerm nikdy nesledovali? A přidáš třeba důvod, proč by měli začít?
Co se dozvíš po odemknutí?
- V jakém filmu můžeš vidět nejlepší šerm?
- Co říká Jakub na olympijskou kolekci?
- Proč si myslí, že olympijskou kolekci lidé nechápou.
- Co si myslí o anti-sex postelích.
- Na co se v Paříži těší nejvíc.
