Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Útok na rivalku, braní steroidů nebo plavci namočení do falešného přepadení. Podívej se, jaké sportovní kontroverze a skandály v minulosti postihly konání olympijských her.
Olympijské hry jsou oslavou sportu, během historie se však vynořila i celá řada kontroverzí, které na tuto tradiční celosvětově sledovanou událost vrhly stín. Vybrali jsme tak pět sportovních kauz, které obletěly svět a které vyústily v odebrání medailí, obrovské pokuty nebo dokonce pobyt ve vězení.
Letní olympijské hry v Paříži. Zdroj: Getty Images
Krasobruslařka chtěla zmrzačit svou rivalku
Jméno Tonyi Harding je spojováno s jedním z vůbec největších skandálů sportovní historie. Svého času byla vnímána jako velká americká naděje na zisk olympijského zlata v krasobruslení. Místo toho ale padla na úplné dno. Zapletla se totiž do útoku na svou konkurentku, kterou chtěl maskovaný muž zmrzačit tyčí.
Tonya Harding vyrůstala v těžkých podmínkách. Její otec byl často bez práce a její matka ji duševně i tělesně týrala. „Nebylo dne, kdy by mě nemlátila,“ řekla o své matce. Díky ní však s krasobruslením začala už ve třech letech a díky talentu a píli jako teenagerka sbírala úspěchy i na národních soutěžích.
Zdálo se, že ve Spojených státech se se zrodila sportovní hvězda. Tonya Harding se stala první Američankou a teprve druhou ženou v historii, která skočila trojitého axela (jde o Axel-Paulsenův skok, který má jeden a půl otočky, pozn. red.). Lámala rekordy, uchvacovala davy a stala se vicemistryní světa. Po roce 1991, kdy dosáhla svých největších úspěchů, však začaly její výkony upadat. A objevila se konkurence.
Zdroj: Focus on Sport/Getty Images
Její největší reprezentační rivalkou byla Nancy Kerrigan. Za touto novou rostoucí senzací amerického týmu Harding zaostávala a začala ji vnímat jako překážku na své cestě k mistrovskému titulu a olympijskému zlatu. A proto se rozhodla pro zoufalý pokus, jak svou konkurentku jednou provždy vyřadit ze hry.
Pouhých sedm týdnů před Zimními olympijskými hrami v Lillehammeru, jež se konaly v roce 1994, krasobruslařku Nancy Kerrigan přepadl maskovaný muž a udeřil ji do nohy tyčí. Útočník se jí pokusil rozdrtit koleno, naštěstí se mu to ale nepodařilo. Kvůli zranění se však Nancy nemohla účastnit amerického šampionátu, který sloužil jako kvalifikace na olympiádu. Díky tomu Harding na soutěži vyhrála a zajistila si jedno z míst v olympijském výběru.
Navzdory brutálnímu útoku se však Nancy jako zázrakem ze svých zranění dokázala poměrně rychle zotavit. Na poslední chvíli byla i ona vybrána do olympijského týmu, který mířil do Norska hájit americké barvy. Nancy navzdory útoku zazářila a vybojovala pro svou zemi stříbro. Oproti tomu Tonya Harding pohořela a domů se vrátila bez medaile.
Zásadní zvrat ale nastal o pár týdnů později. Vyšetřovatelé, kteří se stále zabývali přepadením Nancy Kerrigan, totiž zjistili, že celý útok zosnoval Tonyin bývalý manžel Jeff Gillooly a bodyguard Shawn Eckhardt. Tonya Harding přitom o celém plánu věděla a doufala, že jim pokus o zmrzačení rivalky projde. Pod tíhou důkazů se nakonec přiznala. Potrestána za to byla tříletou podmínkou, pokutou ve výši 160 tisíc dolarů a doživotním zákazem účastnit se krasobruslařských soutěží. S její kariérou byl konec.
Zruinovaná Tonya Harding se později rozhodla dát s výstižnou přezdívkou „Bad Girl“ na dráhu profesionálního boxu. Ze svých šesti zápasů mezi lety 2003 až 2004 třikrát zvítězila a třikrát prohrála. Boxovala dokonce i na turnaji, na kterém zápasil Mike Tyson.
O jejím strastiplném životě, úspěších a přešlapech byl v roce 2017 natočen film Já, Tonya. Postavu bývalé krasobruslařky, která si zničila kariéru, v něm ztvárnila „Brbie“ Margot Robbie a šlo o jeden z jejích nejchválenějších výkonů, za který si vysloužila i první nominaci na Oscara.
V roce 2016 obletěla svět skandální kauza amerických plavců, kteří se namočili do vylhané historky o ozbrojeném přepadení. Ryan Lochte, který během olympijských her v Riu vybojoval zlato ve štafetě a svou úctyhodnou sbírku z olympiád rozšířil na 12 medailí, přišel s tvrzením, že společně se svými týmovými kolegy Jimmym Feigenem, Gunnarem Bentzem a Jackem Congerem se v Brazílii stal obětí loupežného přepadení. Tvrdil, že je zločinci převlečení za policisty ohrožovali pistolí.
Zdroj: Maddie Meyer/Getty Images
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak se přepadení na brazilské benzínce odehrálo doopravdy.
O legendární běžkyni, na kterou ale kvůli soukromému dopisu praskla dopingová kauza.
Jak se ale ukázalo, pravda byla někde úplně jinde. Údajnými zločinci v přestrojení totiž ve skutečnosti byli hlídači čerpací stanice, kde plavci měli poničit toalety. Jeden ze svědků události navíc uvedl, že Lochte byl ve značně podnapilém stavu. Plavec se nakonec přiznal, že si historku o přepadení vymyslel. „Lhal jsem a beru za to plnou zodpovědnost,“ řekl Lochte. „Jsem člověk a udělal jsem chybu, hodně velkou chybu. Vzal jsem si z toho ponaučení. Už se to nikdy znovu nestane,“ dodal.
Lež jej však vyšla draho. Kvůli skandálu přišel o několik velkých sponzorů, musel vykonávat veřejně prospěšné práce a se svými plaveckými kolegy z benzinky se nemohl účastnit delegace, která byla pozvána do Bílého domu. Všichni čtyři navíc od Amerického olympijského výboru a plavecké organizace USA Swimming dostali zákaz účastnit se soutěží na 10 měsíců. Za falešné nahlášení zločinu Lochtemu hrozilo i vězení, soud v Brazílii však nakonec celý případ smetl ze stolu.
Samotný Lochte uznal chybu, zároveň ale trval na tom, že lidé celý případ „zveličili“. Popřel také to, že by se se svými kolegy měl na čerpací stanici v Brazílii dopustit jakéhokoliv vandalství. „Příběh o tom, že bych poničil záchody, je absurdní. To se nikdy nestalo,“ tvrdil.
Atletka kvůli steroidům musela vrátit zlaté medaile
Z americké hrdinky olympijských her v Sydney se stala nenáviděná podvodnice. Marion Jones na letní olympiádě v Austrálii v roce 2000 předvedla naprosto strhující výkony a získala hned tři zlaté a dvě bronzové medaile. Její doménou byl sprint na 100 a 200 metrů, bodovala však i ve štafetě 4×100 metrů a ve skoku dalekém. Už v předchozích letech na soutěžích jasně dominovala a ziskem nejcennějších kovů na olympijských hrách svou pozici nejlepší světové sprinterky ještě potvrdila. Tedy až do doby, než se ukázalo, že brala steroidy.
Zdroj: Dimitri Iundt/Corbis/VCG via Getty Images
Marion Jones dlouhé roky užívání jakýchkoliv zakázaných látek popírala. V roce 2007 však Washington Post získal dopis, který atletka adresovala blízkým přátelům a rodině. V něm se přiznala, že mezi lety 1999 a 2001 užívala silný anabolický steroid tetrahydrogestrinon, zkráceně THG. „Všem bych se vám za to chtěla omluvit. Je mi moc líto, že jsem vás takto zklamala,“ napsala atletka v dopise, jehož obsah se dostal do médií. Atletka dále tvrdila, že látku jí dával její trenér bez jejího vědomí. Sama si prý myslela, že jde o lněný olej, což je běžný suplement.
„Když jsem vstoupila na dráhu, myslela jsem si, že všichni jsou čistí – včetně mě,“ řekla na svou obhajobu. Později zároveň dodala, že je přesvědčená, že by všechny soupeřky porazila i bez zakázaných látek. Kvůli steroidům byla vyšetřována už v roce 2003, jejich užívání ale popřela. Když ale v roce 2007 po zveřejnění soukromého dopisu vyšla pravda najevo, tak ji olympijský výbor přinutil vrátit všechny medaile ze Sydney, její výsledky se anulovaly a dostala příkaz vrátit 700 tisíc dolarů, které na soutěžích vyhrála. Soud ji navíc poslal na půl roku za mříže.
Čína byla na letních olympijských hrách v Sydney třetí nejúspěšnější zemí. Její sportovci a sportovkyně získali dohromady 58 medailí, z toho 28 zlatých, 16 stříbrných a 14 bronzových. O jeden cenný kov se zasloužila i gymnastka Dong Fangxiao, která mezi světovou konkurencí vyhrála bronz. Mělo to však háček. V době olympiády jí totiž bylo pouhých 14 let. Podle pravidel se přitom mohli zúčastnit pouze gymnasti a gymnastky, kterým bylo už minimálně 16 let.
Zdroj: Freepik/volně k užití
Trvalo téměř 10 let, než pravda vyšla najevo. Skutečný věk čínské gymnastky odhalilo rozsáhlé vyšetřování Mezinárodní gymnastická federace, která došla k závěru, že skutečné datum narození Dong Fangxiao je 23. ledna 1986, nikoliv 20. ledna 1983, jak stálo v pasu, pod kterým v Sydney závodila.
V důsledku toho byly výsledky Dong Fangxiao zpětně anulovány a musela vrátit bronzovou medaili, kterou v roce 2000 na olympiádě získala. Zbavena byla i titulu ze šampionátu, kterého se účastnila v roce 1999, tedy v pouhých 13 letech. Jako součást trestu musel čínský tým vrátit i několik dalších medailí.
Jak připomíná The Guardian, falšování věku bylo gymnastice problémem už od 80. let, kdy se minimální věk pro soutěžící zvedl ze 14 na 15 let. Cílem zvýšení věku byla snaha ochránit před vážnými zraněními mladé sportovce a sportovkyně, jejichž těla se stále vyvíjela. V roce 1997 pak Mezinárodní gymnastická federace zvedla minimální věk na současných 16 let.
Zápas se změnil v krvavou rvačku
„Sáhl jsem si na obličej a ucítil jsem, jak mi po něm teče teplá krev.“ Takto vzpomínal na extrémně vyhrocený zápas ve vodním pólu maďarský reprezentant Ervin Zador. Jeho tým se na letních olympijských hrách roku 1956 střetl s výběrem Sovětského svazu. Toto utkání se nakonec zapsalo do historie jako jeden z nejtvrdších zápasů, jaké olympijské hry pamatují.
Celý zápas měl politický přesah. Olympijským hrám totiž předcházela masivní sovětská invaze do Maďarska, kvůli čemuž se čtyři státy (Španělsko, Lichtenštejnsko, Nizozemsko a Švýcarsko) rozhodly celou akci bojkotovat. Zápas mezi Maďarskem a Sovětským svazem se tak nesl v duchu extrémní nevraživosti, která přesahovala hranice sportu.
Zdroj: Getty Images
Den D nastal 6. prosince 1956, kdy se Maďarsko proti Sovětskému svazu utkalo v semifinálovém zápase. Oběma týmům šlo o hodně. A jak Ervin Zador popsal, už předem bylo plánem maďarských hráčů soupeře vyprovokovat. Zador se od dětství učil Rusky, což mu v dospělosti na olympiádě přišlo vhod.
Zador se snažil Rusy celý zápas verbálně popichovat a doufal, že budou reagovat fyzicky. „Říkali jsme si, že když se naštvou, začnou se prát. A když se budou prát, nebudou hrát dobře. A když nebudou hrát dobře, tak je porazíme. A když je porazíme, tak vyhrajeme olympiádu,“ řekl.
Maďarsko hrálo výborně. Blížil se konec zápasu a tým Zadora, který skóroval hned dvakrát, vedl 4:0. Jen pár chvil před závěrečným hvizdem to však vypuklo. Valentin Prokopov ze sovětského týmu udeřil Zadora do oka a z rány se mu začala řinout krev. Dav začal šílet a Zadora vytáhli z bazénu ven. Do potyčky, která se na místě strhla, musela zasáhnout i australská policie. Jediné, na co Zador ale myslel, bylo to, že kvůli zranění nebude moct nastoupit do boje o zlato.
Ve finále olympiády se Maďarsko utkalo s Jugoslávií, v zápase si však Zador nezahrál. „Byla to nejtěžší hodina mého života,“ řekl. Maďaři nakonec zvítězili 2:1. „Chtěl jsem brečet, ale nešlo to. Potřeboval jsem tohoto dosáhnout a po pěti letech tréninku jsem to dokázal. Byla to pro mě ale zvláštní situace, když jsem v posledním zápase nemohl hrát a na pódium jsem se postavil v civilním oblečení. Bylo to pro mě velmi emotivní,“ vzpomínal Zador. Po olympiádě se už do Maďarska nevrátil a usídlil se natrvalo ve Spojených státech.
