Jel jsem na dovolenou do Říma. Čekal mě škorpion v pokoji, spousta bezdomovců a arogantní řidiči všude

To jsem ještě nevěděl, co mě čeká v nočních a brzkých ranních hodinách. Tehdy se čtvrť proměnila doslova v ráj bezdomovců, byly jich desítky. Byl to děsivý a zároveň smutný výjev, který jen těžko dostávám z hlavy. Zatímco někteří ulehali na ulici na kusy kartonu, jiní spali na terasách blízkých restaurací a choulili se poblíž podniků, kde se ještě svítilo. Paradoxní bylo, že s turisty v ulicích vůbec nijak neinteragovali. Nežádali nás ani o drobné, jako by byli se vším naprosto smíření. Byli jsme pro ně neviditelní.

Je to asi tím, že jsme blízko nádraží, řekl jsem si. Přímo v centru to určitě bude lepší. A bylo, jenomže rozhodně ne o moc. Odpadky na ulicích se povalovaly všude, i u těch nejprofláknutějších, nejnavštěvovanějších památek. Bezdomovců v centru výrazně ubylo, ale byli dotěrnější a hlučnější. Zejména u turisticky oblíbeného Vatikánu. Všude byl přítomný zápach exkrementů, člověk je cítil i při procházce luxusnějšími čtvrtěmi, kde na něj svítily výlohy známých módních značek. Byl to dost zvláštní pocit.

Arogantní řidiči, co neustále troubí

Další věc, která mě v Římě nepříjemně překvapila, byla bezohlednost řidičů. Každou chvíli jsem měl pocit, že skončím na kapotě nějakého ujíždějícího auta. Někteří ani nerespektovali semafory a na křižovatkách to vypadalo, že má přednost ten, kdo jede první. Kvůli tomu pak v dopravě vznikal naprostý chaos a kolony. Troubení bylo slyšet nepřetržitě. Jakmile jeden řidič zatroubil, druhý mu to okamžitě vrátil.

Dokonce jsem byl svědkem toho, jak jeden chlápek zaparkoval auto přímo jen tak na silnici. Vystoupil, odešel a vůbec ho nezajímalo, že blokuje nejméně tři zaparkovaná auta, která kvůli jeho aroganci nemohla zaparkovat, nebo že blokuje provoz v jednom pruhu.

První den pobytu jsem to sledoval jako nějaký nadpozemský výjev. V den odjezdu jsem se už jen pousmíval a nad podobnými absurditami mávl rukou. Jen na celodenní soundtrack v podobě všudypřítomných houkajících sanitek jsem si nezvykl.

Žádný Bolt a drahý Uber

Jestli se někam v Římě potřebuješ dostat rychle a chceš využít taxislužbu, připrav se na to, že auta se zeleným nápisem Bolt budeš hledat marně. Místo Boltu si můžeš vzít Uber, ale připrav se na vysoké ceny. Proto místní doporučují FreeNow, což je nejlevnější taxi aplikace, kde jsou ceny daleko přijatelnější.

Taxikáři na ulici mají podobně vysoké ceny jako Uber (účtovali si kolem 30 eur, čili 760 korun, za vzdálenost asi pět kilometrů). Vyplatilo se je využít, jenom pokud jste jeli se skupinou přátel. Jejich styl jízdy navíc připomínal Dominica Toretta z Rychle a zběsile, a když se jim něco nelíbilo, uměli to dát najevo poctivou italskou gestikulací.

Cesta na pláž

Chceš se během dovolené v Římě dostat na pláž, třeba v nejbližší přímořské čtvrti Ostii na Lido di Ostia (která je podle recenzí mých přátel taky nejhezčí)? Cesta k moři nebude úplně snadná. Přímé spojení z centra neexistuje, takže nejprve musíš jet autobusem nebo vlakem (dražší varianta) na letiště Leonardo da Vinci-Fiumicino. Odtud tě jednou za půl hodiny až hodinu odveze autobus do Ostie.

Ironií je, že lístky na autobus nekoupíš v trafice nebo automatu, ale v malé kavárně Panella (ano, i to mě překvapilo) na letišti, a jeden lístek stojí 1,30 eura, tedy 32 korun. Můžeš si je  o něco dráž koupit taky u řidiče, jen se nespoléhej na to, že bude umět dobře anglicky.

Zapomeň na to, že v autobuse bude cedule s informacemi o zastávce, kde vystupuješ. To byl pro mě další nepříjemný šok, který jsem nečekal, a absolutně jsem netušil, kde mám vystoupit. Řidič mi na otázky suše sdělil, že tam, kam chci, dojedeme za 25 minut. Místo stopek jsem radši spustil navigaci v mobilu.

Žádné kabinky na převlékání a vetřelec v místnosti

Než jsem zakotvil na správné pláži, byl jsem odehnán ze dvou soukromých, které, jak jsem se dozvěděl od plavčíků, poznáš podle jednotných jednobarevných deštníků. Na volné pláži stálo lehátko se slunečníkem celkem 16 eur (400 korun), a i když si tu můžeš něco objednat v nedalekém baru, těžko tu najdeš nějakou kabinku na převlečení.

Šel jsem se tedy převléknout na nedaleké toalety. Jakmile jsem ale otevřel a podíval se dovnitř, málem jsem se pozvracel ze zápachu a exkrementů na podlaze. Naštěstí mi moře a drink v baru pomohly mou chvilkovou nevolnost překonat. Nevítaná překvapení ale pokračovala i po návratu na hotel.

Po návratu jsem v pokoji vedle umyvadla objevil malého, asi centimetrového škorpióna. Nejdřív mě napadlo, že mám snad halucinace, ale jedovatý vetřelec se skutečně volně pohyboval vedle mě. I když byl asi moc malý na to, aby mi nějak ublížil, jeho přítomnost mě nepotěšila.

Lepší podnik s rozbitými záchody

O tom, že je Řím město kontrastů, jsem se přesvědčil ještě v oblíbené turistické čtvrti plné talentovaných pouličních umělců, restaurací a klubů jménem Trastevere. Protože to tu opravdu žije, vyzkoušeli jsme několik barů. Mezi jeden z nejlépe hodnocených patří Freni e Frizioni. Nabídku měli pestrou, interiér byl krásný a ještě překvapivější byl stav toalet.

Nenapadlo by mě, že zrovna v baru, který láká na designový interiér a kde jeden z nejlevnějších drinků tu stojí kolem 15 eur (400 korun), bude mít nefunkční a špinavé záchody s rozbitými skříňkami, a jenž působí, že tam měsíc nikdo neuklízel. Nemluvě o sotva tekoucí studené vodě.

Zobrazit galerii

(10)

Vrátil bych se? Rozhodně

Mnohem víc mě zaujal bar Mr. Brown Pub, který svým vizuálem odkazuje na ikonická filmová díla. Speciální drink s názvem Porn Shot stál pouhá 2 eura a okamžitě mi padl do oka. Dodnes nevím, jaké ingredience v něm byly, ale chutnal jako kávová chilli paprička. Co se týče dalších dobrých podniků mimo Trastevere, za návštěvu určitě stojí hospoda The Albert a Sapphire Bar, kde také hraje živá hudba.

Samozřejmě klasika jako Koloseum (pokud ti někdo tvrdí, že ho stačí vidět z venku, lže!) a Fontána di Trevi patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo v Římě k vidění. Španělské schody nebo Forum Romanum mě moc neohromily, ale skrytým klenotem a vrcholem výletu byla nádherná galerie Borghese. Uchvátí každého milovníka a milovnici umění. Ukrývá totiž epické obrazy od mistrů jako Caravaggio, Rafael nebo Rubens i dokonalé sochy od Berniniho.

Zobrazit galerii

(5)

Pokud se divíš, proč nezmiňuji nejnavštěvovanější památky vůbec, jako baziliku svatého Petra, Sixtinskou kapli a Vatikánská muzea, důvod je prostý. Nestihl jsem si tam koupit lístky.

I přes všechny výše zmíněné nedostatky tě ale Řím svou atmosférou skutečně okouzlí a majestátní architektura místy až vyráží dech. Rozhodně převáží nad pachy a rušným provozem, takže se nenech od návštěvy tohoto města odradit. Proto ostatně ze své dovolené píšu reportáž, aby tě možná nepříjemná překvapení zaskočila co možná nejméně. Já se do Říma rozhodně plánuji vrátit.

Zobrazit galerii

(10)