Nového Vetřelce jednoznačně doporučujeme vidět co nejdřív, a to v kině. Proč? Přečti si naši recenzi.
Režisér Fede Alvarez (Don't Breathe, remake Evil Dead) pracoval na svém Vetřelci několik let. K jeho produkci se vyjádřili i legendární režiséři Ridley Scott (Vetřelec, Prometheus) a James Cameron (Vetřelci). Alvarez chtěl natočit samostatný příběh, který ve finále skvěle funguje, ale zároveň nenápadně rozšiřuje mytologii kolem slavného xenomorfa, kterého vědci korporace Weyland-Yutani považují za dokonalý organismus.
Svou „dokonalost“ ti vesmírný parazit dokáže i v novém filmu s názvem Romulus, který kombinuje prvky několika dosavadních filmů série. Líbit by se však měl především fanouškům legendárních prvních dvou dílů. Režisér Alvarez také trochu navazuje na Promethea, ale po drtivou většinu stopáže se drží vlastní samostatné dějové linie.
Vesmírní otroci jdou rabovat
Ta začíná mezi událostmi prvního a druhého filmu. Šestice přátel z těžařské kolonie na odlehlé planetě si uvědomí, že se z ní nikdy nedostane. Legendární korporace tohoto vesmíru jménem Weyland-Yutani je totiž v podstatě zotročila. Rozhodnou se tedy ukrást kryospánkové moduly z opuštěné stanice, která jim létá nad hlavami.
S pomocí modulů plánují odcestovat na vzdálenou utopickou planetu. Jakmile však dorazí na vesmírnou stanici, zjistí, že je ní není něco v nepořádku.
Mezitím už divák pozná, že se jedná o stanici, na kterou odvezli původního mimozemšťana z jedničky. Ve vesmíru ho objevila společnost Weyland-Yutani několik desetiletí po událostech z jedničky, když ho Ellen Ripleyová vymrštila do vesmíru. Ani to ho však vetřelce nezabilo, takže když ho společnost při vyšetřování objevila, probudil se a zničil celou loď.
V tradičním vetřelcovském stylu nás čeká umírání jednoho člena posádky za druhým. Režisérovi se i během krátké chvíle podaří diváka seznámit s každou postavou, i když ne všichni mají výrazné osobnostní rysy. Po čase si však divák najde své favority a začne jim fandit, i když je jasné, že všichni přežít nemohou...
Postavám kraluje android a jeho sestra
Hlavní postavou je Rain (Cailee Spaeny z letošní Občanské války a titulní hrdinka Priscilly), která se stará o svého bratra, androida Andyho (fantastický David Jonsson z Industry). Autoři se rozhodli ztvárnit poruchového androida tak, že ho David Jonsson zahrál jako člověka na autistickém spektru. A paradoxně právě on v průběhu filmu projde největší charakterovou proměnou.
Stal se nejzajímavější postavou, která posouvá děj kupředu a zábavnou formou zprostředkovává expozici zápletky. Cailee Spaeny není žádná Sigourney Weaver v roli Ellen Ripley, ale pokud by dostala tolik prostoru jako její slavná herecká kolegyně, mohla by se stát další velkou ženskou hrdinkou série. I Rain je útlá žena, jíž její odvaha a hodnoty umožní postavit nepředstavitelnému teroru a podobně jako Ripley využívá všeho, co najde kolem sebe, aby přežila.
To však není jediná paralela s předchozími filmy. Fede Alvarez balancuje na hraně mezi vzdáváním pocty a nudným kopírováním předchozích filmů velice riskantním způsobem. Když už to vypadá, že dělá podává jen takzvaný fan service, změní směr a vydá se vlastní, originální cestou. Bere si příklad z prvního Vetřelce, s odhalením hrozby nespěchá a zpočátku nechává vyniknout postavy a vizuální stránku.
Retrofuturismus je stále kouzelný
Při tvorbě se opírá o retrofuturismus prvních dílů. V tomto světě to funguje na výbornou. Je jedno, jestli se další film odehraje třeba v roce 3500. Rozmazaný, zrnitý obraz na kostrbatých, hrubých televizorech k Vetřelci prostě patří a Alvarez využívá silných stránek tohoto stylu ve spojení se strohými, temnými a chladnými kulisami. Skvělé je i prostředí ponuré důlní kolonie a diváka ohromí taky vesmírné scenérie.
Režisér i scenárista filmu Alvarez nenechává v ději moc prostoru pro filozofické přesahy. Sice některé trochu rozvine, ale víceméně jen opakuje myšlenky a témata z prvního a druhého dílu. Film se však nedá označit ani jako prostý masakr na vesmírné lodi. Postavy se chovají a jednají racionálně, nedělají hloupá rozhodnutí a ve výsledku se podílejí na inteligentním příběhu bez logických děr, což je v současném Hollywoodu malý zázrak.
Alvarez a spol. také postavili většinu kulis, místností a hal tak, aby se postavy nacházely v reálných prostorách a nebyly jen pohlceny zeleným plátnem. Vizuální stránka je díky tomu nádherná i v CGI vesmírných scénách a těch několik výbuchů a srážek vesmírných lodí vypadá úžasně. CGI zůstane rozpačité a nedotažené jen v několika zlomcích vteřin, ale to je vzhledem k obsahu pochopitelné.
Nejlepší Vetřelec, jakého může současná generace v kině vidět
Fede Alvarez v tomto filmu udělal spoustu věcí správně, včetně představení zábavných postav, parádních dějových překvapení, podmanivého sci-fi vizuálu, a dokonce se postaral i o dobrý zvuk. Kvalita zvukového designu i samotné hudby je na báječné úrovni a film je proto rozhodně nutné vidět v kině, kde tato kvalita filmu vynikne nejlépe.
Nejen hudba, ale i zvukové efekty často dokreslují strašidelnou atmosféru. Ve filmu se objeví i několik lekaček, ale tvůrci vsadili především na atmosféru. Vytvořili také němou sekvenci ve stylu thrillerového hororu Tiché místo, i když její potenciál plně nevyužili.
Vetřelec: Romulus překvapí skvělým využitím děje zasazeného mezi první dva filmy. Originálním a jedinečným způsobem rozšiřuje mytologii a tvůrci si pro diváky připravili i několik skvělých překvapení. Jen nečekej rozšíření mytologie ve stylu Promethea.
Filmu jednoznačně dominují herecké výkony Cailee Spaeny a Davida Jonssona v rolích sourozenců a potěší i design mimozemšťanů, kteří i po 45 letech zůstávají děsivými monstry. Fede Alvarez se obklopil talentovanými lidmi, kteří se postarali o to, že technická stránka filmu je na špičkové úrovni. Kromě skvělé atmosféry a hororových prvků Alvarez zakomponoval i nápadité akční scény, v nichž postavy jedinečným způsobem řeší problémy.
Bohužel pro některé diváky se mu nepodařilo přijít v rámci série s něčím novým. Stále se jedná víceméně o to samé v jiném kabátě. Je to však uděláno dobře, takže diváci doufající v podobný zážitek jako u prvního Vetřelce budou spokojeni.
Dvouhodinová stopáž je tak akorát, přičemž závěrečný akt má neuvěřitelné tempo a chrlí na diváka jednu působivou scénu za druhou. Proto si Vetřelec: Romulus zaslouží hodnocení osm a půl z deseti.
Hodnocení: 8,5/10
