Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Na pozici bezpečnostního kontrolora se naučil rozeznávat nebezpečné předměty, odhalovat podivné chování lidí, ale zažil i mnoho emotivních situací. Jak získat podobnou práci a proč bylo slovo bomba zakázáno?
Před několika lety pracoval na vídeňském letišti, když se dozvěděl, že hledají mladé lidi na pozici bezpečnostního kontrolora. Složil potřebné zkoušky, vystudoval letištní akademii a nakonec oblékl letištní uniformu a dohlížel na bezpečnost.
V rozhovoru vám Peter prozradí zajímavé informace o tom, co všechno musel jako bezpečnostní pracovník umět, prozradí vám tajná místa na letišti, kam se běžný cestující nedostane, a dozvíte se také, jak probíhá kontrola zavazadel před nástupem do letadla.
Zajímavý obsah ti na Refresheru přinášíme každý den. Pokud se ti naše práce líbí a chceš redakci podpořit, přidej se do klubu Refresher+. Získáš neomezený přístup k prémiovému obsahu a mnoho dalších výhod.
V tomto článku se dočtete:
Co se stalo s Petrovým spolužákem, který se neustále vyptával na zbraně.
Co všechno se museli v akademii naučit.
Jaká zákoutí má letiště a co je ve sklepě.
Jak kontrolují ženy s hidžábem nebo obézní lidi.
Proč knoflík na kalhotách stírají papírkem.
Psychotesty jsme neměli, ale sledovali nás v průběhu kurzu.
Jak probíhal pohovor na pozici bezpečnostního kontrolora? Tehdy byly přijímací zkoušky těžké, určitě těžší než dnes. Samozřejmě jsem měl pohovor a kromě toho i počítačový test, ve kterém sledovali naše reakční schopnosti.
Například nám pět vteřin ukazovali obrázek místnosti, kde bylo sedadlo, nábytek, venku auto. Pak obrázek vypnuli a přišly otázky typu: „Jakou barvu mělo auto na ulici? Kolik knih bylo na stole?“ a podobné věci. Čím víc věcí jsme si zapamatovali, tím lépe.
Dělali vám i psychotesty?Ne, ale museli jsme jít k doktorce, která s námi dělala další testy. Například nám dala pod deku předměty a my jsme pod ni museli strčit ruku a podle hmatu popsat, co držíme.
Důležitý byl také zrak a sluch. I když jsme neměli psychologické testy, pozorovali nás v průběhu kurzu, když už jsme testy absolvovali.
Úroveň 3 má velmi silné zdi. Kdyby tam něco vybuchlo, nepoškodilo by to statiku letiště.
Jak probíhal kurz?Na pozici jsme se připravovali asi čtyři týdny v letištní akademii. Dostali jsme několikasetstránkovou příručku, ve které bylo úplně všechno. Museli jsme například znát nazpaměť celé uspořádání letiště, kde co najdeme, nejen prostory, které vidí běžní cestující, ale i všechno ostatní.
Na závěr jsme dostali žlutou propustku, která nás opravňovala jít úplně všude po letišti, i do letadel nebo do prostor, kde letadla parkují. Takže jsme museli znát letiště od sklepa až po střechu.
Takže vídeňské letiště má suterén? Co tam je?
Ano, letiště má sklep. Jsou tam obrovské prostory pro evakuaci lidí, šatny, sprchy a místnost, kam vás policie odvede, pokud má podezření na výbušninu ve vašem zavazadle.
Tato místnost se nazývá Level 3 a má velmi silné zdi. I kdyby v ní cokoli vybuchlo, statika letiště by díky tloušťce stěn nebyla poškozena.
Proč se to jmenuje Level 3? Co je úroveň 1 a úroveň 2? Zavazadla cestujících procházejí vždy několika skenery. Ty automaticky vyřadí věci, které by se tam nemusely vejít. Kromě skeneru tam sedí také člověk, který je vizuálně kontroluje. Tyto kontroly se nazývají Level 1 a Level 2, proto se ta v suterénu nazývá Level 3.
Zdroj: Peter
Ale vraťme se k příručce. Co jste se ještě naučili?Co se týče manuálu, učili jsme se také například o zbraních a výbušninách. Například jsme vůbec nemohli používat slovo bomba.
Proč?Je to mezinárodně známé slovo a mohlo by vyvolat masovou paniku. Mohl bych říct kolegovi: Páni, ty dneska vypadáš bombasticky. Ale kdyby to slyšel cizinec, nerozuměl by celé větě, jen slovu bomba. Masová panika by mohla napáchat větší škody, než kdyby tam ta bomba skutečně byla.
Z kurzu vyhodili člověka, který měl znalosti o zbraních a kladl otázky typu „Co kdyby?“
Aha. A co jste se učili o zbraních?Teoretické věci, jak se klasifikují, jaké zbraně existují a jak je identifikovat v zavazadle. Měli jsme jednoho spolužáka, který se o zbraně a výbušniny docela zajímal a kladl o nich spoustu otázek. Byl v tomto oboru docela zběhlý.
Na můj styl se však ptal až příliš: „Co kdyby...?“, což vedlo k tomu, že jednoho dne na akademii nepřišel. Přišel však vedoucí tohoto výcviku a řekl, že chlapec u nás pokračovat nebude. Je tedy možné, že ho považovali za bezpečnostní riziko.
Když se na to tak často ptal, dává to smysl. Učili vás také rozpoznávat potenciálně nebezpečné chování lidí?Učili nás také o podezřelém chování lidí a měli jsme konkrétní příklady. Také jsme sledovali videa a fotografie z teroristického útoku, který se stal na vídeňském letišti. Záběry nebyly pro slabé povahy, ale museli jsme si projít nejhorší scény, abychom mohli podobným věcem účinně předcházet.
Měli jste kromě teorie i praxi? Ano, měli jsme i praxi, kde jsme si vyzkoušeli například ohmatávání cestujících při kontrole. Měli jsme v pravidlech, že muži kontrolují muže, ženy kontrolují ženy.
Bezpečnostní služba na letišti vás může svléknout do spodního prádla, víc však ne. Na to má právo až letištní policie.
Slyšela jsem, že zaměstnanci mohou osahávat pouze osoby stejného pohlaví, takže ženy pouze ženy a muži pouze muže. A co nebinární osoby?V té době jsme nebinární osoby v příručce zmíněné neměli, ale pokud někdo výslovně chtěl, aby ho osahával někdo jiný, mohli jsme mu to se souhlasem nadřízeného povolit.
Jak jste řešili, když přišla žena v hidžábu nebo nikábu?Pokud byla žena v hidžábu nebo nikábu vybrána ke kontrole, musela si samozřejmě sundat kus látky z hlavy. Probíhalo to tak, že jedna z mých kolegyň s ní šla do kabinky, aby ji nikdo jiný neviděl, a tam ji zkontrolovala.
Podobně se postupuje, když alarm zjistí nějaký kov v oblasti spodního prádla. Zajímavé však je, že letištní ochranka vás může svléknout maximálně do spodního prádla, víc ne. Na to má právo až letištní policie.
Spustí se alarm také při převozu drog, nebo jen kovových předmětů?
Pouze v případě kovových předmětů. Bezpečnostní kontrola na letišti nemá s drogami nic společného. Ty jsme nehledali. Samozřejmě, kdybychom je našli, museli bychom to nahlásit. Ale kvůli tomu jsme tam v první řadě nebyli, od toho je tam policie se psy.
Kdyby někdo pracoval s výbušninami, mohl by si desetkrát umýt ruce, ale částice by na nich zůstaly.
Vždycky jsem si myslela, že ten proužek, kterým se otírají šaty, slouží k detekci drog. K čemu to je?
Na výbušniny. Kdyby někdo pracoval s výbušninami, mohl by si desetkrát umýt ruce, ale částice by na nich zůstaly. Dokonce zůstanou na všem, čeho se ten člověk dotkne. Proto pracovníci otírají knoflík na kalhotách a zip na zavazadle kouskem papíru, protože těchto věcí se lidi běžně dotýkají při balení věcí a oblékání.
Tyto testy jsou tak citlivé, že i minimální množství dokáže odhalit, zda někdo s něčím manipuloval. Problém je však například s glycerinem, se kterým běžně manipulují lékaři v práci. Pokud tedy lékař letí mimo službu, může být podezřelý z výroby výbušniny. Existují další postupy, jak tento problém řešit.
Zdroj: Peter
A co lidé na invalidním vozíku? Jak probíhá jejich kontrola?
Tak vozíčkář, samozřejmě, pokud prochází běžnou kontrolou, vždycky pípne, protože má vozík. Pro takové lidi je speciální ulička, která slouží i obchodním cestujícím, nebo těm, kteří cestují se psy, kočkami....
Pro jejich kontrolu existuje speciální procedura. Jednak jsme to museli udělat důkladně, ale s respektem.
Policie i samotný počítač nás zkoušeli, jestli dáváme pozor.
Je ještě něco, co bys chtěl o této práci říct?
Snad jen takovou zákulisní věc, že jsme tam měli několik stanovišť. Nemohli jsme ale sedět u monitoru déle než 20 minut, protože člověku automaticky klesá úroveň koncentrace.
Takže na stanovištích byl vždycky tým lidí, kteří se mezi sebou střídali, a vždycky tam někdo dělal něco jiného. Jeden sledoval monitor, druhý prohmatával, třetí se ptal lidí, jestli mají tekutiny a elektronické přístroje, a tak dále.
A co když se někdo nesoustředí ani těch 20 minut? Existuje nějaký systém, který by to odhalil?
Ano, dokonce i samotný počítač nás testoval. Stávalo se, že se na snímku skenovaného zavazadla občas objevil nebezpečný předmět, který tam počítač přidal. Samozřejmě jsme kvůli takovým věcem museli zavazadlo zastavit a stisknout tlačítko. Pokud to byl test, počítač nám to zapsal a zavazadlo pokračovalo v cestě. Jednou za čas nás však testovala i policie.
Jak to probíhalo?
Někdy i několikrát za měsíc přišel policista, který byl oblečený v civilu jako každý jiný cestující. Samozřejmě měl v zavazadle nějaký zakázaný předmět, a když procházel kontrolou, sledoval, jestli ho najdeme. Když jsme ho našli, ukázal nám svůj policejní průkaz a řekl nám, že to byla jen policejní kontrola.
