Zatímco evropští lídři ambiciózně nastavují klimatické cíle, v českých domácnostech zájem o snižování emisí vázne.
Píše se rok 2024 a Česká republika stojí před klíčovou výzvou. Jako člen Evropské unie se zavázala snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Naplnění tohoto cíle vyžaduje zásadní změny – odklon od fosilních paliv a přechod na čisté zdroje energie. Přesto se zdá, že současná situace těmto ambicím zatím příliš nenahrává.
Průzkum veřejného mínění, který provedl výzkumný tým KNOWLIMITS, když posuzoval postoj českých domácností ke konkrétním krokům pro dekarbonizaci, naznačil, že plány a realita v oblasti ekologie se mohou značně lišit.
Čeho se domácnosti obávají?
Výzkumný tým KNOWLIMITS provedl sondu do chování českých domácností a zjistil, že realita pokulhává za plány. Až 91 % respondentů v tuto chvíli neuvažuje o změně typu energie pro topení, vaření či ohřev vody. Důvod? Sice pokládají za důležité, abychom přešli z fosilních na méně znečišťující zdroje, zároveň se však obávají, že tento přechod zvýší ceny energií. Až 66 % si spojuje přechod na alternativní zdroje energie se zdražením cen za energie, většina z toho přitom očekává neúměrný nárůst cen. Nejvíce se obávají muži (48 %) a starší věkové kategorie (45 %).
Čím Češi topí?
V současné době topí plynem, uhlím nebo dřevem v lokálních topeništích polovina českých domácností. Na centrální vytápění, které pochází především z výtopen na fosilních paliva, funguje dalších 30 % domácností. O využívání alternativních zdrojů alespoň částečně uvažuje 46 % respondentů, 35 % ho vylučuje. Trochu více žen uvedlo, že by rády přešly na alternativní zdroje, ale nemají na to peníze.
„Snížení emisí budov patří k nejdůležitějším opatřením evropského Green Dealu v boji proti klimatické změně. Asociace podniků topenářské techniky nicméně odhaduje, že v Česku stále funguje až čtvrt milionu kotlů první a druhé emisní třídy, a to navzdory zákazu platnému od 1. září. České domácnosti tedy stojí teprve na začátku této cesty a z jejich aktuálních postojů čteme, že se na ni zatím ani moc vydat nechtějí. Přinejmenším v sektoru domácností tak bude nejspíš u nás dekarbonizace i nadále postupovat velmi pomalu,“ říká Zdeněk Kubena, hlavní analytik a ředitel výzkumu KNOWLIMITS.
Kdo má největší zájem o zelenou energii?
Pouze 24 % respondentů projevilo zájem připlatit si za odběr zelené energie, přičemž největší podíl zájemců pochází z nejmladší věkové kategorie 15-24 let (15 %). Do budoucna plánují změnu typu energie zejména vysokoškolsky vzdělaní lidé (12 %), kteří nejčastěji uvažují o instalaci fotovoltaiky (15 %), přechodu na plyn (13 %) nebo využívání elektrických zdrojů (10 %).
Hlavní slovo má cena
Z průzkumu vyplývá, že při výběru dodavatele je pro spotřebitele klíčová především cena, její fixace, jasné smluvní podmínky a historie dodavatele, zatímco původ energie a environmentální aktivity hrají jen okrajovou roli.
