Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Přečti si, jaké to je pracovat ve výšce 90 metrů nad zemí.
Mnoho mladých Čechů a Slováků odjíždí za prací do zahraničí. Láká je vyšší plat, lepší podmínky nebo nové životní zkušenosti. Velmi oblíbenou destinací je Německo, kde v současné době pracuje Adam Tarcala.
Adam se přestěhoval do Vídně už v roce 2012 z rodného Bardejova. Tam dokončil školu, poté pracoval v automobilovém průmyslu.
Zhruba před rokem ho napadlo zkusit něco nového. Odjel do sousedního Německa, kde začal pracovat na větrných turbínách. Motivací a inspirací mu byl především jeho otec, který pracuje ve výškách už 16 let a konkrétně na větrných věžích přes 10 let.
V článku se dočteš:
Co všechno musel Adam zvládnout, než poprvé vylezl na věž.
Jaký nejhorší zážitek si pamatuje, co se týká počasí.
Proč na něj lidé křičeli z nedalekého kopce.
Práce je to už na první pohled nebezpečná, vzrušující a velmi zodpovědná. S osmadvacetiletým Adamem jsme si povídali o začátcích, o potřebných povoleních a kurzech, které musel absolvovat, nebo o nejhorších situacích, které v tak velké výšce skutečně zažil.
Adama jsme zastihli v autě, když se po týdnech v práci vracel do svého bytu ve Vídni, kam mířil na prázdniny za svou přítelkyní. Hned na úvod se nabízela otázka, jak se k práci na větrných elektrárnách dostal, a jestli mu nepřekážela práce v tak velké nadmořské výšce.
„Řekl bych, že to byla spíš náhoda. Můj otec, který má v tomto oboru dlouholeté zkušenosti, se mě do něj vlastně snažil nalákat už dlouho. Měl jsem však stabilní práci v automobilce ve Vídni, vztah a celkem slušné zázemí s perspektivou do budoucna. Později se však vztah rozpadl, covid i válka způsobily komplikace pro můj pracovní obor a bylo postupně stále těžší a těžší měsíčně vyjít s penězi.
Takže ses přestěhoval do Německa za prací?
Jenom částečně, protože stále žiju v Rakousku, kde mám i byt. V současné době jsem tam také registrován. Z finančního hlediska je pro mě práce v Německu teď určitě výhodnější, protože i zelená energie je na vzestupu.
Co jsi musel splňovat, abys mohl začít pracovat v tomto oboru?
Byl to kurz první pomoci, certifikát pro lezení po laně, abych byl schopen v případě potřeby někoho jistit nebo zachraňovat ze žebříku. A pak horolezecký průkaz.
Zdroj: Archív respondenta Adama
Je to v Německu drahé, nebo na certifikáty stát nějak přispívá?
Stát na to nepřispívá, ale protože to beru na firmu, tak se i to aspoň vrátí z daní. Jedna plošinová licence stála asi 600 eur, tam se člověk učí víceméně podle paragrafů. Licenci na lezení jsem si udělal takovou, která platí v Německu a Rakousku. Trvalo to pět dní, z toho čtyři dny byla spíš teorie a poslední den byly zkoušky.
Jak probíhaly?
Přišel externí zkoušející a dohlížel na nás. Mohli jsme udělat tři menší chyby a jednu větší. Rozdíl mezi námi a sportovními lezci je v tom, že sportovní lezec je jištěný na jednom laně na jednom místě. My jako techničtí lezci jsme jištěni na dvou lanech a třech bodech. Za závažnou chybu se považuje, když při přesouvání zůstanete jištěni pouze na jednom nebo dvou bodech, což už se považuje za životu nebezpečné. Stálo to celkem asi 1200 eur, je to nářez, ale rychle se to vrátí zpět.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
Nejdůležitější je dostat se na stavbu (směje se). Věže jsou často někde daleko uprostřed ničeho v německém Schwarzwaldu. Přijedeme, ohlásíme se na staveništi, vysvětlíme, kdo jsme, a pak si prohlédneme vybavení a potřebné pomůcky. Důležité je, abychom přijeli v době, kdy tam jeřáb ještě stojí. Na něm a na lanech vyjedeme na věž, kde je zajistíme. Pokud jsou lana v pořádku, máme zelenou k práci.
Zdroj: Archív respondenta Adama
Takže děláš spíše údržbu věže nebo nějaké dokončovací práce?
Obojí. Pokud provádíme dokončovací práce, postavíme shora žebřík, vytahujeme a připojujeme elektrické kabely, případně veškeré opravy a nedostatky, které chybí před konečným předáním věže klientovi.
Jak vysoko obvykle lezeš?
Obvykle děláme tradiční betonové věže nebo hybridní věže. Takže v současné době je to něco kolem 90 metrů, ale údajně se plánují i takové, které budou měřit 200 metrů. Často však dělám jištění a jistící sítě ve věžích, které jsou vysoké jen 30 metrů. Do těch úplně nejvyšších se mi moc nechce (směje se).
Klišé otázka. Může tohle dělat někdo, kdo se bojí výšek?
V jeřábu je to snadné, protože prostě jedete nahoru v takové kleci. Na laně je to samozřejmě jiné. Není to ale dobrý příklad (smích), ale můj táta na toto téma často říká, že je jedno, jestli spadnete na beton z 20 nebo 100 metrů.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se naučíte po odblokování?
Co nejhoršího při práci zažil.
Co se stalo, když se musel evakuovat z věže a opustit prostor do 15 minut.
Kolik si může vydělat v Německu a kolik mu zůstane v čistém.
Jsme tam minimálně tři, ale měli by tam být čtyři. To proto, aby se v případě nehody mohli všichni navzájem zachránit. Příklad: kdyby mi něco spadlo shora na hlavu a museli by ke mně slanit celou věž, asi bych za tu dobu vykrvácel. Proto je rozdělené, kdo má být nahoře a kdo dole. Existuje tu nějaký zásadní lezecký kodex.
Zdroj: Archív respondenta Adama
Kolik dní strávíš na jedné věži?
Normálně máme něco kolem 30 pracovních hodin na jeden projekt. Při dokončování, když nahoře děláme zábradlí nebo záchranné body, jsou to tak dva dny. V současné době je to v Německu organizováno tak, že většinou někam jedeme na dva nebo tři dny, pak jedeme na pár dní jinam a tak dále.
Jak to tedy řešíš z hlediska ubytování a stravování?
Dostáváme od klienta nějaké stravné, je to asi 60 eur na den, ale za to si hotel v Německu úplně neseženete. Já mám to štěstí, že pracuju s otcem, který má karavan. Má to výhodu, protože jsme pro klienta také levnější, než kdyby měl vlastní zaměstnance. Jsme na volné noze, máme všechno s sebou a oni se o nás nemusí starat.
Co tě na této práci baví nejvíc a co možná nejméně?
Samotná práce je jednoduchá. Když jde všechno tak, jak má, je to skvělé. Nejvíc mě baví cestování nahoru a dolů po Německu, protože někdy za dva týdny ujedeme 2 500 km (smích). K tomu ještě dělám zápisy a papírování ve firmě, protože táta je vedoucí, ale je to stará škola, tak jsem to převzal já (smích).
Je náročnější připravit se na tuto práci fyzicky, nebo psychicky?
Fyzická stránka je velmi důležitá. Člověk se nemůže zadýchat na desátém modulu, když jich máme celkem 35. To je pro mě důležité. Když musíte slézt dolů, dát si pauzu a vylézt zpátky na věž, zabijete tím klidně dvě hodiny času. Je to celkově na psychiku docela zátěž, ráno vyjdete z teplého karavanu, bytu nebo hotelu do teplot pod nulou a venku jste celý den.
Zdroj: Archív respondenta Adama
Kolik hodin denně vlastně pracuješ?
To záleží na mnoha faktorech. Často o tom rozhodujeme sami, protože bereme v úvahu i povětrnostní podmínky. Musíte vzít v úvahu, že většina věží, na kterých pracujeme, ještě není nijak vybavená. Je to v podstatě beton naskládaný na sebe a váží 8 000 tun. Takže při silnějším větru se může stát cokoli, to se pak musíme evakuovat a odejít. Nejdéle, co si pamatuji, jsme pracovali v kuse od osmi ráno do devíti večer.
Jak tedy reagujete na změny počasí?
Od toho máme ty profesionální horolezce, jako je můj táta, kteří dokážou vyhodnotit, jestli je to schůdné, nebo ne. Uvnitř věže je to ještě v pohodě, ale když musíte slaňovat venku, tak je silný i vítr 8 km/h, protože se tam nemáte čeho chytit.
Zažil jsi někdy nebezpečnou situaci způsobenou počasím?
Stalo se, že jsme do věže dávali betonové bloky bagrem, ale venku foukal vítr o rychlosti asi 30 km/h a hrozilo, že vás 250 kg betonu přimáčkne ke stěně, což také moc nechcete. V létě jsme zažili velmi nepříjemnou situaci. Najednou se objevila průtrž, černá obloha a blesky, silná letní bouřka. Byli jsme nahoře a během 15 minut jsme museli pracoviště opustit. Věže v té fázi ještě nebyly uzemněné a v té výšce se snadno nahromadí statická energie – blesk pak může udeřit ještě tři hodiny po bouřce.
Zažil jsi ve svém oboru nějakou tragickou událost nebo jsi o nějakéslyšel?
Nedávno bohužel v Německu na věži zemřeli dva muži. Oba byli nahoře ve strojovně, která je nad těmi 90 metry. Došlo tam k požáru, jeden z nich se udusil a druhý skočil dolů bez lana. Takže obrovská tragédie a hororová scéna, protože zrovna šli dělat údržbu.
Zdroj: Archív respondenta Adama
Jak je v takovém případě postaráno o bezpečnost?
Musíme mít certifikáty úplně na všechno, co při práci používáme. Vše je přísně kontrolováno.
A co alkohol na pracovišti. Je to vůbec v tomto oboru téma?
Ano, je. Slyšel jsem o dvou chlápcích, kteří na vrcholu věže hulili trávu. Jednou jsem pracoval s chlapíkem, který měl zřejmě s alkoholem trochu problém, protože po polední pauze byl vždycky najednou veselejší a komunikativnější (směje se). Jakože jedno pivo k obědu nikoho nezabije, ale je to o zodpovědnosti. A je to jako v autě, můžeš si dát malé pivo, ale když se něco stane, budeš mít problém.
Jak je na tom práce v Německu po finanční stránce?
Je to v pohodě, ale samozřejmě by bylo super, kdyby byla placená ještě lépe (směje se). Záleží na tom, kolik si za měsíc vyděláme. Když jsme na stavbě ty dva nebo tři týdny, tak se můžu dostat na 10 000 eur hrubého měsíčně, ale musíte si uvědomit, že vám z toho zůstane tak 5 000 eur čistého, protože daně v Německu jsou brutální.
Které roční období je pro vás na práci ideální?
Určitě léto, kdy jsou nejlepší povětrnostní podmínky, aby jeřáb vůbec mohl věž postavit. Ale v podstatě je nám to jedno. Je spousta týmů, které jezdí pracovat v zimě do Španělska nebo Turecka, ale my máme práci i tady.
Zdroj: Archív respondenta Adama
Setkal ses někdy na stavbě s nějakým Čechem nebo Slovákem?
Ne, zatím ne. Ale existuje firma, která je jednou z největších ve výrobě věží a která zaměstnává hodně Čechů.
Setkal ses někdy s nějakými hoaxy o větrné energii?
K mému údivu slyším od odpůrců zelené energie poměrně dost kritiky. Prý kvůli ní trpí ptáci, lesy a podobně, což není pravda. Jistě, musí se udělat místo pro tu věž, ale ta tam stojí už dvacet let a za tři roky svou uhlíkovou stopu vymaže. Věže se pak demontují a prodávají například do Slovinska, kde fungují dál. Je to velmi efektivní věc.
Jak vidíš potenciál větrné energie do budoucna?
Němci a Rakušané do toho buší, jak jen to jde. Už teď jsme se dohodli na práci v Rakousku, příští rok chtějí postavit přes 50 věží. Na Slovensku ji nemáme, protože ji pravděpodobně nepotřebujeme (smích). Ale v Německu to taky není žádná sláva. Přijedete s elektromobilem k čerpací stanici a v 70 % případů tam dobíjíte elektřinu vyrobenou v uhelné elektrárně.
Zdroj: Archív respondenta Adama
Je v tomto odvětví mezi Rakouskem a Německem nějaký rozdíl?
Rakušané jsou k této energetice otevřenější. Němci si dají tu práci, že klidně vylezou na kopec, aby na nás mohli křičet, že ničíme lesy a přírodu. V Rakousku je to vítané, lidé to oceňují a na vlastních účtech tam vidím, jak větrná energie může pomoci.
Zalíbila se ti tahle práce natolik, že bys u ní zůstal dlouhodobě?
Zatím je to fajn pro lepší zajištění, ale dlouhodobě asi ne. Zjistil jsem, že tento kočovný způsob života není pro mě. Přece jen bych se rád usadil s přítelkyní a vybudoval si nějaké zázemí, přece jen mi bude za chvíli třicet (smích).
