Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Jak to vypadá na svatbě dcery vysoce postaveného komunistického úředníka ve Vietnamu?
Když se v hlavním sále začalo otáčet pódium se ženichem a nevěstou uprostřed, obklopené desítkami živých květin a vnitřním ohňostrojem, na které hledělo 500 párů očí, měla jsem pocit, že se mi to jen zdá.
Toto však byla realita a já jsem byla začátkem ledna skutečně na slovensko-vietnamské svatbě mých přátel v Hanoji. Slavnosti trvaly tři dny a zahrnovaly seznamovací večeři, čajovou ceremonii (která byla, mimochodem, více o pálence z kobry než o čaji) a samotnou obrovskou svatební hostinu v paláci.
Přinášíme ti jedinečný článek o tom, jak vypadá tradiční vietnamská svatba. Tuto úroveň oslav si však ve Vietnamu může dovolit málokdo. Většina obyvatel nemá peníze a žije doslova „z ruky do úst“. Popíšeme ti nejen krásné tradice, ale také odvrácenou stránku této země.
V Refresheru ti každý den přinášíme zajímavý content. Pokud se ti naše tvorba líbí a chceš podpořit redakci, staň se i ty členem klubu Refresher+. Získáš tak neomezený přístup k prémiovému obsahu i dalším benefitům.
V tomto článku se dočteš:
Jak vypadaly ceremonie a co se dělo po dobu tří dnů.
Odkud pocházel překladatel a co zpíval na čajové ceremonii.
Jak chutnala kořalka z kobry a jaký mají místní vztah k alkoholu.
Jaká je odvrácená stránka Hanoje a co mi nejvíc vadilo.
Kteří hosté se zúčastnili svatby a co všechno jsem zažila.
Seznamovací večeře a hot pot – alias vietnamský guláš
Je večer, osm hodin a i když je venku černá tma, v Hanoji to na ulicích stále žije. Přicházím do luxusní restaurace a snažím se zjistit, kdo je personál a kdo nevěstina rodina. Všichni v mých očích vypadají stejně. Yen, nevěsta, vypadá, že má před seznamováním rodin a přátel respekt. Nedivím se. Ženichovu skupinu hostů tvoří osm lidí z východního Slovenska.
Lidé ze Sniny (město na východě Slovenska) se nezapřou ani na dalekém východě. Více než lokální jazyk je zde slyšet východňářské nářečí, i když z nevěstiny strany je hostů více. Ostýchají se. Asi je nepotěšil fakt, že se musíme nyní jeden po druhém postavit a v angličtině se představit ostatním.
Poznávám Yenina otce, který je vysoce postavený úředník. Je to sympatický pán, přibližně v mé výšce (mám 160 centimetrů). Její máma mluví anglicky hůře, ale také se se všemi velmi přátelsky seznamuje. Mladší sestra Hai Anh se očividně stydí. Ji jsem si však zapamatovala hned, protože má vlasy přebarvené na světle hnědou barvu, a tak nesplývá s davem.
Nevěsta a ženich s rodiči. Zdroj: TADA
Během představování mezi námi běhají číšníci a stoly se pomalu, ale jistě plní jídlem. Všechno voní tak dobře, že se už na jména hostů nedokážu ani soustředit. Na stole jsou různé druhy masa, nudlí, zeleniny, ovoce, a to vše na nejrůznější způsoby. Už, už se chci pustit do pokrmů, když v tom slyším slavnostní „Mot, hai, ba, zó!“.
Cože? Mot, hai, ba, zó! A zase. Mot, hai, ba, zó! Je to něco podobného jako naše „na zdraví!“. Jen s tím rozdílem, že tam se to opakuje třikrát a drink musí všichni vypít do dna. Je jedno, jestli máš velké pivo nebo půldeci kořalky. Po prvním chodu jídel přicházejí číšníci s dalšími talíři.
Potom s dalšími. Je jich tu tolik, že by si člověk pomyslel, že se už sem další nevejdou. Ale oni stále přicházejí. Když už opravdu nemůžu jíst, tak přede mě položí číšník varnou desku s hrncem plným vývaru. Bez ingrediencí.
Ty položil vedle a hlavou mi pokynul, abych polévku udělala já. Snažím se odkoukávat od vedlejšího stolu, kde večeří Yenina rodina. Marně. Všude se hýbou lidé a já si musím proces přípravy vymyslet sama. Zpoza ramene mě sleduje číšník.
Přidávám hovězí maso, nudle i houby. Všechno tam házím tak, jako bych dělala guláš a mám ze sebe pocit, že mi to jde skvěle. Po chvilce si však všimnu číšníka, který se mi směje. Chytá se za hlavu a lámavou angličtinou se mi snaží vysvětlit, že jsem to vlastně úplně pos*ala. Nevadí. Stejně jsme už všichni přejedení, pomyslím si.
Čajová ceremonie a kořalka z kobry
Po příjemném startu svatby jsme druhý den ráno ani netušili, že nás čekají závody v pití. Ale ne čaje, jako by si běžní hosté čajové ceremonie pomysleli. Všichni jsme se oblékli do tradičních vietnamských šatů „Ao dai“, které zde místní nosí na různé slavnosti, a vydali jsme se na dvouhodinovou cestu autobusem do rodného domu nevěstina otce.
Seznámení ženicha s mrtvými členy rodiny. Zdroj: TADA
Právě tam dopoledne začala čajová ceremonie, na které byl i překladatel. Byl jím Vietnamec, který prožil na Slovensku značnou část života a slovensky mluví plynně. Nikdy by mě nenapadlo, že po několika skleničkách ho uslyším zpívat slovenskou lidovku na karaoke.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
V čem jsou vietnamské babičky a dědové stejní s těmi našimi.
Kde byla afterparty a kdo se jí zúčastnil.
Co naložil na skútr domácí a bez problémů odfrčel.
Součástí ceremonie bylo předávání velkých dárkových košů novomanželům, výměna peněz mezi svobodnými ženami a muži, i představování ženicha mrtvým členům rodiny, pro které vytvořili oltář s hořícími vonnými tyčinkami. Po výměně prstýnků jsme se všichni pustili do jídla, kterého byla opět na stolech halda.
Překladatelka, původem z Vietnamu, zazpívala slovenskou lidovou píseň. Zdroj: Refresher/Jana Chovancová
Vietnamské babičky sice vypadají jinak než ty naše, ale jednu věc mají společnou. Zdála jsem se jim příliš hubená. A tak mi každých pár minut do ruky podávali mandarinku, sladkosti nebo slunečnicová semínka, abych náhodou nestihla ani dožvýkat předchozí sousto. Vietnamští dědečci a strýcové se také chopili své role a s lahvemi kořalky zamířili k ostatním svatebčanům.
Po vydatném obědě se už podává pivo, víno i pálenka ze ženšenu, která má prý podpořit plodnost. A to je jen začátek. Za pár hodin se už svatebčané baví na mix vietnamsko-slovenských písní, zpívají karaoke a tančí. Když však z reproduktorů zazní drum and bass, párty končí a přesouváme se do rodného domu nevěstiny matky, který se nachází asi půl hodiny cesty autobusem.
Dům nevěstina otce, kde začal čajový obřad. Zdroj: TADA
Člověk by si myslel, že přichází konečně klidnější program a pití čaje. Na terase však čeká další část rodiny a nalévá kořalku z kobry. Ano, z toho velkého, jedovatého hada. Chutí se zdánlivě neliší od ženšenové, ale zdá se, že píše víc. O desítky půldecáků a několik hodin později, když už slunce dávno zapadlo, se opět ocitáme v autobuse, tentokrát na cestě do hotelu.
A závěr večeře? Pálenka z kobry zlomila i nezlomitelné a jeden ze svatebčanů, původem ze Spišské Nové Vsi, zakončil čajovou ceremonii pozvracením autobusu. Vietnam versus východ Slovenska - 1:0.
Cobra brandy. Zdroj: Refresher/Jana Chovancová
Vnitřní ohňostroj, 500 hostů a mrazák na motorceKdyž jsme se další den ráno všichni probudili, vydali jsme se do města něco sníst a nakoupit si doplňky na večer. V 17 hodin se totiž začíná svatba v luxusním paláci, na kterou se chystá přibližně 500 hostů, včetně vysoce postavených vietnamských úředníků.
Po výborném pho za asi 25 korun jsme se zastavili ještě v obchodě se pantoflemi, kde nás lákali na známé značky Pdara, Chleé či Cnaheal (Prada, Chloé a Chanel, jen vietnamsky). Sice nás v obchodě nezaujalo nic, ale při pohledu na ulici nám téměř vypadly oči z důlků.
Je všeobecně známo, že Vietnamci dokážou na skútru převézt cokoli, od 20kilového zavazadla, přes pomerančovník, až po 4 igelitky nákupu. Když však místní obyvatel naložil na motorku mrazící box a odfrčel pryč, trvalo nám hodnou chvíli, než jsme tento zážitek zpracovali.
Vietnamci vozí všechno na svých motorkách. Dokonce i mrazicí box. Zdroj: Refresher/Jana Chovancová
Po celodenních přípravách na svatbu se konečně ocitáme před obrovským bílým palácem. Vyzdobeny jsou dokonce i stromy před ním. Z dálky vidím desítky číšníků před budovou, jak kmitají od stolu ke stolu. Občerstvení a barový pult jsou totiž venku i uvnitř.
Dostávám sladký welcome drink z nějakého místního ovoce a čekám na další instrukce. Lidé se schází, pomalu se stmívá. Najednou se otevřou obrovské vchodové dveře a organizátoři zvou hosty dovnitř. Vstupuji a nevěřím vlastním očím.
Palác, kde se konala svatba. Zdroj: TADA
Vpředu se nachází obrovské pódium, za ním obrazovky s fotkami nevěsty a ženicha. Po bocích jsou reproduktory a ve středu haly další kulaté pódium obložené desítkami živých květin. Po stranách jsou rozmístěny velké kulaté stoly s bílými ubrusy a točícími tácky s jídlem.
Všichni sedíme, na stoly zase přichází spousta jídla. Odhaduji, že je to tak 10 chodů. Slečně sedící vedle mě spadne na zem nůž. Ve vteřině přijde číšník, zvedne ho a další vteřinu po něm přichází další, s čistým příborem. Zdá se mi to?
Sál, ve kterém se konala svatební hostina. Zdroj: TADA
V zápalu pojídání zničehonic sál s 500 hosty ztichne. Přeruší je moderátor spolu s překladatelem, kteří ohlašují příchod ženicha. Z reproduktorů se ozve hudba, přístroje vypustí páru, dvě ženy odtáhnou závěsy a do místnosti vstupuje ženich.
Stejně speciálním způsobem přichází hned po něm nevěsta a společně vstupují na kulaté pódium uprostřed sálu, pod obrovským zlatým lustrem. Vtom se začne pódium otáčet, zapálí se vnitřní ohňostroje a novomanželé ukazují hostům prstýnky.
Příchod nevěsty do svatební síně. Zdroj: TADA
Nikdy jsem nic podobného nezažila. To ještě netuším, že velkolepý ohňostroj nás všechny čeká i venku, krátce po proslovu nejbližších přátel nevěsty a ženicha. Nechybělo ani házení kytice.
Hostina trvala do deváté večer a po skončení se svatebčané přesunuli na afterparty do rooftop baru, který se nacházel v podzemí. Sice jsem se této párty nezúčastnila, dozvěděla jsem se však, že na ní kromě běžných hostů byla i věštkyně, která vyvěštila novomanželům dlouhý a šťastný život.
Nevěsta a ženich na otáčivém pódiu. Obklopeni živými květinami a vnitřním ohňostrojem ukazují svatebním hostům své snubní prsteny. Zdroj: TADA
Chudoba, špína a trest smrti
Tak velkolepou svatbu jsem nikdy nezažila a odnáším si odtud nespočet zážitků. Trápil mě však obrovský kontrast v životech lidí, který jsem nedokázala nevidět.
Na ulicích je nepořádek a špína, lidé jsou chudí a velká většina pracuje od rána do večera, aby přežila. Město je zahaleno v oblaku smogu, domácí pálí na ulici smetí a těžko se zde dýchá. V dopravě neexistují pravidla a zeleninu pěstují na každém volném kousku půdy, i když se nachází vedle osmiproudové silnice.
Když se dozvídám, že v této komunistické zemi stále existuje trest smrti, například za vlastizradu či přechovávání drog, je mi těžko. Neumím si to představit. Snažím se naladit na jiný chod života, na jiné zvyky a podmínky, ale jde mi to jen velmi těžko. Těším se, až se opět doma nadýchám čerstvého vzduchu.
