Nové Město na Moravě, Kozárovice ve Středočeském kraji, Jaroměř. Tady všude se lidé potýkají s nebezpečnými myslivci.
Představ si, že jdeš se psem na procházku. Někam za vesnici, k lesu. Je na vodítku a jde hned vedle tebe. Co by se mohlo stát? Někdo by ho třeba mohl zastřelit. Jakkoliv katastroficky to zní, tyto věci se v některých českých vesnicích dějí běžně a nikdo za ně není potrestán.
Myslivci za rok evidují necelou stovku zastřelených psů a tisíce (!) koček. Sami ale podle advokační pracovnice spolku Svoboda zvířat Karolíny Zapotilové často přiznávají, že svoje úlovky nedokumentují přesně. Dá se tedy očekávat, že zabitých zvířat včetně domácích mazlíčků je ve skutečnosti násobně víc.
K problému naposledy přitáhlo pozornost bezprecedentní týrání v oboře Březka myslivcem a státem pověřeným správcem obory Liborem Beníčkem. Ze strany myslivců zněly argumenty, že jde o ojedinělý případ a selhání jednotlivce. Jenomže jak zjišťujeme, zase tak ojedinělý případ to není.
Přinášíme příběhy lidí, kteří mají s podobným chováním myslivců vlastní zkušenosti.
Sesbírali jsme příběhy lidí, kterým se stalo něco podobného – myslivci přímo ohrožovali život jejich mazlíčků, týrali je nebo dokonce usmrtili.
Eliška: Theo byl ovčácký pes, na kterého se nesmí nikdy vystřelit
Loni v únoru vyděsil devětaměsíčního Thea, křížence Border kolie a Australského ovčáka, nízký přelet stíhaček. Letadla měla slavnostně zakončit biatlonové mistrovství světa v sousedním Novém Městě na Moravě. Pes se vysmekl své majitelce Elišce Šiškové, která ho měla na dlouhém vodítku – na stopovačce. V panice se rozběhl z neoplocené zahrady směrem k lesu, vodítko táhl za sebou.
Pro Elišku a její nevlastní sourozence začalo pátrání. Hned vyrazili za Theem do lesa, ale ani po hodinách hledání nebyli úspěšní.
O pár hodin později se rozjela větší akce. Do pátrání se zapojila Eliščina maminka Gabriela Šírová, otec s přítelkyní, teta, kamarád. Zveřejnili inzerát, hledali autem, připravili letáky. Eliščin otec, který je myslivec, zavolal ostatním myslivcům s varováním, aby dávali pozor na to, na co střílí, protože se mu ztratil pes. Theo se však neobjevil ani do večera.
Následující den začalo pátrání nanovo. Eliška s tátou a jeho loveckým psem, sestrou a kamarádem vyrazili do lesa, druhá skupina zamířila do jiného. Byla to Eliška, kdo Thea objevil. Ležel u oplocenky, pletiva, které ohraničuje čerstvě vysazené stromky. Vodítko se mu totiž zamotalo do plotu. „Chvíli jsem si myslela, že spí, nebo že mu byla zima, že je jen promrzlý,“ popisuje. Jenomže když k psovi přišla, zjistila, že je mrtvý. V rodině nejdřív věřili, že se uškrtil. Jenomže pak v Theově kožichu objevili střelné rány.
Co přesně se stalo, pomohli rodině objasnit na veterinární klinice. Rentgen ukázal v těle psa stovky úlomků broků. Eliška s matkou proto vyrazily na policii v Novém Městě na Moravě.
„Brali to od začátku na lehkou váhu, připadalo mi, jako bych je až obtěžovala, že si dovoluji jim něco říct. U výslechu jsem měla štěstí na policistku, která mě chápala, protože je sama majitelkou psů. Zbytek policie měl ale úplně jiný přístup, nebrali to moc vážně a bylo vidět, že vůbec nevědí, co si s tím počít.“
Lidé, kteří s námi mluvili, přesně věděli, kdo to byl.
Na to, že došlo k porušení zákona, musela upozornit paní Šírová, která policistům odvyprávěla, co v zákoně stojí. „Že Theo vůbec neměl být zastřelen, protože se jedná o ovčácké plemeno, na které se nesmí nikdy střílet. Že byl zaseknutý, takže nemohl ohrožovat žádnou zvěř. Policejní stanice v Novém Městě je dost malá, takže jsme z vedlejší místnosti slyšeli, jak si policisté zákon teprve zjišťují, vůbec o něm nevěděli. Netušili, co mají dělat,“ popisuje Eliška.
„Další pochybení za mě bylo, že měli pouze rentgeny, které jsme jim dodali my. Když jsme navrhovali pitvu, tvrdili, že není potřeba. Na místo, kde jsme Theouška našli, se jelo až další den,“ říká. Obhlídka místa ale moc nových zjištění nepřinesla, protože na místě nezůstalo moc stop.
Aby pomohli vyšetřování, Eliška s otcem v následujících dnech objížděli sousední Petrovice a Slavkovice s letáky. „Bylo tam napsáno, že na tomto místě s tímto parcelním číslem byl zastřelen pes. A jestli tam někdo viděl osobu nebo auto, ať to nahlásí na policii. Lidé, kteří s námi mluvili, přesně věděli, kdo to byl. Myslivec, který je tím známý,“ uzavírá Eliška.
Gabriela Šírová upozorňuje, že člověk, na kterého mají podezření, uvedl protichůdné výpovědi: „Policii řekl, že tam ten den byl zakrmovat. Myslivcům řekl, že tam ten den vůbec nebyl, a novinářům řekl, že ani neví, kde se to stalo. Nedal si pokoj během roku zastřelil i kočku.“
Nikol: Mířil na nás rovnou ze zahrady
Kousek od Orlické přehrady, v Kozárovicích, je rybník. Kolem vede cesta, kde se procházejí lidé a auta tudy zajíždějí do lesa. Hned u rybníka stojí dům. Nikol Lakomá se sem šla projít se psem, anglickým bulteriérem. Za chvíli se k ní přiblížilo zelené terénní auto. Seděl v něm myslivec.
„Poznala jsem, že je myslivec – byl tak oblečený a na sedadle vedle měl zbraň. Začal na mě hrozně sprostě řvát, co si dovoluju sem lézt, že je tu honitba a nemám tu co dělat. Že na rybníku chovají kachny a já je prý plaším. Řekl, že pokud sem ještě jednou ‚s tím čoklem vlezeme‘, zastřelí mi ho a potom se budu divit,“ začíná Nikol.
„Když na vás někdo takhle řve a má vedle sebe zbraň, je to docela nepříjemné. Byla jsem vyděšená, takže jsem se omluvila, ale řekla jsem, že si nemyslím, že děláme něco špatného. Začal sprostě křičet, ať hned vypadnu. Že mi jako myslivec ‚zakazuje‘ se sem vůbec přiblížit.“
Nikol si ověřila, že pozemek je volně přístupný a že opravdu není součástí honitby. Ta totiž začíná až 200 metrů od poslední stavby. Když šla o několik dní později se psem na stejné místo, situace se opakovala. „Byl ještě agresivnější a ještě sprostější. Zbraň měl zase vedle sebe a dokonce jsem viděla, jak ji na mě z dálky na chvíli namířil. Pak ji vrátil zpátky, přijel autem ke mně a začal křičet, že mi snad už řekl, že sem ‚s tím čoklem prostě nepolezu‘. A prý se budu divit, až ho ve křoví ‚něco štípne‘.“
Nikol tou dobou pracovala na Ministerstvu zemědělství, pod které spadá přímo Odbor pro myslivost. Její kolega z odboru jí potvrdil, že myslivec hrubě porušuje pravidla. Doporučil jí obrátit se na policii.
Věc nejdřív řešila s vedením myslivců – s honebním starostou. Tam se ji snažili přesvědčit, že celou situaci špatně pochopila. Prý je vyloučené, aby se něco takového stalo. Když zmínila policii, přestali její výpověď bagatelizovat, ale trvali na tom, že myslivec určitě nic zlého nezamýšlel. Rozhodně by jí prý neublížil!
I když to může znít neuvěřitelně, v podobné situaci se Nikol neocitla poprvé. „Jednou se mi dokonce stalo, že jsem byla s pejskem na louce – byl na takovém tom dlouhém vodítku, které od té doby už radši nepoužívám. Všimla jsem si, že na nás míří myslivec přímo ze zahrady. Byli jsme na kopci hned za naším domem,“ vypráví.
Potom se bojíte už prakticky všude, že vám myslivec bezdůvodně zastřelí psa.
„Když vidíte, že na vašeho psa – nebo vaším směrem – někdo míří, už se těmto místům prostě vyhýbáte. Je to strašně nepříjemné, protože potom se bojíte už prakticky všude, že vám myslivec bezdůvodně zastřelí psa. K čemu vám potom bude, že se prokáže, že na to neměl právo, když už psa zastřelí? Už vám ho nikdo nikdy nevrátí,“ vysvětluje Nikol.
I kvůli obavám o bezpečí se rozhodla věc na policii nenahlásit, aby se jí myslivci nechtěli mstít. Z vesnice se ale, částečně i kvůli obavám o bezpečnost, raději přestěhovala.
– stanovuje zákon č. 441/2002 Sb. o myslivosti v ustanovení § 14, odst. 1, písm. e) a § 35, odst. 4, písm. e).
– usmrcovat toulavé psy a kočky je oprávněna POUZE myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Nikdo jiný.
– pro usmrcení toulavého psa musí být splněny následující podmínky: pes je mimo vliv svého vedoucího, je ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení nebo od jejího plotu, pes pronásleduje zvěř.
– ani oprávněná osoba nesmí usmrtit psa loveckého, ovčáckého, slepeckého, zdravotnického, záchranářského a služebního, i když výše uvedené podmínky budou splněny.
– všechny uvedené podmínky musí být splněny SOUČASNĚ. To znamená, že pokud například pes přestane pronásledovat zvěř, pak jej usmrtit nelze.
– pro usmrcování koček je rozhodující pouze vzdálenost kočky od obydlí, resp. od oplocení tohoto obydlí, která činí 200 m.
– jedinou výjimkou, kdy psa může myslivec usmrtit bez ohledu na podmínky výše, je pokud pes napadne člověka.
„Prosím uvědomme si, že doba, kdy toulavé psy a kočky mohli usmrcovat všichni myslivci, je již dávnou minulostí,“ apeluje web Myslivost.cz, ze kterého jsme zákon citovali.
Mizející kočky u Prahy
Z popsaných pravidel vyplývá, že kočky jsou před myslivci chráněny minimálně. Stačí, aby se „toulaly“ 200 metrů od obydlí. Kočka je přitom šelma, predátor, který se přirozeně pohybuje v dost velkém teritoriu. O této slepé skvrně v zákoně vědí své i obyvatelé Šestajovic, obce kousek od východní hranice Prahy.
Elišce Tyrolerové se v létě ztratila kočka Elvíra. Měla obojek, na něm telefonní číslo. Majitelka ji po dlouhém hledání objevila v remízku hned za vesnicí. V remízku, kde mají myslivci umístěné tři sklopce.
„Chycena do pasti a zastřelena? Pravděpodobně. Každopádně, tělo bylo pohozeno vedle ve vysoké trávě, a kdo ví, jak rychle se příroda postará o mrtvolu, dokáže si představit, v jakém stavu jsem ji po pár dnech v srpnových letních teplotách našla. Při ohledání místa s Policií České republiky byl nalezen i obojek, ležel cca v polovině cesty mezi sklopcem a kočkou s rozbitou přezkou. Dle Policie ČR, které má ztráta byla líto, jsou tyto pasti dle zákona o myslivosti povolené a nedá se s tím nic dělat,“ napsala na Facebook v příspěvku, kterým chtěla varovat ostatní majitele koček v okolí.
A její případ bohužel není jediný. Pasti už stály život několik koček. „Asi před 6 lety pan Petr, co bydlí nejblíže (remízku, pozn. red.), hledal několik dní kocoura. Našel ho nakonec v tom sklopci. Kocour žije, ale asi utrpěl pořádné trauma, protože od té doby je hrozně tlustý a všeho se bojí,“ vypráví mi Zuzana Vyskočilová. „Od té doby tam občas chodí a vypustil už asi šest koček, různé dravce, ježky, všechno možné,“ pokračuje občanka Šestajovic, která na sebe při ochraně místních zvířat vzala aktivistickou roli.
Se problémem kontaktovala Františka Hrdlice, místostarostu honebního společenství, které je za sklopce zodpovědné. „Člen myslivecké stráže musí past jednou za 24 hodin zkontrolovat. Pokud má kočka nějakou identifikaci, musí to nahlásit jejímu majiteli a pustit ji,“ vysvětluje Zuzana s tím, že si myslivecký zákon pečlivě nastudovala. „Sám pan Hrdlic nám řekl, že past každý den nekontrolují, chodí tam prý párkrát týdně.“
Remízek, kde se nacházejí pasti, je vzdálený od nejbližšího domu zhruba nutných 200 metrů:
„Nejde s tím vůbec nic dělat. Myslivecká lobby je strašně silná a má zastoupení i v parlamentu,“ povzdechla si Zuzana. Sklopce už řešila s myslivci, se starostou Šestajovic (který je mimochodem syn Františka Hrdlice) a celý případ poslala jako podnět Jiřímu Pospíšilovi z TOP 09. „Pasti nikdo nekontroluje a právo na ně by se mělo úplně zrušit. Chtěla jsem, aby to Jiří Pospíšil prosadil v parlamentu, protože myslivecký zákon se schvaluje už asi půl roku. Jestli myslivci jednou za 24 hodin zkontrolují sklopce, se prostě ověřit nedá. Proto to nikdo nedodržuje,“ říká.
Když se k pastem jednou v září vydala, sama našla ve sklopci černou kočku. „Pustila jsem ji, okamžitě pádila domů. Našla jsem i majitelku a ta mi řekla, že kočka byla pryč jen asi den a že moc děkuje.“ Když se do případu vložila i místní veterinářka, starosta Hrdlic po tlaku přistoupil k řešení. Sklopce zůstanou, ale nebudou mít dvířka. Když asi před měsícem Vyskočilová remízek kontrolovala, viděla, že největší sklopec zmizel. Menší ale zůstal a dvířka měl.
Výjimky? Spíš ne
Příběhy Roberta, Elišky a Nikol nejsou bohužel zase tak ojedinělé. Border kolii Dixie zastřelil myslivec z posedu, když šla podél cyklostezky a byla na vodítku. O dva psy vzácného loveckého plemene přišli manželé Čapkovi z Čičenic. Dvouletou fenku australského ovčáka zastřelil myslivec na Pelhřimovsku také z posedu. Na psa na Třebíčsku zaútočil opilý myslivec pepřovým sprejem jen tak. Otřesné a brutální týrání z obory Březka už jsme zmínili na začátku článku. A to jsou pouze případy, které se podařilo medializovat.
O systematickém zneužívání pravomocí myslivci a příliš benevolentních zákonech vědí i politici. Předseda pražské TOP 09 Jiří Pospíšil chce právo střílet psy a kočky z pravomocí myslivců odebrat, i když zatím se mu to při jednání s Ministerstvem zemědělství nepodařilo. Zákon ale stále leží ve Sněmovně a je možné ho připomínkovat.
Podat pozměňovací návrh k mysliveckému zákonu, který by střílení psů a koček zakázal, nyní chystá organizace Hlas Zvířat. Momentálně k němu běží kampaň na platformě Darujme trefně pojmenovaná Myslivci bez mysli. Než se to stane, mohou se lidé aspoň připojit k některé z petic. Například té, která navrhuje exemplární trest pro Beníčka.
