Ztráta domácího mazlíčka může být hluboce emotivní a náročnou zkušeností. S psycholožkou Lucií Kolaříkovou zkoumáme povahu ztráty a odhalujeme praktické strategie na vyrovnání se se zármutkem. Tak, abychom dokázali říci sbohem.
Bezpodmínečná láska, radost, útěcha, péče, spojení, náklonnost. Takové hluboké emoce vnášejí do lidských životů domácí mazlíčci. V životě se ale radostné okamžiky neobejdou bez smutku a bolesti.
Den, kdy naši drazí čtyřnozí společníci odejdou za „duhový most“, se navždy vrývá do struktury našeho bytí. Svět jako by se zastavil; misky zůstávají prázdné, hračky nedotknuté, roztomilý klapot pacek neslyšitelný. Ztráta milovaného domácího mazlíčka může být zdrcující zkušeností. Bolest při loučení je totiž důkazem pevnosti pouta, které sdílíme.
Od smutku a bolesti po výčitky
„Zármutek může mít různé podoby a důležitost mazlíčka pro jeho majitele je v tom klíčová. Pokud bylo zvířátko majitelovým přítelem, ke kterému se upnul, nebo to byla jediná duše, se kterou měl blízký vztah, tak je zármutek zcela určitě totožný s tím, jako když mu zemře blízký člověk,“ popisuje v rozhovoru pro Refresher psycholožka Lucie Kolaříková.
Pokud byl mazlíček brán jako člen rodiny, můžeme očekávat truchlení stejné, jako když zemře blízký člověk.
Je naprosto přirozené v takových chvílích cítit smutek a je v pořádku (ba je to dokonce důležité) truchlit nad poutem, které jsme se svým mazlíčkem měli. Kromě toho je ale i normální cítit vinu nebo výčitky – zvlášť pokud je třeba rozhodnout o uspání zvířete kvůli zdravotnímu stavu. Věz, že kdyby mohl, tvůj mazlíček by ti za úlevu od bolesti poděkoval.
„Je normální a pochopitelné, že majitel přemýšlí, jestli mohl udělat jiné rozhodnutí, které by úmrtí předešlo. Je třeba akceptovat, že tato situace nastala, a pokusit se najít vůči sobě odpuštění, protože milující majitel dost pravděpodobně dělal své maximum,“ říká Kolaříková.
Existují přitom faktory, které mohou způsobit, že se s úmrtím domácího mazlíčka člověk vyrovnává obzvlášť obtížně. Do rovnice zármutku se podle Kolaříkové promítá věk majitele – „nejrizikovější“ bývají staří lidé, kteří se cítí osamělí, a malé děti, které vnímají svého mazlíčka jako nejlepšího přítele.
Druhým faktorem je míra kontaktu se světem a lidmi. „Pokud má majitel podporující rodinu a dobře fungující vztahy, může se se smrtí zvířátka vyrovnat lépe než někdo bez rodiny a osamělý člověk,“ vysvětluje Kolaříková.
Vliv na vyrovnání se se zármutkem může podle ní mít i příběh, který spolu dvojice prožila: „Silné může být třeba přežití války – když majitel svému mazlíčkovi zachránil život, nebo naopak mazlíček majiteli –, pokud jsou spolu velmi dlouhou dobu a jejich pouto je obzvlášť pevné a podobně.“
Co se dozvíš po odemknutí?
- Od popírání přes hněv po smíření. Jaké fáze truchlení můžeš čekat?
- Jak truchlení probíhá – neděje se lineárně, takže se jeho různé fáze mohou opakovat a prolínat.
- Jaké coping mechanismy ti pomohou.
- Jak podpořit kamarády a kamarádky, kterým umře zvířátko.
- Jak vysvětlit smrt mazlíčka dětem.
