Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Ztráta domácího mazlíčka může být hluboce emotivní a náročnou zkušeností. S psycholožkou Lucií Kolaříkovou zkoumáme povahu ztráty a odhalujeme praktické strategie na vyrovnání se se zármutkem. Tak, abychom dokázali říci sbohem.
Bezpodmínečná láska, radost, útěcha, péče, spojení, náklonnost. Takové hluboké emoce vnášejí do lidských životů domácí mazlíčci. V životě se ale radostné okamžiky neobejdou bez smutku a bolesti.
Den, kdy naši drazí čtyřnozí společníci odejdou za „duhový most“, se navždy vrývá do struktury našeho bytí. Svět jako by se zastavil; misky zůstávají prázdné, hračky nedotknuté, roztomilý klapot pacek neslyšitelný. Ztráta milovaného domácího mazlíčka může být zdrcující zkušeností. Bolest při loučení je totiž důkazem pevnosti pouta, které sdílíme.
„Zármutek může mít různé podoby a důležitost mazlíčka pro jeho majitele je v tom klíčová. Pokud bylo zvířátko majitelovým přítelem, ke kterému se upnul, nebo to byla jediná duše, se kterou měl blízký vztah, tak je zármutek zcela určitě totožný s tím, jako když mu zemře blízký člověk,“ popisuje v rozhovoru pro Refresher psycholožka Lucie Kolaříková.
Pokud byl mazlíček brán jako člen rodiny, můžeme očekávat truchlení stejné, jako když zemře blízký člověk.
Je naprosto přirozené v takových chvílích cítit smutek a je v pořádku (ba je to dokonce důležité) truchlit nad poutem, které jsme se svým mazlíčkem měli. Kromě toho je ale i normální cítit vinu nebo výčitky – zvlášť pokud je třeba rozhodnout o uspání zvířete kvůli zdravotnímu stavu. Věz, že kdyby mohl, tvůj mazlíček by ti za úlevu od bolesti poděkoval.
„Je normální a pochopitelné, že majitel přemýšlí, jestli mohl udělat jiné rozhodnutí, které by úmrtí předešlo. Je třeba akceptovat, že tato situace nastala, a pokusit se najít vůči sobě odpuštění, protože milující majitel dost pravděpodobně dělal své maximum,“ říká Kolaříková.
Zdroj: REFRESHER/Canva
Existují přitom faktory, které mohou způsobit, že se s úmrtím domácího mazlíčka člověk vyrovnává obzvlášť obtížně. Do rovnice zármutku se podle Kolaříkové promítá věk majitele – „nejrizikovější“ bývají staří lidé, kteří se cítí osamělí, a malé děti, které vnímají svého mazlíčka jako nejlepšího přítele.
Druhým faktorem je míra kontaktu se světem a lidmi. „Pokud má majitel podporující rodinu a dobře fungující vztahy, může se se smrtí zvířátka vyrovnat lépe než někdo bez rodiny a osamělý člověk,“ vysvětluje Kolaříková.
Vliv na vyrovnání se se zármutkem může podle ní mít i příběh, který spolu dvojice prožila: „Silné může být třeba přežití války – když majitel svému mazlíčkovi zachránil život, nebo naopak mazlíček majiteli –, pokud jsou spolu velmi dlouhou dobu a jejich pouto je obzvlášť pevné a podobně.“
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Od popírání přes hněv po smíření. Jaké fáze truchlení můžeš čekat?
Jak truchlení probíhá – neděje se lineárně, takže se jeho různé fáze mohou opakovat a prolínat.
Jaké coping mechanismy ti pomohou.
Jak podpořit kamarády a kamarádky, kterým umře zvířátko.
Jak hovořit o smrti a ztrátě domácího mazlíčka s dětmi? odpovídá psycholožka Lucie Kolaříková „Pokud o tom děti potřebují mluvit, je dobré si na takové rozhovory udělat čas. Dát také dětem čas na otázky a pravdivě je zodpovědět, samozřejmě s ohledem na citlivost dětské duše. Být dětem oporou a nebagatelizovat situaci. Dítě samo ukazuje, jak velká je jeho potřeba o tom mluvit a jak moc truchlí. Proto je lepší naslouchat a vnímat své děti a odpovídat podle toho, jaké potřeby ukazují.“
Jak se vyrovnat se smrtí milovaného zvířete?
Proces truchlení není lineární. To znamená, že se nejedná o přímočarou cestu z jedné fáze do druhé, ale spíše o složitou a často nepředvídatelnou zkušenost. Tradičně se sice truchlení popisuje ve stadiích – popírání, hněv, smlouvání, deprese, smíření se se skutečností –, tyto fáze se ale mohou prolínat a nejedná se o pevně daný postupný (lineární) proces. Člověk se může vracet tam a zpět, místo aby jednotlivé fáze prožíval postupně.
S pomocí druhých – rodiny, přátel nebo třeba terapeuta – bychom ale měli dojít k přijetí faktu, že náš milovaný mazlíček nás opustil navždy. Už nikdy jej nevezmeme na procházku, už nikdy nám nebude vrnět na klíně. To ale neznamená, že na něj zapomeneme.
Zdravé truchlení nám umožní přijmout, že mazlíček odešel. A nakonec nás vzpomínka na něj přiměje i k úsměvu, nikoli pouze k pláči.
Když zemře mazlíček kamarádovi, kamarádce Nesnižuj vážnost situace. Zármutek nad ztrátou čtyřnohého přítele je skutečný, reagovat bys tak měl*a stejně jako v případě ztráty lidského člena rodiny. Prosté „Je mi to líto, vím, jak byl ve tvém životě důležitý“ znamená hodně.
Přestože je truchlení osobní zkušeností, psychologové a psycholožky často doporučují následující coping mechanismy:
Dovol si plakat. Potlačování pocitů může truchlení prodloužit. Nenech nikoho, aby ti říkal, jak se máš cítit, kdy je čas „jít dál“ nebo „přenést se přes to“.
Mluv o svých pocitech. Nebo piš! Dopis, báseň... zaznamenej si pocity, které tě pojí s mazlíčkem.
Snaž se nepřehrávat si poslední chvíle. Místo posledních chvil mazlíčka, které můžou být traumatizující, se soustřeď na své oblíbené vzpomínky s ním.
Dodržuj svůj denní režim, jak jen to je možné. Udržování pocitu normálnosti může poskytnout strukturu a stabilitu v těžkém období.
Self-care. Pečuj o sebe po fyzické i emocionální stránce. Dbej na to, aby ses dobře stravoval*a, dostatečně spal*a a věnoval*a se činnostem, které ti přinášejí útěchu a radost.
Pokud cítíš potřebu, obrať se na odbornou pomoc, třeba i online podpůrné skupiny.
Nespěchej na sebe. Vyrovnání se se ztrátou domácího mazlíčka vyžaduje čas, proto se sebou měj trpělivost. Je v pořádku cítit se smutně a tvoje pocity budou pravděpodobně v průběhu času kolísat.
Můžeš rovněž uctít památku svého mazlíčka prostřednictvím smutečního rituálu. Ten může mít různé podoby od zapálení svíčky po zarámování oblíbené fotografie. Můžeš také rozptýlit jeho popel na nějakém speciálním místě, na jeho počest zasadit strom či květinu nebo vytvořit vzpomínkovou schránku s věcmi, které ti jej budou připomínat.
Lidské emoce jsou stejně rozmanité a složité jako zvířata, která s láskou chováme. Když z našeho života odchází, je to, jako by s nimi odešel i kus našeho srdce. Předtím nám ale stihnou udělit cenné lekce o podstatě bezpodmínečné lásky.
