Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
České Švýcarsko je rájem turistů a turistek. Soutěsky, pískovcové útvary, lesy, louky – tím vším se tu kochají. Na své si ale přijdou i nadšenci do vojenské techniky, milovníci tajemna a hledači různých, i těch velmi temných, tajemství.
V posledních letech druhé světové války spoléhali nacističtí vůdci na zázračnou zbraň, která by mohla zvrátit (pro Německo nepříznivý) vývoj války. Proto byly po celém území třetí říše budovány podzemní zbrojní továrny a zotročováni lidé.
„Chcete-li vědět, co může člověk vydržet, noste vždy dvě a dvě cihly v holých rukách za prosincového mrazu asi pět kilometrů, co měří cesta z České Kamenice pod nádražím z bývalé cihelny, zadem kolem elektrárny a hřiště směr Janská po silnici, pak zahněte do údolí vlevo, až do lágru. Tam cihly odhoďte a jděte na desetihodinové komando s lopatou, na kipu, k pažení štol,“ popsal jeden bývalý vězeň, který byl spolu s ostatními nasazen na hloubení desítek tisíc metrů čtverečních podzemních prostor.
Dnes se vydáme do míst, která s krásami soutěsek, pískovců, lesů ani zelených luk nemají nic společného. Místo toho oplývají bolestí, strachem a temnem. Právě tady se skrývala německá podzemní továrna, kde trpěli lidé a vyráběla se tu letadla a zbraně, které pak zabíjely ve velkém.
Jedná se o jediný komplex svého druhu v Česku, který je přístupný veřejnosti.
Výprava stručně 🥾 Kraj: Ústecký Vzdálenost od Prahy: 100 km, 1:30 hod. autem Dostupnost MHD: Ano
Rabštejn. Název, který vznikl proto, že místní obyvatelé (Němci) tak říkali skalnímu útvaru majícímu podobu havrana (německy Rabe). Rabštejn – systém podzemních prostor vyhloubených za účelem válečné letecké výroby, které byly využívány nacistickým Německem během druhé světové války spolu s přilehlými povrchovými zařízeními.
Podzemní komplex se nachází v pískovcových skalách poblíž obce Janská u České Kamenice v okrese Děčín. Autem z Prahy se sem dostaneš zhruba za hodinu a půl. Zaparkovat můžeš rovnou u areálu či v obci Janská. Využít můžeš také městskou hromadnou dopravu, autobusy sem jezdí z České i Srbské Kamenice. Vlak staví ve stanici Veselé pod Rabštejnem, pak tě ale čeká ještě kilometrová procházka.
Areál je v současnosti přístupný veřejnosti prostřednictvím komentované prohlídky. Všechny dostupné termíny, které si musíš dopředu zarezervovat, najdeš na webových stránkách Podzemí Rabštejn.
Ze spřádání bavlny a lnu k výrobě vojenské techniky
Ještě před zbrojní továrnou tu kdysi stála přádelna postavená podnikatelem Franzem Preidlem v roce 1860. Přádelny, které ke svému pohonu používaly parní stroj, se postupně rozrostly do největší firmy, která kdy v České Kamenici existovala. Zdejší technologie zpracovávání bavlny byla v té době na vysoké úrovni a přijížděli ji sem obdivovat odborníci až z Vídně. Zákazníky přitom měla továrna i z Indie, Argentiny a Egypta.
Dědicem ohromného jmění se po smrti Preidla stal jeho synovec Emanuel Karsch. Po něm firmu vedl ještě jeho syn Franz, uvádí portál Země světa. Během druhé světové války v roce 1942 byl ale celý komplex v Rabštejnském údolí na základě Hitlerova výnosu zabaven pro válečné účely a předán firmě Weser Flugzeugbau GmbH (WFG) původem z Brém. Po krátké přestavbě se v bývalé přádelně začaly vyrábět součástky do letadel Junkers a Messerschmitt.
A proč zrovna tady? Továrny vyrábějící letadla a zbraně totiž byly na území Německa často terčem bombardování. Tady bylo všechno hezky schované v útrobách pískovcového masivu.
„Celé Rabštejnské údolí bylo obehnáno plotem z ostnatého drátu a střeženo soustavou zákopů a dřevěných strážních věží vybavených reflektory a propojených telefonním kabelem. Do prostoru továrny bylo možno vstoupit jen v pracovní době po předložení továrního průkazu opatřeného fotografií a zavařeného v plastovém obalu. Nápis na zadní straně průkazu každému dělníkovi připomínal povinnost zachovávat mlčenlivost,“ popisuje zabezpečenost výroby Petr Joza ve svém článku.
Zdroj: WikimediaCommons/volně k užití
Tvrdé životní podmínky
Továrna se postupně rozšířila do takové míry, že tu pracovalo na šest tisíc lidí zhruba osmnácti národností. Kromě místních šlo většinou o totálně nasazené dělníky z okupovaných území, zajatce a další vězně z nedalekého koncentračního tábora.
„Snad nejhůře bylo zacházeno s tzv. ostarbeitery (východními dělníky a dělnicemi). Těm bylo povoleno ubytovávat se pouze v táborech s ostrahou zajištěných ostnatým drátem, které směli opustit jen v uzavřených kolonách za účelem pracovního nasazení. Oděv východního dělníka musel být označen předepsanou nášivkou s nápisem OST a příděly potravin stačily sotva na přežití,“ dodává Joza.
Jediným důvodem existence tábora v Rabštejně byla otrocká práce vězňů a tomuto účelu byl podřízen i jeho vnitřní režim. Pracovalo se ve dvousměnném provozu po dvanácti hodinách, přičemž dva vězňové měli vždy jednu společnou pryčnu na spaní, na které se střídali – zatímco jeden spal, druhý byl na směně. Tímto způsobem mohlo být v budovách určených původně jen pro 480 osob umístěno všech 690 vězňů. – Petr Joza, Rabštejnské údolí
Vyrábět měli hlavně rotační součástky leteckých motorů, draky letadel, automatické pušky a děla (letecký kanón MK 103 a MK 108 ráže 30 mm), letecké rakety a součástky pro první sériově vyráběný vrtulník FA 223.
V létě 1944 začali nacisti projektovat přesunutí výroby do podzemí. Ražení štol bylo riskantní, takže do nejnebezpečnějších úseků byli posíláni vězni z koncentračního tábora. WFG podle Jozy požadovala u štol rozpětí stropu až 20 metrů, aby do nich bylo možno umístit co nejvíce strojů. Kvůli nízké kvalitě zdejšího pískovce se to ale ukázalo jako nereálné. Projektanti proto rozdělili podzemní továrnu do tří komplexů o celkové rozloze neuvěřitelných 82 500 metrů čtverečních.
Do konce války se z toho ale podařilo realizovat jen zlomek – vzhledem k životním podmínkám pracovníků šlo i tak o obdivuhodný výkon.
Zdroj: WikimediaCommons/volně k užití
Zdroj: WikimediaCommons/volně k užití
V závodě se naplno pracovalo až do 7. května 1945. Po osvobození zde byl zřízen provizorní hlavní sklad ženijní munice. Po roce 1968 se pak objekt rozdělil mezi Československou lidovou armádu a Sovětskou armádu.
Po jejich odchodu si část objektů pronajalo občanské sdružení Rabštejn, které nyní zajišťuje prohlídky pro veřejnost. Budeš si tu moci prohlédnout předměty související s nacismem a těžkými životními podmínkami vězňů, třeba různé nářadí či munici a další vojenské náčiní, nebo fotografie a vzpomínky zotročených lidí. Z Rabštejna se sdružení podařilo vytvořit turisticky lákavý cíl, kde ale kvůli nutné rezervaci termínu nepotkáš davy turistů, nýbrž pouze malé skupinky. Právem tak slouží i jako tiché a pietní místo.
