Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Koláče, lidové kroje, pivo i polka. Nejsme ale na české vsi, nýbrž uprostřed Spojených států amerických.
„Nebrasčané jsou na své české kořeny hrdí. Jelikož jsou USA národem složeným z imigrantů, je tam velká touha nalézt komunitu, ke které člověk patří a která ho definuje. Jsou hrdí na to, že jsou Češi – byť už jediné, co je s ČR spojuje, je mnohdy jídlo. Běžně tam narazíte na ‚kolaches‘, což jsou úplně obyčejně naše české koláče,“ směje se 27letá Edita Schejbalová, která učila češtinu na University of Nebraska v Lincolnu.
Proč by se chtěl někdo v Nebrasce učit češtinu, říkáš si?
Podle sčítání lidu z roku 2000 tvoří Čechoameričané žijící v Nebrasce 5,5 % obyvatel, což je největší podíl ze všech států USA. Český jazyk ovládají více než tři tisíce Nebrasčanů. Běžně tu tak narazíš na příjmení jako Novak, Rosicky, Blazek či Kotouc. Ve městě Wilber, kterému se přezdívá Czech Capital of the US, mají ulice dokonce dvojí pojmenování – jedno v angličtině, druhé v češtině.
Z Česka na Západ
Historie česko-nebraského obyvatelstva sahá až do poloviny 19. století, kdy se vlny českých přistěhovalců vydaly za Atlantický oceán za novými příležitostmi a svobodou. Mnozí z nich, přilákáni příslibem úrodné půdy a vyhlídkou na lepší život, se usadili v rozlehlých prériích Nebrasky, kde založili semknuté komunity, které si zachovaly svůj jazyk, zvyky a tradice.
Jak uvádí v publikaci Bohemians in Nebraska česko-americká historička, novinářka, spisovatelka, sufražetka a vůbec první žena českého původu pedagogicky působící na vysoké škole Šárka B. Hrbková, prvním Čechem, který přišel do Nebrasky, byl podle dostupných informací Libor Alois Slesinger, který se narodil 28. října 1806 v Ústí nad Orlicí.
Slesinger opustil Čechy v listopadu 1856 a v lednu 1857 dorazil do Cedar Rapids ve státě Iowa, který byl zastávkou pro většinu českých přistěhovalců na cestě na velký, přitažlivý a zářivý Západ za Missouri.
Český prérijní dům v Nebrasce. Zdroj: Sokol Museum
Rodina Jana Kalíška po příchodu do Nebrasky. Zdroj: Picryl/volně k užití
„První vlnu českého přistěhovalectví do Nebrasky tvořili muži, kteří hledali politickou a náboženskou svobodu. Další vlny tvořili muži, kteří utíkali před nucenou vojenskou službou v rakouské armádě nebo hledali lepší ekonomické podmínky,“ píše Hrbková a dodává: „Přestože velké množství Čechů přišlo do Ameriky, aby se vyhnuli službě v armádě doma, ti samí Češi, kteří utekli před nuceným militarismem, zde z vlastní vůle narukovali, aby zachránili Unii. Tak tomu bylo v Clevelandu, Chicagu, Cedar Rapids a dalších velkých českých centrech. Češi si z občanské války odnesli mnoho šrámů a jejich jména najdete na čestných seznamech.“
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Hotel Praha, čtvrť Little Bohemia nebo nápisy „Vítáme vás“. Jaké české stopy můžeš v Nebrasce najít.
Jak vypadá Czech Festival, který se každoročně pořádá ve Wilberu.
Hudba a jídlo. Čím si Nebrasčané s českými kořeny rádi připomínají svůj evropský domov.
Jakmile se čeští osadníci usadili, poslali pro rodinu a přátele do vlasti, aby se k nim na prérii připojili. Dle článku na webu University of Nebraska-Lincoln vzniklo do roku 1870 ve východní Nebrasce několik samostatných českých enkláv. V následujících desetiletích se v Nebrasce usadily tisíce českých přistěhovalců a v roce 1900 byli na třetím místě za Němci a Švédy jako nejpočetnější skupina přistěhovalců narozených v zahraničí ve státě.
V 80. letech 19. století vybudovali třeba českou čtvrť Little Bohemia, v překladu Malé Čechy, ve městě Omaha. Najdeš tu třeba hotel Praha, český hřbitov, obchod s koblihami nebo sál Sokol Auditorium.
Když zákony o kvótách zpomalily imigrační vlnu v druhém desetiletí dvacátého století, příliv Čechů do Nebrasky téměř ustal. Tito průkopníci ovšem představují zárodek kultury, která vzkvétá dodnes.
O češtinu je v Nebrasce překvapivý zájem
Například ve Wilberu se každoročně koná Czech Festival, který se nese ve znamení krojů, knedlíků, piva, polky a vepřového se zelím. Dívky a ženy zase soutěží o titul Miss Nebraska Czech-Slovak Queen. Při uchovávání českého dědictví ale hraje zásadní roli jazyk. Přestože v každodenním životě převládá angličtina, snaha předávat rodný jazyk mladším generacím zůstává nezlomná. I proto se na University of Nebraska učí čeština.
Zdroj: Flickr/shannonpatrick17/volně k užití
Zdroj: Flickr/shannonpatrick17/volně k užití
Předávat jazykové a kulturní znalosti se vydala na americký středozápad i Edita. „Můj bývalý přítel byl Američan původem z Nebrasky a já jsem ho jela na dva měsíce navštívit. Abych se tam nenudila, kontaktovala jsem místní české centrum s nabídkou výuky,“ popisuje. Jelikož už měla zkušenosti s učením češtiny, odučení několika kurzů pro ni nebyl žádný problém.
Na starost měla dvacetičlennou skupinu studentů a studentek, kteří se pro studium jazyka rozhodli většinou díky českým vazbám a kořenům. „Velmi mě překvapilo, jak je tam čeština pořád tak živá a kolik podpory se jí dostává. Funguje tam i prestižní asociace, která studentům uděluje granty a stipendia za to, že jdou češtinu studovat,“ dodala Edita.
Nebrasčanům studium češtiny podle ní docela jde. Ovšem je pro ně jako pro lidi, kteří mluví majoritním, globálním jazykem – jazykem, který nemá skloňování a má jenom minimální časování –, docela těžké například pochopit užívání pádů. Jinak by je ale označila za motivovanější studenty, než jsou Češi a Češky, kteří se učí na školách cizí jazyk, protože musí.
„Američani se nebojí zeptat, nebojí se udělat chybu. To je ten největší rozdíl – my se chceme naučit jazyk perfektně, oni se jej chtějí naučit, aby se hlavně dorozuměli,“ říká Edita s tím, že skrze výuku pochopila, jak moc jazyk otevírá cestu ke kultuře, zejména pak té české.
Edita Schejbalová učila češtinu na University of Nebraska–Lincoln. Zdroj: se svolením Edity Schejbalové
Počeštěná Amerika
Nebraska je podle Edity jednoznačně počeštěná, což je znát už třeba na jménech. Osobně se setkala třeba se senátorkou Sláma nebo senátorem Karpíškem. „Senátora Karpíška jsem potkala v jeho řeznictví v malém městečku Wilber, kterému se říká Czech Capital City of the US. Má tam české uzeniny, jitrnice, buřty, uzené sýry,“ vzpomíná.
Po významných Češích jsou v Nebrasce také pojmenovány třeba budovy a v knihovnách je o nich nepřeberné množství. Ve městech mnohdy nechybí ani cedule jako „Vítáme vás“.
Největším společným jmenovatelem je ale jídlo. „Běžně tam narazíte na ‚kolaches‘, což jsou úplně obyčejné české koláče. Nedělají jen sladké, ale třeba i sýrové, chilli nebo smažené – uzpůsobili si to sobě a své česko-americké nátuře,“ říká Edita a dodává, že se Nebrasčané často shánějí po českých receptech, na které si vzpomínají z dětství. Třeba na vanilkové rohlíčky.
Dalším velkým „lepidlem“ česko-nebraských vztahů je hudba, zejména ta lidová. Na českých slavnostech a festivalech, u piva i vína, tu velmi často hraje třeba polka. Důležitou roli ale dle Edity hraje i vážná hudba: „Pamatuji si studentku, která se začala učit česky, protože studovala operu a milovala Dvořákovy árie. Přála si jim porozumět, dokonce psala disertační práci na českou píseň.“
Polka zní z reproduktorů na ulicích města Wilber, z jukeboxů v hostincích a živě na pátečních párty, svatebních hostinách, tanečních zábavách a městských slavnostech. V současné době existuje šest rozhlasových stanic, všechny ve východní Nebrasce, které vysílají tuto oblíbenou hudbu, jež hraje důležitou roli při uchovávání české kultury. – University of Nebraska-Lincoln
Díky české stopě se Editě při návštěvě Nebrasky zdálo, že je „mezi svými“. „Jejich mentalita je hrozně podobná té naší. Jsme si podobní humorem i přístupem k životu,“ říká.
Bojí se ale, že česko-nebraská kultura pomalu vymírá. Lidem, kteří se ji snaží udržovat, je okolo 60 let a mladé úplně netáhne. Třeba čeština je tak slyšet především už jen v domech pro seniory. „Mám pocit, že jakmile tato generace vymře, zanikne to tu. Maximálně se připojí do nějaké facebookové skupiny, budou hrdě prohlašovat, že se jmenují Skřivánek a že je to české, a jednou za život pojedou do Prahy, aby objevovali své kulturní dědictví. Kolaches pravděpodobně zůstanou, ale český odkaz vymře,“ předjímá Edita.
Imigrantská kultura už je totiž podle ní „hrozně daleko“, mladí lidé se v ní mnohdy nemají jak vzhlédnout. To ale dle Edity není dobře ani špatně, „je to prostě nová kapitola“.
