„S počátkem puberty se u mě začaly projevovat tělesné změny. Byli jsme vyšší než ostatní dívky (ve čtrnácti letech jsme už měřili přes 180 cm), poklesl mi hlas, objevilo se ochlupení na těle včetně růstu vousů, které jsme se snažili skrývat pod dlouhými vlasy, ale nakonec jsme se začali každé ráno před školou tajně holit. Vyrostl mi klitoris a mohl se postavit. Prsa mi téměř nerostla. Zpočátku mi tyto změny připadaly zajímavé, dokud jsme si neuvědomili, že žádná jiná dívka takovými změnami neprošla,“ popisuje své zkušenosti 29letý anonym z Německa v publikaci #MyIntersexStory.
„Čekali jsme na menstruaci, která se nikdy nedostavila, a pak jsme se v 17 letech rozhodli vyhledat gynekologa. Řekl mi, že jsme se měli stát chlapcem a že jsme kvůli chybějící děloze nikdy nemohli otěhotnět, a odkázal mě na další vyšetření ke specialistům,“ dodává.
Následovala medikalizace, operace, hormonální terapie – a hlavně také mlčení, absence vysvětlování a nevědomost. Až v dospělosti se tato osoba dozvěděla, že je intersex.
Někteří (ale ne všichni) intersex lidé mohou používat jiná zájmena než „on“ nebo „ona“, například „oni“. V případě příběhu z #MyIntersexStory nevíme, jaká zájmena osoba používá, proto jsme zvolili „oni“.
Lidé většinou vnímají pohlaví jako binární; dvojité, dvojčlenné, složené ze dvou. Na jedné straně jsou chromozomy XX, estrogen, děloha a prsa. Na té druhé zase chromozomy XY, testosteron, penis a varlata. Jednoduché, ne?
Ne. Ne všichni se totiž do těchto škatulek, na kterých jsme se jako společnost shodli, vejdou. Třeba 1,7 % populace, která se narodí jako intersex. To je mimochodem podobný počet, jako je obyvatel Japonska. Nebo počet zrzavých lidí na celém světě. Narodit se jako intersex – tedy „mezi pohlavími“ – je tak častější, než si většina lidí uvědomuje.
Co to ale znamená „být intersex“? Zjednodušeně se tak označují lidé, kteří se narodí s reprodukční nebo sexuální anatomií, která neodpovídá škatulkám „žena“ nebo „muž“.
„U intersex lidí není možné jednoznačně určit jejich biologické pohlaví, jelikož jejich anatomie není ve všech ohledech typicky ženská či mužská. Jedná se o řadu variant, které se mohou manifestovat v podobě tvaru genitálií, v přítomnosti či nepřítomnosti částí reprodukčních orgánů nebo netypické chromozomální výbavě a dalšími variacemi v oblasti takzvaných pohlavních znaků,“ vysvětluje pro Refresher předseda spolku Trans*parent Viktor Heumann.
Například se může narodit člověk, který navenek vypadá jako žena, ale uvnitř má převážně mužskou anatomii. Nebo se může narodit s genitáliemi, které se zdají být mezi těmi obvyklými mužskými a ženskými – například dívka s nápadně velkým klitorisem nebo bez vaginálního otvoru nebo chlapec s nápadně malým penisem, který vytvořil spíše stydké pysky. Další zase mají kombinace chromozomů, které jsou jiné než XY a XX, například XXY.
Jak uvádí Intersex Society of North America, intersexualita je sice vrozený stav, ne vždy se ale projeví hned při narození. Někdy se zjistí, že má člověk intersexuální anatomii, až když dosáhne puberty, nemůže počít/zplodit dítě nebo když zemře stářím a je podroben pitvě.
Intersexualita není problém vyžadující lékařský zásah
Když se narodí intersex dítě, lékaři a rodina se většinou rozhodnou pro pohlaví, ve kterém jej také posléze socializují. Z toho důvodu je stále velmi běžné, že dítě podstoupí chirurgický zákrok a hormonální léčbu, aby se v průběhu puberty zařadilo do kategorie muž/žena. Narodit se intersex tak stále znamená především lékařský problém, který je třeba „vyřešit“.
S tím ale mnozí intersex lidé nesouhlasí. Operace a veškeré intervence by se dle nich měly posunout na dobu, kdy o nich budou moci rozhodovat oni sami a nebudou to za ně dělat jejich lékaři či rodiče.
Intersex lidé mají vrozené pohlavní znaky, které neodpovídají lékařským a společenským normám pro ženská nebo mužská těla a které vytvářejí rizika nebo zkušenosti se stigmatizací, diskriminací a újmou.
– Intersex Human Rights Australia
„V dospělosti můžou mít intersex lidé problém ztotožnit se s pohlavím, které jim bylo přiřazené, a taky s dopady zásahů či hormonální substituce, kterou někteří od dětství podstupují,“ vysvětluje Heumann z Trans*parentu. V dospělosti pak mohou řešit spíše otázku toho, že jsou trans, nebo cítit nesoulad se svým přiřazeným pohlavím.
Na tom se podílí i stigma, které je s intersexualitou spojeno. „Pro společnost jsou úplně neviditelní. V ČR nemáme žádnou známou osobu, která by o své intersex variaci otevřeně hovořila, je to tabu. I jejich rodiny jim často osvětlí pravdu až v dospělosti,“ dodává odborník.
S jakými mylnými představami o intersexualitě a intersex lidech se nejčastěji setkáváte? Odpovídá předseda spolku Trans*parent Viktor Heumann.
– Že se to vždy ukáže při narození na základě tvaru genitálu.
– Že se vždy jedná především nebo jen o genitál.
– Že je nějaký jeden třetí pevně daný stav, třetí pohlaví, třetí typ genitálií. Ve skutečnosti jde o široké spektrum, které nelze snadno definovat.
– Že mají obojí pohlaví, tj. jsou hermafroditní – to je termín, který nepoužíváme. Významově totiž poukazuje na živočišné a rostlinné druhy, kde je takový stav stavem výchozím, nikoliv genetickou variací. Navíc je v označení lidí často vnímán jako urážlivý.
– Že jsou operace nutné kvůli zachování jejich zdraví.
Zbytečné zásahy do anatomie i identity
Podobné zkušenosti přitom mají intersex lidé velmi často. „Mluví se s námi v hypermedicínských, patologizujících termínech, které nás udržují v domnění, že je s námi něco špatně. Způsobují, že se zdráháme najít někoho, jako jsme my, protože je tu ta část vás, která je ze své podstaty rozbitá a hanebná,“ popsala pro deník The Guardian Alicia Roth Weigel. Přestože se narodila s vagínou, bez dělohy, s vnitřními varlaty a chromozomy XY, termín „intersex“ poprvé slyšela až ve 27 letech.
Intersex aktivistka a akademička Georgiann Davis ve svém článku poukazuje na totéž: „Lékaři nadále provádějí chirurgické zákroky na intersexuálních tělech, aby nás vtěsnali do mužské nebo ženské škatulky, která úzce a problematicky koreluje s genderovými a sexuálními stereotypy. Tyto stereotypy nutí každého člověka zařadit se do rigidních kategorií bez ohledu na tvar nebo vlastnosti jeho pohlavních orgánů. Pokud máte penis, očekává se od vás, že ho použijete k proniknutí do vagíny, pokud chcete být ‚skutečným‘ mužem. Pokud máte vagínu, očekává se, že budete toužit po penetraci.“
„Bylo by však vhodné, abychom se všichni vymanili z těchto omezení binárního myšlení, které podtrhuje pohlaví, gender a sexualitu. Pohlavní orgány jsou přirozeně proměnlivé a nepředpovídají naše pohlaví nebo sexuální identitu, které jsou komplexní a proměnlivou součástí toho, kým jsme,“ dodává Davis.
Dle Heumanna by se tak na úrovni medicíny měla uznat existence intersex osob a přijmout opatření, aby nebylo do jejich identity a anatomie zbytečně zasahováno, pokud si to samy skutečně nepřejí. „Estetické operace novorozenců by neměly být povoleny, tak jako je tomu například v Řecku, kde se operace řídí konsentem dané osoby,“ dodává.
Zviditelnění intersex lidí může pomoci zbořit stigma. Vždyť, jak zdůrazňuje Heumann, je to přirozená variace lidského těla – škála toho, jak vypadá naše anatomie a biologie. Není třeba existovat ve dvou stísněných škatulích.
