Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Alexandra je kapitánka druhého největšího dopravního letadla na světě, manželka a máma.
„Pokud jsi odhodlaná a něco opravdu chceš, neexistují překážky,“ říká pro Refresher Alexandra, pilotka druhého největšího dopravního letadla na světě, Boeingu 747. V rozhovoru prozradila, co všechno musela překonat na cestě za svým snem. Popisuje, jak ji blízcí lidé odrazovali od „mužské práce“ i to, jak si vůbec na tuto kariéru našetřila.
Alexandra Svetíková je sice rodačka z Banské Bystrice, její kořeny však sahají až do daleké Panamy, odkud pochází její otec. Už v dětství vyzkoušela život ve Střední Americe, kam se přestěhovala s mámou.
„Moji rodiče se poznali v 80. letech na Slovensku, když sem přijel studovat můj otec. Byla to velká láska, ze které jsem vznikla já. Později jsme se s mámou přestěhovaly do Panamy za tátou, a právě tam začala i moje cesta k létání,“ říká pilotka. Jak její cesta vypadala?
V Refresheru ti každý den přinášíme zajímavý content. Pokud se ti naše tvorba líbí a chceš podpořit redakci, staň se i ty členem klubu Refresher+. Získáš tak neomezený přístup k prémiovému obsahu a dalším benefitům.
V tomto článku se dočteš:
Proč musela dělat dvě vysoké školy a kolik hodin v průměru spala během studia.
Odkud měla peníze na leteckou školu.
Co si uvědomila, když se jí narodila dcera.
Jak reagovala, když po startu vybuchl motor a co všechno má jako kapitánka na starost.
Co by všem vzkázala.
Předpokládám, že nebylo snadné stát se pilotkou takhle velkého letadla. Jak vypadaly tvé začátky?
Já jsem snila o létání odjakživa. Musím ale říci, že to nebylo vůbec jednoduché. Jsem žena a vyrůstala jsem v 80. a 90. letech, kdy ještě názory byly jiné. Neměla jsem velkou podporu, mnoho lidí to tehdy vnímalo jako výhradně mužskou práci a říkali mi, abych neztrácela čas studiem letectví.
Sice mi nikdy nikdo na rovinu neřekl, že se nemám stát pilotkou, ale nedoporučovali mi to. Ale já jsem byla vždy tvrdohlavá a věděla jsem, co chci.
Kdy přišlo to rozhodnutí, že se jdeš věnovat letectví?
V 17 letech, kdy jsem se po škole musela rozhodnout, co bude dál. Šla jsem se podívat do letecké školy, kde mi vysvětlili, jak to u nich funguje. Upřímně řeknu, že to tehdy nevypadalo pro mě moc pozitivně.
Alexandra začala létat s malými letadly v Panamě. Dnes je kapitánkou druhého největšího dopravního letadla. Zdroj: Alexandra
Proč?
Moji rodiče byli už v té době rozvedení a neměli jsme peníze. Studium zahrnovalo různé teoretické kurzy a individuální hodiny létání s instruktorem, které jsou velmi drahé. I tehdy jsem si ale řekla, že neexistuje jiná cesta než ta, kterou chci. A tak jsem si musela zajistit studentskou půjčku.
V té době nebylo něco takového jako stipendium. Musela jsem si všechno zajistit sama a byl to dlouhý proces, pro který jsem potřebovala hodně papírů. Chtěli po mě i to, abych měla dobré známky, a doporučení od profesorů.
Moje rodina mě tlačila do další vysoké školy, protože co když se mi nepodaří být pilotkou? Spávala jsem 3 až 4 hodiny denně.
Takže se ti nakonec s půjčkou podařilo dostat na školu. Co na to říkala tvá rodina?
Moje rodina mě přesto stále tlačila do toho, abych měla i jinou vysokou školu mimo létání. Protože co když jednou nebudu pilotka, co když se mi to nepodaří, co potom? A tak jsem vedle letecké škole současně absolvovala i studium financí a bankovnictví. Mělo to alespoň něco společného s létáním – čísla. Matematiku mám ráda.
Jak jsi zvládala dvě školy současně?
Nechci ze sebe dělat hrdinku, nejsem jediná žena, která pro létání musela obětovat hodně. Ale bylo to náročné. Téměř 5 let jsem měla průměr spánku tak 3 až 4 hodiny denně, protože jsem to všechno musela nějak poslepovat dohromady.
V Panamě se lépe létalo v 6 ráno, protože tam tehdy ještě nezačínaly tropické bouře. Po létání jsem utíkala na přednášku v osm. Potom do práce, abych měla peníze. Byla to moje první pozice, která souvisela s létáním a pracovala jsem jako aerotaxi. A po nocích jsem se věnovala univerzitě.
Když mi nabídli typovku (typový výcvik) na Boeing 747, neváhala jsem ani vteřinu. Samozřejmě jsem se také bála. Byl to 5krát větší letadlo než předchozí.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Kolik stál Alexandru výcvik na Boeingu 747.
Jak vypadá její rozvrh, kolik času tráví doma a kolik ve vzduchu.
Jaká těžká situace se jí udála po 20 letech létání a jak reagovala.
Např.:
15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
, Měsíční předplatné ve Skillmea ZDARMA
nebo Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
Neumím si ani představit, jak to bylo náročné. Co se dělo po skončení studia? Začala jsi létat?
V letecké škole jsem si za rok a tři měsíce udělala všechny potřebné licence. Nejprve jsem létala v malé Cessně a měla jsem pocit, jak velký stroj jsem dokázala dostat do vzduchu. Dnes je to tedy čtyřmotorový obrovský letoun. A respekt mám nyní z Boeingu 747 stejný respekt jako předtím z Cessny.
Mezitím to byla ale ještě dlouhá cesta. Po studiu jsem se zaměstnala v aerolinii v Panamě, kde jsem létala s klasickými Boeingy 737. Pak jsem se rozhodla vidět kus světa a odjela jsem žít do Jižní Koreje, kde jsem také létala se stejným typem letadel. Po dvou letech mi nabídli, jestli si nechci udělat typovku (typový výcvik) na Boeing 747.
Alexandra musí každých šest měsíců absolvovat simulátor, kde trénuje své reakce i v těch nejhorších možných scénářích. Zdroj: Alexandra
Věděla jsi hned, že to chceš, nebo ses i trochu bála?
Neváhala jsem ani vteřinu a hned jsem řekla, že chci. Je to tak ikonický letoun, že jiná odpověď prostě ani neexistuje. Samozřejmě, že jsem se bála, jestli to zvládnu. Je to 4 až 5krát větší letadlo, než ta, se kterými jsem létala předtím. Ale věděla jsem, že do toho dám maximum.
Já to mám tak, že pokud 100% rozumím teorii, jdu dál. Pokud je tam byť jen jedna věc, která by mi nedávala smysl, vrátila bych se k tomu a studovala to zase. Řekla jsem si, že se budu hodně učit a praxe přijde sama, když začnu létat s novým typem. Teorii však musím mít zmáklou.
Dnes, když si sednu do čtyřmotorového obrovského letadla, je to jako kdybych si sedla doma na gauč.
Jak se v letectví získává praxe? Na simulátorech?
Ano, praxi jsem získala na simulátoru. Díkybohu, dnes jsou ty simulátory už opravdu velmi realistické. Trénovala jsem dokola ty nejhorší možné scénáře, které by se potenciálně během letu mohly stát. Vždy jsem z toho měla stres.
Pociťuješ stres dodnes?
Dnes, když si už sednu do tohoto čtyřmotorového obrovského letadla, je to jako kdybych si sedla doma na gauč. Cítím se tam bezpečně a dobře. Je to pro mě taková pohodička, cítím se, že tam patřím. Je to už 14 let, co jsem na tomto typu letadel.
Jak vlastně vypadá tvůj rozvrh? Máš spoustu volných dnů, nebo jsi stále ve vzduchu?
Jen upřesním, že už nelétám pro korejské aerolinie, nyní pracuji pro charterovou společnost. Přes covid jsem přišla o práci a 18 měsíců jsem byla nezaměstnaná. Dost jsem se bála, co bude dál.
Každá společnost má jiný typ smlouvy. Například v Koreji jsem létala 16-17 dní v měsíci, pak mi dali pár dní na to, abych se dostala domů a pak jsem měla 10 dní volno. A zase dokola.
Největší důvěru jí dodala Alexandřina dcera. Když se stala matkou, rozhodla se stát kapitánkou. Zdroj: Alexandra
Co jsi dělala během volných dnů?
Během volných dnů jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, i jet, kam jsem chtěla. Než jsem měla rodinu, tak jsem si jen tak létala po světě a poznávala země. Užívala jsem si, byla jsem single, někdy jsem trávila čas s kámoškami a někdy sama. Takže v Koreji jsem větší část měsíce létala a zbytek jsem měla volno.
A jak to máš teď v nové společnosti?
Tady mi nabídli commuting contract, což znamená, že do práce docházím. Převážím hlavně náklad, ale sem tam i pasažéry. Jsem momentálně už v té pozici, že si můžu sama říkat, kolik chci létat a kdy.
Když jim řeknu, že chci být tři týdny doma a potom budu létat, tak mi vyhoví. Čas doma je momentálně přednější, protože už mám rodinu, manžela a dcerku.
Máš také nějaké minimum letů, které musíš v nějaké době odletět?
Musím mít minimálně 3 přistání za 90 dní. To je nutné minimum, abych si udržela licenci. No a pak musím každé pololetí absolvovat simulátor, který se nachází v Anglii. Vždy tam strávím dva dny a zkoušejí se tam ty nejhorší možné letecké situace.
Vzlétli jsme z Belgie a slyšela jsem výbuch. Na vteřinu jsem viděla i plamen a myslela jsem si, že do nás udeřil blesk.
Jaká nejhorší situace se ti už za léta praxe udála?
Říká se, že každých 20 let se každému pilotovi stane nějaká náročná situace ve vzduchu. V mém případě to sedí téměř přesně. Bylo to před dvěma lety, v září. Letěla jsem v noci, venku zuřila bouře a ještě k tomu jsem měla i line check, což znamená, že mě při práci sledoval další kapitán a všechno si zapisoval.
Vzlétli jsme z Belgie a najednou jsem slyšela výbuch. Na vteřinu jsem také viděla něco jako obrovský plamen, ale nebyla jsem si jistá, o co šlo. Myslela jsem si, že do nás udeřil blesk. Byly to milisekundy, hned jsem se podívala na naše přístroje a ukázalo se, že výbuch šel z motoru číslo 3.
Je pro mě neuvěřitelné, že po tak velkém výbuchu to konstrukce zvládla. Pokud by se to stalo na dvou motorech, hlásili bychom mayday.
Věděla jsi hned, co máš dělat?
Ano, znala jsem tuto situaci ze simulátoru. Ty vteřiny mi však přišly jako hodiny, všechno trvalo tak dlouho. Kompenzovat, zajistit motor, ztišit, vypnout. A spousta dalších věcí. Byli jsme však příliš těžcí na přistání, protože se to stalo krátce po vzletu. Museli jsme letět dál a vypustit spoustu paliva, abychom se mohli vrátit na letiště. Tam nás po přistání čekal celý požární tým.
Dnes je Alexandra ve vzduchu v obrovském letadle jistá a na gauči se cítí jako doma. Zdroj: Alexandra
Požární tým, protože vám hořel motor?
Nehořel, ale během přistání se mohla situace zhoršit. Naštěstí jsou tyto motory tak dobře konstruované, že nakonec hasiči ani nebyli zapotřebí. Turbína to zvládla, nerozpadla se. Je to pro mě až neuvěřitelné, že po tak velkém výbuchu to ta konstrukce zvládla. Pokud by se to stalo na dvou motorech, už bychom hlásili mayday. Přistát by se však pravděpodobně podařilo i tak.
Nemalujme čerta na zeď, já se létání dost bojím. Ještě by mě zajímalo, jak se připravuješ na let.
Za každým letem je velmi mnoho plánování. Tím, že jsem kapitánka, mám přímou zodpovědnost za všechno. Počítáme palivo, jaké trasy jsou nejlepší, jaká jsou omezení, co hrozí. Když nám vypadne jeden motor, jsme v pohodě, ale pokud dva, už tam je třeba dělat opatření. Stále přemýšlím způsobem: co když. Není to jen o tom, že si dám ve vzduchu kávičku s pěkným výhledem.
Kdy jsi získala pocit, že už je ten správný čas postoupit z first officerky na kapitánku?
Nejvíce sebevědomí mi dodala moje dcera. Když jsem se stala matkou, dodalo mi to víc sebevědomí a začala jsem na tom pracovat. Věděla jsem, že dokážu už být zodpovědná i za ostatní, nejen za sebe.
Vím ještě o jednom Slovákovi, který létá s Boeingem 747 a je first officer. Ženu ze Slovenska a kapitánku, asi ani first officerku, na tomto typu letadla neznám žádnou. Ten letecký svět je dost malý, já jsem poznala už mnoho lidí v různých společnostech. Ale nikdy jsem o jiné Slovence neslyšela.
Pokud jsi odhodlaná a něco opravdu chceš, neexistují překážky.
Musí to být skvělý pocit, být tou první. Chtěla bys ještě na závěr čtenářům něco vzkázat?
Podle mě je to krásná kariéra a myslím, že člověk to musí dělat z lásky, ne pro peníze. Je to pořádně nákladné, pokud počítám půjčku i všechny typovky, mluvíme o desítkách tisíc eur (až miliony korun). Typovka na Boeing 747 například stála kolem 30 tisíc eur (750 tisíc korun), pravidelně mi nějakou částku několik let strhávali z výplaty.
V letectví stejně z pilota milionář nebude. Ale každý den je tam krásný v něčem jiném, každý den se něco nového naučím, něco nového vidím. Je to sice náročná cesta, ale pokud jsi odhodlaná a něco opravdu chceš, neexistují překážky.
