Cenám BAFTA se často přezdívá „britský Oscar“ a na této straně Atlantiku je to bezpochyby každoročně jeden z nejsledovanějších filmových večerů. Letošní víkendové předávání ale provázela jedna rozsáhlá kontroverze.
Již v úvodním monologu Alana Cumminga se z publika ozývalo jakési halekání a „rušení“, ale nikdo si toho tolik nevšímal. Na pódium následně šli předat cenu za nejlepší efekty hvězdy filmu Sinners – Michael B. Jordan a Delroy Lindo. Po první větě, kterou Michael B. Jordan pronesl na pódiu, zazněla z publika rasistická nadávka, která na moment oba udílející zaskočila.
Vykřikl ji John Davidson, člověk s Tourettovým syndromem, podle jehož života byl natočen film I Swear, který ten večer získal dvě ocenění za nejlepší casting a dokonce i nejlepšího herce v hlavní roli. Herec Robert Aramayo v biografickém filmu ztvárnil právě život a propagaci Tourettova syndromu Johna Davidsona.
John Davidson zasvětil celý život boji za to, aby celý svět věděl, že jeho tiky, byť mohou být podobné ráže, jsou nedobrovolné a nejsou odrazem přesvědčení, záměrů ani charakteru dané osoby. „Mohu jen dodat, že jsem a vždy jsem byl hluboce zahanben, pokud někdo považuje mé nedobrovolné tiky za úmyslné nebo za něco, co má nějaký význam,“ uvedl ve svém prohlášení.
Hercům Michaelu B. Jordanovi a Delroyovi Lindovi skutečnost pohoršila, ale spíše než aby svou nespokojenost namířili proti Davidsonovi, který za své tiky nemůže, shodují se, že problémem byli pořadatelé ceremoniálu a BBC, která vysílala předávání cen s dvouhodinovým zpožděním. Za dvě hodiny totiž nedokázali cenzurovat Davidsonův tik, ale podařilo se jim vyškrtnout slova „Free Palestine!“ z projevu Akinoly Daviese Jr.
Dlouho na sebe nechalo čekat i vysvětlení toho, proč někdo z publika křičí nadávky na předávající herce, ale host večera Alan Cumming to takto odprezentoval: „Možná jste si všimli, že v pozadí zaznívají vulgární výrazy. To může být součástí projevů Tourettova syndromu u některých lidí a film (I Swear) se tímto zabývá. Omlouváme se, pokud to někoho pohoršilo.“
Příliš málo, příliš pozdě
To ale zřejmě nebylo dostatečné varování ani omluva všem, kterých se Davidsonova nedobrovolná slova dotkla. BBC měla o celé záležitosti očividně lépe informovat před zahájením večera a následně z vysílání moment vystřihnout, tak aby se nemohl šířit po celém světě a ještě více přilít olej do ohně. Sociální sítě totiž udělaly to, co obvykle dělají, a situaci jenom zhoršily. Momentálně se totiž do sebe pouští ti, kteří věří, že Davidson pronesl n-word schválně (třeba Jamie Foxx), s těmi, kteří brání lidi s tímto syndromem a považují za nesmysl, aby se museli omlouvat. Jak to tak ale bývá, pravda leží někde uprostřed.
Zatímco Davidson, kterému bylo pochopitelně nepříjemné, jak jeho stav dopadal na přítomné, odešel z vlastního rozhodnutí už po nějakých dvaceti minutách (právě izolace a ostuda jsou nejčastěji zmiňované dopady na lidi trpící tímto syndromem), řada hostů, zejména černošského původu, se pochopitelně necítila dobře v prostředí, kde zaznívala taková slova. Nesou totiž bolest a trauma, což je třeba v tomhle případě zdůraznit, a za normálních okolností by jejich šíření v jakémkoli prostoru bylo neodpustitelné. Jinými slovy, to je lose-lose situace pro všechny, zvlášť ovšem pro stanici BBC, která jednoduše neudělala dostatek pro to, aby podobnému incidentu předcházela.
Pro společnost jako takovou je to však vzácný moment, který nabízí především možnost se dovzdělat. Potkat se uprostřed, akceptovat, že bolestivé to bylo pro obě strany, a snažit se dojít vzájemnému pochopení a porozumění, tak aby se příště takové momenty ihned mohly vyjasnit. Třeba pozváním Davidsona na pódium. Nebo fotkou těch tří v zákulisí poté, co si vše vyříkali. Tentokrát na nic z toho bohužel nedošlo, a přesně to je důvod, proč jsou i v roce 2026 pořád tak důležité filmy jako I Swear nebo Sinners.
