Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Jak se dostal k takové práci, kolik přesně vydělával, proč s tím skončil a potkal někdy moderní piráty?
Adrián pracoval na nákladních lodích 10 let. Více než 5 let byl i druhým důstojníkem alias navigátorem a řídil obrovské lodě plné nákladu, který převážel po celém světě. Vydělával úžasně, ale pravé štěstí našel, až když se mu narodila dcera a zůstal s rodinou, i když vydělával méně.
V rozhovoru nám prozradil, jak se člověk může stát kapitánem takové lodi, jak se mu kvůli tomu rozpadaly vztahy, zda někdy „zůstal viset na mělčině“, zda na námořníky v přístavech opravdu čekají ženy nebo to, proč filipínští námořníci zůstávají na moři i celý rok.
O čem mají noční můry kapitáni a navigátoři takto velkých lodí? Že najedou na mělčinu?
Přesně tak. Mezi námořníky tomu říkáme, že loď chytí dno. Stalo se nám to i na kanadských jezerech, kam se loď dostane přes vyrovnávací komory a před ní bývá takový úzký pás, přes který se pluje. Tam jsme chytili dno s vrtulí a nastaly obrovské vibrace. Není to příjemné.
Zdroj: Archív: Adrián
Zničili jste tím loď?
Ale ne, mohli jsme pokračovat. V dalším přístavu naběhli potápěči a museli to dát do původního stavu. Těch věcí, které se mohou na takové lodi pokazit, je mnoho. I taková banální věc, jako že naložíme na loď víc, než můžeme. To se potom někdy nedostaneš ani z přístavu.
V Jižní Americe je dost specifická mentalita. V baru se můžeš nechat namasírovat nebo si zajdeš na turistiku. Není třeba tam nosit ani uniformu, aby si tě ženy všimly.
Stává se to často?
Velmi, zvláště když převážíš železnou rudu jako my. Během pěti minut se to dá přehnat i o několik tun. Dosypání nákladu na konci jsou tedy velmi opatrné a pomalé.
Zasvítí vám tam automatizované kontrolky signalizující přetížení, nebo jak to na vodě vážíte, když se musíte přesně trefit?
Každý přístav má povolenou jinou hloubku ponoru a důstojník zodpovídá za plán nakládání, který se nepřekročí. Dá se to změřit na počítači, ale dodnes to děláme vizuálně, že se díváme na loď a máme na ní poznamenány linie hloubky ponoru. Když máš 12,5 metru ponoru, musíš to dodržet na milimetry, protože každý milimetr jsou tuny navíc.
Jak velký průšvih by z toho byl, kdybys například odpálil vrtuli nebo něco podobného?
No, byl by to ohromný průšvih, ale lodě jsou pojištěny, a to jsou už trochu jiné pojistky a peníze. Vytáhnout loď z mělčiny není obtížné, ale drahé.
Jaké jiné problémy jsi zažil?
Za těch 10 let se toho stalo dost. Tomu se úplně nelze vyhnout. Pokažené motory, mělčiny, ale viděl jsem i opilého kapitána, kterého brali pryč, a když to někdo takto přežene, vezmou mu licenci a končí.
Na lodi ale alkohol povolený nemáte, že?
Ne. Ale člověk tam je na 4-6 měsíců. Je jasné, že si tam někteří chlapi něco vezmou. Když někam jedeš na tak dlouhou dobu, natož když jde o nákladní loď, ze které není úniku, je třeba si to v hlavě nastavit správně a připravit se na to. Ale všichni jsme jen lidé a občas chybujeme. Není to rozhodně pro každého. Potkal jsem 22-23leté kluky z Česka a Slovenska, kteří po prvním turnusu řekli, že končí a že nebudou takto zavřeni půl roku.
Jaké trasy byly nejproblematičtější, respektive ses přes ně nerad plavil?
Zajímavé to bylo při vstupu na Amazonku. Když je loď lehká a bez nákladu, dostane se tam v pohodě. Když je však plná, tak na začátku Amazonky zvaném Barra Norte má obrovské problémy. Řeka tam bere ven bahno z Amazonky a usazuje se to tam. Tam neplaveš na vodě, ale kloužeš po usazeninách ven z Amazonky, a i to se dá jen během jedné hodiny v celém dni.
Zdroj: Archív: Adrián
První měsíce se dají zvládnout, ale kolem toho půl roku to partnerky začínaly těžko snášet. Nevyčítám jim to, není to jen jejich chyba. Jejich kolegové či kamarádi věděli, že jsou osamělé. Každý by přemýšlel, jestli to všechno za to stojí.
Jaký je vlastně rozdíl mezi kapitánem a navigátorem?
Na lodi jsou dvě oddělení: palubní, kde je kapitán, navigátoři a podobně, a strojní, kde jsou strojníci a mašiňáci. Na palubě jsou tři důstojníci a kapitán, který je také navigátor. Pod námi je palubní mistr zvaný botsman nebo palubní námořníci.
Zdroj: Archív: Adrián
Kolik lidí celkově na takových lodích pracuje?
Bezpečnostní minimum je alespoň 16 lidí. Dělal jsem už i na lodi, kde nás bylo více než 30. Čím novější loď, tím má více automatizace a vyžaduje menší posádku.
Dělají i na takových lodích i ženy, nebo jste výhradně mužské sestavy?
Já jsem za 10 let neměl tu čest, ale určitě někde jsou.
Na lodi jsou tedy tři důstojníci a jeden kapitán, takže čtyři navigátoři. Předpokládám, že každý dělá několik jiných úkolů.
Specifický název pozice navigátora je strážný palubní důstojník. Třetí důstojník řídí loď od 08:00 do 12:00 a od 20:00 do 00:00. Kromě toho má na starosti záchranné a protipožární pomůcky.
Druhý důstojník je hlavní navigátor, který řídí loď od 12:00 do 16:00 a od 00:00 do 04:00. Kromě toho plánuje kompletní trasu, aktualizuje mapy a provádí publikace o plavbě. On je na můstku nejvíc a ještě se věnuje i nemocnici, která je na každé takto velké lodi. První důstojník řídí loď od 16:00 do 20:00 a od 04:00 do 08:00. Zajišťuje vykládání a nakládání lodi, výpočet stability a komunikuje s botsmanem o údržbě lodi.
Zdroj: Archív: Adrián
A co kapitán?
Velitel zodpovídá za všechno. Nemá službu, čili přímo loď neřídí. V podstatě dělá a zároveň nedělá 24 hodin vkuse. Pokud je nějaký průšvih, prvního vezmou řešit kapitána. On musí mít absolutní přehled a vědět, co se na lodi děje. Na takovou pozici je třeba nabrat ohromné zkušenosti. Dnes už jsou i mladší kapitáni, ale několik let dozadu nehrozilo, aby měl kapitán méně než 50 let.
Co přesně bylo náplní tvé práce? Jak vypadal tvůj běžný den na lodi?
Budil jsem se kolem deváté, dal si snídani a šel jsem zkontrolovat nemocnici, respektive plánování trasy, publikace a prostě děláš tu druhou práci mimo řízení lodi. Končil jsem kolem oběda, a to začínala směna na můstku do čtvrté odpoledne. Následně jsem měl volno a před půlnocí jsem se vracel na můstek do čtyř ráno. A takhle pokračuješ několik měsíců, 11-12 hodin denně.
Moc volného času tam tedy nemáš.
Je to podle mě dobré, protože se zaměstnáváš a nemyslíš na ty špatné stránky té práce, že nejsi doma, se svými blízkými a podobně.
Co jsi dělal ve volném čase?
Můžeme tam dívat na filmy, hrát videohry, je tam fitness a další místa, kde můžeš strávit čas. Můžeš si číst nebo zaběhat.
Zdroj: Archív: Adrián
Služby navigátora na můstku trvaly čtyři hodiny. Nebyla to někdy nuda?
Na radaru nevidíš všechno. Problém, obzvláště v noci, je také rozeznat menší lodě a plachetnice. Tam si nehraješ na mobilu. Když pluješ do Kanady a je tam minus 40 stupňů, musíš si dávat velký pozor. Nejednou jsme se dva až tři dny s lodí nepohnuli, protože všude kolem byl led a museli jsme čekat, až nás vysvobodí ledoborec.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Kolik vydělává kapitán a kolik vydělával Adrián jako druhý důstojník.
Jak dlouho bydlel na moři přes turnus a proč filipínští námořníci zůstávali i 12 měsíců.
Proč s tou prací skončil a jak mu ztroskotaly vztahy.
Zda někdy potkal moderní piráty a na co si museli dávat pozor, když odplouvali z Afriky.
Např.:
15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
, Měsíční předplatné ve Skillmea ZDARMA
nebo Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
S takovými věcmi se nepočítá? Že někde je minus 40, tak tam pošleme před lodí ledoborec?
Ledoborce udržují specifickou trasu. Stačí však, že se trošku vychýlíš a jsi v háji. Měli jsme tam tehdy i speciálního poradce, který to prostředí znal a věděl, kudy plout, ale i tak se to stalo.
Jak funguje navigování v současnosti, kdy existuje tolik moderních přístrojů a jak to lze porovnat například s dobou před 30 lety?
Nemusíme jít vůbec tak moc dozadu. Já jsem začínal v roce 2011 a tehdy to ještě bylo takové zastaralé. Zažil jsem papírové mapy a pluli jsme podle nich, GPS a instrukcí na mapě od důstojníka. Loď na otevřeném moři bez překážek řídí autopilot. U pobřeží kormidlo přebíral námořník.
Tomu jsem já nebo jiný důstojník dával instrukce, o kolik stupňů se má pohnout do jaké strany nebo jaký kurz držet. Přechod na digitální mapy proběhl někdy kolem roku 2013. Druhý důstojník je musí aktualizovat každý týden, ať už jde o úpravu hloubky ponoru nebo obyčejnou bójku.
Důstojnický plat začíná na cca 80 tisících korunách a postupně to jde nahoru. Kapitán vydělává kolem 250 tisíc. Je na tobě, jestli to doneseš domů, nebo to utratíš v přístavu.
Zdroj: Archív: Adrián
Zdroj: Archív: Adrián
Jak odlišné je pracovat s mapami ručně versus digitálně?
Udělat mapu a naplánovat trasu z Evropy do Jižní Ameriky zabralo i týden, protože navigátor musel sesbírat všechny informace a aplikovat je. Od příchodu digitálu to zabere několik hodin. Nicméně, člověk takto zpohodlní.
Ale námořní školy stále připravují navigátory, aby dokázali navigovat, řídit loď a orientovat se zcela analogově a bez počítačů, že?
Naštěstí ano, školy stále pracují s fyzickými mapami.
Jak velké byly lodě, na kterých jsi sloužil jako navigátor?
Lodě německé firmy, kde jsem pracoval, se nazývaly Handysize. Ale i to je 185 metrů na délku. Největší, na jakých jsem byl, byly Panamaxi. Jmenují se tak proto, že je to maximální velikost lodi, která se vejde do panamského průplavu. Ta délka se mění a v současnosti je to asi 360 metrů.
Jsou moderní nákladní lodě ekologičtější?
Samozřejmě. Je to podobně jako u aut, i tam je kladen důraz na spotřebu. Například starší lodě spotřebují 30-35 tun paliva za den. Novější 20 a ty úplně nejnovější plují i na plyn či elektřinu.
Jak se člověk může stát důstojníkem na tak velké lodi?
Musíš se přihlásit do námořnické školy, jaká je například i v Bratislavě. Během studia
musíš odplout 12 měsíců čistého času na moři. Mně například námořnickou školu zaplatila firma, což vůbec není běžné. Potřebovali co nejdříve nového důstojníka. Na oplátku jsem se jim zavázal jít na šest turnusů jako důstojník.
Zdroj: Archív: Adrián
Po 10 letech na moři jsi skončil na pozici druhého důstojníka. Neměl jsi ambice jít výše?
Po absolvování námořní akademie jsi námořním důstojníkem a můžeš dělat třetího a druhého důstojníka. Na prvního důstojníka potřebuješ půlroční kurz a na kapitána další půlroční školení. Na pozici druhého důstojníka jsem se dostal rychle a ohřál jsem se tam pět let. V Polsku jsem udělal kurz na prvního důstojníka, ale povýšení jsem už nestihl.
Jaký plat jsi měl na té první pozici, když jsi ještě nebyl důstojník?
Měl jsem štěstí, že mě vzali jako námořníka druhé třídy, ne jako kadeta. Během školy jsem byl na dvou takových turnusech už jako námořník druhé třídy a začal jsem vydělávat zhruba 35 tisíc korun a samozřejmě stravu, ubytko a podobné věci mi také zaplatili.
Kolik jsi vydělával, když ses dostal na pozice třetího a druhého důstojníka?
Začíná to na cca 80 tisících korunách a postupně to jde nahoru. Kapitán vydělává kolem 250 tisíc. Je na tobě, jestli to doneseš domů, nebo to utratíš v přístavu.
Nechodí lidé na tak dlouho z domu pryč, aby vydělali peníze a donesli je domů?
Ten život a práce jsou jako kolotoč. Vyděláš si, jdeš domů, utratíš a jdeš zpět. Někteří to však stihnou už v přístavech. I proto je náročné skončit s touto prací, protože jsou nonstop v koloběhu vydělávání a utrácení peněz. Sice to je finančně super ohodnoceno, ale půl roku nejsi doma.
Peníze se v přístavech asi utrácely nejvíce na alkohol a ženy, že?
Asi tak, společnost žen vedle alkoholu je vítaným spojením pro námořníky, kteří jsou tak dlouho na moři. Lidé jsou však všelijací a hledají různé způsoby odreagování. Já jsem byl typický turista, který chtěl všechno vidět a všude být. Někdy jsme se v přístavu zdrželi dva dny a stávaly se i případy, že jsme tam byli několik týdnů, až měsíc, takže člověk má dost času vidět město.
Jsou v těch velkých přístavech i pověstná zařízení se ženami, která námořníkům nabízejí svou společnost?
(smích) Ne, ne. Tedy, já jsem to už nezažil, ale přede mnou to bývalo.
Takže se nestává, že vyjde z přístavu banda námořníků v pěkných uniformách a ženy zbystří pozornost? To je jen ve filmech?
Jižní Amerika je na tohle ještě dost specifická... tam taková mentalita ještě je. Buď tam pojedeš do baru a necháš se namasírovat, nebo zajdeš někam na turistiku.
Čili v Jižní Americe se vyplatí jít na pláž v uniformě.
Ani uniforma není třeba. Ale řeknu ti to takhle, že jakmile jsi důstojník, jsi rád, že se v přístavu můžeš vyspat šest a více hodin. Na lodi totiž skoro pořád pracuješ.
Říkal si, že člověk jede na takovou loď i na šest měsíců. To je maximální délka?
Kapitáni jezdí na čtyři, důstojníci na čtyři až šest, no a pak jsme měli filipínské námořníky na nižších pozicích. Ti dělali deset až dvanáct měsíců vkuse, pak měsíc doma a zase na 12 měsíců zpátky.
Zdroj: Archív: Adrián
To není život.
Pro ně ano. Tam to funguje tak, že mají velké rodiny a vždy se z té rodiny vybere jeden člověk, který bude námořník a živí celou rodinu, sourozence a podobně. Takto žijí 40-50 let. Úplně se pro rodinu obětují. Slyšel jsem i o případech, kdy takový Filipínec krmil i lidi z vesnice.
Ty jsi ale doma mezi kontrakty býval delší dobu, že?
Většinou čtyři až pět měsíců.
Nakonec jsi s tou prací ale skončil, ačkoli jsi měl krásný plat. Mohu předpokládat, že jsi ty turnusy už také nezvládal?
Měl jsem už jiné priority a v první řadě se mi narodila dcerka. Neuměl jsem si představit nechat ji doma a nevidět ji půl roku. Od doby, kdy se narodila, jsem na moři nebyl.
Taková práce neprospívá ani vztahům, že?
Bohužel.
Nastává tam problém s nevěrou?
V určitých případech ano. Ženy totiž nevědí, do čeho jdou, dokud chlap neodjede. I mně se to stalo, ale nevyčítám to. Nikdo nemůže v dnešní době očekávat, aby partner či partnerka na toho druhého čekala půl roku. Udržovat vztah při této práci je brzy nemožné.
Zdroj: Archív: Adrián
Kolik vztahů jsi měl během těch 10 let na moři?
Hned po prvním nalodění mi ztroskotal 8letý vztah. Celkově se nezdařily asi tak čtyři vztahy. Člověku pak také dojde chuť procházet si tím. I proto se mi nejlépe pracovalo, když jsem neměl vztah. Nevyvíjí na tebe nikdo tak velký nátlak.
Začnou být až příliš osamělé?
První měsíce se dají zvládnout, ale kolem toho půl roku to partnerky začínaly těžko snášet. Nevyčítám jim to, není to jen jejich chyba. Jejich kolegové či kamarádi věděli, že jsou osamělé. Každý by přemýšlel, jestli to všechno za to stojí.
Stojí to za to?
Ve 35 letech jsem si uvědomil, že ne. Byl jsem totální workoholik. Stalo se, že jsem byl na lodi sedm měsíců, přišel jsem domů na dva týdny a šel jsem zpátky na šest měsíců.
Předpokládám, že jsi viděl kus světa. Po jakých trasách ses plavil?
USA, vlastně celá Amerika, Karibik, Afrika – Atlantické pobřeží, Rusko, většina zemí Evropy. Do Asie jsme nepluli. Německá firma, kde jsem dělal, se zaměřovala na minerální náklad, rudy a podobně. Exportovali jsme to z Afriky a zejména z Jižní Ameriky.
Moře a oceány jsou gigantické. Potkávali jste přesto další lodě?
Divil by ses, kolik jich je a jak často se setkáváme. Obzvlášť, jakmile se přiblížíš k pobřeží.
Zdroj: Archív: Adrián
Netrefili jste i na nějaké piráty?
Naštěstí ne. Přejedeš přes Suezský průplav a je tam Somálsko a tam je to divoké, ale jak jsem říkal, směrem do Asie jsme, naštěstí, nikdy nepluli. Zrovna když jsme pluli z Afriky, vždy jsme prohledávali loď, zda nemáme černé pasažéry, ale nikdy jsme nikoho nenašli.
Jak funguje nakládání a prohledávání kontejnerů? Sleduje někdo, jestli v nich nejsou ilegální předměty nebo lidé?
Kontejnery jsou zapečetěny.
Ale ilegálnímu exportu to nezabrání.Když ti naloží 5 až 10 tisíc kontejnerů, nemáš to jak zkontrolovat. Kontraband vždy byl a také bude.
Na tohle na 99 % odpovíš, že ne, ale nedá mi to. Nedělal jsi někdy s námořníkem či důstojníkem, který měl mořskou nemoc?
Dělal. Měl jsem kapitána, který to dělal 40 let a měl mořskou nemoc. Ta začíná, když vyjíždíš z přístavu a přejde to za den až dva. Ten kapitán si zvykl na všechno, ale například při bouři to nezvládal. Měl jsem i kolegu, který zvládl na plachetnici velké dálky, ale ještě jsme nevyjeli z přístavu a už zvracel přes palubu.
Na námořních školách jim to nevadí? Taková mořská nemoc ovlivní i pracovní výkon.
Na takové věci se dá zvyknout. Navíc jsou na to i pilulky.
Zdroj: Archív: Adrián
Co jsi začal dělat po návratu domů?
Přemýšlel jsem nad IT, ale věděl jsem o tom málo a bylo by to příliš náročné. Nakonec jsem se bez jakýchkoli předchozích znalostí zaměstnal v automobilovém průmyslu. Nyní dělám pro importéra KIA, konkrétně manažera náhradních dílů a navštěvuji dealery po Slovensku. Stále řeším problémy a jde o kreativní práci, podobně jako na lodi. Tam když se něco pokazilo, neskočil jsi dolů do obchodu, takže řešení problému bylo na tvé kreativitě.
Nelitoval jsi ze začátku, že jsi změnil práci?
Ne, ale zvykání si bylo obtížné. Není snadné posadit námořníka do officu, ať 8 hodin sedí na židli za počítačem. Ale mám spoustu času pro sebe a pro rodinu... a hlavně mám volné víkendy. Na lodi nemáš za šest měsíců žádný volný den. Každý den je pondělí.
Jsi takhle mnohem šťastnější?
Určitě ano. Šťastnější a vyrovnanější.
Nechybí ti moře a oceány?
Ani oceány a ani práce, ale loď ano. Je to kus železa, ale po té době k němu začneš cítit jakousi empatii. Chybí mi i kolegové. Poznal jsem tam velmi dobré lidi. Jak staří námořníci říkají: „Námořníkem být nepřestaneš. Když se jím jednou staneš, jsi jím do konce života“.
