Píše se rok 1403 a Království české postihl chaos. Není to ale jen Království české, filmový festival v Karlových Varech totiž v roce 2025 přivítal film, který nemá moc obdob, chaotický je ale až běda.
V momentě, kdy se v programu karlovarského filmového festivalu v sekci Zvláštní uvedení objevil titul Kingdom Come: Deliverance II Cinematic Cut, jsem jako vášnivý gamer a člověk, který svého času označil The Last of Us Part II za „nejlepší film roku“, pochopitelně zpozorněl. Jelikož mě první díl historického „simulátoru“ od Warhorse Studios zase tolik neuchvátil, dvojku jsem pro jistotu mlčky ignoroval s tím, že pokud někdy zbyde čas, dám jí šanci. Ale její příběh? Jo, ten bych docela rád ve formě filmu zažil. Jenže.
Jak zjistíš na následujících řádcích, pokoušet se o filmový sestřih tímto způsobem se nakonec ukázalo jako dosti špatný nápad. A posílat ho na vážený filmový festival rovnou jako čiré šílenství. Ale hezky od začátku.
Základní chyby
První selhání je dost možná to nejočividnější. Zatímco od pokračování hry se počítá s tím, že člověk bude znalý předešlého titulu, u pokračování filmu je většinou přece jen potřeba seznámit diváka*divačku s kontextem. KC:D II Cinematic Cut ti bohužel neukáže ani neshrne, co se stalo v prvním díle, kromě stručného uvedení do historického období, ve kterém se titul odehrává, na nějaký větší kontext můžeš zapomenout. A to samé platí pro představení postav. Film začne obléháním jedné pevnosti a následně se vrátí o pár týdnů zpátky, kdy hlavní postava Jindřich ze Skalice a Jan Ptáček z Pirkštejna (mimochodem nejotravnější postava, co se za dlouhou dobu kde objevila, a bohužel nedokážu říct, jestli je to jen jeho vykreslením tady, nebo tomu tak je i ve hře) míří na hrad Trosky, aby zde předali diplomatickou zprávu.
Záhy jsou však přepadeni skupinou údajných lapků a tím se celý příběh de facto teprve rozjíždí, navzdory tomu, že už uběhlo klidně nějakých dvacet minut času. Mezitím se totiž odehraje taky několik zvláštně napsaných dialogů, které by za normálních okolností byly sestříhány (nebo komplet vystřiženy) a pár dalších scén, mezi kterými asi jsou i nějaké gameplay pasáže, jež by pak oněm cutscénám třeba přidaly na napětí či vůbec zajímavosti, ale vzhledem k jejich absenci to bohužel nelze říct s jistotou. Od začátku tak snímek působí nefunkčně, krkolomně a zmateně.
Hned úvod filmu se zkrátka dopouští jasných školáckých chyb, ignoruje základní filmová pravidla, je chaoticky nastříhán a navíc už během něj tempo vyprávění drhne, takže se divák*divačka začne po pár minutách dívat na hodinky s hrůzou, že stále zbývá nějakých 110 minut.
Výprava i kamera lepší než u Žižky, i tak to nestačí...
Co se asi pochválit dá, ale co šlo pochválit už u hry (a taky pochváleno bylo, KC:D II má na serveru Metacritic průměrné hodnocení 88 procent a může na konci roku být jedním z vážných uchazečů o cenu Game of the Year, mimo jiné i proto, jak skvěle vypadá) je celková výpravnost jednotlivých scén, skvěle dynamická kamera a byť těch akčních pasážích ve filmu není zase tak mnoho, tak akce rozhodně patří k highlightům celého tohoto experimentu. Zejména, když tvůrci konečně přejdou z cutscény do „herního módu“ a ukáží nám z pohledu první osoby, jak to vypadá, když se ve hře řežeme s nepřáteli s ovladačem v ruce.
Velká škoda, že takových pasáží ve filmu není proto více. Stejně tak je škoda, že sice můžeme prohlásit, že má tento filmový sestřih hry lepší výpravu, kulisy, kostýmy, kameru, hudbu, akci – prakticky všechno – než tragický Jan Žižka ze stejného období a žánru. Takové srovnání bude ovšem nefér a navíc nedostačující. Zaprvé prostředky vynaložené na tvorbu hry několikanásobně převyšují prostředky vynaložené na vznik Žižky, zadruhé při tvorbě hry si přece jen můžete s ledasčím více vyhrát, no a zatřetí je to fuk, protože ve výsledku Žižka alespoň vypadal a fungoval jako film. Velmi, velmi špatný film. Ale pořád film. Kdežto KC:D II Cinematic Cut čistě faktem, že je celý v herní grafice, jako filmové dílo, dokonce ani ve srovnání s věcmi typu Love, Death + Robots, zkrátka nepůsobí.
V angličtině pro to existuje výraz „uncanny valley“, tedy hyperrealistické znázornění něčeho, co přesto vyvolává pocity diskomfortu. Více si o tom můžeš přečíst třeba tady. Bohužel je to ale přesně případ tohoto filmového experimentu, což se v kontextu premiéry na filmovém festivalu v Karlových Varech zdá být jako hrubý omyl, nebo – pokud bychom byli cyničtí – levná snaha svést se na obřím úspěchu hry. Tak či tak to ale není dobře.
Nedotažený koncept
Sestřih hry do filmu, ať už pomocí cutscén, nebo čistě záznamu gameplaye, samozřejmě není v dnešní době nic nového. YouTube je takových věcí plný. Někteří streameři a streamerky v podstatě z podobného konceptu žijí, kdy zkrátka svému publiku streamují, jak něco hrají, aby tak sledující ušetřili peníze, čas, nebo námahu to hrát sami.
I Kingdom Come: Deliverance II má takových sestřihů popřípadě záznamů na internetu plno. Jenže zatímco v rámci obsahu na YouTube jsou takové několikahodinové formáty neškodné, „režiséři“ Petr Pekař a Daniel Vávra v tomto případě udělali hned několik kroků navíc, aby zřejmě jejich hra opravdu dosáhla plnohodnotného filmového statusu. Kromě výše zmíněných problémů jim v tom ovšem překáží ještě jedna, poměrně velká chyba.
Vedle chaotického vyprávění, ve kterém chybí kontext z herních pasáží, kdy se má hráč či hráčka možnost sžít s postavami, seznámit se světem, okusit veškerou zábavu, co hra přináší, a nakonec v ní ucítit i to srdíčko, které bezpochyby má, filmovou verzi z nepochopitelných důvodů tvůrci taky utnou někdy ve třech čtvrtinách příběhu. Nebo to tak alespoň působí, protože jestli měl snímek nějaké finále, my jsme ho bohužel neviděli.
Jako divák jsem tak odcházel zmatený a s pocitem, že buď hra končí vyloženě nesmyslným cliffhangerem, nebo že tak končí film s cílem mě přimět si hru zahrát. V žádném z oficiálních informací k filmu jsem ale nenašel nic o tom, že by se mělo jednat o pouhou 131 minut dlouhou reklamu bez konce. Jenže přesně to jsem místo plnohodnotného příběhového zážitku dostal. Navíc ve formě, která nedržela pohromadě a zanechávala ve mně spíše hořkost než zvědavost a chuť si hru zahrát na vlastní pěst.
Zbývá tedy otázka, co tím vlastně chtěli tvůrci říct, nebo za jakým účelem sestřih vznikl. Dan Vávra už se nějakou dobu netají tím, že má ambice nyní natočit celovečerní hraný (!) film o Jindřichovi ze Skalice. Možná, že něco jako čerstvý Cinematic Cut pomůže s hledáním investorů či producentů, protože takto „budou muset“ se hrou strávit jen něco málo přes dvě hodiny namísto několika desítek. A pokud tomu je tak, dává smysl dílo zpřístupnit i veřejnosti. Stále však nevím, proč bylo potřeba jej prezentovat touto formou ve Varech, kde si za projekci museli někteří dokonce i zaplatit.
Kingdom Come: Deliverance II je bezpochyby skvělou hrou, kterou bych si navzdory tomuto zážitku někdy rád zahrál. Kingdom Come: Deliverance II Cinematic Cut je dortem, co pekli pejsek s kočičkou, když nevěděli, jestli mají tvořit celovečerní film, drahou reklamu, nebo showreel toho nejlepšího, co hra od talentovaných českých vývojařů nabízí. Nakonec to nefunguje ani v jedné z těch rovin, takže doporučuji se tomuhle formátu velkým obloukem vyhnout a raději do ruky vzít ovladač případně klávesnici a myš, a prostě si to jít užít tak, jak to bylo původně zamýšleno.
