Jubilejní, 20. díl Střípků z Marvelu věnujeme právě nejtemnější minulosti tohoto komiksového gigantu. Stačilo málo a dnes by žádný MCU nebyl.
20. díl Střípků z Marvelu měl být speciální, ale nenapadl mě žádný článek, který by se obsahově lišil od těch ostatních. Potom jsem ale přemýšlel o Spider-manovi a jeho návratu do Marvelu. Napadlo mě tedy, že bych vás mohl obeznámit, proč vlastně Spidey a mnoho jeho kolegů opustili svoje "rodiště" a jak vlastně začínali.
To, že nás každou chvíli čekají Avengers 2, že Warner ve spolupráci s DC plánuje rozvětvený svět nadlidí a že tu máme enormní hype kolem super hrdinských filmů, to všechno mohlo být celkem jinak. Stačily naoko maličkosti a nic takové jako MCU by neexistovalo. Marvel jako stáj komiksů začalo svou pouť na začátku 40. let, když ji založil Martin Goodman, mimochodem, příbuzný Stana Leeho. Prvním výrazným hrdinou byl Captain America. Reflektoval aktuální situaci, kdy se do Evropy vydali američtí junáci.
Captain America byl jednoduše signálem a hlavním lákadlem mladých do armády, přičemž byl jakýmsi archeotypem správného vojáka ze západu. Ze společnosti se stala později Atlas Comics a až na začátku 60. let se začínala podobat dnešní verzi Marvel Comics. Roku 1961 společnost začala vydávat Fantastic Four (proto se setkáváme s označením první marvelácká týmovka/rodina) a jiné postavy vytvořené legendárním umělcem, Stanem Lee. Ten chtěl po 20 letech z byznysu odejít, ale rozhodl se udělat ještě jeden komiks, takový, jaký chtěl opravdu udělat. Byla to právě Fantastická čtverka.
Od té doby se ve velmi krátkém časovém sletu vytvořili členové dnešních Avengers, ale i neznámější postavy od Marvelu. Jako na běžícím páse je tvořil Stan Lee, ale pozadu nezůstávali ani Jack Kirby nebo Steve Ditko. Vytvořili Captain Americu, Fantastic Four, Hulka, Thora, Daredevila, X-Men, Black Panthera, Living Tribunala, ale i další jiné hrdina a záporáky. Stejně jako Kirby, i Ditko později Marvel opustili a šli pracovat pro DC, kde už ale bohužel nenavázali na svůj úspěch. Důvody jejich odchodu nikdy nebyly zveřejněné, takže nám v komentářích můžete zanechat vaše konspirační teorie. Stan Lee se pod Goodmanovi stal hlavou Marvelu, představte si, že přitom začínal jen jako donašeč baget a vody pro kresliče. Mnozí z vás berou Stana jen jako takového týpka, který má cameo v 90% marveláckých filmů. Jednoduše, nakreslil pár postav a žije z minulosti. Stan byl ale tím, kdo postavil Marvel na nohy po tom, co dostal pár tvrdých ran, Stan ho vzkřísil, Stan ho vedl během nejúspěšnějších let společnosti, Stan vymyslel nejvíc klíčových postav a tak dále, Byl to on, kdo se vykašlal na cenzuru (v jistém období se začaly komiksy řešit jako velmi negativní vliv na psychický vývoj mládeže) - na společnost, která razítkovala komiksy, aby se je prodejci nebáli vystavovat na pulty obchodů jako kontroverzní. Marvel byl jednoduše v mnoha věcech revoluční a zůstalo mu to až doteď.
Marvel rostl a začal budovat svou silnou značku během 60., 70. a 80. let, ale v 90. už nastaly výrazné problémy. Roku 1991 Ron Perelman odkoupil Marvel Entertainment za tehdy neuvěřitelných 82.5 milionu dolarů a vyšel s ní „in public“, tedy na veřejnost, ale jinak řečeno i na burzu. Začalo se mu dařit, a tak začal riskovat, Marvel se dokonce poprvé v historii dostal s tržbami, hodnotou a oblíbeností před DC, ale v roku 1996 to celé krachlo. Neil Gaiman předtím Marvel varoval již dávno. Obával se, že ta bublina jednou praskne, obzvlášť tehdy, když ji budou nafukovat. Perelman ji rozhodně nafukoval, když zvyšoval ceny komiksů, ale například zavedl i dnes tradiční formu prodeje, kdy jste si museli koupit minimálně 5 stejných kousků, abyste získali všech 5 sběratelských kartiček. Aby se Marvel vyhl úplnému bankrotu (kromě jiného byli nuceni propustit i 1/3 zaměstnanců), Toy Biz a Marvel Entertainment Group (MEG) se sloučili a vzniklo Marvel Enterprises, kde se mimochodem začala i pouť Aviho Arada, kterého jméno jsem vám už v posledním článku zmiňoval. O něm ale někdy jindy. Marvel se z finančních problémů dostal a roku 2000 odstartoval Ultimate Marvel. Díky tomuto projektu mohl rebootovat všechny své postavy a představit je tak novému obecenstvu a novými příběhy a charaktery postav. Jednoduše potřebovali nakopnout. Až příliš dlouho se točili ve finančních problémech a situaci se rozhodl řešit Perelman tím, že vytvoří Marvel Studios a přinese na stříbrné plátna nejznámější hrdiny. Nejprve ale bylo potřeba získat finance. Ty chtěl Perelman získat tím, že Marvel odkoupí společnost vyrábějící hračky - Toy Biz, aby si tak upevnili své postavení a nabrali druhý dech. Hračky byly, jsou a vždycky budou silným výrobkem, a tak bylo jasné, že se komiksový velikán zachrání. Ještě ale musel prodat pár svých klíčových postav. Jak vlastně Marvel získal peníze na odkoupení Toy Bizu? Perelman, vlastnící 80% firmy a taktéž šéf investiční společnosti The Andrews Group, se rozhodl napumpovat do krachujícího gigantu 365 milionů dolarů. Za ty se už Toy Biz rozhodně dalo koupit. Později vyhrožoval vlastníkům dluhopisů Marvelu, že firmu pošle do konkurzu, jestli nepovolí restrukturalizaci společnosti vedoucí ke snížení akcionářů vlastnících společnost. Po dvou letech zákopové války s akcionářem Carlom Icahnom se konečně Toy Bizz a MEG sloučili, jak jsem už poznamenal výše. Mělo to ale i vedlejší následky. Oba hlavní aktéři byli z firmy vyloučeni a všichni, co měli něco s Perelmanem společné, včetně tehdejšího CEO, se museli odklidit. Nevytlačil je nikdo jiný, než Isaac Perlmutter a Avi Arad z Toy Bizu. Když se situace ustálila, Marvel se konečně mohl dostat k cíli, ke kterému se snažil budovat chodníčky už od 80. let, a teda do filmového průmyslu.
Ron Perelman, Avi Arad, Martin Goodman (zakladatel Marvelu)
Kdyby věděli, jakého úspěchu dosáhnou komiksové filmy (a hlavně jaké tržby budou mít), pravděpodobně by v devadesátém šestém nerozprodali práva na podstatnou část svých nejznámějších hrdinů pro výrobu filmů a hraných seriálů. Stále své postavy ale mohli použit v animácích, samozřejmě v komiksech a také měli i nějaké procento z tržeb každého filmu. První společnost, která přivedla komiksovou od Marvelu na stříbrné plátno, byla New Line Cinema a jejich, pro některé z nás dnes už kultový, Blade s Wesleym Snipesem. Jako dítě jsem trilogii miloval a dodnes tajně doufám ve 4. část, případně reboot, jelikož charakter Blada a styl, jakým ho pojal Snipes byl perfektní. O dva roky později se konalo druhé Milénium. Roku 2000 se i Fox, který vlastnil (a vlastní doteď) práva na X-Men, rozhodl přinést do kin komiksovku. Oslovili tak Bryana Singera, tehdy talentovaného mladíka (měl tehdy 35 let, a to jste pro Hollywood prakticky velmi mladý, častokrát i začínající nebo aspoň minimálně relevantní film maker), který už natočil skvělou krimi Usual Suspects nebo Nadaného žáka, aby pro ně vytvořil X-Men. Singer miloval mutanty už od malička, a tak na nabídku kývl. V té době si asi neuvědomil, že se stane duchovním otcem série a o x let později virtuálně znemožní a vyfackuje Bretta Ratnera (režisér X-Man 3) a Toma Tothmana (měl tehdy ve Foxu velké slovo, přednedávnem se stal CEO u SONY Pictures, kdy nahradil Amy Pascal. Ta se po e-mailových únicích dostala na nižší místo a společně s Kevinem Feigem bude produkovat Spider-Man filmy), kteří výrazně pokazili sérii a poslali ji nadlouho k ledu.
Na řadě byla další velká značka, Spider-Man od Columbia Pictures (Sony). Psal se rok 2002 a Sam Raimi, do té doby známý zejména díky kontroverznímu hororu Evil Dead nebo krimi Simple Plan, se ujal režie pavoučího muže. Pokračování získalo Oscara, co se do teď a vlastně nikdy předtím nepodařilo žádnému jinému filmu podle komiksu od Marvelu (počítejme primární filmy, animáky jako The Big Hero 6 a jiné ne). Spider-Man man měl solidně dva filmy, ale později to Raimi v trojce přepískl (sám si nedávno za to sypal popel na hlavu) s počtem hrdinů a s vyprávěním příběhu jako i s nezapomenutelnými hororovými scénami Petra Parkera. Série Spideyho je ale stále nejvýnosnější, čemu pomohli i dva díly z Amazing Spider-Man série. O tom ale snad v jiném článku.
Následoval Daredevil od Foxu, Hulk od Universal Studios, The Punisher z roku 2004 od Lions Gate Entertainment - dále jen LGE - (mnozí doteď neví, že film s Thomasem Janeem a Travoltou je skutečně podle komiksové předlohy), Elektra od Foxu, Man-Thing od LGE, slabší fantastická čtverka od Foxu (mimochodem, to Rothman, dnes už CEO Sony se přičinil o to, že Galactus byl ve dvojce vyobrazený jako mrak a také mohl i za zkažení X-Men 3 nebo Daredevila, kdy v obou případech zasahoval do scénáře, který byl nakonec filmům osudný) nebo nevýrazný Ghost Rider a jeho otřesné pokračování s Nicolasem Cagem, který se už tehdy aktivně snažil dostat se na černý list každého fanouška filmu. Během těch 10 let se tedy vytvářely jen filmy se super hrdiny a anti hrdiny, jejichž filmové práva Marvel Prodal. Marvel Aradovi jednoduše nechtěl odklepnout natáčení filmu, až když nezaznamenali kasovní úspěch X-Men nebo Spider-Man. Navíc měl jen slabé podíly z procent ze zisků. Například, Blade vydělal 70 milionů dolarů, ale Marvel dostal jen 25 tisíc. Arad později komentoval situaci takto:
„Vzdali jsme se (předáním práv) nejlepší části našeho byznysu.“
Následoval zrod Marvel Cinematic Universe tak, jak ho známe dnes. V roku 2003 přišel do firmy talentovaný David Maisel s myšlenkou produkovat vlastní filmy pod vlastní značkou, čemuž vypomohl i Alan Fine. Problém byl ale v přesvědčení správní rady a odsouhlasení rozpočtu. Našlo se ale řešení. Marvel se dohodl s bankou Meryll Lynch z Wall Street. Měl jim zabezpečit financování a v případě, že filmy na sebe nevydělají, postavy propadnou bance. Marvel získal 525 milionů dolarů a odkoupil zpět práva na některé postavy, které také v minulosti prodal. Šlo o Black Widow, Iron Mana, Thora nebo Hulka. Správně, stačilo, aby si některé společnosti, jako například Fox nebo New Line Cinema, které v průběhu let vlastnili železného muže, uvědomily potenciál ukrytý hluboko v těch postavách a MCU by se nekonalo. Avengeři by se nekonali. Vlastně by se nekonalo ani budovaný vesmír u DC, kteří by s tím rozhodně nezačali, nebýt úspěchu Marvelu. Tento krok byl pro ně ani nejriskantnějším v jejich dějinách. Stačilo, aby nepřišlo dostatek lidí do kina a všechno by šlo k čertu. Marvel je ale kreativní společnost plná velkých mozků, čemu svědčí zejména úspěch Guardians of the Galaxy. Jednoduše udělali z neznámých hrdinů s průměrným potenciálem největší hit roku 2014. Najali si neznámého režiséra, dali šanci neznámým hercům a znovu probourali hranice bezpečí a jistoty.
Sami vidíte, jaké náhody rozhodli o tom, kdo vydělá miliardy kdo bude navěky litovat. Marvel oznámil produkci 10 filmů s budgetem od 45-180 milionů dolarů. Konkrétně měli přinést na stříbrné plátna snímky: Captain America, Nick Fury, The Avengers, Black Panther, Ant-Man, Cloak & Dagger, Dr. Strange, Hawkeye, Power Pack a Shang-Chi. Dnes, o 10 let později jsme byli zatím svědky jen Captaina America a The Avengers, zatím co se do konce roku 2018 dočkáme i Dr. Strangea, Black Panthera a už brzy i Ant-Mana.
Prvým krokom bolo nájsť človeka, ktorý by dokázal MCU nakopnúť. Ktorý by dokázal zahrať Iron Mana a pritiahnuť masy. Nakoniec sa aj tento človek postaral, aby IM zarobil celosvetovo cez 585 miliónov dolárov. Tým človekom nebol nikto iný, než vydedenec Hollywoodu, alkoholik a feťák Robert Downey Jr., z ktorého sa stala najväčšia hviezda Hollywoodu (tak vidíš, Mel Gibson, aj ty máš stále šancu napraviť si u Hollywoodu reputáciu). A čo sa dialo potom? Ak čítate Svet Marvelu, tento príbeh už poznáte...
Prvním krokem bylo najít osobu, která by dokázala MCU nakopnout. Která by dokázala zahrát Iron Mana a přitáhnout masy. Nakonec se i tento člověk postaral, aby IM vydělal celosvětově přes 585 milionů dolarů. Tou osobou nebyl nikdo jiný, než vyděděnec Hollywoodu, alkoholik a feťák Robert Downey Jr., z kterého se stala největší hvězda Hollywoodu (tak vidíš, Mel Gibsone, i ty máš stále šanci napravit si u Hollywoodu reputaci). A co se dělo potom? Jestli čtete Svět Marvelu, tento příběh už znáte...
