Troufám si je tipnout ještě před přečtením článku? Zase tak těžké to nebude.
Pro více ze světa sportu sleduj i Športkult - prihrávame čerstvé informácie
Před rokem kolega Richard vybral 10 týmů, kterým to tehdy ve fotbale šlo nejlépe. S určitostí vám už teď dokážu říct, že za rok se toho až tak moc nezměnilo a drtivá většina mužstev si v našich očích zasloužila místo v tomto žebříčku i letos. Změnilo se hlavně pořadí, stejně jako se změnily i jednotlivé formy týmů zmíněných níže. Upozorňujeme, že jde o zcela subjektivní žebříček autorů. Proč ne autora jednoho? Inu, sledovat zápasy minimálně deseti klubů je velmi těžký úkol. O to těžší je ale pro ně samotné setrvat na špičce v tomto sportu.
10. Vfl Wolfsburg
Nováček v našem seznamu, ale je třeba říci, že zaslouženě. Kdo sleduje pravidelně německou Bundesligu (pokud ne, tak doporučuji, poslední roky mi přijde nejatraktivnější), musel pozorovat vzestup Wolfsburgu, za který může určitě i kouč Dieter Hecking. Postupně tým posílili hráči jako Schürrle, Hunt, Bendtner, vynikající de Bruyne, Luiz Gustavo, střelec Bas Dost, Naldo nebo Perisic a už když čtete tato jména, musí vám být jasné, že ve Wolfsburgu se něco skutečně děje a klub míří na evropský vrchol. Vždyť počkejte na další sezónu, Dortmund nebude jediný, kdo dokázal z ničeho nic prorazit po delší odmlce v Evropě. Výsledkem tvrdé, trpělivé a hlavně precizní práce je druhé místo v Lize za suverénním Bayernem, 60 vstřelených branek, semifinále německého poháru a čtvrtfinále Evropské ligy, kde je čeká Neapol. A to podle mě nejhlavnější, hrají atraktivní, ofenzivní fotbal a výsledek 4: 1 proti Bayernu a již zmíněných 60 gólů v 27 ligových zápasech mluví za vše. Je tedy jasné, proč se Wolfsburg nachází momentálně mezi nejlepšími kluby na světě, a to dokonce před Liverpoolem, Dortmundem, Interem Milán nebo i Manchesterem United. A já jim jen přeji, ať se mezi špičkou udrží co nejdéle.
9. Manchester City
Náskok 7 (Arsenal), 8 (United), respektive 9 bodů (City) a zápas k dobru dělají z Chelsea jasného a zaslouženého favorita na zisk titulu Premier League. City si to pokazilo nesmyslnými prohrami a ztrátami bodů, jak tomu například bylo v zápase s Burnley či poslední návštěvě Selhust Parku v bitvě proti Crystal Palace, kdy outsideři dokázali obhájce titulu mistra zdolat. Na druhé straně, Burnley dokázalo o body obrat i Chelsea, a to přímo na Stamford Bridge. To ale nijak nemění fakt, že v posledních 5 ligových zápasech fotbalisté z modré části Manchesteru už třikrát prohráli a také téměř hanebně vypadli z Ligy Mistrů. City má neuvěřitelně silný tým, schopný velkých věcí. Jejich lavička je nadanější a bohatší, než některé jedenáctky v lize, ale i tak bojuje s kolísavými výkony, čemuž nepomáhá ani degradace výkonu a schopností Vincenta Kompanyho. Dvojzápas s Barcelonou raději ani rozvádět nebudeme. Jisté je, že pokud Pellegrini opět selže a nedokáže s mužstvem, které má takový potenciál vyhrát žádnou trofej, sbalí si kufry, zatímco šejkové poskytnou další miliony na nákupy hráčů, které nebudou umět naplno využít. Ale to už je jiný příběh.
City nejsou sprinterem, ale v běhu na dlouhou trať jsou excelentní. Musí ale opět začít vyhrávat, jinak jim reálně hrozí, že si příští rok si vymění roli s United, a tudíž se nezúčastní Ligy mistrů. City mají do konce ligy až na Sotona, Kohouty a Red Devils vcelku příznivý los, díky čemuž by si mohli navrátit excelentní formu z někdejších zápasů. Všichni ale dobře víme, jak nakonec dopadly takové "lehké" zápasy.
8. Arsenal
Gunners jsou pod velkým tlakem. V lize naposledy prohráli s Tottenhamem před dvěma měsíci, ale od té doby už stihli porazit Manchester United, Everton i Monako, se kterým tak trochu nešťastně vypadli z Ligy mistrů. Taktika Arséna je prostě někdy děravá jako ementál, přitom jeho výběr by klidně mohl dlouhodobě bojovat o přední příčky nejen doma, ale i v Evropě. Je pravda, že Sánchez po návratu Özila do základní sestavy trochu polevil, ale stále spolu s ostatními členy zálohy táhne tým stále výše. Arsenal se do konce sezony ještě může "těšit" na United, Swansea či Chelsea. Gunners se ale zároveň musí soustředit na FA Cup, kdy budou bojovat proti Readingu. Forma a výsledky posledních zápasů ale mluví v jejich prospěch. Stejně tak poslední zápas v lize s Liverpoolem, kde jasně ukázali, proč se v žebříčku nacházejí právě oni a ne The Reds. Ti měli také od začátku roku obdivuhodnou sérii, ale přišly duely s Red Devils a Gunners a ukázalo se, že ačkoli mají velmi perspektivní a potenciálně mladé mužstvo, chybí jim zkušenosti a větší individuality. Těch má Wenger k dispozici hned několik, což se projevilo výhrou 4:1. Většina trenérů v evropských soutěžích vlastně může být ráda, že Arsenal v nich má neuvěřitelnou smůlu a téměř vždy selže faktor s názvem Wenger, tedy pravidlo venkovních gólů.
7. Juventus
Juventus Turín si prošel těžkou zkouškou. Korupční skandál poslal tým do nižší soutěže, ale od té doby již přešel nějaký ten čas a "stará dáma" je opět mezi špičkou. A tím nemyslím jen v rámci Itálie, patří již mezi top kluby Evropy. Ve své lize si Juve vede opět suverénně, milánské celky opět nestíhají a je opravdu smutné sledovat, co se stalo s AC a Interem, tedy týmy, kterých jsme se před pár lety obávali a doufali, že je nedostane náš oblíbený klub v losu. Už tu však máme rok 2015 a největšími soupeři v lize pro Juventus jsou Lazio a AS Řím, Neapol či Fiorentina. Ty se však na Turínce zdaleka nechytají, protože tým v čele s Pirlem má v lize náskok neuvěřitelných 14 bodů a vstřelil i nejvíce gólů, respektive inkasoval nejméně a v Serii A nemá konkurenci. V Lize Mistrů to však nebyly v posledních letech ty staré dobré časy, ale letos to vypadá, že jsou opět ve formě a soupeři musí být na pozoru, vždyť proč by Juventus nedokázal vyhrát celou Ligu mistrů? Ve skupině A to sice bylo jen druhé místo za Atlétikem, no osmifinálový dvojzápas proti Dortmundu zvládli na výbornou. Ano, Dortmund se výsledkově trápí, ale v žádném případě to není lehký soupeř, ale jen prochází krizí, no a Juventus to dokonale využil a poslal je domů. Výborně se daří hlavně Tévezovi, který je nejlepším střelcem týmu, mladý a hlavně talentovaný Pogba stále roste a vyvíjí se, ale už v takovém mladém věku je lídrem týmu, no a určitě třeba zmínit i nestárnoucího Pirla, Chielliniho či Vidala s Marchisiem. Tým je to tedy opravdu kvalitní a nemá v Itálii konkurenci a my jsme jen zvědaví, kam to až v Evropě mohou dotáhnout. V italském poháru to dotáhl do finále a zisk treblu je i v jejich případě stále reálný.
6. Paris Saint-Germain
Francouzský celek to neměl v Ligue 1 nejsnážší. Sice tuto soutěž nesleduji, ale konkurence se oproti milému roku zvýšila a hlavně zkvalitněla. Marseille Lyon, St. Etienne a stále i Monako, které na začátku sezóny bojovalo o příčky nad sestupovým pásmem. Všechny tyto týmy stále mají reálnou šanci získat titul, přičemž v evropských soutěžích bojuje už jen PSG a Monako, které se tuším v posledních kolech dostalo na první příčku v tabulce vůbec poprvé v sezóně. V duelu s Barcou se ukáže, zda na to skutečně mají. V dvojzápase s Chelsea ukázali silného ducha bojovnosti, pevně semknutý tým, který si poradí i bez Ibry (a bez něj, Luize či Verattiho si budou muset poradit i s Barcou), ale to jim proti Kataláncům stačit nebude. Jejich motivace bude ale na vrcholu, stejně jako jejich odhodlanost, takže odvetu skupinových soubojů z této sezony a vyřazení z LM právě Messim a spol. před dvěma lety bude provázet velká touha vyhrát. Nakonec, pokud se Ibrovi ve druhém zápase zachce vstřelit hattrick, jednoduše jej vstřelí a Barce nepomůže ani fotbalový "Bůh" s desítkou na zádech.
5. Atlético Madrid
Španělský celek z hlavního města se za posledního 2 a půl roku neuvěřitelně vyšvihl a dnes už s ním každý počítá nejen v La lize, ale i v Lize mistrů. Čím to je? Jednoznačně trenérem Simeonem, který dokázal dát dohromady neuvěřitelně silný a stabilní kolektiv, jehož soudržnost neohrozily ani odchody opor týmu. Simeone vždy dokáže najít adekvátní náhradu, i když Costu jednoduše Mandžukič nenahradí nikdy. Minulou sezónu se jim v posledním kole nejvyšší španělské soutěže podařilo zdolat (remizovat, a tak si vysloužit první místo v tabulce) Barcelonu, což měli okořenit i vítězstvím nad největším rivalem, vždy upřednostňovaným Realem Madrid ve finále Ligy Mistrů. A téměř jim to i vyšlo. Přišla ale další sezóna, Simeoneho celek na jejím začátku (hlavně v domácí soutěži) i trochu polevil, ale v LM stále budí respekt a rozhodně bude zajímavé sledovat, zda na Los Colchoneros najde Ancelotti konečně ten správný recept. Pokud se ve čtvrtfinále Ligy Mistrů mluví o obhájci jako o mužstvu zralém na vypadnutí, něco není v pořádku. No rozhodně to pomáhá Atlétiku.
Griezmann se chytil nadmíru dobře, záloha funguje přesně tak, jak si to kouč představuje bohužel obrana neoplývá až tak hvězdnými jmény a v případě zranění byť jen Mirandy má velké problémy. Atlético je stále ve hře jak o ligu, tak o Ligu mistrů. Určitě však budí větší respekt a strach soupeřům v dvojzápasech nebo ve velkých duelů. V posledních týdnech, od poražení Realu Madrid v lize a jeho vyřazení v CdR, ale forma týmu upadla, i proto se dostalo "jen" na 5. příčku v našem žebříčku. I za ni by ale dalo každé mužstvo na světě všechno. I když, nejsme Goal.com, takže asi ne.
4. FC Chelsea
Londýnský celek rok co rok přivádí do svého týmu množství kvalitních hráčů, ale když se na to blíže podíváme, byly to spíše hráči, kteří se ještě měli co učit, měli se vyvíjet, aby byly v budoucnu obrovským přínosem. Někteří z nich neuspěli, jako například Salah, Schürrle či de Bruyne, v podstatě nedostali mnoho příležitostí a museli se pakovat někam, kde to pro ně bylo snazší. Za takový přístup nejsem zrovna hrdý u týmu, kterému fandím odmalička, ale bohužel, to já nezměním. Další hráči, jako například Oscar, Hazard či Willian se osvědčili více než dobře, ale minulé roky tomu stále něco chybělo. Chelsea měla ve svém kádru šikovné kluky, ale chtělo to něco víc. Chtělo to zkušenosti, bylo třeba jednoduše nakoupit hotové hráče. A tak Chelsea poté, co se zbavila Matiće, ho přivedla zpět, z Barcelony přišel Fàbregas a z Atlétika Diego Costa. A hned se začaly dít věci. Matić působí jako pavouk/stěna nebo nazvěte si to, jak chcete, jednoduše si svou černou práci odvádí opravdu poctivě, Fabregas je nejlepším nahrávačem Premier League a přestože mu druhá polovina sezóny pravděpodobně nikdy nevyjde, za tu první klobouk dolů. A Costa se také adaptoval více než dobře, spolu s Kanem jsou nejlepšími střelci soutěže. Tým je tedy kvalitně poskládaný a mluvilo se i o zisku čtyř trofejí, dokonce o neporazitelnosti v celé sezóně, ale tomu jsem ani já sám nevěřil. První vypadnutí z pohárové soutěže přišlo v FA Cupu s Bradfordem, chuť si však hráči Chelsea napravili v Capital One Cupu, který vyhráli, když ve finále zdolali Tottenham (odplata za bláznivý výsledek 5: 3), ale pak přišla jedna velká ostuda. Dvojzápas v osmifinále Ligy Mistrů proti PSG, beton na hřišti soupeře je už snad samozřejmostí díky Mourinhovi, no a domácí odveta dopadla ještě katastrofálněji. Odehrát téměř celý zápas proti oslabenému soupeři takovým způsobem, prostě ostuda a gratulace Pařížanům z mé strany. K tomuto dvojzápasu bych se nejraději už nikdy v životě nevrátil.
Na druhé straně, výkonnost v lize je přímo excelentní. Samotná hra někdy dost vázne, pokud sledujete zápasy Chelsea, někdy doslova trpíte u obrazovek. Gól na 1:0 a okamžité stažení se do obrany, takto nějak to probíhá, hlavně tedy v druhé polovině sezóny. Je to však efektivní, a ačkoli je Premier League podle mnohých nejvyrovnanější liga, kde se bojuje o titul do úplného konce, Chelsea už ho má asi v kapse. Krásný náskok 7 bodů před druhým Arsenalem a k tomu ještě zápas k dobru hovoří za vše. Přestože si tedy the Blues rozhodně neudělali dobré jméno vypadnutím s Bradfordem a PSG, jejich náskok na čele Premier League mluví za vše, v lize dokonce vstřelili i nejvíce gólů, v počtu inkasovaných gólů jsou na druhém místě za Sotonem a jedno prostě musíme všichni uznat. Chelsea momentálně vládne anglickému fotbalu a řekl bych, že docela suverénně.
A ačkoli je to jen jeden subjektivní názor jednotlivce, vypíchl bych i nejlepší jedenáctku Premier League podle legendy Manchesteru United, Garyho Nevilla, která mluví za vše: de Gea - Azpilicueta, Terry, Fonte, Ivanovič - Hazard, Matič, Fábregas, Sánchez - Costa, Kane
3. Real Madrid
Na začátku sezóny by se nikdo neodvážil tvrdit, že Los Blancos budou mít problémy v Lize Mistrů (skoro z ní díky Schalke i vypadli), v lize to nebudou mít růžové, budou je ničit Atleti a že se bude pískat na největší opory týmu. Ronaldo dá ale 5 gólů a najednou je celé královské městečko Madrid spokojené. Real disponuje úžasnými individualitami v zadních řadách, které kryje skvělý Iker (i když už má pořádně kolísavé výkony). Mají nesmírně bohatou zálohu, v tomto případě mnohem fotbalovější než Barca, no a útok je kapitolou sám o sobě. Člověk by si myslel, že taková velká jména a hvězdy prostě nemohou spolupracovat na tak vysoké úrovni. Omyl. Výsledek nakonec i tak často závisí na tom, zda má Cristiano Ronaldo svůj den, nebo ne. Své o tom ví i Bale, kterému tuším do budoucí smlouvy zapracují i minimální počet přihrávek svému spoluhráči do čistých šancí.
Zápasy Realu až tak následované nemám, ale nechápu, proč je Benzema tak často terčem kritiky a nenávisti. Vždy, když jeho výkony sleduji, přijdou mi na dost vysoké úrovni, i když zde se spíše hovoří o kolísavé formě. Jiná řeč je už o miláčkovi fanoušků, Jamesovi, jehož nepochopitelnou přestupovou částku budu hejtovat do konce života, ale zdá se, že Pérezovi se za ty peníze skutečně vyplatil. Talentovaného mladíka čeká velká budoucnost a všichni doufají, že právě v hlavním městě Madrid.
Real to rozhodně do konce sezony nebude mít lehké. V lize to bude souboj o první místo, kdy budou doufat, že Barca zaškobrtne, no a v Lize mistrů se budou modlit, aby Ancelotti přišel na způsob, jak eliminovat Simeonovy chlapce, i když to bude obtížný úkol. Nejsem si jistý, kdo to v přípravě před začátkem sezóny řekl, ale tuším to byl Ramos, který se dušoval, že Real tuto sezónu vyhraje všechny možné trofeje. Sezóna je ale dlouhá a Ramos asi nepočítal s tím, že Real bude mít i delší výpadek. Naštěstí znovu se chytili, což je pro ně jen dobře, protože se blíží čtvrtfinále ligy šampionů.
2. Barcelona
Katalánský celek v tomto roce nepochybně kraluje, výsledky jsou úžasné, ale někdy nesmyslně zakopne, o herním projevu v jistých fázích sezóny ani nemluvě. Modro-granátoví mohou děkovat bohu za Brava, návrat skvělé formy u Piquého a za Messiho, který se opět dostal do TOP formy a zachraňuje tím zápas za zápasem. Nebýt Lea, útočníka, záložníka a křídla zároveň, je vskutku zajímavé představit si, jak by na tom Barcelona byla. Hvězdné trojspřeží Neymar-Messi-Suárez funguje mnohem lépe, než na začátku sezóny, bohužel ale nikdy nejsou všichni tři ve formě. Zatímco Luis se konečně chytil, poslední měsíc se Neymar pouze hledá. Obrana je někdy děravá, záloha je zcela bez nápadu a jediný skutečně ofenzivní záložník, který se nebojí jít do hráčů a něco vymyslet, většinou sedává na lavičce. Zato Iniestu by momentálně usadil i brankář ter Stegen. Nakonec, možná jsem až příliš kritický, jak jinak by se Katalánci po tomto nákladu mohli ocitnout na druhém místě?
Navzdory tomu všemu Barcelona funguje jako stroj. Tedy alespoň výsledkově. Bojuje o 3 trofeje, přičemž je docela reálné, že letos treble může vyhrát. Je mi sice proti srsti přiznat si to, ale pokud se zraní Messi, ohrožené může být všechno. V posledním Clásicu jsme ale viděli, že tým se dokáže semknout a zdolat i silného soupeře. A to bude v poslední fázi sezóny snad nejdůležitější. Nuže, pokud ale máte v týmu nejlepšího hráče na světě, vše je rázem jednodušší. Neumím si ale představit, s kým bude D10S za rok kombinovat, pokud Alves opravdu odejde. Na míči se cítí jako dvojčata propojená myslí, což je častokrát cítit až příliš. Sice je obrana slabší, ale aktivní pressing, který se týmu vrátil s příchodem Enriqueho, úžasný Rakitic, který je spíše druhým defenzivním záložníkem (se sympatickými ofenzivními choutkami) a obranná hra celé 11tky na hřišti (světe div se, Messi začal s pressngem a odebíráním míčů a je to extrémně cítit v herním projevu během celého zápasu) zapříčinili, že pokud Barca nehraje proti silnějšímu týmu, v zadních řadách se nemá čeho obávat. Většina zápasů je pak pouze o tom, zda útočníci překonají beton a jak dlouho jim to bude trvat. Díky bohu za celky jako Rayo Vallecano, které i na Camp Nou vždy přijdou s úmyslem hrát fotbal a tak jsou za to vždy i náležitě "odměněni". Skóre od roku 2012 (9 zápasů), kdy se Rayo vrátilo do Primera Division totiž vypadá takto: Barcelona 40:2 Rayo Vallecano. Přitom nejde o žádný slabý tým, o čemž se mohl před pár dny přesvědčit i Real. Týmy, které hrají s Barcou otevřenou hru jsou jednoduše odepsány k nezdaru. Síla Barcy se ukázala zejména v dvojzápase se City, pro které šlo podle slov Kompanyho o zápas lehčí než tomu bývá se Stoke.
1. Bayern Mnichov
Vždyť ale Bayern není vůbec až takový dobrý, hraje jen ve slabé lize, proto vypadá tak nebezpečně. Ale no ták, proto byli v osmifinále Ligy Mistrů hned čtyři týmy z německé Bundesligy a proto legendární Paul Scholes řekl, že kdyby hrál Bayern, Barcelona nebo Real Madrid v Premier League, tak ji bez problémů vyhrají s náskokem 15 bodů. Je třeba se smířit s tím, že Bundesliga je každým rokem kvalitnější, a to, že Bayern je v ní až tak suverénní, je jen a jen zásluha hráčů, trenéra a celkového fungování klubu na výbornou. Klub trápí během celé sezóny zranění, prošli si tím Lahm, Schweinsteiger, Alaba, Robben, Ribéry, Badstuber, Javi Martinez, Thiago nebo Benati, přesto hráči, kteří se dostali na hřiště, na něm nechali všechno a tuto bojovnost a odhodlání vyzvedl i samotný trenér Pep Guardiola. Každý hráč se dokáže nahradit, no a v takové dobré a uvolněné, přímo až rodinné atmosféře musí být radost hrát a výsledky jsou toho jasným důkazem.
V lize je to suverénní jízda, na druhý Wolfsburg mají náskok 10 bodů a hlavně skóre 71:13 hovoří za vše. V Bundeslize padli jen dvakrát, podruhé jen nedávno proti třetímu Gladbachu po výsledku 0:2, kdy velkou chybu udělal Manuel Neuer, no a prohráli i s druhými "vlky" ještě v lednu, kdy je Wolfsburg doma rozstřílel 4:1. Sice tedy nejsou v lize neporažení, zajímat je to nemusí, protože titul jim už asi neuteče. v německém poháru jsou již v semifinále, v Lize mistrů ve čtvrtfinále a sen o treblu je tak stále reálný. V Lize mistrů je pro ně los více než příznivý, v lize si už mohou také trochu vydechnout a hráči Bayernu tak budou na závěr sezony maximálně připraveni. Uvidíme však, zda jim první vážnější prověrka neudělá větší problémy. Nicméně za dosavadní suverenitu si jednoduše zaslouží být na prvním místě našeho power rankingu.
