Přinášíme vám exkluzivní test luxusní silniční jachty, jejíž jedinečnost běžný smrtelník nikdy neokusí.
Bylo to asi takto. V rámci každodenní rutiny si připravujete fotky pro exkluzivitucest, chvíli se s úžasem pozastavíte nad fotkou famózní dvojice nejluxusnějších limuzín světa zachycených v Bratislavě, pár hodin nato vám s odvoláním na daný záběr zvoní telefon, no a pár dnů nato dostáváte do rukou od jedné z nich klíče. Takto nějak se z běžného člověka stane příležitostní milionář. Odpusťte mi tento retrospektivní úvod přibližující autentičnost situace, ale když si převezmete mohutný klíč, na kterém je napsáno Rolls-Royce, nějakou tu hodinku vám trvá, než začnete vnímat všechno kolem, no a stejně pokud si to chcete celé shrnout a hodit na papír vaše pocity jsou jako z jiného světa, je jasné, že to musíte prostě vzít jinak než dosud. Příběh pokračuje dál. Všemu, v duchu nastolené exkluzivity, předcházela osobní snídaně se samotným Frankem Tiemannem, tedy zástupcem britské aristokratické značky pro Evropu, který nás zasvětil do světa automobilové smetánky. Během velmi příjemného rozhovoru se Frank nechal slyšet, že Rolls-Royce do menšího, marketingově orientovaného modelu než je Wraith nepůjde, naopak zvěsti o připravovaném SUV potvrdil, nějaký ten rok si ale ještě počkáme, no a v neposlední řadě přiznává, že Rolls nepodléhají nejmodernějším designovým či technologickým výstřelkům a zůstávají věrní tradicím, které z nich dělají nadále jedinečné automobily.
Se zákulisními informacemi bych mohl pokračovat dál, vás ale zajímá něco jiného. Přejděme k tomu, kvůli čemu jste si otevřeli článek, a to k fialové noblese, která nám během ranního setkání neustále kradla pohledy zpoza okna. Takže Rolls-Royce Ghost, abych byl přesný, formálně okořeněný dodatkem Series II, který v ustálené terminologii hlásí, že jde o nezvyklou, tedy faceliftovanou verzi. Ta se světu za přítomnosti decentních vylepšení a rozšíření palety individualizací ukázala v roce 2014 na autosalonu v Ženevě, no a protože víme, že od roku 1998 prošla tato britská automobilka pod křídla BMW, jeho domácí importér nám při příležitosti oné modernizace dopřál přiblížit si to, co zažívají a jakými doušky si život vychutnávají ti nejbohatší lidé planety. Nečekejte test v tom pravém slova smyslu, spíše jakousi senzaci, vždyť u vozidla s cenovkou více než 8 milionů Kč je většina pro běžného smrtelníka směrodatných ukazatelů irelevantní, a vlastně, drtivá většina z nás může o Ghostovi opravdu jen a jen snít. Přiznám se, že mně se Duch opravdu úspěšně vkrádal do snů již několik dní před jeho převzetím, vždyť představa, že následující den budete králem silnic vás totiž krátce před tím, než se tak opravdu stane, prostě nenechá jen tak lehce usnout. Možná jsem se nechal až příliš unést, Rolls-Royce je ale přece odvěkým ztělesněním toho největšího luxusu a navíc, záda mu statečně kryjí tradice, i díky kterým okupuje strop automobilismu.
Exteriér
Začnu rozměry - 5399 x 1948 x 1550 mm hovoří za všechno. Pro srovnání, třída S ve verzi Long měří na délku “jen“ 5246 milimetrů, což je o více než 15 centimetrů méně než má Ghost, připomínám v základní, neprodloužené karosářské verzi (Standard wheelbase). Ani údaj o rozvoru, který počítá s 3295 milimetry neztrácí na famóznosti. Paradoxem přitom je, že 5,4 metru na délku patří mezi to nejútlejší, co v Goodwoodu mají. Zde však posměšky z velikosti, respektive přívlastku “baby Rolls-Royce“ nepřicházejí v žádném případě v úvahu, spíše naopak, nejmenší limuzína vystupuje neskutečně velkolepě a majestátně. Ghost vstoupil na scénu jako levnější a kompaktnější alternativa velkého Phantoma a právě na exteriéru to je nejvíce cítit - není to už ten kostel na kolech, jak se familiárně říká jeho většímu bráškovi. Mohou za to především poměrně oblé tvary, které se výraznou měrou “polidštily“ a jakžtakž maskují mohutné rozměry a váhu atakující hranici 2,5 tuny. Hodně udělá i odstín laku a zvolená konfigurace, a náš exemplář byl toho jasným příkladem. Zářivý fialový lak dodal celkové pompéznosti velmi mladistvý a trendy podtón a rozhodně Ducha oživil. Doslova. Navíc, co by to bylo za Rolls, kdyby neměl mimořádně hodnotně působící hliníkovou kapotu a masku gril, který spolu s hrubým orámováním oken dotváří nádhernou barevnou kombinaci. Efektní 21" leštěné disky se zdvojeným pětipaprskovým designem jsou už jen třešničkou na dortu. Samozřejmě se středem v barvě karoserie a zdvojeným Rkem, které není díky použití vyvažovacích tělísek nikdy vzhůru nohama.
Jak jsem výše psal o kradení pohledů, především takto nakonfigurovaný Ghost je v něm mistr světa. Je opravdu zajímavé z něj sledovat okolí. To ale na vás nekouká závistivýma očima či vražedným pohledem tazatele, kolik jste toho nakradli, spíše jste svědky milých úsměvů a přátelských gest naznačujících nadšení (sporné je, zda v tom nebyl respekt vůči britským značkám). Může za to kredit, nebo pokud chcete jméno značky, se kterým jdou ruku v ruce ryze aristokraticky pojaté křivky. Ty nastolil Phantom již v roce 2003 a prakticky dodnes si ho jednotlivé modely značky drží beze změn, no a ani Ghost nevzdoruje dlouhá léta zaužívanému designovému směru a tradicím. Tradiční přednosti Rolls-Royců jsou tedy všudypřítomné a ani loňský facelift toho hodně nezměnil. Ostatně, jak řekl sám Frank Tiemann, radikální změny ani nejsou jejich cílem, neboť právě onen design dělá vozidla této značky jedinečnými. Přesto jemné retuše přece jen evidujeme - nový je přední nárazník s pozměněným tvarem doplněným o chromové lišty či jemně vykrojené světlomety, které nově nabízejí full-LED technologii. Tím to však můžeme víceméně uzavřít, přední partie počítající s ledkovým pásem směrovek, rozměrnou maskou chladiče a výsuvnou soškou Spirit of Ecstasy někdy nazývanou Emily, zůstaly nezměněny.
Boční nezaměnitelná silueta zaujme snad nejvíce, hlavně pokud si všimneme, že karoserie je posunuta výrazně vzad, okna objímá výrazně chromové lemování a uprostřed dvojice dveří najdeme masivní chromové kliky, které prozrazují, že jejich otevírání probíhá od sebe, tedy že zadní pár se otevírá proti směru jízdy, což je již nedílnou součástí Rolls-Royců. Vzadu design jen doznívá vcelku nudným způsobem. Po stranách najdeme světla obalená chromem a dvojici masivních koncovek výfuků. Mimochodem, všímáte si jejich řešení? Na internetu se poslední dobu roztrhl pytel s diskutujícími, kteří se rozhořčeně pozastavují nad “fejkovými výfuky“ novinek, ale zde jsou již dlouhá léta a nikdo je neřeší. A víte proč? Neboť zde je to svaté, toto je Rolls-Royce.
Interiér
Největší fascinace nastává po efektním otevření dvojice masivních dveří, za kterými začíná jiný svět a vaše pocity zaslepuje honosná aura. Punc luxusu a aristokratických prvků v obklopení sněhobílé kůže zespodu uzemňuje černá podlaha a čtveřice několik centimetrů hrubých a hebkých koberečků z ovcí, které pro tyto účely kompetentní chovají, či dvoudílná panoramatická střecha dodávající celé pompéznosti vzdušnost. Po bližším zkoumání a zaostření na masivní palubní desku zjišťujete, že všechno je tady úplně, ale úplně jinak - jinak uspořádané, jinak ovládané a vlastně celkově všechno jinak myšlené. V jistých momentech jste značně ztraceni, protože ovládacích prvků zde sice až tolik není, ale roztroušené jsou všude a vy se ani po dni ježdění nedokážete zbavit pocitu, že najít to, co aktuálně potřebujete, je umění. Vnějšek vypadá dlouhá léta plus minus stejně a přesto je stále moderní, ale interiér je jasným příkladem toho, že v Goodwoodu plyne čas pomaleji, jsou věrní tradicím a nepodléhají nejaktuálnějším trendům.
Na vnitřní atmosféru dohlíží 4zónová klimatizace, o jejíž bezpečnost se stará systém držení v pruzích, funkce monitorující bezpečnou vzdálenost, nechybí ani head-up displej nebo noční vidění. To je ovšem prakticky všechno, žádné hi-tech vychytávky nečekejte, zde si místo i přes danou cenové relaci nenašly. A pravděpodobně ani nikdy nenajdou. Zapomeňte na obrovské digitální budíky, displeje informující o změně teploty klimatizace nebo nějaké dotykové joysticky a podobné výdobytky moderní doby. Na toto se Rolls nehrají a ani Ghost není výjimkou. Místo toho za opravdu velkým volantem najdete zcela jednoduchou trojici budíků. Do oka po detailnějším zkoumání padne zejména ten levý, který reprezentuje Power Reserve, tedy ukazatel informující řidiče o množství dostupné síly motoru. Rozdílné chápání priorit jasně naznačuje vnitřní zpracování - několikavrstvé lesklé černé dekory klavírního dřeva se rozprostírají na ploše přibližně 3 metry čtvereční, sestávají z více než dvacítky částí a jejich povrch chrání hned několik vrstev. Pochopitelně, ruční práce. Dále zde máme početné zastoupení hliníku a chromu, škoda, že na některých místech jen formou imitujícího plastu. Zvolená specifikace ve výsledku ale dodala na šlechtické poměry a pánské zvyky značky neobvykle moderní look.
Ovládání světel si žádá pozornost vlastním panelem osobitého vzhledu, stejně tak tlačítka na zapínání 360stupňových kamer či aktivování funkce Hold si s místem vpravo za volantem razí svou vlastní cestu také. Nastavení klimatu přísluší čtveřici netypických otočných ovladačů - vrchní dvojice reguluje její sílu, zatímco spodní teplotu. Apropo, palubovce dominuje 10,25" displej, který svůj původ sice použitím odlišného vzhledu zprvu tají, po chvíli ale dá najevo, že ve svém nitru skrývá infotainment z BMW, čili starý známý iDrive. Není žádným tajemstvím, že Ghost disponuje střevy z řady 7, ale kromě multimediálního rozhraní, hrstky tlačítek a detailů v interiéru, si toho nemáte šanci všimnout. V konečném důsledku, Ghost zdaleka není jen “přeplechovaná“ sedmička, jak budou “znalci“ tvrdit, spíše jde jen o sharování některých technologických řešení. Obsluha multimediálního systému je postavena na dalším neméně zajímavém sdruženém ovladači uprostřed masivního středového tunelu. Některá tlačítka v jeho okolí, včetně těch pod středovými výdechy ventilace, jsou vyrobena z čirého skla, které má jemně mátový nádech.
Vyzouváme se a přesouváme se do zadní části, kde se dostáváme přes velké dveře, jejichž váha vždy při jejich otevírání dá o sobě vědět. Naštěstí, zevnitř si je můžete za přítomnosti velkého stylu zavřít stisknutím tlačítka. A s blaženým úsměvem se usadit do jednoho z dvojice zvláštních pohodlných křesel. Posed je nepochybně výborný, místa na nohy na rozdávání, i když ano, ve verzi Extended wheelbase by to bylo to pravé ořechové. Pokud mám být ale upřímný, v takovém Maybachu nejsou křesla fixní a můžete si je tak dodatečně polohovat a zažít větší komfort. Jinými slovy, zde vám poloha sedadel buď vyhovuje nebo ne, nic mezi tím neexistuje, respektive nic navíc nemáte možnost dosáhnout.
Zadní salonek nabízí tlusté vyklápěcí stolky a středovou loketní opěrku, kde si místo našel ovladač zadní dvojice obrazovek. Nechybí několik skříněk a odkládacích prostorů, kde je v rámci dodatečné osobní specifikace možné osadit minibar, držáky a skříňky na lahve a podobně. Těmi je interiér doslova posetý - v předních dveřích jsou připraveny deštníky v ceně průměrného slovenské platu, o dochvilnosti posádky se starají firemní centrální hodinky a mimo jiné, interiér osvětluje hned několik světel, lamp a ambientní podsvícení.
Motor & Jízda
Příjemné překvapení nastává po nastartování. Pod hliníkovou kapotou trůní velkolepý dvanáctiválec o objemu 6,6 litru, výkonu 420 kW / 570 koní a nemalém točivém momentu 780 N.m. Říkáte si, že to bude řádná divočina, ale v interiéru při klidné jízdě neskutečně kultivovaný motor není absolutně slyšet. Dovolím si tvrdit, že ho lze označit za jeden z nejtišších dvanáctiválců na světě. Když se tak nad tím zamyslíte, ve voze tohoto druhu to asi v konečném důsledku ani nepřekvapí. Ghost není v žádném případě o sportovní nebo zábavné jízdě, ale o půvabném plachtění. Když však zatlačíte plynový pedál na podlahu, předek se začne zvedat a na čele se soškou na konci nekončící kapoty se valíte vpřed doslova jako ledoborec. V tomto okamžiku svižnost překvapí a pokud se dozvíte, že 2,5 tunový Ghost dá stovku za 4,9 sekundy, po její následné realizaci zůstáváte chvíli v němém úžasu. Ručička na tachometru stoupá opravdu rychle a v případě potřeby je možné uhánět až rychlostí 250 km/h. Při ostrých výjezdech ze zatáček přitom nejednou cítite, že 8stupňová převodovka posílá sílu výhradně na zadní kola, která nemají problém nechat dezén na asfaltu.
Za volantem Ghosta však nemám nutkání chvátat, či nedejbože bláznit. Spíše si vychutnáváte opravdu komfortní jízdu a to, jak auto s nadhledem tlumí nerovnosti, jak plave a jak se na silnici pohupkávate. U “klasického“ Ghosta je přitom důležité podotknout, že na rozdíl od jeho prodloužené verze a hlavně Phantoma, nejde o luxusní kočár, ve kterém soudíte osobu za volantem jen na zaplaceného poslíčka, tedy šoféra. Jak nám sám Frank Tiemann prozradil, do velké míry si majitelé řídí Ghosta sami, což je jedním z podstatných rozdílů ve srovnání se zbývajícími limuzínami značky, ve kterých je pro vlastníka vyhrazena výhradně zadní lóže. V jistém slova smyslu můžeme “krátkého“ Ghosta proto označit za “řidičské“ auto, protože jeho kouzlo si majitel umí vychutnat perfektně i za volantem. Tam ho čeká atmosféra, jakou pravděpodobně nezažijete v žádném jiném vozidle. Sedíte poměrně vysoko, skoro jako ve větším SUVčku, díky čemuž máte opravdu výborný výhled z vozu, a to i přesto, že pocitově se díky vysokým bočním pontonům cítíte jako v obrněném transportéru. Po sáhnutí na volant zjistíte, že ve skutečnosti je ještě větší než působí, ale práce s ním je až nečekaně lehká, což má na svědomí značně přeposilované řízení.
Řídit 5,4metrový kolos s obrovským rozvorem není ale rozhodně brnkačka, do zatáček si musíte nadjíždět a zapomínat nemůžete ani na nadváhu a dlouhatánskou kapotu, která si všude žádá podstatně více místa než jste zvyklí. Ve vyšších rychlostech na mimoměstských serpentinách se robustnost hlásí o slovo častým kolísáním a faktem, že vytváříte větší odpor vzduchu než vaše skříňová souprava v obývacím pokoji. Ovládání této luxusní jachty proto netřeba v žádném případě podceňovat. To, že je tato britská limuzína neuvěřitelně odhlučněná, oceníte zvláště pokud okupujete zadní místa a máte potřebu si vychutnat příjemnou atmosféru a uklidňující hudbu vycházející z desítek reproduktorů. Ani nešťastné slovenské cesty vás přitom díky perfektnímu podvozku nevyrušují, a proto opravdu často zapomínáte na to, že sedíte v autě a ne ve vašem soukromém letadle. K němu se však malým krůčkem přibližujete spotřebou, neboť ve městě si Ghostík za své služby řekne statečně přes 20 litrů benzinu, a to ani nevíte jak. Při klidném stylu jízdy si však v rámci dlouhodobého průměru dokáže počínat klidně pod 15 l/100 km.
Závěr
Rolls-Royce Ghost je vstupenkou do vyšší společnosti. Do té nejvyšší! Ono, když chceme být upřímní a všechno si to tak shrneme, trojice vlajkových lodí z Německa vám v podstatě nabídne totéž, ba co víc, vždyť už jen nová sedmička, kterou můžeme považovat za dceřinou limuzínu, je po stránce technických inovací či jízdních vlastností opravdu daleko před Ghostem. O nich to však v tomto případě nikdy nebylo a ani nebude. Zde vítězí aristokracie a dlouholeté tradice nad trendy či technologiemi, a právě o tom to je, proto je Rolls tam, kde je. S Rolls-Roycem si kupujete to, co se říká, že se vlastně ani koupit nedá. Spolu s autem totiž dostáváte jedinečný status a kredit, který vám zaručí to nejvyšší postavení, jakého můžete v exkluzivní smetánce dosáhnout. Ano, vím. V současnosti je nabídka těch nejexkluzivnějších vozidel široká jako nikdy předtím a jednohlasně se shodnout na tom, které auto je (pro vás) tím nejlepším pod sluncem, je asi nemožné, ale vězte, že Rolls-Royce byl, je a vždy bude jednoduše nejvíce. Ghost sice laťku někdejší exkluzivnosti automobilky z Goodwoodu jemně snižuje, čímž pomyslně spadá do vod, kde najdeme například Mecedes-Maybach, možná vám vizuálním zpracováním lahodí méně, ale z přední kapoty se mu po odemknutí vysune soška Spirit of Ecstasy a do říše snů vstupujete přes dvoudílnou bránu, což ve finále jasně naznačuje, která bere. Navíc, může před zámečkem v Tomášově zapózovat jiná limuzína lépe než mimořádně půvabný fialový Duch?
