Čingischána bys určitě urazit nechtěl.
V roce 1162 se narodil člověk, který v příštích desetiletích změnil uspořádání světa a navždy se zapsal do dějin. V polovině dvanáctého století spatřil světlo světa chlapec jménem Temudžin a jeho dětství nebylo vůbec jednoduché. Potýkal se s utlačováním či násilím, zemřel mu otec a dokonce před tím, než se z něj stal jeden z nejmocnějších lidí v historii ještě stihl padnout i do zajetí. Čingischán zažil během svého života záviděníhodnou a velkolepou cestu ke slávě, ale my tentokrát nebudeme rozebírat jeho životní cestu. Život Čingischána přinesl mohutné dobývání ze srdce dnešního území Mongolska až na východ a na západ Asie, kde si postupně začal podmaňovat například území Číny, a na východě zase islámské národy až k samotným hranicím Evropy.
Díky svým schopnostem se postupně dostal k moci a vysloužil si titul velkého chána, a tedy z Temudžina se stal Čingischán, ale nás zaujalo zejména jedno krátké období jeho panování, když se z na první pohled nevinného konfliktu mezi dvěma říšemi stal krvavý masakr s mohutným vítězným koncem pro Mongoly. Když se Čingischán slavnostně vrátil z území Číny, obrátil svou pozornost na západ. Zpočátku přátelská diplomatická komunikace mezi ním a vládcem Chórezmské říše Šáhem Muhammadem přerostla až do mírové dohody, kterou podepsaly obě strany a na první pohled se zdálo, že říše budou žít bok po boku v míru. Čingischán tedy neplánoval vyslat do Chórezmské říše vojsko, ba právě naopak, rozhodl se s ní navázat obchodní vztahy a na znak přátelství vyslal do říše karavanu obsahující 500 mužů se spoustou nákladu.
Chórezmská říše v celé své parádě
Co čert nechtěl, karavana se po příjezdu dostala do konfliktu s muži jednoho z chórezmských měst Otrar, protože jeho guvernér Inalchuq věřil, že Mongolové plánují říši napadnout zevnitř a namísto obchodníků vyslali v karavaně desítky špionů. Chórezmští muži proto karavanu napadli a i když se šáh Mohammed zasloužil o uklidnění situace, guvernér odmítl Mongolům vyplatit reparace za útok a oheň byl na světě. Čingischán si takto navázání obchodních vztahů vůbec nepředstavoval, ale řekl si, že dá svým sousedům ještě jednu šanci a tentokrát objede Otrar a vyšle své muže přímo za šáhem. Tentokrát neshromáždil až 500 mužů, ale vyslal pouze tři. Očekával, že šáh pochopí serióznost komunikace mezi říšemi, ale on místo toho jednomu z mužů usekl hlavu a aby Mongoly ještě vyprovokoval o trošku více, zbývající dva poslal zpět domů s hlavou toho třetího. Tehdy již vážený a respektovaný Čingischán přijímal zprávy o činech drzého šáha s obrovským hněvem a nemohl uvěřit vlastním očím, že si ještě i dovolit poslat mu hlavu jednoho z ambasadorů zpět. Ať už za to mohla jen tato provokace, nebo hromadící se hněv a neklid Čingischána, ten zavelel do útoku a o pár týdnů později začala jedna z největších vojenských invazí v celé historii Mongolské říše.
Čingischán si na cestu do Chórezmské říše s sebou vzal více než 100 tisíc mužů a protože věděl, do jakého nebezpečí se to pouští, zanechal za sebou doma několika potomků a určil, kdo by se měl stát jeho nástupcem v případě, že jeho výprava skončí smrtí. Historické prameny pak hovoří o rychlém procesu, který udělal z ambiciózní Chórezmské říše pouze smetiště dějin. Čingischán patřil mezi velkolepé vojenské stratégy, a tak rozdělil svou 100tisícovou armádu na tři části, kterým velel on sám, jeden z jeho synů a jeden z generálů. Všechny tři skupiny se do nepřátelské říše pustili z jiného směru a rozhodnutí šáha rozdělit svou armádu na desítky menších jednotek nepadlo na úrodnou půdu, když je Mongolové ve velké číselné převaze rychle pobili. Jelikož byla celá invaze založena na Čingischánově pomstě za činy zástupců Chórezmské říše, jako první to schytali její nevinní obyvatelé. Tisíce z nich nechal popravit přímo ve vlastních domovech, ale to se teprve chystal vypořádat s guvernérem Inalchuqom, který předtím zmasakroval jeho úvodní karavanu. Osobně ho prý popravil tak, že mu na obličej a hlavu vylil roztavené stříbro, což považoval za dostatečnou pomstu za jeho skutky.
foto: craighillnet
Netrvalo dlouho a chórezmské hlavní město Samarkand padlo do rukou Mongolů, po čemž bylo přemístěno do města Bukhari. Ještě před jeho kapitulací se však podařilo brutálnímu šáhovi utéct, a protože Čingischán šel právě po něm, poslal 20 tisíc mužů s jediným cílem - najít a zabít ho, avšak to se jim nakonec nepodařilo. Konspirační teorie sice v té době nebyly na takové úrovni, jako tomu je dnes, ale šáh nakonec zemřel na jednom z ostrovů ve své říši a dodnes se přesně neví, jestli si ho tam Mongolové našli, nebo dopadl úplně jinak. Když se o tom dozvěděl Čingischán, nebyl vůbec spokojený. Pravděpodobně plánoval ukončit šáhův život vlastníma rukama, ale protože ho příroda nebo něco jiného předběhlo, rozhodl se alespoň vyhladit celou jeho civilizaci a říši z povrchu zemského. Rozkazy zněly jasně. Mongolské jednotky měly zničit vše, co před sebou spatřily, a jedna z legend dokonce hovoří o tom, že Čingischán nechal vykopat alternativní koryto a pozměnil tok řeky, která po jeho zásahu procházela přímo přes rodné město mrtvého šáha a celé ho zaplavila a zničila.
Po smrti šáha boje pokračovaly a i když Mongolové museli zvládnout ještě několik těžkých bitev, například o město Urgench, které patřilo mezi nejbohatší v oblasti a mělo silnou obranu, mongolská invaze nakonec přišla do vítězného konce. Jedna z děsivých informací hovoří o tom, že až 50 tisíc mongolských vojáků dostalo rozkazem, aby každý z nich zabil po 24 obyvatel Urgenche, což by znamenalo, že si závěr invaze vyžádal dalších 1,2 milionu obětí, takže Chórezemská říše lehla popelem ve skutečně brutálním stylu. I tato invaze se tak do historie zapsala jako jedna z nejkrvavějších vůbec a to Čingischán na své cestě po Asii ještě ani zdaleka neskončil. To by ale bylo ještě na pár dalších článků.
