- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Z dopisů Ondreje Riga lze předpokládat, že mu chybí kontakt s lidmi mimo vězení.
Ondrej Rigo bývá označován jako největší sériový vrah v historii Slovenska. Počátkem 90. let totiž zavraždil devět lidí. Příběh jeho krátké zločinné kariéry je i v našich končinách poměrně známý.
O to více nás překvapilo, když naší redakci jeho bývalý spoluvězeň vyprávěl o tom, že se k němu choval bratrsky a dobře spolu vycházeli. Korespondenční kontakt s Ondrejem Rigou udržovala i naše redaktorka.
Sériový vrah jí napsal snad ke každému důležitému svátku, nezapomněl ani na její jmeniny. U tématu jeho vražd byl ale skoupý na slovo, jako kdyby si stále nechtěl přiznat, že má na rukou krev mnoha nevinných lidí.
- Co redaktorce napsal z vězení sériový vrah Ondrej Rigo.
- Jak prý dokázal vycítit, že na něj přichází chuť vraždit.
- Co řešila v jeho případu FBI.
- O přátelském přístupu k jeho spoluvězni.
- Jak se podařilo ubránit Janě, která jako jediná přežila Rigův útok.
Dopisy od sériového vraha
Naše kolegyně se v roce 2019 pokusila kontaktovat sériového vraha Ondreje Riga. V dopise se mu představila jako novinářka redakce Refresher a poprosila ho, jestli by jí mohl vyprávět o svém životě a trestných činech. Nedoufala sice, že by měl o kontakt s médii zájem, ale řekla si, že tomu dá šanci. K jejímu překvapení přišla již po několika týdnech odpověď.
Po otevření obálky si jako první všimla barevné fotografie samotného Ondreje Riga ze soudního jednání. Když ji otočila, na druhé straně si všimla Rigova podpisu. „Na památku pro Karin věnuje Ondrej Rigo,“ stálo na zadní straně fotografie. Všechny v redakci ale nejvíce zajímalo, co odepsal na její otázky.
Doživotně odsouzený vrah sice nereagoval na žádnou otázku, ale slíbil, že na dopis odepíše jindy. Řekli jsme si, že na zdlouhavé rozprávění se o své kriminální minulosti se možná tehdy necítil. V průběhu roku se Ondrej Rigo ozval naší redaktorce Karin několikrát, dokonce i na Valentýna.
„Milá Karin, přeji Vám vše nejlepší. Hlavně hodně štěstí a úspěchů. Ondrej Rigo,“ stálo na pohlednici k svátku zamilovaných. Dostat valentýnku od největšího sériového vraha v dějinách Slovenska není něco, co by člověk zažil každý den.
Ani tentokrát ale Rigo neodpověděl na původní dopis. Karin na jeho slova reagovala zprávou, ve které mu poděkovala, ale zároveň mu slušně připomněla, že stále čeká na jeho odpovědi.
Naší redaktorce v průběhu času blahopřál i k svátku, k novému roku a dokonce jí popřál i pěkné prožití velikonočních nebo vánočních svátků. V žádném z dopisů však nemluvil o sobě. Pravidelně sliboval, že to napraví, ale zjevně celou dobu lhal. Obsahem psaní se snažil tématu vyhnout a postupem času začínalo být stále více zřejmé, že se k démonovi ve svém nitru nechce příliš vyjadřovat.
Upřímně se dosud nikomu nesvěřil
Korespondenční kontakt s člověkem mimo vězení ho podle všeho těšil. Mnohdy psal sám od sebe, přestože se mu Karin neozývala. Nechtěl ovšem prozradit více.
„Dobrý den Vám přeji, Karin, ještě Vám odepíši na Váš dopis (myslel tím dopis, v němž byly položeny otázky týkající se jeho zločinů — pozn. red.). Přeji Vám vše nejlepší,“ uvedl Rigo v jednom z listů. Slib ovšem nedodržel. Vzhledem k tomu, že korespondence s Rigou nikam nevedla, Karin kontakt s vrahem nakonec ukončila.
V roce 2010 se z Ondreje Riga pokusila vytáhnout informace i redaktorka magazínu Šarm. Ta se s ním společně s vyšetřovatelem Jozefem Vachálkem setkala osobně. Na otázku, zda cítí lítost za to, že ublížil spoustě žen, odpověděl pouze: „Každý člověk přece cítí lítost, zejména po čase.“ Když se ale snažila zeptat konkrétněji na to, zda lítost cítí i on, odpověděl jen, že „to je jedno“. Přiznal ale, že umí být dojatý například tehdy, když se dívá film.
Prostřednictvím dopisů si s ním psala i právnička Alexandra, píše Nový Čas. Ani ona se však od Riga nedočkala žádné pořádné odpovědi, ve které by jí objasnil své vraždy.
Přímé potvrzení skutků nedostal ani spisovatel Dávid Kičin, který o sériovém vrahovi psal v knize Zatratení. Rigo mu však tvrdil, že se ve vězení změnil. „Ano, jsem jiný člověk než v období let 1990 — 1992, neboť každý se musí čas od času změnit, ať už je v kriminále nebo na svobodě, pokud je někdo opravdu uvažující,“ řekl.
Dceři daroval trofeje z vražd
Ondrej Rigo mezi lety 1990 až 1992 zavraždil ve třech státech — v Německu, Nizozemsku a na Slovensku — devět nevinných lidí. Pro svůj modus operandi (způsob spáchání trestného činu) bývá označován za vraha, pro kterého byla specifická jeho zbabělost. Ve všech případech zabíjel pouze ženy a jednou dokonce i malého chlapce.
Ke svým obětem se vkrádal v noci nebo v časných ranních hodinách, když ještě spaly. Záměrně si vybíral přízemní byty, ke kterým se uměl snadno dostat například přes pootevřené okno či balkon. V jednom jediném případě, kdy se jeho oběť probudila a urputně bránila, raději utekl pryč.
První obětí Ondreje Riga na Slovensku se v říjnu 1990 stala 88letá stařenka Terézia, žijící v domově důchodců. Ještě před ní stihl v průběhu léta zavraždit v Německu a v Nizozemsku tři ženy. Na Slovensku jich zabil včetně důchodkyně Terézie pět a k tomu jednoho malého chlapce.
Oběti po usmrcení často znásilnil vaginálně i análně. Některé pak okradl o cennosti, které si buď ponechal nebo daroval své dceři. Tu měl s jednou ze svých dvou manželek.
„Když jsem po jeho zadržení vyslýchal Rigovu matku, vrátila se ze školy i jeho dcera. Ptal jsem se, jestli jí otec něco ze zahraničí přivezl. Hned se pochlubila, že fotoaparát a kasičku,“ prozradil vyšetřovatel případu Jozef Vachálek pro Aktuality.sk. Tyto předměty údajně patřily obětem Ondreje Riga.
Zbabělec a lhář
Noční útoky Ondreje Riga téměř nikdo nepřežil. Podařilo se to pouze tehdy 31leté Janě. Tu vrah napadl začátkem roku 1991. Jako vražednou zbraň si připravil motyku a počkal, až Jana usne. Následně ji začal tlouci do hlavy, ale už při druhém úderu se dřevěná násada zlomila. Po neúspěšném útoku Riga se Jana rychle probrala a začala se tvrdě bránit. Hodila po něm židli, silně ho popadla za genitálie a Rigo se dal na útěk.
Mezi vražedné zbraně Riga patřila například dlažební kostka, železná tyč, motyka nebo šroubovák. Téměř vždy tedy šlo o těžké předměty, které spící oběť poměrně rychle usmrtily. Jednu z obětí, 88letou stařenku, ovšem zabil holýma rukama. Pěstmi ji ubil k smrti. Na rukou míval nasazené ponožky, aby nezanechal na místě činu své stopy, v důsledku čehož získal přezdívku Ponožkový vrah.
Několik měsíců nato, když v červenci 1991 spáchal předposlední vraždu, ho policie zadržela na základě tipu od občanů. Ti upozorňovali na muže, který nahlíží lidem do oken. Předvedli ho tedy k výslechu, udělali mu test DNA a zjistili, že se jeho profil shodoval s pachatelem. Jiný důkaz vůči němu ale tehdy neměli, a tak ho propustili.
Po vraždě 67leté Matyldy z března roku 1992 ale zpozorovali vrahův identický modus operandi a ihned Riga zadrželi v bratislavském hotelu Carlton, kde pracoval v šatně. V té době mu bylo 36 let. Policie zajistila z jeho skříňky cennosti poslední oběti a všimla si dokonce, že má na kalhotách krev. Rigo ale zalhal, že to je pouze sirup.
Zajímavostí je, že před poslední vraždou šel podle Bratislavských novin se svou přítelkyní do kina, kde promítali thriller Mlčení jehňátek o sériovém vrahovi Hannibalu Lecterovi. Kdoví, jak se Ondreji Rigovi sledoval film, ve kterém mohl částečně pozorovat sám sebe. Možná právě tehdy cítil dojetí, které, jak sám tvrdil, zažívá při sledování některých filmů.
Dobré vztahy se spoluvězněm
Zatímco čekal v roce 1994 Ondrej Rigo na verdikt soudu, do jeho cely přidělili 23letého Jaroslava. Toho později odsoudili za spoluúčast na vraždě jistého taxikáře.
„Dali mě do cely k nejhoršímu zločinci, který u nás v té době existoval — k sériovému vrahovi Ondreji Rigovi. Ten čekal na svůj trest za mnohonásobnou vraždu. První dva dny jsem proležel na posteli a prospal jsem je. Pak jsme se však dali do řeči, hráli jsme spolu karty a bavili se,“ popisoval pro Refresher své zkušenosti s Rigou bývalý trestanec Jaroslav (celý rozhovor si můžeš přečíst zde).
Podle jeho slov spolu vycházeli velmi dobře. O každý balík, který Rigovi přišel do vazby, se společně s Jarem rozdělil, „jako kdyby byli bratři“. Dokázali se spolu mluvit o několika tématech, ale Rigovy vraždy nerozebírali.
Jaroslav si ale všiml, že s ním nebylo něco v pořádku. Čas od času se prý dostával do podivného stavu, kdy se díval do zrcadla a opakoval slovo „afenstív“. Jednoho dne prý řekl, že „to už na něj znovu přichází“. Zřejmě tím chtěl naznačit, že má znovu chuť někoho zavraždit.
Ondrej Rigo tedy dozorce požádal, aby ho přesunuli do jiné cely. Bál se totiž, že by mohl Jaroslavovi ublížit. „Ten člověk se tedy ve vězení změnil k dobrému, jinak by mu bylo jedno, jestli mi něco udělá,“ tvrdil Jaroslav.
Profil Ondreje Riga od FBI
Bývalý slovenský kriminalista Matej Snopko byl v minulosti vedoucím oddělení profilování pachatele (náš rozhovor s ním si můžeš přečíst zde). V období vražedného běsnění Ondreje Riga si kriminalistický tým myslel, že za vraždami, které, jak dnes již víme, spáchal Ondrej Rigo, stálo několik zločinců. Oddělení profilování pachatele ovšem naopak tvrdilo, že zřejmě jde o takzvaného sériového vraha.
První tým tedy pátral po několika pachatelích a druhý sledoval stopu jedné osoby. Jelikož Rigo vraždil i v Nizozemsku a v Německu, policejní oddělení ze zahraničí požádalo o pomoc FBI. V USA už měli dlouholeté zkušenosti s profilováním pachatelů, přičemž právě ve Spojených státech amerických vznikl pojem sériový vrah. Vyšetřovatel z USA nakonec kriminalistu Snopkovi poslal faxem posudek odborníků z FBI, který se prý s profilem slovenských policistů perfektně shodoval.
Koncem roku 1994 se sériový vrah postavil před soud, který mu vyměřil doživotí. Rigo se ale k žádné vraždě tehdy a ani nikdy potom nepřiznal. Z dostupných záznamů od soudu víme, že během procesu neprojevil ani náznak emoce a rozsudek přijal s chladným výrazem obličeje. Mezi přísedícími u soudu byla v té době Jana, která jako jediná přežila vrahův útok.
V kauze Ondreje Riga šlo o první případ v dějinách Slovenska, kdy se znalcům podařilo k soudu zajistit důkaz v podobě DNA, který získali ze spermií vraha. Za tímto úspěchem stál profesor Ľudevít Kadas a jeho tým ze Slovenské akademie věd (SAV).
„Byl to dobrý pocit, když jsme odhalili vraha, který by jinak bez výčitek svědomí určitě vraždil dál. Jen nás mrzelo, že po prvním pozitivním výsledku mu policie nevěnovala větší pozornost. Poslední oběť by nemusela zemřít,“ cituje jeho slova web Univerzity Komenského. Prvním výsledkem Kadas myslel profil DNA z července 1991, když vědci zkoumali výtěr z pochvy osmé oběti. Profil se shodoval s podezřelým Ondrejem Rigou, ale chyběly jim tehdy další důkazy, a tak ho museli pustit.
Ondrej Rigo v roce 2018 požádal o podmíněné propuštění na svobodu, později ho ale stáhl. Jako doživotně odsouzený trestanec, který si odseděl 25 let, na to měl právo. V historii Slovenska však soudy dosud z vězení nepropustily žádného doživotně odsouzeného vězně. Rigovi je v současnosti 65 let a je vysoce pravděpodobné, že svůj život dožije za zdmi vězení.
