Muže vraždila brutálním způsobem. Policisté na tělech obětí nacházeli desítky bodných ran. Jaroslava Fabiánová přitom začala vraždit už jako teenagerka. Své sexuální služby nabídla důchodci, který jí však zaplatil méně, než očekávala, a tak ho poslala na onen svět.
Šestnáctiletá Češka Jaroslava vyrůstající v Děčíně si od konce 70. let „přivydělávala“ drobnými krádežemi. K této činnosti přidala v říjnu 1981 i prostituci. V bytě navštívila 78letého klienta Vladimíra (některé zdroje uvádějí, že mu bylo 80 let), který údajně za menší částku peněz sexuálně zneužíval místní chlapce i dívky.
Jaroslava se však na důchodce rozzlobila, protože jí prý zaplatil méně, než čekala. Fabiánová ho v zuřivosti zabila skutečně brutálním způsobem. Muže mlátila kladivem, bodala nožem do hrudi a šídlem mu zaútočila na obličej. Když už byl starý pán po smrti, ještě ho i okradla.
Podle jeho úvah však mohlo jít i o vyšší vynaložení síly z důvodu, že pachatelka neměla dostatek fyzické síly. „Pokud je oběť větší a silnější, množství pachatelů se snaží započaté dílo dokončit, a proto vyvíjejí na vraždu mnohem větší energii, než je třeba, protože se bojí oběti a toho, že přežije. Stává se však i to, že vrah začne svou oběť bodat a dostane se do takové „ráže“, že neví kdy přestat. Tehdy se stane, že má oběť 40 či 50 smrtelných ran, které na usmrcení jednoznačně nebyly nutné,“ objasnil dále s dodatkem, že do hlavy pachatele nikdy na sto procent nevidíme. Možností je tedy více.
Pro tuto a další vraždy začali Jaroslavu Fabiánovou přezdívat Krvavá blondýna, Drsná Jarka, Česká Carol (odvozeno z jména americké sériové vražedkyně a prostitutky Aileen Carol Wuornos), Uspávačka či Vraždící siréna.
Na místě činu zůstala zaschlá krev, která už časem prosákla až do stropu souseda bydlícího o patro níže. Stopy na místě činu vyšetřovatelům prozradily, že za vraždou by mohla stát 16letá Jaroslava. Pachatelka v nedbalosti šlápla do stop po krvi oběti a zanechala po sobě jasné důkazy.
Soud mladou vražedkyni odsoudil na sedm let nepodmíněně, ale po odvolání dostala jen čtyři roky a šest měsíců (některé zdroje uvádějí čtyři roky a devět měsíců). Chrudimský deník uvádí, že během pobytu ve vězení Fabiánová navázala první lesbický vztah.
Proč se proměnila slušná dívka ve vražedkyni?
Vražedné kariéře Jaroslavy Fabiánové předcházelo traumatizující dětství. V mládí byla údajně znásilněna (žádný zdroj však neuvádí, kdo ji znásilnil) a její rodiče se rozešli, když jí bylo 13 let, načež ji, lidově řečeno, vychovávala ulice. Dostala se do party romských delikventů a začala krást.
Přesto Fabiánová na roky mládí vzpomíná v dobrém. „Na své dětství vzpomínám ráda. V kolektivu jsem neměla problémy, neutíkala jsem z domu, netoulala jsem se ani nelhala. Byla jsem vlastně taková „vzorňačka“,“ cituje její slova expert na sériové vrahy Andrej Drbohlav v knize Psychologie sériových vrahů. Právě údajné znásilnění však mohlo podle Drbohlava předznamenat její agresivní chování vůči mužům. K němu se však Fabiánová nepřiznávala.
Bývalý kriminalista Matej Snopko pro Refresher podotkl, že za jejími zločiny nemusí stát jen trauma ze sexuálního zneužití. „Znásilnění mohlo být jedním ze spouštěcích mechanismů, ale zároveň nemuselo. Chválabohu, že ne každá žena, která je v mládí znásilněna, páchá v budoucnu vraždy a ubližuje okolí. Je to spíše výjimka. Fabiánová však vyrůstala na ulici — bez lásky rodiny — a dala se dohromady s asociální skupinou, se kterou se vloupávali do bytů. Hrálo tam roli několik věcí. Nelze v ní tedy vidět nějakou ukrutnou bestii, která se již takto narodila nebo že by nás takovou osobou potrestal Bůh,“ vyjádřil se.
„Kdyby Fabiánová vyrůstala v harmonickém prostředí, bylo by nepravděpodobné, že by se dala na dráhu takového zločinu. Je to klasický případ toho, že rodinné zázemí odstartovalo její nástup na šikmou plochu. Když jsem byl malý, říkalo se, že když tě vychovává ulice, rosteš pro šibenici. Z opačného soudku však mohu zmínit například své policejní kolegy z ulice, kteří se dobrovolně rozhodli, že budou proti takovým zločincům bojovat. A byli to úspěšní policisté,“ dodal k věci Snopko.
Přezdívku Uspávačka nezískala bezdůvodně
Když se Jaroslava Fabiánová dostala po první vraždě 78letého muže na svobodu, nadále pokračovala v trestné činnosti. Kromě trvalého pracovního poměru (jistý čas dělala výhybkářku u Československých drah) si přivydělávala prostitucí a okrádáním klientů. Muže toužící po sexu uspala léky a následně je obrala o hotovost a jiné cennosti. Tímto se jako homosexuálně orientovaná žena vyhnula souloži s mužem a zároveň si přivydělala.
Její druhou obětí se stal v roce 1994 jistý Maďar. I on se nechal zlákat mladou blondýnou Jaroslavou, ale když ho uspala léky, jeho srdce to nevydrželo, informují Novinky.cz.
V druhém případě Fabiánovou poslal soud za mříže na deset let a zakázal jí i navštěvování Prahy. Na svobodu se dostala v roce 2001 a podle Chrudimského deníku v roce 2003 ukradla v hlavním městě telefon. V zastavárně ho přitom nedbale prodala pod vlastním jménem. Jako trest dostala roční vězení s tříletým odkladem.
Poslední polévka v životě důchodce
S třetí obětí, 83letým Augustinem K. (i v tomto případě se věk podle zdrojů liší), se seznámila v Praze, kde ji starý pán pozval do restaurace Šatlava. Tato skutečnost se při pozdějším vyšetřování ukázala jako důležitá. Číšnice si totiž pamatovaly, že starý pán seděl u jednoho stolu s výrazně mladší blondýnou. Později ji prý pozval do bytu v ulici Na Poříčí.
„Bylo horko, čekala jsem ve stínu na tramvaj. Pan K. mě pozval na pivo. Pak jsme šli k němu domů, kde mi ukazoval fotky ze světa,“ cituje výpověď Fabiánové Blesk.cz. Podle iDNES.cz u soudu dále řekla, že jí důchodce vyprávěl o práci v cirkuse a ukazoval svoji sbírku porcelánových talířů. „Nakonec jsem u něj přespala, ale v jiném pokoji, než spal on,“ tvrdila. Co se ale v bytě vlastně událo?
Fabiánová se nabídla, že uvaří starému pánovi polévku. Nevěděl však, že jde o poslední jídlo v jeho životě. Po zkonzumování polévky Augustin odpadl, ale Fabiánová si jeho smrt pojistila kuchyňským sekáčkem, kterým ho dorazila. Policie našla tělo starce v křesle přikryté plachtou. Z bytu muži ukradla tři obrazy a další cennosti v hodnotě přibližně 50 000 korun.
Jaroslava Fabiánová se však později bránila, že se celá událost odehrála jinak. Polévku mu prý uvařila proto, že se mu udělalo špatně, a když odcházela z jeho bytu, byl muž byl při vědomí. Její společnost ho prý natolik potěšila, že jí dokonce na rozloučenou daroval tři obrazy.
„Ty obrazy mi dal Gusto. Sám je sebral ze stěny a vyndal z rámu. Chtěl mi jen pomoci, abych mohla zaplatit nájem. Já jsem ho nezabila. Kdoví, kdo přišel do bytu po mně,“ snažila se mlžit před soudem, který však její verzi neuvěřil.
Na obrazech policie nenašla pachové stopy původního majitele Augustina, ale pouze Fabiánové. Cennosti se pachatelka následně pokusila prodat. Jeden z obrazů však musela zahodit, protože ho při vyřezávání z rámu poškodila.
Je vzácně bezcitná, tvrdil soudní znalec
Čtvrtou a poslední známou obětí se stal 31letý Richard (podle jiných zdrojů mu bylo 32 let), se kterým se tak jako s Augustinem seznámila v Praze. Společně strávili nějaký čas a odešli do jeho bytu v Průběžné ulici. Podle vyšetřovatelů Richard zemřel následkem 38 bodných ran nožem. Stejně jako vždy i v tomto případě Fabiánová svou oběť po vraždě okradla.
Stopy z místa činu včetně DNA pod nehty Richarda prokázaly, že se v jeho bytě nacházela Jaroslava Fabiánová. Ta se sice přiznala k tomu, že ho okradla, ale tvrdila, že s vraždou nemá nic společného. „Když se šel vykoupat, popadla jsem video a utíkala pryč. Nevím, co mě to napadlo,“ vyprávěla u soudu podle iDNES.cz.
Soud však tentokrát neměl s Jaroslavou Fabiánovou slitování a odsoudil ji na doživotí. „Je vzácně bezcitná a zahleděná do sebe. Je egocentrická a vraždila pro peníze. Nic jiného než doživotí si nezaslouží,“ řekl na jeji adresu soudní znalec. Český sexuolog Jaroslav Zvěřina tvrdil, že žádné skutky ženských vražedkyň uspávaček, které vyšetřoval, nebyly tak brutální jako v případě Jaroslavy Fabiánové.
„Skutečně jde o výjimečný případ. Od 16 let žije kriminálním životem a neštítí se ani takových praktik, jako je usmrcení člověka za účelem získání finančních prostředků,“ vyjádřil se o ní předseda soudního senátu Jiří Lněnička.
I inteligentní vražedkyně může chybovat
Jaroslava Fabiánová se snažila bránit všemi možnými způsoby a mimo jiného se oháněla svou vysokou inteligencí, čímž odůvodňovala, že by po sobě přece nezanechala tolik důkazů. „Jak si někdo může myslet, že bych se, s prominutím, při mé inteligenci vracela do bytu zakrýt trestný čin krádeže mnohem závažnějším trestným činem vraždy, za který mi hrozí mnohem vyšší trestní sazba?“ ptala se podle webu Novinky.cz k jednomu z případů u soudu.
Matej Snopko však pro Refresher řekl, že inteligence má se zanecháním stop na místě činu společného méně, než by se mohlo zdát.
„Spáchání trestného činu je velmi dynamický proces. Tehdy člověk dokáže udělat množství technických chyb. S tím má inteligence pramálo společného. Inteligentní člověk si zločin sice může promyslet lépe než hloupá osoba, ale chyby mohou nastat i tak. Hraje tam roli i předcházející zkušenost, čas přípravy a podobně. To bych si ani já jako bývalý kriminalista netroufl říci, že neudělám chybu,“ prohlásil.
Média často připomínají, že se Jaroslava Fabiánová od roku 1990 stala po Miroslavě Kukačkové a Daně Stodolové třetí doživotně odsouzenou ženou v Česku. Podle iDNES.cz se proti rozsudku snažila v roce 2004 neúspěšně odvolat. V roce 2005 nejvyšší soud v Praze doživotní trest Fabiánové potvrdil.
O podmínečné propuštění může žádat nejdříve v roce 2036, kdy jí bude 71 let. Podobně jako na Slovensku ani v Česku ještě dosud soud nepropustil na svobodu žádného doživotně odsouzeného vězně. K vraždám se sériová vražedkyně nikdy nepřiznala: „Já jsem opravdu nikdy nikoho nezabila, mám ruce čisté.“
Tvůrcům relace Očima Josefa Klímy se podařilo najít matku Jaroslavy Fabiánové, která prozradila, že dcera jí z vězení posílá dopisy. „Řekla jsem jí, že nemám dceru, ale ona mi stále volá a píše a chce, abych za ní přišla. Chtěla bych ji ještě jednou vidět, než mě to úplně položí,“ cituje její slova Blesk.