Odsouzený se nejprve s bývalou manželkou pohádal, a když odešla venčit psy, aby se po hádce uklidnila, Uhljar kladivem umlátil svého tříletého syna. Malého chlapce sedmkrát silně udeřil kladivem, které následně schoval do boty a aby měl jistotu, že je dítě opravdu mrtvé, zasadil mu několik bodných ran do krku a hlavy. Jakmile se exmanželka vrátila z venku, povalil ji v kuchyni na zem a osmapadesátkrát ji bodl nožem, který o ni dokonce zlomil.
Jan Uhljar byl odsouzen na doživotí, proti čemuž se odvolala a před dalším jednáním si demonstrativně podřezal žíly. Pokus o sebevraždu však přežil a nyní si odpykává trest za své nechutné činy. „Při rekonstrukci vraždy se Uhljar choval, jako by to byla skutečnost. Dostal nůž a bodal do ženské figuríny. Psycholog, psychiatr i zástupce z Ústavu soudního lékařství byli v šoku,“ vzpomíná státní zástupce Jan Plaisner.
Stejný měsíc ze vsi zmizela jistá Růžena, a spolu s ní se z povrchu zemského vytratily také její úspory a cennosti. Rodina i policisté případ uzavřeli s tím, že pravděpodobně odcestovala do ciziny a když se o půl roku později objevilo její mrtvé tělo na zahradě u příbuzného, policie bez důkazů z její vraždy obvinila tři muže, kteří v té době v oblasti okrádali důchodce. O rok později se manželé Královi z obci Měchonice otrávili plynem ze sporáku, nebo alespoň takto to stálo v policejní zprávě, a to i přes to, že soudní znalec tento scénář označil za nesmyslný. Během pitvy se patologovi z nějakého záhadného důvodu nepodařilo odhalit, že manželé byli ve skutečnosti uškrceni kabelem.
Na konci října 2002 se smrt vrátila do Slavošova, kde byl nalezen oběšený důchodce, pod jehož vahou se utrhl trám. Policie tak usoudila, že četné rány na těle a na hlavě utrpěl při pádu, i když byl ve skutečnosti omráčen tupým předmětem a surově ukopán k smrti. I tento případ policie uzavřela jako sebevraždu. Manželé Sotodolovi se cítili neohroženi a ve svých odporných vraždách a loupežích pokračovali dál, až narazili. Při vraždě tří žen v Brněnci jedna z obětí útok přežila a konečně donutila policii, aby proti sériovým vrahům zakročila. Přeživší však bylo 92 let a státní zástupkyně prohlásila, že mluví nesouvisle a a její výpověď ke vznesení obvinění nestačí.
K usvědčení pachatelů dopomohla až další přeživší oběť a manželé Stodolovi tak konečně za usmrcení osmi lidí, které bili, svazovali a nakonec uškrtili, byli odsouzeni na doživotí. Obviněni byli i tři policisté, kteří přehlédli stopy po pachatelích a jejich kariéra tak skončila.
Josef Zezula pro 250 korun sekáčkem zavraždil důchodce
Dalším odsouzeným na doživotí je Josef Zezula, který byl poprvé vězněn již v roce 1970. Tehdy znásilnil sedmdesátiletou ženu, několik osob přepadl a ve věznici strávil zhruba 20 let. Díky amnestii byl v roce 1992 propuštěn a hned o rok později začal vraždit. Jeho první obětí byl sedmasedmdesátiletý invalida, kterému se Zezula vloupal do bytu, aby ho mohl okrást. Když mu oběť odmítala sdělit, kde má ukryté úspory, začal ji řezat po těle a nakonec ji bodl do břicha a utekl. Senior o den později zemřel v nemocnici a vrah mohl řádit dál.
O čtvrt roku později, v lednu roku 1994, se Zezula spřátelil s dalším seniorem, kterému zprvu pomáhal s nákupy a úklidem. Jednoho dne mu ale přeskočilo a při návštěvě mu ukradl 250 korun, které následně propil v blízké hospodě. Když mu peníze došly, vrátil se na místo činu a hledal další úspory. Seniorovi se však jeho chování nelíbilo a začal volat o pomoc. Vrah vzal v kuchyni sekáček na maso, několikrát jím muže udeřil do hlavy a do obličeje a znovu začal hledat v bytě. V tom uslyšel starcovo sípání, vrátil se k němu a dobil ho. Za několik dní ho zatkla policie, odsoudila ho na doživotí a Zezula 31. července 2015 ve Věznici Mírov zemřel.
Celou rodinu rozsekal sekyrou. „Tatínku, nezabíjej mě,“ prosila ho dcera
V květnu 1993 došlo v Plotištích nad Labem k jedné z nejbrutálnějších vražd v Česku. Pavel Peca tehdy přišel opilý domů z hospody, když mu jeho bývalá žena vynadala, že to z něj opět táhne. Muž neváhal, odešel ven a o pár minut později se vrátil se sekyrou v ruce. S tou nejdříve zamířil za svojí devatenáctiletou dcerou Petrou, kterou usmrtil devíti ranami a následně se vrhnul na manželku, která dceři přispěchala na pomoc. Tu těžkým nástrojem sedmkrát udeřil a posadil se ke stolu, kde napsal šestnáctistránkový dopis. „Chtěl jsem všechno skončit, aby z rodiny nic nezůstalo, včetně mě. Nejhorší na tom je, že za chvíli má přijet druhá dcera Radka,“ stálo v dopise.
Po příchodu čtrnáctileté dcery se Peca opět chopil sekyry a ukončil i její život. „V tu chvíli mi Radka říkala: ‚Tatínku, nezabíjej mě!‘ Dávala si ruce před obličej a já jsem ji praštil sekerkou opakovaně do hlavy,“ uvedl vrah ve výpovědi u soudu. Po trojnásobné vraždě chtěl spáchat sebevraždu, na kterou však nenašel odvahu. Z vázy vytahal pár kopretin, položil je na zkrvavená těla a utekl. Druhý den byl však dopaden policií a na nátlak veřejnosti byl odsouzen na doživotí. Původně mu hrozilo pouhých 25 let za mřížemi, neboť mu byla diagnostikována rakovina, které nakonec i v roce 2012 ve Věznici Mírov podlehl.
Jiří Šouta při útěku z budovy policie pobodal službukonajícího policistu
O útoku Jiřího Šouty na policistu není moc veřejných záznamů, neboť k tomuto činu došlo na bratislavské policejní stanici. Jiří Šouta, český recidivista, byl v Bratislavě zadržen a při vyšetřování ze stolu popadl kuchyňský nůž, kterým bodl jednoho z policistů a následně se pokusil z budovy utéct. Vyskočil z okna a se zlomenou nohou se dostal až do Petržalky, kde byl zadržen.
Bodnutý policista na následky zranění podlehl, za což bratislavský Justiční palác Šoutovi uložil doživotní trest. Jedná se tak o jednoho ze dvou vrahů, kteří odešli s nejvyšším možným trestem za vraždu jedné osoby.
Zavraždil dvacetiletou dívku a nad jejím tělem onanoval. Josef Schottenhammel je sexuální deviant se sadistickými sklony
Josef Schottenhammel měl první problémy se zákonem již v roce 1992, kdy byl za pokus o vraždu poslán do vězení a byla mu nařízena léčba, neboť byl diagnostikován jako sexuální deviant se sadistickými sklony. V září roku 2000 dostal z léčebny za dobré chování propustku a rozhodl se navštívit své rodné Teplice. Jakmile do města přijel, ihned se pokusil uškrtit starší ženu, kterou na ulici zezadu napadl a ve vraždě mu zabránil až náhodný chodec.
Další oběť už však tolik štěstí neměla, neboť ji Schottenhammel přepadl ve vlastním bytě. Dvacetiletou dívku nejdříve škrtil, pak ji přes hlavu přetáhl dva igelitové sáčky a čekal až zemře. Nad jejím mrtvým tělem pak onanoval. Policie ho poměrně rychle dopadla a Schottenhammel se stal jediným ze dvou vězňů odsouzených na doživotí za spáchání pouze jedné vraždy. Podle znalců se totiž jedná o nenapravitelného sexuální devianta, u nějž se kloubí hned několik různých úchylek.
