Udělá Duncan Jones díru do světa, nebo nás čeká další velkolepé zklamání?
Tak jsme se konečně dočkali. Přestože jsem World Of Warcraft nikdy nehrál, blizzardovské real-time strategie z tohoto fenomenálního univerza mám odehrané, prostředí jakž takž znám a vždy jsem říkal, že pokud by někdo natočil celovečerní animák na styl videí z Warcraft 3: Reign of Chaos, mohla by z toho být slušně temná fantasy záležitost. Úplně na začátku byla premiéra ohlášena na rok 2008, natáčení bylo odloženo na později a poslední klapka padla v roce 2014. Pak už jen postprodukce, triky a první fotky a ukázky, které nás měly navnadit na velkolepou ságu ze světa Azerothu. Takovou, která by se mohla rovnat té z Tolkienovy Středozemě, jak se nechal slyšet režisér Duncan Jones. Ten si na svá bedra naložil opravdu dost, podobný projekt je výzvou pro každého filmaře a může ho definitivně zařadit mezi špičku hollywoodských tvůrců, nebo mu podrazit kolena na dlouhá léta dopředu. Podařilo se mu dostát svým ambicím a vytvořil dílo, na které se jen tak brzy nezapomene a které zásadně ovlivní žánr filmového fantasy?
Úvod se nekoná. Jones nás hned hodí do víru událostí a vše se dozvídáme „za jízdy“. Svět orků je zpustošený a zničený, aby přežili, musí hledat nové cesty, které ne vždy jdou ruku v ruce s tím, co dělá orka orkem. Jednotlivé kmeny sjednotil šaman Gul'dan (Daniel Wu), který ovládá temnou magii Fel a chystá se ji použít na vyrobení portálu do světa lidí. Durotan (Toby Kebbell) náčelník kmene Frostwolf je vůči tomuto přístupu skeptický, je si však vědom, že jiná cesta momentálně není. První výlet do Azerothu absolvuje i se svou těhotnou manželkou a věrným druhem Orgrimem. Jakmile se otřese a zorientuje, hledá nové způsoby, jak zachránit svůj lid, ale zároveň zůstat věrný tradicím a nepodlehnout Gul'danovým sobeckým choutkám a tajemnému Felu.
Na straně portálu sledujeme, jak velitel Anduin Lothar (Travis Fimmel) vyšetřuje, kdo pustoší azerothské vesnice a bere zajatce neznámo kam. Na pomoc mu přichází bývalý kouzelnický učeň Khadgar, který navrhne povolat ochránce Azerothu a velkého mága Medivha (Ben Foster). Při pátrání narazí na skupinu orků a po menší potyčce vezmou do zajetí míšenku Garou (Paula Patton) - napůl orka, napůl člověka (v rámci filmového kánonu). Ta se stává prostřednicí mezi dvěma světy a v příběhu brzy sehraje významnou roli. Karty se definitivně zamíchají, když si přes ni dohodne Durothan setkání s Lotharem a králem Wrynnaem (Dominic Cooper), aby společně vymysleli, jak porazit Gul'dana a zabránit zbytečnému krveprolití.
Příběh se tedy víceméně drží původní herní předlohy. Nakolik je ale věrný knižnímu rozšíření této etapy dějin Azerothu říct nedokáži, protože jsem nic z toho nečetl. Divák dostává dostatek informací k tomu, aby pochopil, co se na plátně děje, ale motivace a psychologie postav je pro respondenta neznalého warcraftovského světa povrchní a nedostatečná. A i kdybychom o jednotlivých hrdinech věděli více, ve filmu jsou představeni strašně křečovitě, jejich repliky šustí papírem a chovají se příliš strojeně a nepřirozeně. Přestože hlavních aktérů není mnoho, dostávají překvapivě velmi málo prostoru a vytvořit si k nim nějaké sympatie či dokonce se s nimi ztotožnit je prakticky nemožné. Výjimku tvoří snad jen Khadgar v podání sympatického Bena Schnetzera (The Book Thief, Pride). Ten je zábavný, nestrojený vtipný a lidsky nešikovný - asi nejživější a nejzajímavější postavička, občas připomínající (nejen vzezřením) Podricka z Game of Thrones. Zbytek nestojí za řeč, Durotan občas pronesl nějaký patetický proslov, Lothar je místy nuceně vtipný, záporáci jsou zlí, protože mají být zlí... Samozřejmě, nečekal jsem shakespearovské drama, ale fantasy bez propracovanější psychologie hlavních hrdinů, to je jako akčňák bez násilí. V tomto směru Warcraft extrémně selhává a noří se do vod toho nejvíce plytkého, co nám Hollywood za poslední roky nabídl. Postavy jsou takové a takové proto, neboť je takové znáte z her, nic víc za tím jakoby neexistovalo.
Akce je svěží, bitvy jsou přehledné a natočené zábavně a celé to v tomto směru šlape v dobrém tempu. Trikaři a choreografové si opravdu s vizuálem vyhráli a na snímku je to vidět. Ačkoli já osobně preferuji tlumenější, zemité barvy a méně lesku, milovníci filmové architektury a la Thor nebo Jupiter Ascending budou nadšení. Samostatná kapitola jsou orkové. Jejich pohyby a mimiku vyšperkovali tvůrci do nejmenších detailů a jde těžko rozeznat, zda jde o masky nebo CGI úpravy vzezření těchto tvorů. Pokud se jdete do kina jen pokochat počítačovými triky a dobře provedenými souboji, 3Dčko se může opravdu vyplatit. Pokud ale preferujete temnější fantasy a lokace, které nehrají miliony barev, budete zřejmě zklamaní. Hudba je na tom poměrně hůře. Ne že by byla vysloveně špatná, ale žádný z orchestrálních motivů si jednoduše nezapamatujete. Opět atribut, ve kterém konkurence potápí Blizzard do vod průměrnosti a to ji tvořil člověk, který dělal i na Game of Thrones. Stopáž je přiměřená, film uběhne poměrně svižně, ale ani ne díky poutavému ději, ale spíše dynamice jednotlivých scén. Na plátně se stále něco děje, něco hýbe, někdo s někým bojuje nebo o boji vypráví. Zda tento fakt budete považovat za klad nebo zápor snímky, nechám na vás. Každý má jiné preference. V každém případě se výrazně podepíše na celkovém hodnocení. Závěr ukončil jednu dějovou linii, ale ostatní nechal bez ostychu otevřené, čili tvůrci si nenechali jen zadní vrátka, ale otevřeně deklarují, že pokračování bude. I díky této skutečnosti film působí spíše jako pilot k seriálu než jako plnohodnotný celovečerák.
Pokud bych měl tedy odpovědět na otázku, kterou jsem si položil v úvodu a tedy, zda se Duncanovi podařilo vytvořit zásadní dílo v rámci žánru, říkám jasné „ne“. Warcraft jako takový je bez debaty fascinující popkulturní fenomén a minimálně v rámci počítačových her vytvořil plnohodnotné univerzum se spoustou zajímavých postav, linek, ras či mýtů. Že brzy někdo objeví v tomto světě potenciál na zfilmování, bylo jasné již dekádu dozadu, protože ten potenciál tam prostě je. Materiálu je množství. No s materiálem je třeba umět pracovat a ve filmové podobě ho třeba umět podat. Jones, jakkoli ho považuji za talentovaného filmaře (Source Code i Moon jsou skvělé a zajímavé sci-fi snímky), tuto výzvu prostě nezvládl.
Na plnohodnotný zážitek nestačí film vnímat pouze v kontextu univerza, ve kterém se příběh odehrává, příběh samotný by měl být vyprávěn a podán tak, aby v nás vzbudil emoce a empatii, nejen prvoplánové atrakce pro první signální. V tomto Warcraft na plné čáře selhal. Pokud vám však stačí, že Duncan vytvořil graficky téměř dokonalé a dynamické dvouhodinové intro k první hře, jděte se do kina pobavit. Pokud patříte mezi ty, kteří nevědí nic o Lore, nic z této série jste nikdy nehráli a bavili vás Jacksonovi Hobiti, budete zřejmě i vy spokojeni. V opačném případě raději sáhněte po nějaké dobré fantasy literatuře, nebo si počkejte na další epizodu „trůnů“. Nový Pán prstenů se prostě nekoná. Smiřte se s tím.(5/10)
