Japonsko je proslaveno svými děsivými historkami. Pojďme se na některé podívat blíže.
V následujícím strašidelném díle zavítáme do země vycházejícího slunce. Osobitá kultura a zvyky si žádají i odlišné legendy a příběhy. Japonsko je zemí pověstnou svými místními legendami a nejrůznějšími lokalitami, u kterých nejednomu tuhne krev v žilách. Celosvětově proslavenou oblastí je nepochybně les Aokigahara, o kterém jsme vám již poskytli článek dříve. Země sestávající se ze čtyř hlavních ostrovů toho ale nabízí mnohem více. Hornické město, které díky úpadku lidé postupně opouštěli, vypadá na pohled jakoby spíše všichni zmizeli ze dne na den. V lesích Japonska se tak rázem můžete ocitnou jako v minulém století. Avšak ani hustě obydlená velkoměsta nejsou o strašidelné příběhy ochuzena. Důkazem je výšková budova v Tokiu, která je označována za jedinou strašidelnou stavbu takových rozměrů. O tom už ale více níže.
Sunshine 60
Sunshine 60 je název proslaveného 60 poschoďového mrakodrapu v Tokiu. Mezi lety 1978 - 1991 byl největší v celém Japonsku. Obrovský mrakodrap ve velkoměstě není právě typickým místem, kde bychom hledali paranormální jevy, ale opak je pravdou. Stačí se jen trochu přesunout do minulosti. Celá 240 metrů vysoká budova totiž leží na bývalé věznici Sugamo. Ta byla primárně určena jako tábor pro japonské politické zločince, ale postupem času zde věznili i disidenty, špiony a válečné zajatce. V dobách americké okupace zde pobyt za mřížemi trávilo okolo 2000 lidí, mimo jiné i sám bývalý premiér Hideki Toyo. Některým se toto místo stalo zároveň i popravištěm.
V roce 1971 bylo vězení zavřeno a o pár let později se začalo s výstavbou obrovského komplexu. Již od začátku stavby se začaly dít nevysvětlitelné věci. Celá výstavba byla sužována různými překážkami a nehodami. Hodně pracovníků zde za divných okolností přišlo o život. Dělníci začali prohlašovat, že duše mrtvých vězňů je chtějí pochovat. Aby se o budově nezačali na veřejnosti šířit různé legendy a tajemné příběhy, kompetentní si vymysleli sladký název „Sunshine 60“. Ale ani to jaksi nepomohlo, když se jen pár dní na to začaly šířit o novostavbě podivné příběhy. Lidé okamžitě hlásili záhadná zjevení. Hlavně údržbáři a uklizečky, kteří se starali o čistotu a chod budovy často pozorovali stíny na stěnách, slyšeli křik, smích nebo stonání. Široká veřejnost si zase stěžovala na náhlé pocity chladu. Běžně hlášený byl i výskyt zvuků připomínajících škrábání na podlahu a bouchání. Strašidelné je ale hlavně to, že všechny jevy mají být přítomné až do dnešního dne. Věřte nebo ne, ale Sunshine 60 je jediný mrakodrap na světě, který je považován za strašidelný.
Nichitsu - město duchů
Nichitsu je bývalá hornická obec ukrytá mezi horami. Ještě okolo roku 1600 se zde těžilo zlato, později železo a zinek. V roce 1937 doly koupili Nichitsu Corporation a tím se změnil i název města. V roce 1965 dosáhla oblast pomyslného vrcholu v osídlení, jelikož se počet obyvatel vyšplhal na 3000. Přibližně před 40 lety začaly rodiny opouštět své domovy, protože doly nebyly již ziskové. Jestliže čekáte polorozpadlá obydlí, jste na omylu. Domy jsou po přihlédnutí k okolnostem poměrně zachovalé, i když promáčené a navlhnuté. S balením si nikdo příliš velké starosti nedělal, a proto jsou zde dodnes k vidění všechny osobní věci podobně jako v Pripyati na Ukrajině. Stále se tu nachází karaoke přehrávače, plyšové hračky, oblečení, nespočet pornografie a různé jiné věci.
Návštěvou města se přesouváme zároveň i v čase, protože vše je minimálně 30 let staré. Cesta vedoucí do města je velmi úzká, strmá a točitá, ale to zvědavcům nedělá žádný problém. Jednou z nejnavštěvovanějších je nemocnice nacházející se v jižní části. Nechybí původní vybavení a nástroje. Nachází se tu operační sál a několik pokojů pro pacienty i personál, ve kterých jsou dodnes láhve s různými chemikáliemi a léky, zubní protézy a staré röntgeny. O přítomnosti duchů sice nikdo nemluví, ale již jen samotný vzhled města je mírně apokalyptický a ve své podstatě i děsivý. A všudypřítomné ticho to jen znásobuje.
Tunel Kiyotaki
Celosvětově proslavený jako jedno z nejzáhadnějších míst Japonska. Tunel Kiyotaki byl postaven v roce 1927 jako součást železnice Atagoyama. Nachází se nedaleko velkoměst Kyoto a Kameoka. Důvodem zvláštních výjevů má být řada úmrtí, které se staly přímo v tunelu nebo v jeho blízkosti. Už samotná výstavba připravila o život mnoho dělníků, když tu pracovali v nepředstavitelně náročných podmínkách. Nedostatek spánku, stravy, únava a vyčerpání se stali nejednomu z nich osudnými. Sebevražedné pokusy stejně tak nejsou pro tuto oblast žádné tabu. Známý je příběh ženy, která skočila z vrchu tunelu přímo na cestu. Dodnes mají být v noci v tunelu slyšet její výkřiky.
Legendy vypráví o duších mrtvých, kteří můžou být vidění posádkou auta v noci ve zpětném zrcátku anebo v zrcátku ještě před tunelem. Pro dotyčné to má znamenat krutou smrt. Pověstná je i délka tunelu, která se má v rámci dne měnit, ale oficiální údaje mluví o 444 metrech (číslo 4 je v Japonsku chápáno jako prokleté). Vevnitř tunelu se často objevuje bolest hlavy a závratě. I když tento jev se dá vysvětlit špatnou ventilací a nahromaděním výfukových plynů. Černými písmeny se zapsala i světelná signalizace před tunelem, která se v noci někdy umí měnit z červené na zelenou, což má za následek mnoho smrtelných nehod, protože tunel je jednosměrný. I když v poslední době nehod ubývá, svoji pověst si drží i nadále.
Vesnička Inunaki
Příběh o horské vesnici v prefektuře Fukuoaka je tak zvláštní a děsivý, že o jeho existenci mnoho lidí dodnes pochybuje. Jedná se o velmi zvláštní a kompletně izolované osídlení hluboko v lesích, které je zahalené rouškou tajemství. Před vesnicí má být údajně postavený nápis, na kterém se píše „Ústavní zákony Japonska zde neplatí.“ Taktéž se vypráví o zvědavcích, kteří se vydali po stopách Inunaki, ale zpět se již nikdy nevrátili. O obyvatelích údajné vesnice se toho moc neví. Protože zde neplatí žádné zákony, alespoň ne ty jako v našem světě, legendy jsou opravdu hrozivé. Některé zdroje hovoří o lidech s úplně odlišnými hodnotami, stoupence extrémních morálních praktik, jako je kanibalismus, incesty a vraždy. Příběh zachází ještě dále, když si troufá tvrdit, že obyvatelstvo bylo (anebo je) tvořeno výhradně z kanibalů žijících zde již po staletí. Jiné zdroje zase mluví o tom, že celá osada byla vyvražděna a od 2. světové války je opuštěna. Telefony a jiné moderní technologie zde nefungují, ale to může být do jisté míry způsobeno i samotnou vysokohorskou lokalitou. Velmi zlou pověst si zasloužila i přehrada v okolí. Při stavbě přehrady měli v minulém století zemřít desítky lidí. Stala se tak lákadlem sebevrahů, jejichž těla se již nikdy nenašla.
