Sebedestruktivní a tvrdými drogami nasáklá láska punkové ikony a příležitostné prostitutky nemohla dopadnout jinak než tragicky.
V posledních měsících jste se spolu s námi podívali na nevyrovnanou, ale osudovou lásku výtvarného génia Salvadora Dalího a jeho sexuchtivou múzu Galu, na bláznivé a po všech stránkách plodné úlety nejznámějšího kubisty Pabla Picassa, i na desetiletí trvající experiment v podobě duševního manželství francouzských filozofů Sartreho a jeho vyvolené Simone, no a dnes vám nezůstaneme nic dlužni a vezmeme vás na exkurzi do dalšího bouřlivého vztahu v pořadí.
„Love kills“ je něco, co dokonale vystihuje sebedestruktivní, násilnou a tvrdými drogami nasáklou lásku Romea a Julie punkového světa, kterou se vám budeme snažit v následujících řádcích přiblížit. Ve vztahu hudebníka Sida Viciouse a jeho milované Nancy láska zabíjela na obou stranách, ale jestli to byla láska k partnerovi nebo láska k drogám, je sporné. V jiném (střízlivějším) případě bychom mohli říci, že pravdu si s sebou vzali kontroverzní milenci do hrobu, avšak na tomto místě to určitě neplatí a pravdu nezná ani pankáč a ani jeho blondýnka.
Sid Vicious, vlastním jménem John Simon Ritchie, se narodil 10. května 1957 v Londýně. Krátce po jeho narození rodinu opustil otec - gardista v Buckhinghamském paláci a kroky jeho matky směřovaly z Anglie na sluncem zalitou Ibizu. Tam se paní Ritchie živila jako dealerka drog a svému synovi tak předurčila osud, jaký se jen tak nevidí. V roce 1965 se z paní Ritchie stala paní Beverley a příjmení nevlastního otce přijal i osmiletý John. Nová rodina se přestěhovala zpět do Anglie, avšak šťastný život netrval dlouho a do šesti měsíců po svatbě došlo k úmrtí. Nevlastní otec Christopher zemřel na rakovinu a John s ovdovělou matkou tak opět putoval. Tentokrát se stěhovali jen v rámci jejich rodné země a dvojice matka - syn se po několika podnájmech znovu ocitla v Londýně.
Sid s mámou Anne Ritchie-Beverley
Narkomanka vychovávala narkomana, vždyť už ve čtrnácti letech prodával John na koncertech rockových skupin LSD a v sedmnácti si se svou matkou nitrožilně aplikoval amfetaminy. „Ty jsi ty. Dělej si, co chceš,“ zněla její ráda do života. Protispolečenské chování pod vlivem drog na sebe nenechalo dlouho čekat a po několika potyčkách s vlastní matkou měl na svědomí i zabití její kočky (udeřil jí o stěnu a doslova jí vyrazil mozek z hlavy), napadení důchodce, ututlaný pokus o vraždu fotografa Boba Gruena kvůli páru bot, o které měl mladý výtržník zájem, napadení reportéra Nicka Kenta motocyklovým řetězem, různé klubové „ohrožovačky“ a také poloviční slepotu neznámé dívky, kterou trefil střep z pivního poháru rozbitého o sloup na akci 100 Club Punk Festival. Ten měl podle svědků rozbít právě John, avšak tato skutečnost se nikdy nepotvrdila, a tak slečna přišla o oko a hudebník i nadále beztrestně jel na drogách.
Nevyzpytatelný mladík začínal svoji hudební kariéru v roce 1973, kdy založil svoji první kapelu. V roce 1976 se stal členem skupiny The Flowers of Romance a hlavním fanouškem Sex Pistols. Z první řady obdivoval svého blízkého přítele - zpěváka Johnnyho Rottena a jako správný pankáč o život pogoval. Přezdívaný také jako pátý člen Sex Pistols měnil koncerty své oblíbené kapely na pořádnou divočinu, což se zalíbilo jejím členům a po odchodu baskytaristy Glena Matlocka se volné místo uvolnilo právě šílenému Johnovi. „Jeho humor byl dětinský. Nikdy jsme nevěděli, zda se máme smát nebo se ho bát. Kapela s ním ale dostala pořádný šmrnc, bez něj by ani zdaleka nedosáhla toho, čeho dosáhla,“ vyjádřil se manažer Malcolm McLaren a když se z pokročilého narkomana Johna stala punková superstar Sid, dodal: „Pokud je Rotten hlasem punku, pak Vicious je jeho vizuálem.“
Nebylo tedy žádným tajemstvím, že Sid Vicious (přezdívku dostal podle Rottenova křečka, který ho kousl) se stal součástí Sex Pistols zejména díky drzé image a ne hudebnímu talentu. Na některých koncertech měl zesilovač dokonce vypnutý a na nahrávkách ho pro jistotu zastoupil kytarista Steve Jones. O pomoc požádal i Lemmyho Kilmistera z Motörhead, který mu na jeho upřímné vyznání, že neumí hrát na basu, odpověděl: „Já vím.“ Svoji roli v kapele však zvládal na výbornou, vždyť polonahý mladík s rozbitým nosem a krvavým nápisem „Gimme A Fix“ vrytým do hrudi byl doslova legendou. Nejednou na přeplněných koncertech pálil z revolveru a i díky takovýmto excesům se stal ztělesněním punku v jeho nejčistší a nejděsivější podobě.
Sidovo drogové peklo se od listopadu 1977 začalo zvětšovat do obludných rozměrů, a to z jednoho jediného důvodu - potkal lásku svého života. Slečna jménem Nancy Laura Spungen se narodila v roce 1958 do rodiny podnikatelů patřících do střední židovské třídy ve Filadelfii. Na svět přišla předčasně a trpěla cyanózou, tedy namodralým zbarvením pokožky. Jako dítě byla hyperaktivní a násilnická, chůvě vyhrožovala zabitím a vlastní matku napadla kladivem. V jedenácti letech byla vyloučena ze školy, přestože studijními výsledky patřila k těm nejlepším a po pokusu o sebevraždu a silných depresích se ocitla v ústavu, kde jí byla zjištěna schizofrenie. Po nasazení léčby a období krátkodobého klidu byla přijata na University of Colorado, avšak po rozkrádání školního majetku letěla i z ní. Po vyhození z práce (v její první den) odešla do New Yorku, kde se živila jako striptérka a příležitostná prostitutka a k tomu následovala skupiny jako Aerosmith, Bad Company, New York Dolls a Ramones.
V roce 1976 se přestěhovala do Londýna s jasným cílem ulovit Jerryho Nolana ze skupin New York Dolls a Heartbreakers, avšak místo něj potkala legendární Sex Pistols. Po postelových zážitcích s kytaristou Jonesem a zpěvákem Rottenem byla představena Sidovi, který se do odbarvené blondýnky závislé na heroinu okamžitě zamiloval. „Je to špinavá šlapka, a to se Sidovi líbí," okomentoval jejich začínající vztah Rotten.
Nově vzniklý páreček se po společném bydlení pustil do bouřlivé romance s maximálně destruktivními účinky úplně na všechno. K závislosti na drogách se přidala i závislost na lásce a ačkoli byli Sid a Nancy hluboce zamilovaní, jejich divoký vztah prošpikovaný každodenním užíváním heroinu nemohl dopadnout jinak než tragicky. Média s oblibou označovala Nancy za osobu, která život svého milého proměnila v peklo nevídaných rozměrů, ale Sid se dal dohromady s heroinem spíše než s blondýnkou a konkrétně mu ho nabídl Johnny Thunders z New York Dolls. „Jsi chlapeček nebo chlap?“ byla otázka, která punkovou ikonu přivedla na úplné dno a Nancy byla jen stejně závislou osobou neschopnou vymotat se ze světa drog.
Po skandálním turné v Americe, konkrétně po koncertě v San Francisku, se v lednu 1978 skupina rozpadla a návykovými látkami zničena dvojice se rozhodla zůstat v New Yorku. Sid a Nancy si jako pan a paní Ritchie pronajali apartmán číslo 100 v hotelu Chelsea, kde se na dlouhý měsíc a půl uvěznili do světa závislosti a sebezničení. Jak něco takového vypadá si můžete prohlédnout na tomto odkazu, kde najdete interview s dvojicí. 12. října 1978 se událo něco, co se až do dnešních dnů nepodařilo vysvětlit, ale tato záhada připravila 20letou Nancy Spungen o život. Sid se v osudné ráno probral z drogového oparu a když si uvědomil, že v posteli se nachází sám, vydal se hledat svoji partnerku. Tu objevil v kaluži krve v koupelně a z výpovědí jen těžko můžeme určit reakci zfetovaného mladíka. Nancy oblečená jen ve spodním prádle seděla pod umyvadlem s viditelnou bodnou ranou na břiše a Sid se prý rozběhl za personálem hotelu a křičel: „Moje holčička je mrtvá!“
Z vraždy Nancy byl obviněn právě Sid a mohli za to zmatečné výpovědi, které v průběhu vyšetřování poskytl. Zpočátku tvrdil, že se v apartmánu vůbec nenacházel a prosil policisty, aby ho zabili. Později řekl, že se s Nancy v osudnou noc pohádali a po fyzické potyčce šli spát. Ráno ji měl najít bodnutou v koupelně, prý ještě dýchala, ale on ji tam nechal a šel si na Lafayette Street sehnat metadon. Když se vrátil, už nežila. Na otázku vyšetřovatelů, proč jí nepomohl, ale raději si šel koupit drogy, uvedl: „Ou, jsem zvíře.“ Jeho další změna výpovědi však byla podstatná a dostala ho na dva měsíce za mříže. „Bodl jsem ji, ale nechtěl jsem ji zabít. Miloval jsem ji, ale srala mě.“
Právníky mu zajistil Mick Jagger a kauci za něj složilo na McLarenovu žádost vydavatelství Virgin Records. Po zjištění, že z apartmánu zmizela i značná hotovost - 24 000 dolarů, se začalo pracovat s verzí, že Nancy bodl drogový dealer, který dvojici v osudnou noc navštívil. Po jednom z jednání zastavil nezvykle střízlivého Sida novinář a z jeho slov bylo každému jasné, že tragédii ve smyslu svého oblíbeného hesla „live fast, die young“ plánuje dotáhnout do konce.
Novinář: „Bavíte se dobře?“
Vicious: „Děláte si prdel? Vůbec se nebavím.“ (Dlouhá odmlka)
Novinář: „Kde byste teď chtěl být?“
Vicious: „Pod zemí.“
Novinář: „Myslíte to vážně?“
Vicious: „Ano.“ (Tichým a smutným hlasem)
Legendární pankáč svá slova myslel zcela vážně a po napsání básně pro Nancy a posledního přání - odpočívat vedle ní si dne 2. února 1979 připravil smrtící dávku heroinu. Tu mu zajistila jeho matka, která podle vyšetřovatelů jako osoba dlouhodobě závislá na této droze věděla, že užití takového množství jejího syna zabije. Pokud se ptáte, zda se Sidovi splnilo jeho poslední přání, jasné odpovědi se ani v tomto případě nedočkáte. Jisté je jen to, že matka Nancy neměla o společný hrob zájem a paní Ritchie ve snaze vyhovět svému synovi prý rozsypala jeho popel na místě Nancina posledního odpočinku. Zda tomu tak bylo i opravdu, není známo.
