Náročná práce jim přináší poměrně slušné zisky, a proto se neváhají vydat i do nejvzdálenějších koutů zdejší divočiny. Situaci zmapoval Amos Chapple.
Pamatujete si ještě článek o místech, kde vás i dnes stále ještě mohou přepadnout piráti? Pokud ne, nevadí, protože tentokrát si ukážeme životní styl jejich kolegů z druhé strany zeměkoule. Sice společných znaků mají žalostně málo, asi fakt jen slovíčko "pirát" (česky je asi vhodnější slovo "lovci"), ale rozhodně se živí jinak než běžní lidé. Přesuňme se tedy myslí do Ruské federace a hlavně do odlehlých částí opuštěné Sibiře, kde žijí pofidérní skupinky plné jedinců s netradičními prioritami a kde v některých ročních obdobích slunce ani nezapadá. Nejde o jakési horníky či zlatokopy toužící po nalezení nějaké zlaté žíly, ale o muže, kteří vydělávají na nelegálním obchodu s kly. A ne jen tak nějakými, ale rovnou mamutími, protože Sibiř jich stále ještě skrývá mnoho.
Za vším hledej Čínu, protože její jistí občané si umínili že mamutí kly jsou luxusním zbožím. V důsledku toho začali ještě před několika lety do zdejších končin přicházet jakýsi agenti, aby zmapovali aktuální situaci a vypátrali si výhodné obchody. Nechodí si je ale vyhledávat a získávat z drsné přírody sami, protože na podobné úkony mají zaplacené místní vesničany, kteří mimo jiné nesmějí prozradit jejich jména a bydliště, protože by se mohli dostat do nechtěných problémů. Pokud byste se tedy na lokality "těžby" dívali z ptačí perspektivy, uviděli byste v dálce ze stromů stoupat kouř ze strojů používaných k usnadnění práce a při plavbě zdejšími řekami byste na určitých březích našli maličké osady. Mezi oblíbenou metodu těžby patří například využití tlakové síly vody, díky čemuž jde lovcům bílého zlata práce celkem od ruky.
65 kilogramů těžký kel se lehce prodá i za cenu okolo 34 000 dolarů. Slušná hodnota, no ne?
Pokud se ptáte, proč se zde nachází nemalý počet mamutích klů, tak odpovědí je fakt, že před tisíci lety se v daných končinách rozprostírala bažina, která pohltila nejedno zvíře včetně, v té době, četných mamutů. V oblasti se vyskytuje i permafrost, což je vlastně zmrzlá zem a zároveň i dobrý uchovatel různorodých pozůstatků, takže vše do sebe chtě či nechtě dobře zapadá. Co z těžby mají ale samotní vesničané? Světe div se, údajně si za osm dní přilepší i o 100 000 dolarů, což je již řádná částka, protože v jejich osadách a městečkách je průměrná mzda ještě menší než v nejchudších regionech naší republiky. Po lokalitě nejsou roztroušeny pouze pozůstatky mamutů, ale i dávnověkých nosorožců. Jak je již známo, nejhodnotnější věcí na nich je zejména roh. Například 2,5 kilový kousek prodáte i za 12 000 dolarů.
Lovci bílého zlata obklíčení dotěrnými komáry v dalekých končinách mnohdy stráví i celé léto, a to v jednoduchých úkrytech jako stany a podobně, jen aby co nejvíce vydělali. Zdejší životní styl rozhodně není jednoduchý, protože jejich hlavním příjmem potravy jsou konzervy a když přijde na špatné časy, pochutnají si i na psovi. Podle nich chutná skoro jako slanina... A co nesmí v Rusku vůbec chybět? No jednoznačně alkohol, jakýkoliv.
Zajímá vás, co se z klů dá vyrobit? Něco podobného:
Nejhorší je ale i tak dopad na životní prostředí, které skutečně trpí. V těžebních lokalitách se nic nepálí, nenajdete zde ani nějaké komíny či továrny, ale něco nenápadnějšího. Řeky a potoky v okolí těžebních míst jsou zbarveny do bahnité barvy, protože jsou dost zašpiněné a rozkopané země také lidskému oku příliš nelahodí. Například reportérovi z rfel.org lovec odpověděl, že si dopad na okolí uvědomuje, ale co má dělat, když ve městě není žádná práce a má doma hladové krky? Na jedné straně by se k jeho vyjádření dalo najít pochopení, ale stačí se podívat na fotografie níže a člověk hned pochopí, o co se jedná.
Těžba i nadále nekončí, ba naopak se ještě rozrůstá. Uvidíme , co ukáže čas.
