Přestože se jeho rozhodnutí stát za památnou fotografií stalo úspěchem, zpětně si fotograf myslí, že to nebylo správné.
Kdo z nás někdy nevyfotil pěknou krajinu nebo momentku cestou na túru, výlet nebo obyčejnou procházku, kterou chtěl ukázat rodině a přátelům? Pro Chucka O'Reara však jeden takový snímek znamenal mnohem víc, než si dokázal představit. Zdánlivě obyčejná fotografie, kterou pořídil při cestě za svou ženou, se totiž stala jednou z nejslavnějších fotografií v historii.
Jak uvádí server UNILAD, v lednu 1996, když O'Rear mířil ze svého domova v kalifornské Svaté Heleně do okresu Marin, scenérie podél silnice mu opakovaně vyrazila dech. Scenérie byla tak úchvatná, že často zastavoval, aby si ji vyfotografoval. Pohled, který se mu naskytl, byl pozoruhodný – zelené kopce, které krásně splývaly, nad nimi bezchybná modrá obloha a mraky jemně plující v prostoru. Tento obraz později dostal název „Bliss“.
O'Rearův snímek se nakonec dostal do rukou Billa Gatese, spoluzakladatele společnosti Microsoft, který se rozhodl použít jej jako výchozí tapetu pro systém Windows XP. Stalo se tak poté, co Gatesova společnost Corbis Group v roce 1998 odkoupila agenturu Westlight, která snímek od O'Reara původně zakoupila.
Moment lítosti souvisí s částkou zaplacenou za fotografii
Ačkoli přesná částka, kterou Microsoft za snímek zaplatil, nebyla nikdy oficiálně zveřejněna, údajně se jednalo o „nižší šestimístnou částku“, tedy něco málo přes 100 000 dolarů. O'Rear však vyjádřil názor, že kdyby věděl, jak obrovský dopad snímek bude mít, určitě by se společností Microsoft vyjednal lepší podmínky.
„Kdybych věděl, že tato fotografie bude na tolika počítačích po celém světě, určitě bych vyjednal lepší podmínky. Řekl bych: ‚Dejte mi zlomek penny za každé zobrazení‘ a byl by to opravdu výhodný obchod,“ přiznává s odstupem času. „Nebyla to licenční smlouva. Spíše to bylo: ‚Tohle je vaše částka, děkuji, a teď to dejte na obrazovky a jdeme dál‘.“
Léta se spekulovalo o tom, že fotografie byla nějakým způsobem upravena ve Photoshopu. Jak jinak by mohla být tak dokonalá? O'Rear však trval na tom, že jde o autentický snímek.
„Když fotíte na film, tak co vidíte, to máte. Nebylo tam nic neobvyklého. Použil jsem film Fuji, který měl v té době velmi živé barvy, a objektivy RZ67 byly vynikající,“ vysvětlil.
