Jaký průběh mají nebezpečné viry jako zika, ebola či ptačí chřipka? Dokáže jim organismus snadno podlehnout?

Moderní medicína zaznamenává ve světě jeden úspěch za druhým a každou chvíli můžeme zachytit další lékařské milníky jako například nedávná aplikace experimentální kmenové léčby umožňující pacientovi ochrnutému od krku až dolů opět pohybovat rukama. Přesto však svět zmítají zákeřné viry s vysokým počtem nakažených pacientů, přičemž velké procento z nich se nemá jak bránit a umírá. Jak probíhají některé známé viry, kolik úmrtí způsobují a další fakta, o kterých možná ani netušíte, si povíme v tomto článku.

Ebola

Poprvé byla ebola zpozorována v roce 1976, kdy se vyskytly první dva případy s fatálními následky v Jižním Súdánu a v Demokratické republice Kongo. Epidemie se rozšířila zejména kolem řeky Eboli, a tak bylo pojmenování viru na světě. Onemocnění lze charakterizovat jako hemoragickou horečku, tedy takovou, která vyvolává krvácení. S relativně krátkou inkubační dobou 2 až 21 dní a šířením pomocí tělesných tekutin dokázal virus způsobit několik velkých propuknutí, přičemž nejfatálnější z nich jsme zaznamenali v letech 2013 až 2016. Ebola způsobila v Západní Africe až 28 616 případů, z nichž 11 310 skončilo smrtí. Podle všeho se situace stabilizovala a nekontrolovatelné rozpínání dále nepokračuje, každopádně, při návštěvě zemí zahrnutých do této části světa buďte dostatečně na pozoru a rozhodně nezkoušejte ochutnávat tamní domácí pochoutku v podobě konzumace šimpanzů. Právě opice jsou nejznámějšími přenašeči onemocnění, ve kterých se virus drží aniž by napadl organismus.

Do prvních příznaků jednoznačně patří horečka, bolest svalů po celém těle spolu s bolestí hlavy a krku. Později se dostaví zvracení, průjem, první vyrážky a zhoršené fungování jater s ledvinami. Právě tehdy začne postihovat pacienty krvácení, postupné redukování jejich tělesné hmotnosti, přičemž pacient následně umírá na nízký krevní tlak a dehydrataci organismu. Celý proces od prvního příznaku až po smrt pacienta se odehraje v průběhu alarmujících 6 až 16 dní. Co se týče dějů uvnitř organismu, řízení viru je skutečně sofistikované. Po infiltrování se rozšíří na všechny orgány a svalové tkáně a začne atakovat imunitní systém rychlostí daleko překonávající AIDS. Vyprodukované proteiny zablokují jakékoli obranné reakce protilátek, které by se jinak pokoušely o obnovu imunity. Napadání důležitého proteinu kolagenu způsobí, že pokožka přestává být pružná, začne jakoby plavat. Vytvoří se puchýře, které bez použití větší námahy dokážete spolu s kusy tkáně z těla odtrhnout a způsobit krvácení. Také nesmíme zapomínat na tvorbu krevních sraženin postupně putujících tělem. Popraskají cévy a ty zapříčiní vnitřní krvácení. V poslední fázi je imunitní systém nakolik zmatený, že začne útočit na sebe sama, na těle se vytvoří velké krvavé puchýře a pacientovi postupně odchází jeden orgán za druhým. Úmrtnost se pohybuje přibližně na 50 %.

A co léčba? Bohužel, na tento virus neexistuje žádné očkování nebo ověřená léčba s přesným postupem, přestože momentálně existují dva potenciální kandidáti na očkovací vakcínu (s velkým množství vedlejších efektů). V první řadě je třeba hospitalizovaného pacienta dostatečně hydratovat mírně sladkou a mírně slanou vodou a také podávat tekutiny nitrožilně.

• Přenašeči jsou ze zvířat zejména opice
• Inkubační doba je 2 až 21 dní, přenos tělesnými tekutinami
• Úmrtnost se pohybuje na úrovni 50 %
• Smrt přichází do 6 až 16 dnů od prvního symptomu
• Expresní napadání imunitního systému
• Kolaps orgánů, trhání kůže, dehydratace
• Tvorba sraženin doprovázena vnitřním a vnějším krvácením

Zika

Podstatně méně vražednější, ale minimálně stejně nebezpečný virus pro těhotné ženy, byl objeven na opicích v pralese Zika (Uganda) v roce 1947. Trvalo však několik desítek let, než vypukla první epidemie s paradoxním místem výskytu v Asii. Virus tak procestoval značnou část světa a nakazil v roce 2007 185 lidí, přičemž ani jeden z nich naštěstí nezemřel. Dlouho se o něm neslyšelo, až do roku 2015. Světová zdravotnická organizace zaznamenala dramatické rozšíření v Jižní a "Střední" Americe a v únoru 2016 následovalo vyhlášení globálního stavu nouze s předpovědí, že se virus může rozšířit až do stavu, kdy budeme hovořit o pandemii . Naštěstí, pozdější aktualizace dění pojednávaly o stabilizaci, a tak byl v listopadu 2016 globální stav nouze nebo jinak řečeno epidemie ukončena.
 
Přenašečem viru je především komár tropický (setkat se můžete i s pojmenováním egyptský), kterým byste se rozhodně nechtěli nechat bodnout. Později se zjistilo, že zdroji viru se také stali nakažení chlapi, u kterých virus zdomácněl ve spermiích a tak se stal pohlavní styk potenciálně nebezpečný pro druhou osobu. Posledním známým způsobem přenosu je krevní transfuze. Průběh nemoci je v některých případech mírný. Více než polovina nakažených se s žádnými symptomy nesetká, dokud neabsolvují odběr krve, který ukáže obsah protilátek v organismu. Mezi známé projevy patří horečka, bolesti kloubů a hlavy či vyrážky. Odeznít by měly zhruba do týdne. V ojedinělých případech se může u dospělého postiženého člověka vyskytnout Guillain-Barého syndrom, při kterém imunitní systém začne atakovat nervy v celém těle. V krajních případech způsobuje paralýzu celého těla až smrt.

Zika je však největší hrozbou pro těhotné ženy, jelikož může plodu způsobit mikrocefálii, tedy pozastavení vývoje mozku, respektive zaostávání růstu za obvyklými hodnotami. Děti postižené mikrocefálií mohou mít viditelně menší mozek, trpí mentálními postiženími, poruchami motorických funkcí a vadami řeči. Celková délka života je kratší. Na toto onemocnění bohužel neexistuje žádná zaručená léčba.

• Přenašeči jsou komáři tropičtí a nechráněný pohlavní styk s nakaženou osobou
• Inkubační doba je několik dní
• Symptomy se projevují u méně než poloviny nakažených
• Obvyklý průběh nevyžaduje návštěvu nemocnice
• Vysoké riziko pro těhotné ženy - možnost vzniku mikrocefálie u nenarozeného plodu

Marburg 

O něco méně známý, ale o to vražednější virus než Ebola, je Marburg. Opět se jeho původ týká Afriky a opět v něm vystupují jako roznašeči zvířata, tentokrát však kromě opic i netopýři, na které nemá žádný negativní vliv. První záznam pochází z roku 1967, kdy se až 31 pracovníků a lékařů v německé laboratoři nakazilo při pokusech na dovezených afrických opicích. 7 infikovaných zemřelo a předpokládáme, že kdyby se stejný scénář odehrál v Africe, úmrtnost by byla podstatně vyšší. Co se týče statistiky, největší "apokalypsa" nastala v Angole roce 2004 až 2005. Marburg nakazil 374 občanů, z nichž 329 tuto lokální epidemii nepřežilo, což značí až 88% mortalitu.

Průběh virózy je podobně děsivý jako v případě eboly a symptomy opět nastupují do 2 až 21 dnů od nakažení. Hemoragickou horečku doprovázejí bolesti svalů a hlavy, celkové ochabnutí organismu. V pozdější fázi přichází zarudnutí očí, vzrůstající výskyt vyrážek, bolest břicha, kašel, úbytek váhy až nastupuje krvácení, které přichází převážně z očí. Těsně před zkolabováním organismu se místa krvácení mohou rozšířit i na uši, nos, konečník a samozřejmě vnitřní trhliny. Pokud byste se rozhodli hledat účinnou vakcínu nebo způsob léčení Marburgu, zůstanete zklamáni. Kromě toho, že šance na přežití nejsou velké, se pacient léčí pouze symptomaticky.

• Přenašeči jsou opice a netopýři
• Inkubační doba je 2 až 21 dnů
• Smrt přichází do 8 až 9 dní od prvního symptomu
• Začíná horečkou, bolestmi hlavy a svalů, útlumem
• Končí vnitřním a vnějším krvácením
• Neexistuje zaručeně účinná léčba nebo vakcína

Ptačí chřipka - H5N1

Ptačí chřipka nebo také chřipka typu A je virové onemocnění, které napadá zejména ptáky - kachny a drůbež, avšak v roce 1997 byl zaznamenán první "přechod" ze zvířete na člověka. Z 18 nakažených vzniklo až 6 obětí. Původně mylné mínění o údajné imunitě vůči viru potvrdilo i další šíření a nejvíce se o chřipce mluvilo v letech 2004 až 2007, kdy prudce vzrostl počet infikovaných. Celková statistika vyhotovená na základě údajů ze Světové zdravotnické organizace hovoří o dosud 638 případech, z nichž celých 379 skončilo smrtí. Po jednoduchém výpočtu nám vychází úmrtnost 59 %, což rozhodně není málo. Po uklidnění situace a zažehnání téměř vypuknutí epidemie to vypadá tak, že s tímto onemocněním máme minimálně v Evropě klid. První symptomy po nakažení se dostaví již do 7 až 10 dní, přičemž průběh je nebezpečnější než u běžné chřipky. Teploty přesahují 38°C a jsou doprovázeny kašlem, dušností a bolestmi. Může se také objevit zánět plic spojený s dalšími dýchacími potížemi a nevylučuje se ani zvracení a průjem. V těch horších průběhů nastupuje selhávání některých orgánů.

Pro zajímavost, v posledních dnech bylo potvrzeno první naleziště ptačí chřipky na Slovensku, které za několik dní následovaly další dvě. Naštěstí jde o méně rizikový typ s velmi nízkou šancí přenosu na člověka, H5N8. Kromě Slovenska bylo ohlášeno i několik nalezišť v Chorvatsku, Spojeném království, Maďarsku, Německu či Holandsku. Tak či onak se však rozhodně nepřibližujte k mrtvému ​​ptactvu a při náhlém úhynu vašeho dobytku či drůbeže nezapomeňte tuto událost včas nahlásit. „Nadále platí naše výzva pro chovatele, aby dodržovali biologickou ochranu chovů a zabránili kontaktu s divoce žijícími ptáky. V případě většího úhynu ptactva prosíme chovatele, ale i veřejnost, aby neprodleně informovali státní nebo regionální veterinární správu,“ prohlásila Gabriela Matečná, šéfka ministerstva zemědělství a rozvoje venkova na Slovensku.

• Přenašeči jsou ptáci, zejména drůbež a kachny
• Člověk nakažený H5N1 má více než poloviční šanci na přežití
• Inkubační doba je 7 až 10 dní
• Symptomy jsou podobné silné chřipce, občasně provázené zánětem plic
• Méně riziková H5N8 byla objevena v několika nalezištích po Evropě (letos)