Český kaskadér se podílel na natáčení Titanicu, Tróji, Zachraňte vojína Ryana a dalších kultovních filmů z Hollywoodu (Rozhovor)

Kinematografie není jen o skvělých hereckých výkonech a schopných režisérech. Na každém hollywoodském filmu pracují stovky lidí a každý se určitou mírou podílí na finálním produktu. Jednu z těch větších zásluh pak mají kaskadéři, kteří nahrazují herce v nebezpečných scénách a odvádějí za ně takzvanou špinavou práci. Ve výsledném filmu pak divák ani nerozpozná, že hereckou hvězdu někdo dabloval. V dnešním rozhovoru si představíme jednu z výraznějších tváří tohoto oboru, Čecha Leoše Stránského, který strávil několik let jako kaskadér v hollywoodských filmech a nyní se na nich podílí jako koordinátor kaskadérů. Pochlubit se může spoluprací na filmech jako Titanic, Zachraňte vojína Ryana, Trója a dalších nebo aktuálně i  Star Wars: Rogue One a Fantastická zvířata. V rozsáhlém interview nám prozradil, jak jeho práce vypadá v praxi, jak důležitou roli jako koordinátor kaskadérů u filmu hraje, a samozřejmě nechybí ani pár historek z a fotografií z natáčení. Dobře se bavte a pro více podobných rozhovorů klikejte sem nebo na naší facebookovou stránku Filmkultu.

Dobrý den, v první řadě vám chceme poděkovat za to, že jste si na nás našel čas. Začneme klasicky, našim čtenářům tedy můžete v krátkosti představit to, co děláte a samozřejmě i sám sebe.

Jmenuji se Leoš Stránský a žiji a pracuji v Anglii jako koordinátor kaskadérů na velkých amerických filmových projektech. Před 27 lety jsem shodou náhod a okolností začal pracovat jako kaskadér v České republice. Po pár letech práce v ČR jsem se dostal do anglického týmu Simona Cranea a pracoval na velkofilmech jako je Titanic, Zachraňte vojína Ryana, Mumie, Jeden svět nestačí, Vertikální limit, Trója atd. V současné době se podílím na natáčení hollywoodských filmů jako stunt-coordinator (koordinátor kaskaderů), nebo assistant stunt-coordinator. Jako stunt- coordinator jsem právě dokončil Star Wars: Rogue One. Z filmů, které jsem v poslední době dělal, jdou příští měsíc do kin Fantastická zvířata (nový Harry Potter), Star Wars, Král Artuš a příští rok Liga spravedlivých (Justice League).

Lákalo vás kaskadérství už od mala? Kdy vám tato neobvyklá činnost učarovala?

Neřekl bych, že by mě lákalo kaskadérství už od malička. Ale jako malý kluk jsem skákal z různých střech a zdí, lezl na cokoliv se dalo, sjížděl na kole vše, co jen trochu šlo, pral se s kamarády a dělal věci, kterých se jiní báli, jen abych dokázal, ze jsem lepší než ostatní, nebo abych se předvedl před ostatními. Byl jsem prostě kluk z ulice, kterého bavilo se předvádět a který si na kaskadéra jen hrál. V té době jsem vůbec netušil, že bych mohl něco takového v budoucnu dělat.

Až při studiu na FTVS UK jsem se shodou náhod dostal do divadla, kde jsem dělal stoj na rukou na stole a nějaké přemety v jedné divadelní hře. S čímž jsem jako gymnasta neměl sebemenší problém. Tam jsem potkal několik herců včetně Ondřeje Vetchého, a ti mě vlastně přivedli na myšlenku, že bych mohl být kaskadérem. Sehnal jsem si tenkrát číslo na Jaroslava Tomsu, který byl vedoucí skupiny barandovských kaskadérů pracujících v ČR. Práce na filmu mě doslova pohltila. Bavilo mě dělat něco, čeho se ostatní báli, bavilo mě do určitě míry riskovat a vymýšlet, jak udělat věci tak, aby vypadaly nebezpečně, ale byly přitom proveditelné. Každá další nová větší akce pro mě byla výzvou.

Jaká byla na začátku vaší kariéry situace v České republice v tomto oboru? Na Slovensku vytvořil pan Gustáv Kyselica divadelně-kaskadérskou společnost BORSEUS. Existovalo něco takového i v Česku?

Borseus i Gustu znám velmi dobře a několikrát jsem se s ním i jeho skupinou během svých natáčení setkal. Podobná skupina jako na Slovensku, ale podstatně větší, fungovala od konce 60. let v ČR pod hlavičkou filmových studií Barrandov.

Jak jsem již uvedl, barrandovské kaskadéry vedl Jaroslav Tomsa. Všichni kaskadéři v té době měli své stálé zaměstnání mimo film a kaskadérství měli jen jako koníček a zábavu. Já přišel do skupiny v roce 1989. Po absolvování par tréninků v tělocvičně Jarda rozhodl, ze se můžu zúčasnit natáčení. Dodnes si pamatuji svoji první práci. Bylo to pro Českou televizi v operetě Žiroflé Žiroflá. Opět jsem skákal přemety, jako dříve v divadle, tentokrát však před kamerami ČT. Od té doby mě Jarda začal obsazovat víc a víc. Studoval jsem tenkrát Karlovu universitu, abych se později stal trenérem sportovní gymnastiky. Byl to pro mě báječný přivýdělek během studií. Až po par letech práce jsem zjistil, že by mě tahle profese v budoucnu mohla živit.

Kde přišel ten životní zlom, po němž jste se této práci začal věnovat naplno? Na co konkrétně jste se specializoval?

Zlom přišel někdy v letech 91-92, kdy do ČR začaly přijíždět zahraniční produkce z Anglie, Ameriky a Německa. Práce bylo víc a víc a času na ostatní věci stále méně. V té době mě oslovil vedoucí mnichovské skupiny kaskadérů Werner Brandel, který potřeboval přesně někoho, jako jsem já. Oni se specializovali převážně na auta a já jsem byl díky dlouholeté gymnastické přípravě pro ně ten ideální člověk na ty ostatní věci. Myslím tím věci, kdy někdo někam padal, skákal nebo ho porazilo auto nebo někde proletěl vzduchem po výbuchu. Byl jsem na tyhle věci v té skupině sám, takže jsem měl možnost dělat zajímavé věci skoro každých 14 dní. Spolupracoval jsem s nimi několik let, během nichž jsem nespočetněkrát padal z různých domů, poráželi mě autem jako chodce i jako cyklistu. Účinkoval jsem ve spoustě malých německých seriálů, které se tam v té době točily. Byla to neskutečná škola a hlavně příležitost si všechny věci vyzkoušet. Pro představu v ČR se poražení autem děla tak jednou za rok, já jich dělal i 5 do roka. A podobně to bylo i s dalšími kaskadérskými akcemi.

Jak vlastně vypadají začátky kaskadéra? Jak probíhá a jak dlouho trvá trénink a čím vším si tito lidé musí projít?

Začátky byly složité. Chodil jsem na tréninky kaskadérů, které byly jednou týdně. Jednalo se spíš o takovou boxersko-zápasnickou přípravu. Občas jsme si vyzkoušeli nějaké reakce na postřelení nebo výbuch. Příprava to byla dobrá, ale značně amatérská. Řekl bych odpovídající té době. Člověk se spíš učil za pochodu a na place. Každý trénoval sám a bylo jen na něm, jak se připraví na natáčení. Když jsem začal pracovat v Německu, dostal jsem zadání, co budu dělat, a já si doma pouštěl americké filmy a sledoval, jak určité věci dělají různí kaskadéři. Z různých stylů a věcí jsem vždy vybral to, co mi nejvíce sedělo a snažil se to udělat podobně. Protože mě moje práce nesmírně bavila, snažil jsem se naučit co nejvíce věcí sám. Ve volném čase jsem chodil do gymnastické tělocvičny na trampolínu, trénoval jsem na koni, jezdil autem a absolvoval různé kurzy bojového umění a lekce historického šermu. Věci, které se mi pak při mé práci nesmírně hodily. Díky nim mě pak kaskadérští koordinátoři mohli použít v podstatě v jakémkoliv druhu filmu.

V Čechách zůstala do dnešní doby situace podobná. Kaskadéři se schází jednou týdně na trénincích, kde mají možnost se něco málo naučit. Ostatní je jen na nich, jak budou trénovat dal a co se naučí. V ČR na rozdíl od Anglie neexistuji žádné zkoušky nebo cokoliv podobného. Prostě kaskadérem muže být vlastně kdokoliv, kdo se přihlásí do nějaké skupiny kaskadérů, kterých je v ČR několik. Tady v Anglii je to zcela jiné. Aby někdo mohl dělat kaskadéra, musí absolvovat vcelku přísné zkoušky z různých pevně stanovených sportů. Trénink na ně trvá nezřídka několik let. Pokud projdou, stávají se kaskadérem začátečníkem a až po dalších několika letech práce na různých filmech můžou postoupit dal na pozici pokročilého kaskadéra. A až po více jak 10 letech praxe se pak muže kaskadér stát kaskadérem koordinátorem. To je velký rozdíl proti ČR, kde muže být koordinátorem vlastně každý.

Pokud půjdeme ve vaší filmografii od začátku, u roku 1997 záři Titanic. Co vám otevřelo dveře do světa Hollywoodu? Jak se může český kaskadér dostat na palubu tak přelomového filmu světové kinematografie?

Titanic je opravdu přelomový film jak v kinematografii, tak v mé kariéře. Jak jsem již uvedl, na začátku 90. let jsem měl možnost se setkat s různými produkcemi a kaskadérsými koordinátory z různých zemí. Při natáčení Young Indiana Jones Chronicles si všiml koordinátor kaskadérů Simon Crane pár šikovných kaskadérů z Čech. Na základě dobré zkušenosti s námi nás přizval k natáčení Titanicu, kde dělal koordinátora. Během natáčení Titanicu jsme se nějak blíže poznali a on mě později zařadil do svého anglického týmu. V něm jsem pak strávil 15 let a naše spolupráce pokračuje stále dodnes. To byl opravdový start a začátek mé kariéry u velkých filmů.

Rádi bychom se pozastavili u filmu Zachraňte vojína Ryana, který je dodnes pro mnohé „učebnicí kaskadérské školy“. Jak se vám na filmu pracovalo? Zažil jste během natáčení něco, na co si vzpomenete i po letech? Vnímáte snímek jinak, pokud v něm ztvárníte i postavu, která si pro sebe na chvíli získala pozornost?

Ryan následoval hned po Titaniku. Byla to neuvěřitelná zkušenost a fantastická práce. Dostal jsem možnost dělat snad všechny velké scény. Kdekoliv někdo hoří nebo padá, jsem to většinou já. Dostával jsem přednost před ostatními skoro všude. Byla to proste práce snů. K tomu jsem dostal svoji asi nejznámější roli německého snipera, kterou zná asi každý fanoušek Ryana.

Na film a jednotlivé scény vzpomínám často. Jednak je každou chvíli chce někdo napodobit a také proto, že se vám ty obtížné, ale fantastické scény prostě vryjí do paměti. Jedna z těch, která mě potrápila nejvíc, je, když jsme natáčeli záběr na mrtvoly vojáků plovoucích pod vodou. Natáčení probíhalo v hloubce asi šesti metrů. Abychom se udrželi u dna, museli jsme si do kapes kostýmu dát závaží. Což samozřejmě znamenalo, ze nebyla žádné šance vyplavat nahoru. Každý kaskadér měl k sobě jednoho potápěče, se kterým se postupně dostal na dno a dělil se s nim o dýchací přístroj. Jakmile začal záběr, potápěč vás nechal na dně a odplaval. My jsme museli zadržet dech a vydržet kolem 30 vteřin, než kolem nás projela kamera a než nás potápěč zase našel a dal nám do úst automatiku na dýchání.

Takhle jsme pod vodou strávili třeba hodinu, než jsme spotřebovali všechen vzduch v láhvi. Během dne se voda kalila víc a víc a byla horší a horší viditelnost. Při jednom ze záběrů se stalo, ze viditelnost byla tak špatná, ze jsem se po projetí kamery ocitl na dně úplně sám. Můj přiděleny potápěč mě jednoduše nemohl najít. Vzduch mi docházel, takže jsem se rozhodl, že se prostě pokusím vyskočit a jen mi proběhlo hlavou, ze mě snad najdou a rozdýchají, když se utopím. Při zoufalém pokusu vyskočit do šesti metrů s kapsami plnými závaží mě na poslední chvíli uviděl na hladině plovoucí záchranář, který monitoroval situaci shora. Měl u sebe malou záchrannou láhev s kyslíkem na 30 vteřin, kterou mi doslova vrazil do pusy v okamžiku, kdy jsem se hodlal nadechnout pod vodou. Dlouho jsem měl z této příhody špatné sny. Ale štěstí tak nějak patří k naší práci a já dodnes věřím, že by mě, pokud bych se nadechl pod vodou, během par vteřin vylovili a rozdýchali. Ale zážitek je to opravdu nezapomenutelný.

Každý kluk chce být Bond, každý herec chce hrát Bonda a každý režisér chce Bonda natočit. Funguje tato fráze i pro kaskadéra?

Funguje naprosto dokonale! V okamžiku, kdy jsem začal dělat kaskadéra naplno, jsem si řekl: „Jednou v životě bych chtěl dělat Bonda.“ To byl můj sen a meta dlouhé roky. Nakonec se mi vše splnilo dokonale a já pracoval na dvou bondovkách a v jedné z nich mám i malou roli (Casino Royale) díky Martinu Campbellovi, který film režíroval. V té době jsem to považoval za vrchol své kariéry. Ale jak se později ukázalo, vrchol měl teprve přijít.

Podařilo se vám během všech těch let této zajímavé práce odnést si z natáčení vedle množství vzpomínek i nějaký suvenýr?

Na filmech, které dělám, je zvykem, ze na konci filmu dostanete nějaký suvenýr. Někdy tričko s nápisem filmu, jindy knihu s fotografiemi z filmu, někdy amulet nebo něco jiného. Ze Zachraňte vojína Ryana mám bundu amerických Rangers, z Vertikálního Limitu horolezecký cepín a z Tomb Raidera historický meč. Je to různé.

Vznikla mezi vámi a herci či režiséry i nějaká přátelské pouta, která vám s největší pravděpodobností budeme potichu závidět? Prý máte velmi dobrý vztah s Clivem Owenem či Angelinou Jolie.

Nestává se to úplně pravidlem. Ale já pracoval s Angelinou na třech filmech. Uvědomte si, ze jsem s ní během natáčení strávil skoro 2,5 roku. Při natáčení filmu Beyond Borders, což byl takový spíše komorní film s omezeným počtem kaskadérů, jsem projel společně s Angelinou a Clivem Owenem Kanadu, Namibii a Thajsko. Během natáčení jsme chodili společně na večeře a trávili spolu náš filmem omezený volný čas. Tam jsme si vytvořili jakési přátelství, které nám vydrželo do současné doby.

Velmi dobrý vztah mám také s režisérem Martinem Campbellem (Golden Eye, Vertical Limit, Casino Royale).

Napadá vás nějaký nejbláznivější či nejbizarnější kaskadérský kousek, který jste podstoupil?

Napadá mě moje úplně první větší akce, kterou koordinoval starší kaskadér, který o koordinování neměl snad sebemenší potuchy. Měl jsem dělat hořící čarodějnici, která sjede po laně z mostu. Mně jako začátečníkovi jen řekli: „Tady tě zapálíme a pak se chytneš lana a sjedeš dolů. Všechno je vyzkoušené, tak se nemáš čeho bát.“ No tak jsem se opravdu nebál. Přelezl jsem zábradlí mostu, nechal se zapálit, chytl lano a odrazil se. Popojel jsem asi 3 metry od mostu, když se kladka na laně najednou zasekla. Chvíli jsem myslel, ze mám šanci se udržet, ale v okamžiku, kdy mi začaly hořet ruce a plamen šlehal do obličeje, bylo mi jasné, že se musím pustit. Po 15metrovém pádu jsem stále ještě hořel a než přiběhli lidi, co mě měli uhasit na konci mé cesty dolů, ohořel mi obličej, obě ruce a celý zadek. Jen si pamatuji, jak mě vezli do nemocnice a pak až jak jsem se probudil cely zafačovaný na pokoji. Později jsem se dozvěděl, že samozřejmě nic nebylo vyzkoušené a nic poradně promyšlené. Pro mě to byla sice bolestivá, ale fantastická zkušenost do začátku mé kariéry. Vždy pochybuj a všechno dvakrát prověřuj, nikdy nechoď do akce, kterou si předem řádně nepromyslíš a sám nepřipravíš. Snad i díky téhle špatně zkušenosti na začátku jsem celou svoji kaskadérskou kariéru přežil bez větších úrazů a vážných karambolů.

V současnosti se již kaskadérství aktivně nevěnujete. Zastáváte pozici filmového koordinátora. Mohli byste nám ji ve zkratce popsat? Jak velkou moc máte například při zásazích do scénáře? Změnil jste již kompletně nějaké scény?

Koordinátor kaskadérů je v podstatě manažer kaskadérskeho týmu. Většinou několik měsíců před natáčením dostanu k přečtení scénář. Podle scénáře si vytvořím určitý obraz jednotlivých kaskadérských scén – kolik bude potřeba kaskadérů, jaká technika, jaké zajištění od jiných profesí a jak bych scénu točil já. S režisérem pak při poradách probíráme jednotlivé scény, jeho a moji představu. Vytvoříme si nějaký koncept, jak by se to dalo dělat, co muže dělat herec a co už musí kaskadér, co je k tomu potřeba od rekvizitářů, dále stavby dekorací apod. Občas jsou režiséři, kteří mají jasnou představu, co chtějí, a potom takoví, kterým vše musím připravit sám. Scénář jako takový moc měnit nemůžu, ale realizaci jednotlivých scén ano. Pokud se můj koncept líbí jak režisérovi, tak scénáristovi, točí se kaskadérské scény podle mých návrhů. Většinou máme několik týdnů či měsíců na přípravu. V té době trénujeme jednotlivé akce, natáčíme je a stříháme, aby měl režisér celkový obraz, jak budou akce později při natáčení vypadat. Mimo to ještě trénujeme a připravujeme herce na natáčení.

Stalo se vám, že už jste někdy zasáhl do procesu natáčení a řekl, že tento a tento kousek prostě nedovolíte kaskadérovi udělat, protože by to doslova ohrozilo jeho život?

Ano. Pokud nastane situace, kdy si režisér něco vymyslí na place a není to předem domluvené, je na mně zvážit veškerá rizika spojená s akcí. Mám pak veškeré pravomoce natáčení zastavit nebo omezit. Často se dohaduji s režiséry i herci o tom, co ještě můžou dělat oni a co už musí kaskadér. Naštěstí jsem už v pozici, ze mě většina režisérů respektuje jako odborníka a spíš se ptají, co můžou a jakým způsobem natočit a co už je nebezpečné. Takže k situacím, že bych zastavil natáčení, vlastně nedochází.

Odmítl jste vy sám, jako kaskadér, někdy během své kariéry natočit určitou scénu, protože byla příliš riskantní?

Samozřejmě. Několikrát. Stalo se to třeba při natáčení jedné reklamy v ČR. Odmítl jsem skákat do vody v lomu Amerika z místa, které bylo dle mého úsudku špatně vybrané a hrozilo mi vážné zranění. Dodnes se zamýšlím nad tím, jak mohl koordinátor i kaskadér, který tam byl předem na obhlídkách, souhlasit s výběrem tak špatného místa. V okamžiku, kdy jsem místo uviděl, jsem si nechal zavolat koordinátora i kaskadéra, který to měl společně se mnou dělat a oznámil jim, že skákat nebudu, a pokud někoho nechají z toho místa skočit, já u toho rozhodně nebudu. Nakonec se musela celá věc vyřešit postavením můstku, ze kterého se dalo skákat.

U filmů, které dělám v současnosti, je tahle situace nemyslitelná. Všechno se předem plánuje a místa natáčení vybírám pečlivě se zvážením všech okolnosti. Takže už týdny dopředu vím, jestli to, co chce režisér, lze udělat, nebo ne. Popřípadě navrhnu jiné řešení tak, aby se riziko zranění eliminovalo na minimum.

Z natáčení Die Hard

Fanoušky Star Wars jistě potěší, že jste se jako koordinátor podílel na natáčení Rogue One. Můžete nám vysvětlit skutečný význam přetáčení značné části filmu, případně nějakou zajímavost, která nám zkrátí čekání do prosincové premiéry?

Bohužel nemůžu. Rogue One je opravdu ožehavá záležitost. Ve smlouvě podepisují naprostou mlčenlivost. Říci cokoliv z natáčení by pro mě mohlo znamenat konec mé kariéry. Ve smlouvě mám sankci doživotní zákaz práce pro studio Walta Disneyho. Takže se omlouvám, ale nemůžu. A věřte mi, ze bych vážně rad spoustu pikantností řekl. Bohužel pro čtenáře si je musím nechat jen pro sebe.

Co přesně by měl člověk udělat, pokud by se chtěl stát kaskadérem a již disponuje určitými schopnostmi?

Bavíme-li se o ČR, pak se přihlásit do některé z kaskadérských skupin Filmka, Ipon, Double team. Vydržet počáteční nesnáze a nenechat se odradit. Pak už jen doufat, ze si vás někdo všimne a vybere si vás na nějaké natáčení. Do budoucna se nespokojit s průměrem tak jako většina kaskadérů, kteří mají občas práci. Jít dál, trénovat a pracovat na sobě tak, jak to dělají úspěšní vrcholoví sportovci. Často se setkáme s lidmi, kteří sice umějí fantasticky šermovat, ale neumějí jezdit na koni nebo se skvělými řidiči, kteří neumějí vyběhnout z auta a dat někomu pár pěstí a pak udělat třeba reakci na postřelení. Dobrý kaskadér musí umět ode všeho trochu. Současně nestačí jen dobrá pohybová příprava, ale je potřeba se naučit také trochu hrát. Zjednodušeně řečeno, čím víc toho umíš, tím větší šanci máš, ze se budeš hodit do nějaké akční scény.

Z natáčení Fantastic Beasts se synem Michaelem, který si v něm zahrál policistu

V jaké fázi natáčení dostáváte jako koordinátor kaskadérů do rukou scénář? Máte k němu kompletní přístup nebo dostáváte jen části, v nichž se odehrávají scény, jež si vyžadují kaskadéry?

Jak jsem již uvedl, scénář dostávám vždy celý, a to několik týdnu nebo spíš měsíců před začátkem natáčení. Záleží na velikosti projektu. Vzhledem k tomu, co dělám, musím mít přístup ke všem informacím. Musím znát tón celého filmu a charakteristiku jednotlivých postav, abych mohl určit, co a v jakem rozsahu mají dělat. Musím znát místa natáčení a dekorace, kde se budou scény natáčet. Potřebuji znát kostýmy herců a rekvizity, se kterými se točí. Proste musím mít všechny informace, které se týkají scénáře.

Když jsem dělal Fantastic Beasts, dostal jsem ke scénáři ještě návod, co je možné dělat s kouzelnou hůlkou, jak ji použit v určitých situacích. Také charakteristiku jednotlivých postav a způsob chování fantastických zvířat. To vše také ovlivňuje přípravu akčních scén.

Kdo nad vámi jako koordinátorovi kaskadéru stojí kromě režiséra? Je práce koordinátora kaskadérů tou nejvyšší metou, které může kaskadér dosáhnout?

Kromě režiséra, scenáristy, producentů a produkčních asi ještě herci. Ale pokud se to týká jen kaskadérů a kaskadérských scén, mám poslední slovo jen já. Pravdou je, že se mezi sebou navzájem plně respektujeme a nedochází k zásadním neshodám.

Osobně si myslím, že dělat koordinátora kaskadérů na filmu, jako je Star Wars, je ta nejvyšší meta. Pokud bych však chtěl jít dal, mohl bych jako režisér akčního štábu. Což ale považuji za jinou profesi, která však z koordinátora kaskadérů vychází.

Práce kaskadéra je v některých případech skutečně nezáviděníhodná. U této věty mne napadne snímek xXx s Vinem Dieselem, kde to bohužel skončilo až smrtí. Byl jste, nebo cítil jste se někdy ve vážném ohrožení života? Určitě jste si z natáčení odnesl i pár škrábanců a odřenin, které z těch zranění bylo nejvážnější?

Během mé dlouholeté kariéry jsem několikrát zažil stav po akci, kdy jsem si řekl: tak to bylo o fous. Ve Vertikálním limitu jsem přetrhl lano, do kterého jsem padal z 15 metrů a pokračoval v pádu dál, nějakých dalších 10 metrů. Nějakým zázrakem se mi podařilo se přetočit a dopadnout do matrací tak, že jsem přežil. Když jsem skákal z věže hradu Kost, musel jsem nejdřív proskočit oknem a pak po 20 metrech proletět volným pádem střemhlav 2 metry od střechy sousedního domu a dopadnout po dalších 10 metrech do airbagu na záda. Ano, bylo to značné riziko, ale tenkrát se to tak dělalo. Dnes už by se vše dělalo na lanku a s pomocí pádové brzdy, takže pád by byl po celou dobu plně pod kontrolou. Dnes už se volným pádem takové výšky nepadají.

Do jaké míry se za dlouhá léta, během nichž v této branži působíte, změnila profese kaskadéra? Prošla změnou i technická výbava? Bylo podle vás nebezpečnější dělat kaskadéra před 20 lety, nebo se podle vás zachází do větších rizik nyní?

Technická výbava se změnila zcela zásadně. Tak jako ve všech odvětvích, i v tom našem jde pokrok nezadržitelně dopředu. Používají se technologie, o kterých se nám před 20 lety ani nesnilo. Dnes používáme různé vystřelovací písty a brzdicí systémy mnohdy napojené na počítače. Lanka, na kterých visí kaskadéři, jsou tenčí a lehčí a mají větší nosnost než ocelová či horolezecká. Chrániče, které používáme, jsou často vyvíjené speciálně pro určitý druh akce a osobu, která akci provádí. Dekorace, rekvizity, části zdí nebo ulic, jsou u velkých filmu vytvořeny ze speciálního měkkého materiálu, který je od skutečného k nerozeznání. Díky tomuto všemu je práce kaskadéra v současné době daleko bezpečnější. Velká studia a filmové společnosti, pro které dělám, dbají na bezpečnost v první řadě. A posuzují naši práci především z hlediska bezpečnosti. Mluvím o filmech, které v současnosti dělám. Je to diametrálně rozdílný přístup k věci než u menších filmů nebo v jiných zemích.

Máte svůj oblíbený film? Nemusí to být výhradně ten, na kterém jste pracoval.

Já osobně miluji J. P. Belmonda a film Zvíře nebo film Policajt nebo rošťak. Zvíře je proste dokonalý film z našeho kaskadérského prostředí. Z českých filmu mám rad Pelíšky Jana Hřebejka.

Jaký máte názor na kvalitu triků a kaskadérských kousků v seriálech? Myslíte, že se v nejbližší době dostanou na kvalitu filmů?

Seriál se nikdy nedostane na úroveň filmu. Samozřejmě až na výjimky. Mluvím teď všeobecně. Seriály se točí úplně jiným způsobem. Rozpočet a přípravy jsou daleko omezenější, čas na natočení jednotlivých scén je kratší a možnosti akcí jsou většinou značně omezené. Přesto ale musím uznat, ze často vidím výborné kaskadérské kousky právě v seriálech. Je to asi proto, že se vše musí dělat převážně bez techniky a vizuálních triků, a to já mám osobně daleko radši než akce, kdy větší části jsou dodělávané počítačem.

V Show Jana Krause jste prozradili, že pracujete na Justice League. Kolik kaskadérů se dohromady na place objevuje? Máte v posledních letech či přímo na natáčení Justice League po svém boku nějakého Čecha či Slováka?

Justice League jsem pravé dokončil. Pomáhal jsem na ní jen s některými scénami. Jako hlavní koordinátor to dělala Eunice Huthart. V základním týmu bylo 18 kaskadérů – ti jsou najmutí na celé natáčení i přípravu filmu (cca 8 měsíců). Na jednotlivé scény, kdy je potřeba více kaskadérů, se najímají další lidé. Byly zde scény, kdy bylo potřeba až 30 dalších kaskadérů.

Posledních pár let, kdy jsem v Anglii, mám po svém boku výborného kaskadéra J. Holíčka, se kterým spolupracuji už přes 20 let a který je současné i můj velký kamarád.

Práci na kterém filmovém projektu vnímáte jako nejsložitější/nejnáročnější?

Nelze to tak jednoznačně říct. Každý velký film má své těžké a náročné scény. Pokud bych měl některý vybrat, tak by to byl Titanic kvůli náročným nočním scénám ve vodě, Saving Private Ryan kvůli náročnosti bojových scén, Vertikálni limit kvůli práci ve velkých výškách a v neposlední řadě Star Wars: Rogue One kvůli náročnému programu natáčení.

Můžete nám prozradit, na jakých projektech budete do budoucna pracovat, případně na které se těšíte nejvíce?

V současné době pomáhám pri natáčení Paddington Bear 2, za týden začínám přípravy na film Flash a přes léto budu natáčet dalšího „Harryho Pottera“ nebo chcete-li pokračování Fantastic Beasts and Where to Find Them.