Existují ženy, co jsou závislé na nakupování, na dobré kávě nebo na svém telefonu. Nicméně jsou tu i ty, které nedokáží žít bez pojídání kočičích chlupů, molitanové náplně z gauče či kamenů.
Každý z nás si v životě jistě položil otázku: „Nejsem já nějaká divná?“ Možná vás následující řádky uklidní, že „divnost“ může nabývat větších rozměrů než jen neschopnost rozhodnout se, kam jít na večeři.
Žena závislá na předstírání, že je kus nábytku
Klasika. Přijdete domů a tam narazíte na dceru/přítelkyni/sestru předstírající, že je lampa. Tři hodiny postává vedle televizoru s naraženým stínítkem na hlavě a vám nezbývá než se smířit s tím, že je prostě „tak trochu jiná“. Sedmnáctiletá Olympia tvrdí, že její závislost započala ve chvíli, kdy se na ní teta Rosemary omylem usadila, protože si jí na gauči nevšimla. Ačkoliv se to může zdát úsměvné, její partner Nova projevil velké obavy nad jejím zdravím. Ne že by snad šlo o její psychiku a to, že je tak trochu na hlavu, ale především o fakt, že naposledy, když se Olympia přetransformovala do „pračky“, zběsile točila hlavou ála buben tak, že si způsobila velmi vážná zranění. K tomu snad ani nelze co dodat.
Žena, co předstírá, že je kůň
Třicetiletá rodačka ze San Diega má jednoho zvláštního koníčka. Tím je hrát si na to, že je koníček. Dle jejich slov jí nezáleží na tom, co si o ní myslí ostatní. Jako kůň se cítí být jistá, svá, dalo by se říct jako na koni. Nebo v sedle? Těch má mimochodem již pěknou sbírku. Jako kůň začala trávit veškerý volný čas s tím, že tak je prostě šťastná. Jediní, kdo z jejího počínání nemají velkou radost, jsou pochopitelně její rodiče, kteří nedokážou pochopit, že jejich jediné dítě tráví dlouhé hodiny pasením trávy. Co na to říct. Snad jen to, že darovanému koni by na zuby koukat neměli.
Dáma, která se koupe v bělidle
Všichni známe ten pocit zadostiučinění, když uklidíme celý náš byt, utřeme prach na policích a přejedeme mopem podlahu a pak se uvelebíme v křesle a všechno kolem nás je doslova cítit čistotou. Gloria se do tohoto pocitu zamilovala natolik, že úklidem začíná každý svůj den. A aby vše čistotou doslova zářilo, k čištění užívá výhradně bělidlo. Pořád se vám zdá, že Gloria nedělá nic než to, co každá česká babička? Omyl. Gloria se rozhodla očistu dopřávat i svému tělu. V bělidle tedy doslova vymáchá celý svůj dům a pak i samu sebe. Ročně tak spotřebuje 1500 litrů bělidla, bez kterého si nedokáže představit jediný den.
43letá matka dvou dětí, která nedokáže přestat pít bílou barvu
Heather z Alabamy si také ulítává na bílé. V tomto případě však bělidlo vystřídaly plechovky s bílou malířskou barvou. Heather při jejich konzumaci údajně zažívá hřejivé blažené pocity, jako by pila samotné mateřské mléko. Přiznala se, že již spotřebovala okolo 10 litrů bílé barvy a nedovede si představit, že by se s tímto „lahodným“ mokem rozloučila. Každý den si tak po ránu dopřává jedno víčko této chemické mňamky. Proti gustu, žádný dišputát.
Žena, co jí toaletní papír
Říká se, že hlad je nejlepší kuchař. Lze tedy usoudit, že Jade musí trpět permanentně ukrutným hladem, jinak si nedokážeme vysvětlit, proč se stravuje toaletním papírem. Konkrétně tak činí poslední čtyři roky, kdy zvládne slupnout až 5 ruliček za týden. Danou pochutinu si dopřává k snídani, svačině nebo jen tak jako zákusek u filmu místo popcornu. Vše prý odstartovalo těhotenství. Spíše než chuť Jade zajímala textura, materiál a konzistence, kterou má v puse. Prostě co naplat. Těhotenskému apetitu neporučíš.
Žena závislá na čichání k hlavě své panenky
Oukej. Tahle úchylka sice není životu nebezpečná, nezahrnuje polykání zvláštních předmětů ani konzumaci chemických tekutin, to ale neznamená, že není fakt ultra divná. 24letá Lacey je závislá na své panence jménem Susie Q. Konkrétně na její hlavičce, bez které nedá ani ránu. Jako by ji nějaká temná síla nutila neustále si k panence přičichávat a otírat si ji o obličej. Susie ji tak doprovází na cestách, v práci, odchází s ní na toaletu i je svědkem jejího sexuálního života. Divné, že? Jak může mít sexuální život někdo, kdo je nonstop nalepený na hlavičce panenky, zatímco my jsme sami?
Žena co konzumuje svého mrtvého manžela
Ztráta někoho blízkého je velmi těžká a pro ty, co to nezažili, je bolest pozůstalých nepředstavitelná. Obzvláště, když se jedná o mladého člověka. Casie přišla o svého manžela a smířit se s tím nedokázala. Jeho urnu nebyla schopna opustit byť jen na minutu. Její rodina se tak zcela právoplatně obávala o její duševní zdraví. To, co ale po čase odhalili, nikdo z nich nečekal. Casie totiž popel zemřelé lásky pomalu z urny ujídala. Nakonec z manžela nezbyl doslova ani popel. V tomto případě láska prochází žaludkem nabývá úplně nových rozměrů.
