Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Veronika a Martin odešli „do důchodu“ před osmi lety. Nejsou to však „důchodci“, kteří by si jen užívali dovolenou, ale stále jsou aktivní podnikatelé a investoři.
Představ si, že od 30 let si užíváš finanční svobodu. Sedíš pod palmou s kokosem v ruce, kolem tebe šumí moře, nevíš, co je budík, a jemný vítr ti ovívá tvář. Žádné povinnosti, žádná setkání, jen klid a nicnedělání. Takto si většina lidí představuje důchod od 30 let. U Veroniky a Martina to ale vypadá úplně jinak.
Žijí svobodně a aktivně, cestují, podnikají a investují. Postupně si vytvořili systém, který jim umožňuje dělat to, co je baví, věnovat se rodině a koníčkům a přitom mít finanční svobodu.
„Finanční svoboda pro nás nebyla o konkrétní částce či okamžiku, kdy můžeme dát výpověď ze zaměstnání. Každé tři měsíce si hodnotíme naše finance a postupně zjišťujeme, co to vlastně znamená. Až později jsme se začali setkávat s různými přístupy a pravidly. Například, že člověk potřebuje mít 25násobek svých ročních výdajů, což máme. Peníze je třeba mít investované tak, aby vydělávaly více než je současná inflace. Následně můžeme vybírat čtyři procenta ročně a peníze by nám měly vydržet do konce života,“ říká Veronika pro Refresher.
Se dvěma psy a 15měsíčním synem cestují sedm měsíců v roce. Investovali do akcií, indexových fondů i do realit, vytvořili značku zážitkových ubytování Libling Štiavnický. Neustále na sobě pracují, vzdělávají se, starají se o tělo i mysl a chtějí ukázat, že život se dá žít i mimo zaběhnuté představy. Dokonce úplně jinak, než si ho sami v mládí naplánovali.
Jak začala jejich cesta k finanční svobodě?
Když byli teenageři, nic nenasvědčovalo tomu, že budou přistupovat k penězům jinak. Na střední škole nešetřili, o investování vůbec nepřemýšleli. Rodiče Veroniky pracovali ve státním sektoru, Martinův otec byl horník a maminka geodetka. „Žádná finanční gramotnost, žádné investice. Nikdy jsem si nemyslela, že půjdeme touto cestou,“ říká Veronika.
Zdroj: se svolením respondentů Martina a Veroniky
V rozhovoru dále zmiňuje, že nikdy neplánovala rodinu. A už vůbec ne to, že by byla od 30 let v důchodu a založila si firmu. Toužila jen po jednom – hodně cestovat. „Můj partner však od začátku říkal, že by chtěl být v důchodu už v 35 letech, nebo alespoň na poloviční úvazek. Přišlo mi to celé vtipné. Neměli jsme žádné konkrétní plány, jak bychom toho dosáhli. Jediné, co jsme věděli, bylo, že chceme spolu objevovat svět, a tomu jsme podřídili většinu našich rozhodnutí.“
Po vysoké škole odjeli ze Slovenska do zahraničí, aby si vydělali peníze, strávili dva roky v Irsku a pak vyrazili do Austrálie na studentská víza. Tam zůstali téměř osm let, a jak popisuje Veronika, bylo jim tam super. „Až příliš,“ dodává s úsměvem.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak začali investovat – od akcií až po první investiční nemovitosti.
Co pro ně znamená finanční svoboda v praxi.
Jak se ze 150letého domku stal fungující byznys se zážitkovými ubytováními.
Pracovala v korporátu a vše šlo perfektně. Později je přátelé pozvali na svatbu do Chile, a tam si začali uvědomovat, že je čas splnit si sen o cestování po světě. „Museli jsme se rozhodnout hned, protože kdybychom to neudělali tehdy, asi bychom v Austrálii zůstali.“
Začátky investování
„Když jsme na začátku pracovali jen na studentská víza, byli jsme v hospitality (ve službách pozn. red.). Dokázali jsme si odložit polovinu výdělků, které jsme pak používali na cestování. Když jsme později získali normální sponsoring a firmou jsme byli podporováni oba, dostali jsme jako partneři stejné pracovní možnosti bez omezení. Od té doby jsme už začali opravdu spořit. Ačkoli už to nebylo 50 procent příjmů, udržovali jsme si kvalitní životní styl.“
Veroničina první zkušenost s investováním přišla v době, kdy začala pracovat pro americkou softwarovou firmu Salesforce. Součástí benefitů bylo, že si mohla automaticky investovat 15 procent čistého příjmu do akcií společnosti, a to za velmi výhodných podmínek, s 15 procent slevou oproti nejnižší hodnotě akcií za posledních šest měsíců.
Hodnota těchto akcií postupně rostla a Veronika investovala pravidelně. S přibývajícími povinnostmi v manažerské pozici přicházely i další odměny, často ve formě akcií. Když se později rozhodli využít sabatikl (prodloužené volno) a vydat se na cesty, měli už nastavené pravidelné investice a jasný plán, jak finance dále směrovat do nových projektů.
Zdroj: se svolením respondentů Martina a Veroniky
Sabatikl a cestování po Jižní Americe
Velkým zlomem pro ně bylo, že začali detailně sledovat všechny výdaje. Stanovili si konkrétní cíle. Kolik chtějí na cesty našetřit, kam chtějí cestovat a jak dlouho chtějí být mimo práci.
Veronika si v práci vyjednala roční sabatikl, Martin dokončil rozjeté zakázky ve své produkční firmě a tím se jejich pracovní povinnosti na čas uzavřely. Potom se jednoduše vydali na cestu po Jižní Americe.
Pro každou zemi si nastavili konkrétní rozpočet a snažili se ho dodržovat. Díky tomu získali přesný přehled o tom, kam jejich peníze směřují. Právě tehdy zjistili, že jim finance vystačí nejen na jeden rok cestování, ale klidně by si mohli dovolit cestovat i další rok.
Přesně tak se to i stalo. Já jsem nakonec dala výpověď a do Austrálie jsme se už nikdy nevrátili. Od té doby jsme udělali množství různých rozhodnutí, která nás postupně přivedla až k životu, jaký žijeme dnes.
Investiční byty a ubytování Libling Štiavnický
Právě v té době se rozhodli investovat i do nemovitostí na Slovensku. „Vyřídili jsme si hypotéku a koupili dva investiční byty v Bratislavě, a to už v roce 2017, krátce poté, co jsme opustili Austrálii. Nájemné pokrývalo všechny náklady spojené s hypotékou.“
Když do toho šli, neměli velké znalosti ani zkušenosti v realitách. Jednoduše si řekli, že mají australský příjem, banky jim to akceptují a za rok už ho mít nebudou. Byla to jejich jediná šance využít tuto situaci.
Po roce cestování se vrátili na Slovensko. Chtěli mít místo, kde by mohli „složit hlavu“, ne jen bydlet u rodičů nebo přátel. Investiční byty už byly pronajaty a oni začali hledat něco pro sebe. Nakonec se rozhodli pro Banskou Štiavnici, kde oba studovali na střední škole a kde vždy toužili žít.
Koupili si starý 150letý domeček, a to se později ukázalo jako začátek projektu Libling Štiavnický. Přestavěli ho do obyvatelné formy pro sebe a mimo to se mnohému přiučili. Vždy, když odjížděli cestovat, dom pronajali, a takřka vždy ho bez problémů obsadili. Příjem z pronájmu jim často pokryl celou dovolenou. Protože to šlo velmi dobře, o rok později přikoupili apartmán Libling.
Během svého života se naučili nepřipoutávat se k materiálním věcem. Proto jim připadalo normální, že stejný princip aplikují i v Banské Štiavnici, kde koupili a přestavěli apartmán Libling Podkrovný. Lidé si domeček rychle oblíbili, a tak se rozhodli jít dál. Postupně přestavěli i druhou část domu a rozdělili ho na dvě samostatné jednotky.
O rok později koupili byt na náměstí v Štiavnici, přímo pod starým zámkem. O dva roky později postavili tiny house, repliku tradičního hornického domku – Libling Hruštička. „Byl to náš vlastní projekt. Navrhli jsme ho, nakreslili, nadesignovali a postavili spolu s dvěma sousedy za čtyři měsíce. Doplnil celou sestavu ‚Liblingů‘, jak jim říkáme.“
Co pro ně znamená finanční svoboda?
Co vlastně pro Veroniku a Martina znamená to, že jsou od 30 let v důchodu? Nestrachují se už o stav svého účtu? Nestresuje je to, jak se hýbou jejich peníze? Veronika prozrazuje, že se řídí definicí Morgana Housela, autora knihy Psychologie peněz.
Finanční svoboda pro nás znamená, že můžeme dělat věci, které nás baví, jak dlouho chceme a s kým chceme, a nikdo nám do toho nezasahuje.
Veroniku baví vše, co se týká pronájmu jejich Liblingů – od přestaveb přes marketing až po komunikaci s hosty. Někdy se tomu věnuje jen pár hodin denně, jindy podstatně více. Například po jejich nedávné dvouměsíční cestě po Austrálii, Fidži a Japonsku byla jediná činnost, které se věnovala, právě komunikace s hosty.
„Po návratu z Austrálie jsem se věnovala zejména propagaci našich zážitkových ubytování, protože jsem to během delší cesty zanedbala. Kdybychom chtěli, mohli bychom to pronajmout dlouhodobě a vůbec se nestarat. Ale baví nás to, takže sem jezdíme na jaře a na podzim, děláme úpravy, testujeme, co funguje a co se dá zlepšit,“ říká.
Zbytek roku tráví cestováním s miminkem, dvěma psy, procházkami, tancem a aktivitami venku. I když se věnují financím a investicím, dělají to proto, že je to baví a studují to z vlastního zájmu. Ne proto, že by museli nebo byli ve stresu. Dá se to zvládnout i bez každodenního sledování tabulek.
Zažili během období finanční svobody někdy stresující chvíle způsobené výkyvy investic? „Ne. Fungujeme takto už přibližně osm let, takže známe cykly a řídíme se jimi. Dlouhodobé závazky, jako hypotéky nebo elektřina, máme pokryté dlouhodobými příjmy. Automaticky se platí a nemusíme se o to starat.“
Dennodenní stres z financí nemáme, ale často se zamýšlíme, jak se bude vyvíjet trh, geopolitická situace, zda nám takovýto život vydrží a co musíme udělat, abychom se takto měli do konce života. A zároveň šli našemu synovi dobrým příkladem.
Na čem nešetří a kde naopak neutrácí?
Když náhodou krátkodobé pronájmy, které jim přinášejí cash flow, nefungují, vědí se prý úplně v pohodě stáhnout do jednoho z jejich Liblingů a bydlet tam. „Nemusíme chodit po restauracích ani hledat drahé dovolené, umíme to úplně pokrýt, protože kromě jídla mnoho peněz neutrácíme.“
Nové oblečení si nekupují, protože stále mají hodně věcí, které si kdysi přivezli z Austrálie. Dovolené řeší nenákladně, například minulou zimu strávili měsíc v Toskánsku u přátel, kterým pomáhali s hlídáním slepic. Následně se přesunuli na Sardinii, kde téměř tři měsíce dohlíželi na dog rescue a osm psů. Ubytování měli díky tomu zdarma, což jim umožnilo cestovat levněji a efektivněji. Často si vybírají země, které jsou cenově dostupnější než Česko nebo Slovensko, jako destinace v Asii či Latinské Americe.
Zdroj: se svolením respondentů Martina a Veroniky
Jak na větší investiční portfolio?
Veronika a Martin říkají, že nikdy do tohoto způsobu života nešli s cílem „teď budeme extrémně šetřit a brutálně investovat, abychom už nemuseli pracovat“. Finanční svoboda u nich nevznikla jako plán, ale jako přirozený vedlejší produkt rozhodnutí, která dělali postupně.
Nedokážu přesně říct, co by měli lidé dělat, aby byli ‚v důchodu‘ ve 30 letech. Můžu mluvit jen o tom, co se podařilo nám. Odešli jsme do zahraničí, měli jsme vyšší příjem a mohli jsme si něco odkládat i investovat.
„Nikdy jsme si doma neřekli, že od tohoto momentu přestáváme pracovat a uvidíme, jestli nás to uživí. První dva roky jsme si mysleli, že to zvládneme ze svých úspor. Jenže už po prvním roce jsme investovali. Koupili jsme domeček, přestavěli ho a když začal generovat příjem, dali jsme si první cíl, nech nám aspoň pokryje základní náklady,“ vysvětluje Veronika.
Postupně si začali nastavovat konkrétní měsíční cíle. Každý rok je přehodnocovali a upravovali podle toho, jak projekty rostly a přibývaly další nemovitosti. Dnes už nejde jen o pokrývání nákladů. Příjmy z pronájmů opětovně investují a nesahají na rezervy.
Nežijeme ze zásob. To, co vyděláme, se snažíme dále investovat tak, aby nám majetek rostl dlouhodobě, ideálně po celý život.
Na otázku, jestli by mladí lidé měli přestat kupovat předražené věci a místo toho investovat, má Veronika jasný názor: „Lidé si mají dopřát a socializovat se. Pokud je pro někoho radost setkat se s přáteli při kávě, ať to dělá. Šetřit se dá jinde.“
Podle ní je důležité budovat návyk. Klidně investovat pár stovek nebo tisíc korun měsíčně. Příjem časem poroste a spolu s ním i investice. „To, že mladí lidé dnes přemýšlejí o penězích, je obrovská výhoda. My jsme v jejich věku řešili jen to, kde je nejlepší párty,“ směje se. Základ je podle ní jednoduchý. Mít přehled o svých financích, vědět, kam peníze jdou, a začít. I malými kroky.
