David řídí tramvaje v Praze: Slováci mi vynadali, protože si mysleli, že jsem Ukrajinec

Po střední jsem nastoupil na výšku, kde jsem vydržel rok. Nebavila mě a nešla mi matematika a celkově mi to vůbec nic nedávalo. Chodil jsem do Košic, přičemž jsem se na ten obor dostal jen díky soutěži z účetnictví, kterou jsem absolvoval ještě na střední. V opačném případě bych výšku asi ani nezkoušel. (smích)

Jak ses rozhodoval, kam odejdeš?

Posílal jsem si nějaké životopisy i do Bratislavy, už jsem věděl, že chci dělat v dopravě, tak jsem si vybíral i podle toho, kde bych se mohl nejlépe naučit tuto práci.

Co na to rodina či blízcí, že ses rozhodl jako dvacetiletý odejít z domova do zahraničí?

Nejdřív z toho nebyli příliš nadšení. Přemýšleli o tom, co tam budu dělat a zda bych přece jen nechtěl zkusit ještě jinou výšku, když mi jedna nevyšla. Když jsem však na svém nápadu trval, začali mě v okolí podporovat. Samozřejmě, rodina mi řekla, že se mám vždy kam vrátit domů.

Jak si začínal v Praze?

Postupně. Když jsem jel na pohovory či obhlídky bytů, dočasně jsem bydlel u sestry. Když proběhlo všechno úspěšně a věděl jsem, že práci tramvajáka získám, tak jsem přišel na obhlídky, vybral jsem si byt a následovalo velké stěhování. (smích)

Jak funguje výběrko na tramvajáka v Praze?

Musíš absolvovat psychotesty, oční vyšetření, EKG, ORL vyšetření a všeobecně zdravotní testy. Potom nastupuješ do kurzu, který trvá několik měsíců. Riziko bylo jen to, že nosím brýle, tak se na to pohlíží přísněji, ale nakonec to bylo v pořádku.

Jak dlouho trvá ten kurz?

Přibližně tři měsíce. Probíhá to každý pracovní den, přičemž se střídá teorie s praxí. Na konci jsou závěrečné zkoušky, které se skládají z testu teorie o předmětech, o kterých jsme se učili, a potom samotná jízda.

Co takového ses v tom kurzu naučil?

Jasně, že nějaké věci jsou navíc. Ale hlavně se učí dopravní značky, krizové situace a věci, které se mohou stát.

Kolik tě to stálo?

Mě nic. (smích) Pokud podepíšeš smlouvu, že zůstaneš pracovat minimálně tři roky, hradí to dopravní podnik.

Proč sis vlastně vybral tramvaj?

Původně jsem chtěl jít na autobus, ale v době, kdy jsem chtěl na Slovensku absolvovat kurz, byla spodní věková hranice 24 let, později to posunuli na 21, ale to už jsem byl v Praze. Chtěl jsem se dostat do dopravy a tramvaj mi přišla jako dobrý nápad. V Praze to bylo omezeno od 21 let, takže jsem ve dvaceti začal kurz a jako 21letý jsem ho dokončil a začal jezdit.

Jaké byly začátky?

Těžké. (smích) Na začátku jsem neznal moc míst, bylo to dost náročné, hodně mi pomohlo, že tramvaj je na kolejích, které tě někam vedou. (smích) Měl jsem celkem štěstí, že jsem na zácviku narazil na dost dobré kolegy, kteří k této práci mají reálný vztah, takže mi toho hodně vysvětlili a já se hodně naučil,

Co bylo nejnáročnější?

Zda všude přijdu včas a zda se trefím a vejdu tam, kam mám. Nechtěl jsem nabourat nebo škrábnout tramvaj, chápeš. Také jsem se dost styděl před cestujícími, kteří něco chtěli. Měl jsem reálný stres i z toho, zda mám mluvit slovensky nebo česky, takže to kombinuji. (smích)

Někdo by si mohl myslet, že tramvaj je snadná, vždyť jen jedeš po kolejích. Jak to skutečně je?

Na jedné straně je to pravda, ale na druhé musíš dávat extrémní pozor na okolí a provoz. Mám na starosti otevírání a zavírání dveří, sledování rychlosti a výhybky, zda se přehazují tak, jak mají, nebo je musím přepínat ručně, aby tramvaj nesjela z cesty.

Jak je to v hustém provozu s auty?

V Praze mají tramvaje vlastní semafory, které se neřídí těmi pro auta. Je to s auty dost náročné. V Praze se počet aut stále zvyšuje a je to cítit. Jelikož jsou křižovatky vybaveny preferencí pro tramvaje, mám před nimi aspoň částečný náskok.

A jak je to s rychlostí?

Jsou modernější a novější tramvaje, které mají omezovače, což je v podstatě taková automatika. Ale jsou i starší modely, ve kterých je to všechno v mé režii. Takže je toho na práci celkem dost, ale zároveň si užívám nejlepší místo v tramvaji. 

Může se tramvaj vykolejit?

Samozřejmě, stává se to, když si řidič neuvědomí, že je špatně nastavená výhybka. Stává se to při nesprávné manipulaci s tramvají.

Lidé z menších měst mají často stres řídit ve městech, kde jsou tramvaje. Na co by si měli dávat pozor?

No v prvé řadě si lidé často myslí, že tramvaj má vždy přednost, asi proto, že je velká, nevím. Ale není to pravda a důležité je sledovat značení a semafory.

Internetem kolují videa o tom, jak mají pražské tramvaje kolize s auty. Máš s tím zkušenost?

Takovou nehodu naštěstí ne. Jednou se mi stalo, že jsem neúplně odhadl jízdní profil cesty a u cesty stála špatně zaparkovaná dodávka, z které vykládali pračku. Škrábl jsem to trochu a to už je klasifikováno jako dopravní nehoda.

A co lidé, kteří nastoupí podnapilí, jak to řešíš?

Pamatuji si, když v Česku bylo mistrovství světa v hokeji a vezl jsem tramvaj plnou fanoušků. Asi se radovali z výsledku, protože skoro okamžitě po nastoupení začali skákat. A následně začala celá tramvaj spolu se mnou skákat také. Také se celkem pravidelně stává, že to lidé s alkoholem přeženou, nastoupí a začnou využívat tyče v tramvaji na lezení a šplhání. V takových případech většinou pomáhá dohovor dotyčným osobám. Byl jsem i svědkem rvačky v tramvaji, kdy musela přijít policie. Všeobecně pro střízlivé a „běžné lidi“ je utrpení jet v takovém spoji, kde se něco takového stane.

Vzpomeneš si na nějaký bizár?

Můj rekord je, že jsem na konečnou do depa přivezl sedm bezdomovců. Pokud by nechtěli vystoupit, volal bych policii. Sranda je ještě to, když otevřu kabinu řidiče a lidé začnou nastupovat do mé kabiny.

Nemáš strach z takových věcí?

Dávám si velký pozor, když je musím jít vzbudit, říci jim, ať vystoupí. Nikdy se k nim neotáčím zády, protože nevíš, co se může stát.

Máš osobní zkušenost, kdy na tebe někdo vyjel?

Jednou jsem na konečnou vezl mladý pár, který jsem upozornil, že jsme na konečné. Mluvil jsem česky a oni na mě vyjeli, že žádný Ukrajinec je tu nebude vyhazovat z tramvaje. Nakonec se ukázalo, že i oni jsou Slováci, takže tak.

Co když máš zpoždění, není za to nějaká pokuta? Zpoždění se nepenalizuje. Řidič dobrovolně zpoždění nenabírá a díky velmi hustému provozu je to často neovlivnitelné. Je běžné, že spoje hlavně během špičky nabírají zpoždění. Jedinou nevýhodou je, že se tím ukrajuje řidiči z přestávky na konečné, kterou si v případě velkého zpoždění čerpá jiným způsobem. Penalizuje se však předčasný odjezd ze zastávek. Tam se garantuje, že pokud člověk přijde na zastávku a čeká na svůj spoj, nemůže se stát, že by odjel před časem, který je v jízdním řádu.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Dělám ranní, denní, celodenní, ve špičce, nebo noční. Pokud mám ranní službu, přijdu kolem 4:00 do vozovny, vezmu si potřebné věci. Zjistím, kde tramvaj stojí, tak jdu do ní, zapínám systémy, zkontroluji brzdy a jedu na to. Když zjistím, jaká je ta linka, tak jezdím celou službu stejnou trasu.

Co děláš na konečné, musíš jen přejít do přední části a jedeš zpět?

V Praze je málo tramvají, které fungují takto. Většina má na konečné normálně otočku, kde se otočí celá tramvaj.

Co bys na této práci vybral jako nejhorší?

Nepravidelný pracovní režim. Nemůžu si nějak zvyknout na to, kdy jít spát, kdy vstávat a podobně. Potom určitě zodpovědnost za lidi, stroj a podobně. Naštěstí je to tak, že už rok dopředu vím, jak a kdy budu pracovat a kdy budu mít volno.

Stále máš jen 23 let, máš v rámci dopravního podniku jiné mladé kolegy?

Mám pocit, že přichází stále více mladých lidí, přičemž roste i počet žen v tomto odvětví.

Četl jsem, že plat mladého tramvajáka v Praze je přibližně 33 tisíc korun měsíčně čistého. Je to pravda?

Teoreticky ano, ale obecně si můžeš měsíčně vydělat i 48 tisíc čistého. Pokud se sečtou víkendy, svátky, noční a různé příplatky, tak to může být i podstatně více než těch 33 tisíc.

Jak vypadá tvůj work-life balance?

Chodím na výlety, cestuji po Praze na různá zajímavá místa, mám auto, jsem velký autíčkář, takže se o něj starám. Mám rád květiny, kupuji hodně květin. Měl bych asi i sportovat, ale příliš to nedělám. (smích)

Jak vnímáš cenu života v Praze?

Když jsem přišel do Prahy, žil jsem v jednopokojové novostavbě a platil jsem tam nájem skoro 17 tisíc korun. Teď žiji ve sdíleném bytě, protože nájem je podstatně nižší a chci něco ušetřit.