Co kdybyste se jednoho rána probudili v těle někoho jiného?
Animované filmy si západní společnost automaticky přiřazuje jako obsah pro děti a dospívající. Samozřejmě, že vznikají i animáky pro dospělé, ale nedostává se jim tolika prostoru a pohádky se prostě lépe prodávají. V Asii a zejména v Japonsku je situace úplně odlišná. Diváci zde každoročně dostávají hned několik animovaných filmů, které cílí na dospělé diváky a není výjimkou, když se některý z nich v této cizokrajné zemi stane nejnavštěvovanějším snímkem roku. V animovaném počinu lze zpracovat příběhy, jejichž zfilmování do hrané podoby by stálo neúnosné částky, a to není jediná výhoda tohoto žánru. Své o tom ví i tvůrci ze studia Ghibli, kteří si za jeden ze svých filmů odnesli dokonce Oscara. A protože sledujeme filmové dění nejen v Evropě a USA, nemohli jsme si nevšimnout nebývalého úspěchu snímku Kimi no na wa., který v Japonsku sklízel ovace. Jeho hodnocení sbíralo na největších internetových filmových portálech ty nejvyšší známky, odnesl si i cenu za Nejlepší animovaný film z Los Angeles Film Critics Association a stal se druhým nejvýdělečnějším filmem v historii Japonska.
Kimi no na wa. (anglicky Your name.) zrežíroval Makoto Šinkai, který stojí například za velmi příjemným počinem Zahrada slov. Jeho nejnovější film je romantické drama s prvky fantasy a vypráví o dívce jménem Mitsuha a chlapci jménem Taki. Mitsuha žije se svojí babičkou a sestrou v horách v malém městečku, v němž jeho obyvatelé stále velmi dbají na starodávné tradice. Mitsuha se tak stará o šintoistickou svatyni a jako dcera starosty se musí účastnit různých rituálů a uctívání bohů. Není tedy divu, že svůj život snáší jen těžko a nejraději by utekla někam do ulic velkoměsta, pryč od kulturních tradic, které ji jen otravují život. Na druhé straně sledujeme i život chlapce jménem Taki, který žije v centru Tokia, studuje zde střední školu a krom brigád se rád věnuje kreslení. Jejich životy se však jednoho osudového dne dramaticky změní. Mitsuha se jednoho dne probudí do až příliš živého snu, v němž je chlapcem z Tokia a Taki se probudí zase jako dívka v městečku uprostřed hor. Více z příběhové složky vám prozradit nemohu, ale věřte, že se události silně zdramatizují.
Příběhová složka je velmi dobře napsaná, a i když se v jejím průběhu zapleteme do složitosti časových paradoxů, nedočkáte se žádných logických lapsusů. Navíc stopáž není vůbec přepálená a film vám uteče jako voda. Od začátku vás zaujme netradičností svého námětu, přičemž odhalení skutečnosti, proč si dvojice prohazuje těla, se dočkáte až ke konci, takže je divák držen celý film v napětí. Ocenil bych zejména opravdu hladký přechod z romanticky laděné komedie o teenagerech k vizuálně zajímavému dramatu, což je něco, co nám Makoto Šinkai předvedl už u zmiňované Zahrady slov, ale nyní zašel ještě dále. Spád děje vás donutí fandit dvojici mladých lidí, aby společně dospěli ke zdárnému konci, a přesto si budete celou dobu vědomi, že Kimi no na wa. není jen filmem o lásce, ale má v sobě hlubší myšlenku, o poetičnosti japonské kultury zobrazené ve filmu nemluvě.
Pro někoho může být problémem animace, která je samozřejmě velmi odlišná od té západní, a pokud jste před tím neviděli žádné anime nebo nečetli mangu, možná vás postavy s obříma očima a velmi expresivními výrazy překvapí. Avšak právě tento způsob animace dodává postavám větší živelnost a pokud se vztekají, je to opravdu vidět, stejně tak, jako když pláčou. Animace je jinak krásně barevná a jak se postupně děj začíná dramatizovat, ubývá i světlých barev a na diváka je tak veden citový útok hned na dvou frontách. Jedinou chybou snad byla mírná komplikovanost děje, kdy stále přeskakujeme od postavy k postavě, přičemž musíme dávat pozor na časové paradoxy a to, kdo je vlastně v těle koho. Trochu vám to procvičí mozkové buňky, ale když se na moment ztratíte, brzy vám dojde, jak se věci mají. Rozhodně to není totiž snímek jednoduchý a už vůbec ne pro děti.
Pokud chcete kouzelný romantický příběh, který však vzroste až k dospělému dramatu s přesahem, Kimi no na wa. je určitě skvělou volbou. Pakliže oscarová akademie za loňský rok zvolila jako nejlepší animák Zootopii nemám s tím problém, avšak po zhlédnutí tohoto citlivého příběhu nebo Red Turtle by zlaté sošce možná spíše slušela vitrínka kdesi v Japonsku. Tím, co animák nejvíce vyvyšuje je přesah, který zobrazuje lidskou povahu v její podstatě a poselství, které nám tím přináší. Občas se můžete v ději ztratit, ale když se budete pozorně držet jeho linie dočkáte se emocionálních turbulencí a působivého závěru, který je jen sladkou třešničkou na dortu. 8,5/10
