Turistika v Severní Koreji vypadá docela zajímavě.
Na známém portálu Imgur se čas od času objeví fascinující příspěvky, ve kterých uživatelé vypráví své příběhy, ať už z domova nebo ze světa. Zárukou skvělého příběhu a ještě lepší fotodokumentace je i uživatel CaptainBaps. V minulosti se na internetu pochlubil svými dobrodružstvími z Afriky a když zjistil, že měla dost velký úspěch, nakonec přidal i záběry ze Severní Koreje. Izolovaná asijská země sice není preferovanou dovolenkovou destinací většiny lidí, ale i přesto se najde hromada zvědavců, kteří jsou ochotni zaplatit jedné z mnoha turistických organizací za to, aby je oficiálně dostali na exkurzi po KLDR. CaptainBaps se do Severní Koreje dostal před dvěma lety díky australské organizaci a ačkoli měl velká očekávání, skutečná KLDR je ještě několikanásobně převýšila.
Do Severní Koreje se dá dostat jen dvěma oficiálními způsoby, a tedy jet vlakem nebo letadlem z Pekingu. CaptainBaps dokonce zmeškal svůj let, ale naštěstí ho vzali na milost a o dva dny později se do izolované země konečně dostal. Celou dobu se samozřejmě musel držet bok po boku své turistické skupiny, kterou usměrňovali v jednu chvíli až čtyři průvodci a zatímco dva z nich byli docela přívětiví, další dva brali pravidla smrtelně vážně. CaptainBaps po příchodu do KLDR dostal pokoj v hotelu Yanggakdo a protože vládní síly si dávají záležet na tom, aby z pokojů turistů vypadalo všechno jako v pohádce, na výhledy si věru stěžovat nemohl. O několik hodin později zažil oslavy vítězství v Korejské válce a jak sám říká, nejkrásnější momenty byly ty, když dostal příležitost alespoň na pár chvil komunikovat s obyčejnými obyvateli. Vícekrát se mu zdálo, že lidé kolem něj jsou jen dobře vycvičení herci, jejichž úkolem je návštěvníky přesvědčit o tom, že život v KLDR je koneckonců docela pohodový.
CaptainBaps se se svými turistickými kolegy dostal i na hranici s Jižní Koreou, kde se nachází demilitarizovaná zóna se zkratkou DMZ a na pár minut zahlédl i turisty na druhé straně hranice. Podle jeho názoru byli jihokorejští vojáci v mnohem větším napětí a dávali si dobrý pozor na to, aby monitorovali každou podezřelou aktivitu na severokorejské straně. Jak by se dalo předpokládat, po návratu do hlavního města Pchjongjang viděl CaptainBaps velké množství lidí na kolech, ale automobilová doprava tam není až tak rozvinutá. Stačí ujet jen pár kilometrů od centra hlavního města a okolní scenérie se okamžitě začíná měnit, když se naleštěné mrakodrapy a čisťoučké ulice přeměňují na domy a paneláky v zuboženém stavu.
Dalším bodem programu byla návštěva národní knihovny, kde se CaptainBaps dozvěděl o tom, že v jedné z učeben probíhá výuka anglického jazyka a celá skupina dostala příležitost promluvit si s místními studenty. Už na první pohled mu bylo jasné, že studenti dostali přesné instrukce a zřejmě pocházejí z bohatších rodin, protože od vzezření běžného obyvatele měli podstatně daleko. Přesto od nich zjistil, že docela rádi sledují fotbal a dokonce se vyznají i v anglické Premier League, protože jeden student označil Dannyho Welbecka za svého nejoblíbenějšího fotbalistu. Uvnitř knihovny se dokonce nacházelo i několik počítačů se severokorejským internetem, kde toho člověk nemá šanci hodně zjistit, ale CaptainBaps tomu i tak dal šanci. Naneštěstí, žádný záznam o „2 girls 1 cup“ tam nenašel a jediné informace v jiném jazyce než korejském pocházely z Ruska.
Na večeři se pak CaptainBaps odhodlal vyzkoušet specialitu v podobě polévky ze psa, kterou sice nevyfotil, ale ani se z ní dobře nenajedl, protože maso mu přišlo příliš těžce konzumovatelné, ovšem kdyby nevěděl, že jde o psa, možná by si pochutnal mnohem více. Turisté se mohli těšit také z velmi pestré stravy, kterou obyčejný obyvatel KLDR zřejmě nemá šanci ani vidět, a výlet později pokračoval návštěvou filmového štábu, kde si mohli turisté vybrat jakýkoliv kostým a trochu se pobavit. CaptainBaps si vybral rovnou kostým krále, což nebylo jeho průvodcům velmi po vůli, ale nakonec mu to prošlo bez větších problémů.
Závěr severokorejského dobrodružství se pak nesl ve znamení návštěvy malého chrámu nedaleko Pchjongjangu, kde se turisté bavili při zvucích tradiční hudby s místními ženami a nakonec dostali šanci vyřádit se ve velkém aquaparku, kde sice na množství běžných obyvatel nenarazili, ale naskytla se jim také příležitost vyměnit si pár slov či pohledů s lidmi mimo jejich skupinu. Je jasné, že severokorejská vláda chce všem příchozím turistům ukázat, jak skvěle se v KLDR žije a kdyby se na celý výlet nezainteresovaný člověk podíval bez kritického myšlení, pak by mohl dojít k závěru, že se tam skutečně nežije až tak špatně. Samozřejmě že nikdo turistům neukáže, jak to vypadá v chudších čtvrtích a co všechno jsou lidé nuceni dělat, jen aby uposlechli příkazy svého vůdce. Severní Korea je nepochybně fascinujícím místem, ale nikdy nesmíme zapomínat na kontext.
