Mohlo to být nové The Last of Us. Proč je zombie novinka 28 let poté spíš zklamání roku?

Když na začátku prosince vyšel podmanivý trailer k 28 let poté, rychle se stal jedním z nejsledovanějších vůbec. Virální potenciál mu zajistily nejen davy zombies, i když určitě pomohly – v tomto apokalyptickém světě jsou zombíci zběsilí a rychlí, takže ve srovnání s ospalými mátohami třeba z Walking Dead vzbuzují respekt.

Pomohl také syrový přednes básně Boots ve stylu válečného chorálu, který ukázce dává správnou apokalyptickou atmosféru. Jak už to tak v případě zdařilých trailerů bývá, ve fanoušcích a fanynkách to vzbudilo velké naděje.

28 let poté navíc navazuje na nostalgii z nultých let. Když Danny Boyle v roce 2002 vypustil do světa „prequel“ letošního hororu, vznikla z toho ikona, která si dodnes u uznávaných kritiků drží skoro 100procentní skóre.

Zobrazit galerii

(10)

Záběr, na kterém Cillian Murphy, dnes známý jako Oppenheimer, leží nahý na nemocničním lůžku a vzápětí se v modrém úboru toulá pustým centrem Londýna, působily po přelomu milénia v žánru akčních filmů neskutečně svěžím, silným dojmem. A za klasiku platí dodnes (není divu, že Murphy se má objevit v pokračování).

Po apokalypse vznikla primitivní civilizace

Hned úvod letošní novinky původní film cituje, když se rodinná pohoda u Teletubbies změní v apokalypsu. 28 let poté si z 20 let starého předchůdce vypůjčuje i rukopis roztěkané kamery a superrychlého střihu, ale tentokrát to působí jaksi... zastarale? Uměle? Vizuál domácího VHS působí na sílu a zatímco původní film i přes superdynamický a amatérský styl dokázal nastolit vážný tón, tady jsem si ještě několik minut po začátku připadala, že sleduju komedii z televizního archivu.

Děj je jednoduchý. Spike je kluk, který se do světa po nákaze už narodil. Vyrostl v komunitě na malém opevněném ostrově u britského pobřeží, kde od mala cvičil s lukem a učil se vše nutné pro přežití. Pečuje o něj především jeho drsňácký táta Jamie (Aaron Taylor-Johnson), protože jeho mámu (Jodie Comer) jakási nespecifikovaná nemoc upoutala na lůžko.

Teď se otec a syn vydávají na riskantní výpravu na pevninu – matčiným protestům navzdory. Tím se myslí Británie, kterou zombie nákaza úplně pohltila. Přeživší tu zůstali zanechaní napospas, odkázaní na vlastní schopnosti udržet se naživu. Civilizovaný svět se k nim otočil zády a zakonzervoval celou zemi do karantény, kterou hlídají dokonce vojenské lodě.

Tak a teď už máme dost živné půdy na honičky se zběsilými zombies, přestřelky s lukem, lekačky a proudy krve, které u podobného filmu chceme vidět. Záběry na postapokalyptickou krajinu jsou inventivní, místy až meditativně krásné. Jednou jde o neklidné snímání jako z domácího videa, jindy vidíme kompozice a celky jako z klasické malby. Bylo by to strhující, ale rušila mě jedna otázka: proč se sakra hrdinové chovají takhle?

Objevují se tu takové ty iritující klasiky: když hlavní hrdiny pronásleduje smečka zombies, najednou se zaseknou pod poklopem a ne a ne se dostat nahoru. Stíhá je největší záporák? Po dvou krocích jeden z nich upadne a nemůže se zaboha zvednout. Nezdařilé pokusy o vybudování napětí film sráží o třídu níž.

Logické díry a málo přesvědčivosti

Pak se objeví alfa – superchytrý a supersilný zombie jedinec, který se pozná podle toho, že svým obětem rád seká hlavy, vytrhává jim páteř z těla a má hodně velký penis (to je asi důležité, protože to film stále zdůrazňuje vhodně zvoleným záběrováním z podhledu). A právě tváří v tvář alfovi se objeví větší mezery.

Proč by někdo takhle riskoval, aby si na ostrov ovládaný zombie monstry jen tak odskočil zastřílet? Co tím vlastně získá? Hlavní odměnou protagonistů je, že se společně s celou svou komunitou zlijí v hospodě do němoty, aby to celé skončilo zvracením do kamery. Nevím. Můj respekt k hlavním postavám nevzrostl.

Příběh ale naštěstí najde další vývoj a cesta do Británie začne nanovo. Tentokrát se dvanáctiletý Spike vydá mezi zombies s matkou po boku, aby pro ni našli zázračný lék. Celý film výrazně táhne dobře napsaný a skvěle ztvárněný Spike s tváří začínajícího herce Alfieho Williamse, který tu nejspíš položil základ hodně slibné kariéře. Jeho očima poznáváme realitu světa zničeného nákazou, s ním se dozvídáme, jak se chovají zombies a proč jsou extrémně nebezpeční alfy.

Už mi nepřekážely žádné větší plot holes, ale vývoj... mě prostě moc nebavil a už vůbec mě emočně nezasáhl. Horor je dynamický, není nezábavný, ale nenabídne ani větší porci vyloženě nervydrásajících děsivých scén, spíš se snaží lacině šokovat krví a nahotou.

Hlavně ale postrádá hlubší emoce. A to je ve filmu o nezletilém chlapci, který se zoufale snaží zachránit svou mámu, prostě špatně.

To nejhorší na konec?

Není to tím, že by Spike nebyl přesvědčivý. Ale vztah matka-syn zůstává jednostranný, Isla je prakticky po celou stopáž naprosto pasivní. Většinu času nesrozumitelně blábolí, za celé dvě hodiny se u ní neobjeví výraznější charakterové rysy a její postava neprojde ničím, co by mě přinutilo s ní opravdu soucítit. To je za mě nejslabší aspekt filmu. Kdyby byla Isla pojatá plastičtěji a film by se věnoval i její perspektivě, dvě hodiny v kině by vyzněly úplně jinak.

Jinak než... nevyužitá šance. Stylisticky sebejistá, i když někdy trochu přehnaná, ale hlavně naprosto nezapamatovatelná. Osvědčené duo Boyle a Garland na kouzlo původního filmu vůbec nenavázalo, nezopakovalo originální příběh ani mrazivé morální poselství. O posledních počinech Alexe Garlanda by bylo lepší vůbec nemluvit (Civil War a Warfare se nehorázně nepovedly, to ať se na mě nikdo nezlobí). A Danny Boyle posledních deset let pomalu ale jistě směřuje do klubu za Ridley Scottem – do klubu zvučných jmen, kterým je nejlepší se dnes úplně vyhnout. Ani restart oblíbené série nepomohl (u Gladiátora, ani tady).

28 let poté působí jako snaha nabídnout nenáročný crowd pleaser se špetkou nostalgie, kde za filmaře všechnu práci obstarají hektolitry krve, plytká akce a sem tam nějaká vizuální invence. Stačí se podívat na epilog, který má asi lákat na další díl: tady bandička v barevných teplákovkách předvede bitku s tak chabou choreografií, že jsem skoro začala fandit týmu zombies. Takže pokud je tohle směr, kterým se trilogie bude ubírat, už u toho asi být nemusím.