Samuel byl závislý na pornu: „Denně jsem u něj trávil dvě a půl hodiny. Když se člověk neuspokojí bez porna, má poruchu mozku“

Nejdřív jsem (porno a masturbaci) bral jen jako hru, ale pak mě to úplně přerostlo.

Svěřil ses s tím někomu?

Vždycky jsem se snažil nenápadně otevřít téma s ostatními kluky, snažil jsem se zjistit, jestli to mají podobně i jiní kluci z mého okolí. Chtěl jsem vědět, jestli to taky vnímají jako problém. Když jsem zjistil, jak to mají oni, řekl jsem jim, jak jsem na tom já, a že mi přijde, že mám problém. Z jejich strany nikdy nepřišla negativní reakce, ale ani zájem mi pomoci. Většina nevnímala porno jako nějaký problém, kterého je potřeba se zbavit. Já přitom masturboval u porna častěji než oni.

Utrácel jsi za porno i nějaké peníze?

Ne. Vždycky jsem sledoval jen neplacený obsah, nikdy jsem do toho nedal ani korunu. Na druhé straně jsem v té době ještě ani neměl bankovní účet, takže ani kdybych chtěl, neměl bych placený obsah z čeho to zaplatit. Kdybych ale tehdy měl peníze, možná by to bylo jinak.

Slyšel jsem, že člověk závislý na pornu vyhledává stále extrémnější a explicitnější videa. Je to pravda?

Určitě tam byl nějaký vývoj v tom, co jsem sledoval. Mohlo to jít i do extrému, ale už si na to přesně nevzpomínám.

Jaký vliv mělo porno na tvůj sexuální život?

Určitě mě utvrdilo v mé orientaci. Už od dětství mě přitahovali víc chlapci než dívky, ale dlouho jsem si to nechtěl připustit. Postupně jsem si začal uvědomovat, že se na videích nesoustředím na ženy, ale na muže. Vzrušovali mě pornoherci, ne herečky. Nedokážu ale říct, jestli by s mojí orientací bylo něco jinak, kdybych porno vůbec nesledoval.

Dokázal jsem být například týden bez porna, ale pak jsem do toho zase spadl.

Kdy sis uvědomil, že máš problém a podlehl jsi závislosti?

V sedmnácti jsem si začal uvědomovat, že už mě porno nebaví. Už nešlo jen o únik, ale o závislost na dopaminu, který v těle při sledování porna vzniká. Nejdřív jsem to bral jen jako hru, ale pak mě to úplně přerostlo. Od té chvíle jsem se snažil sexualitu ze svého života úplně vyškrtnout, neměl jsem žádné sexuální interakce s jinými lidmi a soustředil jsem se jen na jedno: přestat s pornem.

Co jsi dělal proto, aby se ti to podařilo? Předpokládám, že se závislostí nešlo přestat jen tak ze dne na den.

Šlo to velmi těžko. Postupně jsem snižoval frekvenci toho, jak často jsem porno sledoval. Nikdy jsem se však nedostal do bodu, že bych si řekl, že jsem už udělal velký posun.

Dokázal jsem být například týden bez porna, ale pak jsem do toho zase spadl. Sice už jsem sledoval porno jenom jednou týdně – ne několikrát denně, ale měl jsem pocit, že se nic zásadně nezměnilo.

Co ti pomohlo vyjít z toho kruhu?

Práce s myšlenkami. Zjistil jsem, že mi nepomůže, když se budu snažit nemyslet na porno a zakazovat si ho. Naučil jsem se být pánem svých myšlenek a přestal jsem být jejich otrokem. Zjistil jsem, že si můžu do hlavy vnést jinou myšlenku a soustředit se spíš na ni. Nepomáhalo mi neustálé přemýšlení nad tím, že mám problém a že musím s pornem co nejdřív přestat, musel jsem se vytrhnout z toho zacyklení.

Co bylo pro tebe nejkritičtější období v boji se závislostí?

Myslím si, že úplně poslední fáze. Je relativně jednoduché přestat sledovat porno každý den a sledovat ho jen každý druhý den. Není ani nic extra náročného omezit sledování na párkrát do týdne. Dokonce jsem se poměrně jednoduše dostal do bodu, kdy jsem ho sledoval jen několikrát za měsíc. Za mě je proto nejtěžší finální fáze, kdy člověk už porno běžně moc nesleduje, ale začne prožívat nějakou krizi. Nejtěžší je udržet si integritu, nepolevit a nepropadnout pornu, ani když přijde těžší období.

Kdy sis řekl, že už jsi ze závislosti venku?

Nikdy. Líp se mi žije s myšlenkou, že úplně se od porna osvobodit nejde. Ve finále podle mě nejde o to, jestli s pornem úplně skončíš nebo ho omezíš. Spíš jde o proměnu charakteru. Člověk může změnit svůj spánkový režim a další věci, které mu pomohou vyjet ze zajetých kolejí zlozvyku, ale v první řadě musí změnit své myšlení. Změnu může pocítit už za dva měsíce.

U mě to bylo popravdě až po půl roce, kdy jsem si řekl, že už závislý nejsem. Našel jsem si lepší způsoby, jak se odpoutat od toho, co se mi v životě děje. Potřebuju si sice pořád dávat pozor, abych do toho znovu nespadl, ale už nejde o závislost, spíš o nějakou formu chvilkového úniku.

Jak často teď porno sleduješ?

Většinou jednou za měsíc, když přijde něco, co nezvládám. Neberu to už ale jako závislost, spíš jako zlozvyk a selhání.

Je to vůbec selhání? Lidé přece běžně sledují porno jednou za měsíc.

Já to jako selhání beru, protože když to udělám, vrací mě to zpátky do toho cyklu závislosti. Mám potom špatný pocit a co je nejhorší – nijak mi to v té těžké situaci nepomůže. Nezlepší mi to náladu. Nemám po tom lepší den. Občasné sledování porna není něco, co by mi zničilo život, ale nevidím v tom žádné výhody. Ten čas můžu využít lépe a hodnotněji, můžu třeba zavolat kamarádovi a zjistit, jak se má.

Vyhledal jsi někdy nějakou odbornou pomoc?

Ne. Jsem spíš člověk, který se sám snaží pomáhat lidem kolem sebe. V současnosti jsem pracovník organizace NePornu.cz a pomáhám jiným lidem závislým na pornu. Musel jsem si přečíst množství článků, prošel jsem kurzem a získal jsem dostatek vědomostí, abych mohl pomoci i sám sobě.

Je pravda, že závislost na pornu útočí zejména na psychiku?

Určitě. To je důvod, proč si ho lidé spojují s útěkem od reality. Porno je skvělý „coping mechanism“. Dokáže potlačit určité emoce, ale nic nevyřeší. Lidé, kteří jsou vystresovaní nebo smutní třeba po rozchodu či po čemkoliv jiném, jednoduše utíkají k pornu a vytváří si tak závislost. Největší past je podle mě v tom, že se porno pro lidi stane nějakým bezpečným místem. I mně k němu přivedla těžká rodinná situace.

Jaké pocity prožívá člověk závislý na pornu? Je mezi nimi i nějaký pocit méněcennosti?

Určitě, zejména u mužů. Muži totiž chtějí být silní, nikomu neříct o svém problému a vyřešit ho sami. Dokud ale neopustí toto chlapské ego, nikdy si nepomohou. Bez toho, aby o svém problému někomu řekli, je to nemožné. Porno mi toho hodně vzalo, ale ve finále mi dalo jednu skvělou vlastnost. Naučil jsem se o svých problémech mluvit s jinými lidmi. Zjistil jsem, že mi to pomáhá a začal jsem se konečně mít rád. Kdybych se nesvěřil, pořád bych se cítil mizerně.

Jaké negativní dopady podle tebe porno na člověka má?

V prvé řadě brání lidem v hlubší komunikaci. Likviduje mozek ohromným množstvím dopaminu, což může způsobovat problémy při sexualitě, erekci či vzrušení. Člověk si zvykne, že mu stačí udělat velmi málo pro to, aby dostal obrovskou odměnu, kterou je v tomto případě orgasmus. Právě kvůli orgasmům se na pornu vytváří závislost ještě agresivněji. Kromě jiného porno taky spotřebuje hodně času.

Co by měl člověk udělat, když zjistí, že má problém?

Mluvit o tom. Když najde oporu v jiném člověku, měl by se dál zaměřit na to, co v životě chce, a podle toho změnit svoje návyky. Je to něco podobného, jako když někdo hodně hraje hry na počítači. Když se snaží jen přestat hrát hry či sledovat porno, bude v tom pokračovat. Ale když si najde nějakou vizi v životě a obětuje jí svůj čas, to je myslím velmi dobrý začátek.

A když člověk nemá nikoho, komu by se mohl nebo mohla svěřit?

Někomu pomůže už když si přečte příběhy lidí, kteří zažili něco podobného. Máme je na našem portálu NePornu.cz. Když je člověk opravdu motivován s pornem přestat, může vyzkoušet koučink, kde bude o své závislosti mluvit a konstruktivně řešit různé oblasti svého života, hledat, co všechno může změnit, aby ji závislost překonal.

Téměř každý muž, který je závislý na pornu a má partnerku, k nám přichází s tím, že má problémy s erekcí.

Jak funguje takový koučink?

To závisí na kouči. Mně jde například o to, co nejvíce zapojit dotyčného člověka do sociálních vztahů. Zjistit, co mu dělá radost v životě a věnovat tomu co nejvíc času.

Samozřejmě existují i nějaké obecné kroky, například blokátory na stránky s pornografickým obsahem, snížení času stráveného na mobilu, vyhýbání se místům, kde lidé porno sledují.

Dá se závislosti na pornu úplně zbavit?

Ano. Největší problém je ale očekávání, že to půjde jednoduše. Porno je extrémně dostupné a číhá na nás na každém kroku. Někdo si myslí, že když vydrží měsíc nebo dva, už to bude mít za sebou. Ale u většiny lidí to trvá minimálně šest až osm měsíců.

Lidé, kteří sledují porno od dětství, už možná ani nemají takovou fantazii, aby se uspokojili bez něj.

V takovém případě už hovoříme o poruše mozku jako o pohlavním orgánu. Když se někdo nedokáže vzrušit při myšlenkách, které občas bývají explicitnější než reálný sex, co bude potom dělat v realitě? Při prvním sexu s novým partnerem nebo partnerkou možná bude vzrušený. Ale jakou má jistotu, že ho to bude vzrušovat i po roce? Mozek bude potřebovat změnu, na kterou je zvyklý z porna, a klasický sex s jednou osobou začne takového člověka nudit.

Toto je asi i důvod, proč porno vede k rozpadu partnerství.

Ano. Téměř každý muž, který je závislý na pornu a má partnerku, k nám přichází s tím, že má problémy s erekcí a podobně.

Ovlivňuje porno i výkon v práci?

Ano, ale není to až tak časté. Vím však o minimálně jednom klientovi, který kvůli pornu nedokáže být vůbec produktivní.

Doporučeno

KVÍZ: Na mou duši, na psí uši. Poznáš plemeno psa jenom podle uší? 10. června 2025 v 17:30

Doporučeno

ŽEBŘÍČEK: Toto jsou nejbohatší ženy světa v kategorii celebrit. Pořadí tě možná překvapí 11. června 2025 v 13:00

Doporučeno

Vybrali jsme 10 nejočekávanějších her do konce roku 2025. Tyto pecky tě nesmí minout 11. června 2025 v 11:00