Příběh Nataschi Kampusch, který obletěl svět.
V klidné jarní ráno, 2. března 1998, kráčela 10letá Natascha Kampusch do školy výjimečně sama. Najednou se před ní, ve vídeňské čtvrti Donaustadt, postavila podezřele vypadající bílá dodávka a jakýsi muž. Natascha chvíli přemýšlela, jestli přejde na opačnou stranu cesty, ale nakonec si řekla, že se není čeho obávat a pokračovala v chůzi. Toto rozhodnutí se jí v to ráno stalo osudným a ovlivnilo celý zbytek jejího života. I když se na první pohled může zdát, že jde o dramatický úvod k thrilleru z americké produkce, je to bohužel skutečný případ únosu, který se stal v sousedním Rakousku a po odhalení otřásl všemi světovými médii.
Natascha Kampusch
Jejím únoscem byl 35letý nezaměstnaný elektrotechnik, Wolfgang Přiklopil, dosud obyčejný muž bez záznamu v rejstříku trestů. V den únosu přinutil svou oběť nastoupit do dodávky s černými skly a odvezl ji do svého domu, ve vesničce Strasshof, kde měl důmyslně předem připravenou a zabezpečenou místnost pod garáží. Prostor o velikosti 2,8m x 2,4m se stal na dlouhá léta domovem pro nevinné děvčátko a bylo více než jasné, že Přiklopil si únos plánoval a nenechal nic náhodě.
Wolfgang Přiklopil
Poté, co se Natascha celý den neobjevila ve škole ani doma, bylo po ní vyhlášeno rozsáhlé pátrání. Jedno 12leté děvče dokonce vidělo, jak Nataschu někdo stáhl do bílé dodávky, ale zároveň dodalo, že muži byli dva. Tvrzení, že Přiklopil měl komplice se však nikdy nedokázalo. Další svědci potvrdili, že evidenční číslo na dodávce začínalo na písmeno G nebo F. Po tomto zjištění policisté prověřili více než 700 dodávek v okrese, včetně té Přiklopilovi, avšak jeho spojitost s případem se tehdy nedokázala, a proto ho nechali být.
Dům Wolfganga Přikopila
Natasha první týdny trávila v tmavé místnosti, jejíž rozměry byly sotva 6 metrů čtverečních, pouze s občasným přísunem vody či jídla. Jelikož skrýš byla opravdu dobře zajištěna, trvalo zhruba hodinu, než se k ní Přiklopil dostal přes všechna bezpečnostní opatření a následně musel skrýš opět stejný čas důkladně maskovat. Později se rozhodl namontovat domácí telefon, kterým spolu mohli komunikovat, když Natascha něco potřebovala. Postupem času a s přibývající důvěrou, začal Přiklopil svou oběť pouštět nahoru do domu. Byl posedlý řádem a perfekcionismem, proto Nataschu využíval na domácí práce či vaření. Jednou z možných verzí jeho otřesného činu dokonce bylo, že unesl dívku proto, aby si z ní vyrobil dokonalou ženu. Přiklopil žil sám, ale čas od času ho přišla navštívit jeho matka. Tehdy musela Natascha v gumových rukavicích vyčistit dům tak, aby matka nenašla žádnou stopu po tom, že se v domě nachází ještě někdo další, kromě jejího syna. Za každý svůj nalezený vlas byla krutě potrestána. Během takové víkendové návštěvy byla Natascha celou dobu zavřená dole ve skrýši. Později Přiklopil usoudil, že bude nejlepší oholit jí hlavu, čímž se vyhnou mnoha komplikacím se stopami, a tak se také stalo.
Přístup do podzemní místnosti vedl přes garáž
Roky utíkaly a záhadně zmizení dospívající ženy se nedařilo objasnit. Natascha se postupně podvolila životu, který ji Přiklopil vnutil a mohla se volně pohybovat po domě či zahradě. Podle jejího tvrzení spolu přišli do sexuálního kontaktu až v posledních letech, kdy z ní byla dospělá žena. To vyvrací verzi, že byla unesena kvůli jeho pedofilním choutkám. Několikrát spolu byli i na veřejnosti jako pár, například na nákupu či výletě, kde ji představil nejlepšímu příteli jako svou partnerku. Ten v jeho výpovědi tvrdil, že při seznamování nezpozoroval nic podezřelého na jejím chování. Natascha s Přiklopilem dokonce absolvovali společnou lyžovačku v Aspenu, při níž vyvstává otázka, proč neutekla, vždyť šancí mezi lidmi musela mít několik. Zde sehrál velkou roli pravděpodobně stockholmský syndrom, kdy si oběť s pachatelem vytvoří silné emocionální pouto a v některých případech i jakousi zvrácenou lásku.
O dlouhých 8 let později, dne 23. srpna 2006, kdy Natascha se svým mučedníkem myli auto, mu zazvonil telefon a on se pro zvuk vysavače musel vzdálit. Oběti se tak naskytla příležitost, jako nikdy předtím. Vyběhla ze dvora a zalarmovala sousedku, která zavolala policii. Než stihla policie Přiklopila zatknout, skočil pod vlak. Tím potvrdil slova, která tolikrát Natasche vtloukal do hlavy - že se zabije, pokud ho opustí. Může se to zdát divné, ale Nataschu jeho smrt opravdu zasáhla. Chtěla se dokonce zúčastnit i jeho pohřbu, ale psycholog jí to zakázal. I tak však trvala na rozloučení o samotě ve vídeňské márnici.
Dnes je to více než 10 let od Nataschina útěku ze zajetí, které trvalo přesně 3096 dní. Její kniha se stejnojmenným názvem vznikla zejména proto, aby konečně vyvrátila mnoho konspirací, které vyplavaly během vyšetřování na povrch. Například, že Přiklopilovi porodila dítě, které zakopali na zahradě, nebo že s jejím únosem měli něco do činění její vlastní rodiče. Díky knize, rozhovorům pro média, či filmům a dokumentům se stala z Nataschy multimilionářka, ba dokonce až celebrita. Tak či onak, 29letá Natascha dosud trpí úzkostmi a migrénami a snaží se dohnat ztracené roky a pracovat na problematickém vztahu s rodiči. Je neustále pod dohledem psychologů a bere silné léky, což způsobilo i její velký nárůst na váze. Její prioritou je doběhnout zameškané vzdělání, i když bylo až zarážející, jak sečtělá ze zajetí vyšla. To měli pravděpodobně na svědomí mnohé přečtené knihy, kterými si krátila roky v Přiklopilově domě.
Nataschu denně zaplavují nabídky k poodhalení soukromého života s Přiklopilem. Na otázky ohledně sexuálního zneužívání se Natascha vyjadřuje jen velmi rezervovaně a diplomaticky se slovy: „Nedělal mi nic, co by mi ubližovalo.“ Tato stránka jejího života v zajetí zůstává dosud zahalena rouškou tajemství, ale je jasné, že Natascha Kampusch si své vzpomínky na dospívání ponese celý zbytek života.
