Pro veřejnost není příliš známá, protože v učebnicích dějepisu na našich školách se o ní nic nedozvíte. O co jde?
Drtivá většina zemského povrchu je lidmi již dávno zmapována a jen velmi těžko by člověk hledal málo probádané oblasti. Přesto by se ještě daly najít od civilizace oddělené lokality, ať už na ostrově Papua-Nová Guinea, popřípadě v hloubce pralesů Jižní Ameriky a Afriky. Mnozí si řeknou, že už není ani co hledat a objevovat. Hodně se však mýlí, protože se stále zapomíná na jeden velmi podstatný fakt - i ve 21. století nemáme tak dobře zmapovaná mořská dna. Nebývá výjimkou, že se čas od času podaří objevit dosud nevídaný druh ryby nebo nějakého jiného živočicha žijícího v temných a těžko dostupných hlubinách.
Evropský kontinent je obklopen mnoha moři, která po staletí zůstávají lákavými místy pro vědce, výzkumníky, historiků i vyhledávačů senzací. My vám nyní představíme něco, o čem jste pravděpodobně v životě nikdy neslyšeli. Je známo, že kdysi dávno byly současné Britské ostrovy propojeny s kontinentální Evropu tak, že tehdejší člověk se bez větších problémů dokázal dostat ze severu na jih a opačně i pěšky. Jelikož „díky“ době ledové bylo enormní množství vody takříkajíc drženo v zajetí ledu a sněhu, existovalo hned několik oblastí, které tu byly jen díky tehdejší nízké hladině moří.
Jednu z nich jsme měli i přímo u nás v Evropě, a to konkrétně na severozápadě, v místech, kde je dnes Severní moře. Podle nejpřesnějších výpočtů by mělo aktuálně zabírat kolem 570 000 kilometrů čtverečních a co je ještě zajímavější, jeho průměrná hloubka je jen 98 metrů. Když se podíváte na rozdělení jednotlivých hloubek, při pohledu na níže přiložený obrázek vám to může přijít směšné málo. Totiž na místě, kde se dnes zmíněné Severní moře nachází, nebyla vždy masa vody.
Severní moře nepřekonává ani počáteční pásmo s názvem pelagiál:
Velmi dávno, ještě během doby kamenné, se pravěká Evropa odlišovala od své dnešní podoby. Lidé stále žili svým jednoduchým způsobem života, lovili zvířata, sbírali bobule a podobně. Právě během pleistocénu trvalo období výrazného střídání dob ledových a meziledových a díky tehdejším klimatickým podmínkám bylo velké množství vody drženo v ledovcích a sněhových pláních, čehož důsledkem byla snížená hladina moří a oceánů. A právě tato skutečnost dopomohla vzniku jedné z mimořádně příznivých oblastí pro lidi i zvířata. Přibližně před 450 000 lety pokryl oblast dnešního Severního moře ledovec (tehdy tam ale toto moře nebylo, pouze souš) a spolu s ním vzniklo přibližně uprostřed i velké jezero. Země však byla studená a nehostinná, nakolik tundra není nejpřátelštější prostředí pro živočichy a rostliny. Odtok zmíněného jezera měl být dost silný a nestálé proudy vody tak dopomohly ke vzniku tzv. Channel River, tedy řeky ústící do Atlantského oceánu na východě. Právě v těchto dobách začal dlouhý proces separace Britských ostrovů od kontinentální Evropy.
Ještě před 18 000 lety, během posledního zalednění, byla většina zmíněné oblasti stále pokrytá ledovcem a hladina tehdejšího okolního moře byla o 120 metrů níže než dnes. Postupně se však začalo oteplovat a ledovec ustupoval. Sled událostí a příroda sama tak umožnila vznik zajímavého místa. Dostalo název Doggerland a nacházelo se, jak jsme vícekrát zmínili, na území, kde se dnes rozprostírá Severní moře bohaté na nerostné suroviny. Také kdysi šlo o významné místo. Díky existenci Doggerlandu byly současné Britské ostrovy propojeny s kontinentální Evropou, což si pro lepší představu můžete prohlédnout na níže přiloženém obrázku.
I takto mohl vypadat tamější běžný život:
Vytvořilo se tak údolí, do kterého se vlévaly velké řeky jako Temže, Rýn i další, což zajišťovalo neustálý přísun sladké vody. Jak země Doggerland tedy vypadala? Představovat bychom si ji měli jako nížinu plnou mokřadů a močálů, pláží, úrodných půd, lesů, lužních lesů atd. Tamní podmínky byly přímo ideální pro zvířata, a tak se mohlo jednat o plochu bohatou na desítky druhů ptáků, savců, ryb a podobně. Její potenciál si ihned uvědomili i lidé, a proto se sem vydali. „Během období mezolitu šlo o ráj na Zemi,“ vyjádřil se Bernhard Weninger z Kolínské univerzity.
Rozsah Doggerlandu:
Bohužel, všechno má svůj konec a krutý osud nevynechal ani Doggerland. Jak se svět otepluje, rychleji se topily i ledovce, čehož následkem bylo zvyšování hladin moří a oceánů. Nakolik Doggerland byl nízko položený a výraznější kopce se zde nenacházely, postupně se jeho území (okolo 10 000 př. n. l.) začalo zmenšovat. Moře tak zaplavovalo stále větší území a zvěř spolu s pravěkými lidmi museli začít ustupovat. Se záplavami šlo ruku v ruce i oddělování Britských ostrovů (tehdy šlo pouze o pahorkatinu na východě, nic „britského“ samozřejmě neexistovalo) od kontinentální Evropy a 6500 př. n. l. se obě části definitivně rozloučily. Plocha Doggerlandu se sice radikálně zmenšila, ale ještě nezanikla. Přibližně v rozmezí 6100-6300 př. n. l. došlo k velké katastrofě. U norského pobřeží pod mořem se v délce 290 kilometrů sesunula obrovská masa sedimentu o odhadovaném množství 3 500 kilometrů krychlových. Důsledkem sesuvu bylo masivní tsunami, které se přehnalo severními oblastmi Atlantického oceánu. Bohužel „smrtelně“ zasáhlo právě Doggerland.
Nástroje objevené na dně Severního moře:
Vlna se přehnala celou oblastí a způsobila hotovou spoušť. Podle odhadů měla mít v době, kdy narazila na dožívající Doggerland, výšku asi 5 metrů. Existuje ale ještě možnost, že kousek Doggerlandu zůstal vyčnívat nad hladinou, ale několikrát menší, než během nejlepších let. Poslední ránu mu však zasadilo jedno z největších jezer, jaké kdy na Zemi existovalo. Jezero Agassiz mělo rozlohu až 440 000 kilometrů čtverečních, dosahovalo maximální hloubky okolo 200 metrů a nacházelo se v severních oblastech dnešní Severní Ameriky. Právě kvůli jeho odvodnění se opět zvýšila hladina moří a tak došlo ke konečnému zatopení celého Doggerlandu. Severní moře tak dostalo svoji současnou podobu.
Níže vidíte vyznačenou oblast nazvanou Dogger bank - mělké písčité místo bohaté na rybolov. Hloubka moře zde dosahuje malých čísel a jde o pozůstatek zaplaveného Doggerlandu:
Co je ale v dnešní době pro nás zajímavé, je hledání historických artefaktů, předmětů či nástrojů. Jelikož lidé byli v této nížině usazeni, určitě po sobě zanechali řadu věci, které stále čekají na nalezení. Významné objevy z dané oblasti se dosud podařily hned několika osobnostem. Mezi ně patří například Clement Reid, Brit, který zde našel ostatky suchozemských zvířat. Postupem let došlo k nálezům koster mamuta, lva, ale nezaostávaly ani lidmi vyrobené nástroje. Dokonce došlo i k objevení lebky neandrtálce staré cca 40 000 let. Jelikož při hledání dalších zbytků dávných dob je největší překážkou právě přítomnost Severního moře, určitě na budoucí hledače čekají další zajímavé předměty.
Reidova mapa zaplaveného Doggerlandu:
Co dodat k závěru? Když si vezmeme fakt, že více než jedna miliarda lidí žije v těsné blízkosti moří, bylo by velkým neštěstím, kdyby se hladina začala zvedat i v současné době.
