I díky iniciativám jako Zachraň jídlo se můžeme v hypermarketech setkat s křivou zeleninou nebo malým ovocem. Udělali jsme s nimi rozhovor.
Iniciativa Zachraň jídlo se věnuje záchraně potravin před vyhozením, kterým vůbec nic není, jen nevyhověly podmínkám prodejců. Založena byla v roce 2013 a REFRESHER se vydal do její základny na pražských Holešovicích, aby si promluvil s jednou z iniciátorek projektu, Annou Strejcovou.
O čem je projekt Zachraň jídlo?
Informujeme veřejnost o tom, kolik se plýtvá jídlem a co by proti tomu měli dělat. Podle OSN skončí jako odpad až 1,3 miliardy tun jídla, což je vlastně třetina všech vyrobených potravin.
Na jednoho Čecha pak vychází za život téměř 5,5 tuny potravinového odpadu. To je velký problém. Pořádáme proto různé akce, zrovna dnes odjel náš tým dobrovolníků na své první paběrkování.
Paběrkování, co to je?
Je to akce, kterou jsme převzali podle anglických předchůdců. Odjedeme s dobrovolníky sbírat ovoce a zeleninu, které zůstalo na poli nesklidilo z estetických důvodů nebo kvůli nadúrodě. Domluvíme potravinovou banku a jedeme na pole, kde nás zemědělci přímo odvedou do míst, na kterých můžeme sbírat a potravinová banka to pak odveze. Sami to nikde neskladujeme. Kvůli omezenému místu v dodávkách často ani nemůžeme sklidit úplně všechno. Akce má taky vzdělávací funkci, aby si lidé vůbec uměli představit, jak funguje produkce jídla.
Kam to jde dál z potravinové banky?
Ty to přerozdělí svým klientům. Jsou to dětské domovy, azylové domy, různé charity. Jde to zkrátka lidem v nouzi.
Jak vás napadlo založit Zachraň jídlo?
U Adama Podholy, který je koordinátorem celého projektu, se někdy v roce 2013 promítal dokument Z popelnice do lednice. Byla tam scéna, ve které se rozdávalo jídlo, které by se jinak muselo vyhodit. Nám se tento nápad hrozně zalíbil a okamžitě jsme to chtěli udělat i v Česku. Vypsali jsme žádost u O2 Nadace a díky tomu, že nám na to přispěli, se nám povedlo za pomoci dobrovolníků uspořádat v září toho roku akci, na které jsme uvařili kari pro 1 000 lidí na Václaváku. Kdo si přišel, dostal porci. Akce byla všude v médiích, vzbudila velkou diskuzi a lidé se ptali, co bude dál. To byl takový startovní impulz rozjet něco většího.
Je plýtvání jídlem velký problém Česka?
Je to bohužel celosvětový problém a v zemích, které jsou ekonomicky vyspělé ještě větší než třeba v Africe, kde je to spíš záležitost špatných skladovacích podmínek nebo nefunkční infrastruktury než pouhé vybíravosti jako u nás.
Jak to funguje u obchodních řetězců s ovocem a zeleninou?
Na to, jaké ovoce a zelenina se k nám dostane do obchodu, mají vliv normy obchodních řetězců. Zemědělci se tomu pochopitelně musí podřídit, pokud k nim chtějí dodávat jídlo. Často se říká, že je to diktát Evropské unie, ale není to pravda. Je to samozřejmě právo řetězců, na druhou stranu jejich kroky mají často zbytečně negativní důsledky na objem toho, co se nakonec vyhodí nebo nezužitkuje.
Nedělají to prostě proto, že zákazníci takové ovoce a zeleninu nechtějí? Je poptávka na křivé jídlo?
Lidi to naopak vítají. Na základě toho jsme vytvořili celou kampaň v minulém roce, která se jmenuje Jsem připraven a reaguje na to, co jsme často slýchávali od zástupců obchodních řetězců. Tvrdili, že zákazníci nejsou připraveni si kupovat něco, co nevypadá jako to, na co jsou celý život zvyklí. Čímž se vlastně dostáváme do takového začarovaného kruhu, kde to zákazníci vyžadují, protože jsou na to zvyklí, ale jsou na to zvyklí, protože jim to předkládá nabídka obchodních řetězců. My si ale myslíme, že když se spotřebitelům logicky vysvětlí, že zahnutá mrkev je stejně výživově hodnotná jako rovná, tak to rozhodně přispěje k nějakým změnám. Pořád je to mrkev, je nesmysl ji jen tak vyhazovat. I díky tomu začaly některé obchodní řetězce samy tuto zeleninu prodávat a hodlají v tom pokračovat.
Jaké uvádí řetězce důvody k vyhazování jídla?
Často hrozně nepochopitelné. Uvedu příklad – nedávno jsme přivezli řapíkaté celery, kde byl problém s etiketou, se kterou to už přišlo, protože je na ní uvedena hmotnost 500 g. Ve skutečnosti mají o něco méně. Místo toho, aby se přelepila samolepka, tak se ta zelenina celá vyhodí. Takto se vyhazuje ovoce a zelenina kvůli barvě, velikosti, hmotnosti… U řetězců je mnohdy důležitější estetický aspekt, mnohdy na úkor chuťového, protože jim jde samozřejmě o to prodat. Loni jsme sbírali nějaké kedlubny a dozvěděli jsme se, že nebyly sklizeny, protože měly o něco zažloutlejší listy, přestože ty listy se stejně vyhazují a konzumuje se samotná kedluben. Chuťově neodlišitelné.
Co se stane s takovouto zeleninou, když jí nesklidíte vy?
Zaorá se, vyhazuje se, v tom lepším případě skončí u výrobců, kde ji dál zpracují jako mraženou zeleninu. Případně jde do bioplynky, ale to není zrovna efektivní způsob využívaní jídla.
Jste s obchodními řetězci v kontaktu?
Jsme, snažíme se o bezplatné poradenství v této problematice. Řetězce jsou svolné ke změnám, ale hodně záleží na lidech na konkrétních pozicích. Často musí přijít až impulz ze zahraničí. Tesco ve Velké Británii už několik let prodává křivou zeleninu.
Jak se liší čeští spotřebitelé se zahraničními?
V zahraničí je zákaznické uvědomění zatím na vyšší úrovni. Poptávka po ceně je u nás stále velká, což je ale pochopitelné. Tahouni, co se týče snižování potravinového odpadu, jsou Dánsko, Nizozemsko, Anglie, Německo. Jinak bohužel pořád nemáme přesnější data. Nejsou sjednocené pojmy, co je odpad, neexistuje jednotné měření. Chystá se výzkum, který by to měl změnit.
Jaké akce se vám ještě vydařily?
Před dvěma lety září 2015 jsme vařili 2 000 porcí „křivé polévky“, tedy polévky z křivé, „nevyhovující“ zeleniny, před Vánocemi jsme pak rozdávali vánočky, které byly podle prodejců špatně spletené.
To chce asi spoustu kontaktů. Jak se na takové akce shání jídlo?
Obvoláváme přímo pěstitele v oblasti Prahy a středních Čech. První rok jsme googlovali adresy zemědělců a pak je objížděli, protože jsme si říkali, že když jim jen zavoláme, tak nám nebudou důvěřovat. Teď už mezi nimi máme renomé a ví, co od nás čekat. Letošní úroda je bohužel trochu nižší, protože hodně mrzlo. Chceme nasbírat to, co půjde. Brzy se chystáme na višně. Kromě zemědělců kontaktujeme různé velkosklady, které sem dovážejí ovoce a zeleninu z jižní Evropy.
Kolik lidí je ve vašem týmu?
Tři jsme na poloviční úvazek, já s Adamem a na jeden den v týdnu přichází účetní. Zbytek to dělá dobrovolnicky nebo nárazově. To je asi deset lidí. Pak máme ještě dobrovolníky na různé sklizně, kde je asi 1 500 lidí, z toho hodně aktivních je něco okolo stovky.
Viděl jsem vaši spolupráci s restaurací V zátiší. Je to netradiční spojení – neziskovka a luxusní restaurace v centru Prahy. Jak jste se s nimi dohodli?
To bylo právě v rámci kampaně Jsem připraven. Na podzim proběhla výstava křivé zeleniny Uliho Westphala a na podzim jsme domluvili vaření z dýní, které neprošly, protože byly příliš malé. Záměrně jsme si vybrali luxusní restauraci, protože jsme nechtěli, aby si lidi mysleli, že je křivá zelenina méně kvalitní nebo podružná. Byli hodně otevřeni spolupráci. Majitel restaurace, Sanjiv Suri, je velikým podporovatelem různých charit.
Používá nějaká restaurace v Česku k vaření výhradně nevzhlednou zeleninu?
Nevím o tom. Tam je hlavně problém, že pro zemědělce jsou restaurace příliš malý odběratel. Chybí tu mezičlánek mezi zemědělci a odběrateli. Pro restaurace je nejlepší, když si produkty nakoupí najednou a ve větším množství, ale ne zase v tak velkém, jako odebírají obchodní řetězce. Křivou zeleninu nikdo takto nenabízí. Chtělo by to vytvořit sklad pro tento typ zeleniny, ale jde o velmi rychloobrátkové zboží, které musí být skladované ve specifických podmínkách, takže se do toho nikomu moc nechce. Některé supermarkety tu možnost mají, ale zatím na to není vytvořeno prostředí, aby se to opravdu dalo provozovat.
Jak můžu co nejvíce omezit svůj odpad?
Možností je hodně. Na webu máme přímo návod jak skladovat, jak nakupovat, máme tam taky recepty, které využívají zbytky, co by se normálně vyhodily. Důležité je nenakupovat jídlo v takovém množství, o kterém vím, že ho nesním – často když člověk nakupuje hladový, tak toho nakoupí dvakrát tolik. Určitě je dobré nandávat si porce, které doopravdy sním, a když ne, tak si je nechat zabalit. Existují i sdílené ledničky, kam lidé, kteří jedou třeba na dovolenou, můžou donést jídlo, co by se jinak zkazilo. Nechceme ale nijak přikazovat. Hlavní klíč je žít v umírněnosti. Používat selský rozum a nepřehánět to.
Představte si, že by se potravinový odpad neřešil. Jak by vypadal katastrofický scénář takové situace?
Já si hlavně myslím, že v katastrofickém scénáři brzy začneme žít. Vypěstovat jídlo stojí strašně moc energie a vody. Je přitom obrovská nadprodukce toho, co doopravdy sníme. Roste počet lidí na planetě, všichni chtějí mít přistup k jídlu a velká část chce maso. Vychovat zvíře trvá dlouho a je to velmi náročné na energii a krmivo. To zvíře žere v několikanásobně větší porci mnohdy to, co by jinak mohl sníst člověk. Třeba sójové boby, které se pěstují v jižní Americe. Ta se kvůli tomu odlesňuje… Má to velmi široké dopady. Nehledě na to, že krávy do vzduchu vypouští metan, kterého je stále víc. Čím hlouběji se do toho člověk dostane, tím víc je to depresivnější. Problém této doby není nedostatek jídla, ale to, že je nevyužité. Scénář je těžké odhadnout. Jídlo se může zdražovat a některé komodity budou stále větší luxus – třeba právě to maso.
Jak vám můžou lidi, kromě peněz, pomoci?
Oceňujeme expertní rady. Pokud je někdo třeba ajťák, právník, student zemědělky a baví ho dělat rešerše různých dokumentů, takové lidi rádi uvítáme. Všichni ostatní se můžou zapojit jako dobrovolníci na našich akcích, můžou koupit nějaký náš produkt nebo o tom samozřejmě říkat dál. Důležité je toto téma šířit dál.
Co momentálně připravujete?
16. července bude v Praze ve Stromovce vaření džemu z ovoce, které by se jinak nesnědlo. Cílem akce je rozdat 1 000 sklenic džemu. Momentálně na to sháníme ovoce, které pak budeme přeměňovat nejen do džemu, ale chceme i připravit nějaké drinky. Bude to zajímavé ovocné odpoledne. Na podzim máme připraven poměrně ambiciózní cíl oslovit nižší věkovou skupinu než jsme my, tzn. teenagery. Chtěli bychom spolupracovat s vybranými youtubery a chystáme takovou větší kampaň, které je zatím tajná. Bude to zábavné a taky trochu provokativní.
Ideální vize světa za padesát let?
Minimálně stejně taková, jako je dnes, ale myslím si, že se to bohužel nepovede. Chtělo by to více zodpovědné politické reprezentanty a společnost, která se soustředí na věci, na kterých opravdu záleží. V ideálním světě by iniciativy jako ta naše už vůbec nemusely existovat.
Na konci rozhovoru jsem měl možnost ochutnat nektarinky nezařazené do prodeje kvůli jejich údajně „malé velikosti“. Nikoho asi nepřekvapí, že nejen chutnaly, ale i vypadaly naprosto stejně jako ty, které se do prodeje normálně dostaly.
