Historie je plná i takovýchto absurdních momentů.
Dějepis je jednoznačně velmi zajímavý předmět, ale protože se toho za dlouhá staletí událo mnoho, na různé zajímavosti z odlišných období prostě asi není čas. I proto se uživatelé Redditu zeptali na historická fakta, která sice nejsou známá, ale díky jejich absurdnosti si je hned zapamatujete. Tato jsou ta nejlepší.
Štěstí v neštěstí
Během poslední fáze druhé světové války v Pacifiku shodily Spojené státy americké 6. a 9. srpna dvě atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Japonská vláda se dlouho nechtěla vzdát, odmítala přijmout ultimátum předložené Postupimskou deklarací a ani dlouhých šest měsíců intenzivního bombardování desítek japonských míst nepomáhalo. I proto prezident Truman vydal nařízení, aby americké armádní letectvo v pondělí ráno 6. srpna shodilo na město Hirošima atomovou bombu Little Boy a o tři dny později atomovou bombu s názvem Fat Man na město Nagasaki. Do dnešního dne se jedná o jediné atomové bomby, které byly použity ve válce.
Odhaduje se, že během prvních dvou až čtyř měsíců po shození bomb zemřelo v Hirošimě 90 000 až 166 000 lidí a v Nagasaki 60 000 až 80 000 lidí, přičemž v obou městech téměř polovina zemřela hned během prvního dne. Počty mrtvých se později ještě rozrostly, ať už šlo o úmrtí na popáleniny nebo kvůli ozáření způsobeném radiací. Když si člověk čte tyto řádky a počty mrtvých, pak je opravdu těžké uvěřit příběhu Cutomu Jamagučiho, ale opravdu se to tak stalo.
Cutomu je totiž jediný člověk oficiálně uznaný japonskou vládou, který přežil nejen shození bomby na Hirošimu, ale i na Nagasaki. Jako zaměstnanec Mitsubishi Heavy Industries byl z pracovních důvodů v den útoku v Hirošimě. Následující den po shození bomby se vrátil zpět do Nagasaki a přesto, že měl nějaká ta zranění, se vydal 9. srpna, tedy v den shození Fat Boye, opět do práce. Právě v ten den vyprávěl kolegům v práci o jedné jediné bombě, která zničila téměř celé město a spolupracovníci ho považovali za blázna. A právě v daném okamžiku spadla další taková bomba i na Nagasaki. Cutomu následně žil dlouhá desetiletí, až umřel ve věku 93 let 4. ledna 2010.
Prezident, který se nebál ničeho
Andrew „Starý bílý ořech“ Jackson byl sedmý prezident Spojených států v letech 1829-1837. Byl považován za národního hrdinu, když porazil Brity v roce 1815 v bitvě u New Orleans. Pak bojoval ve válkách proti Creekům a Seminolům, kteří útočili na Floridu a v roce 1819 se stal jejím vojenským guvernérem poté, co ji dobyl a připojil ke Spojeným státům. Byl posledním prezidentem, který nastoupil do svého úřadu jako vojenský veterán, bojující ve válce za nezávislost. Během svého života toho zažil neskutečně hodně, už například jako dítě se zúčastnil americké války za nezávislost a už ve svých 15 letech byl považován za ostříleného veterána. Proslýchá se, že během svého života v souboji jeden na jednoho zabil více než 40 protivníků.
Jednou dokonce dovolil svému soupeři, aby ho jako první postřelil, ani toto mu však nebránilo k zisku dalšího vítězství a po inkasování rány si to okamžitě namířil na svého soupeře a poslal ho do věčného spánku. Jeho přezdívka byla také perfektní, říkali mu Old Hickory (starý bílý ořech). Je to z důvodu, že při chůzi využíval hole, která tedy byla zhotovena z bílého ořechu a pomocí ní mlátil své oponenty jedna radost. Není tedy divu, že Andrew Jackson byl prvním americkým prezidentem, na kterém byl proveden první pokus o atentát.
Na druhé straně stál malíř Richard Lawrence, který si, aby jako první provedl úspěšný atentát na prezidenta USA, vzal raději hned dvě zbraně. Namířil zbraní na prezidenta, stiskl spoušť, ale výstřel se nekonal. Jackson však nezačal před atentátníkem utíkat, vydal se rovnou za ním a v 67 letech ho mlátil svou holí jedna radost. V tom však Richard vytáhl svou druhou zbraň, zblízka vystřelil a nic. I jeho druhá zbraň ho zklamala a následně byl spacifikován lidmi kolem. Co je zajímavé, obě zbraně byly později testovány. První zbraň vystřelila na první pokus, druhá zbraň také. První atentát na prezidenta se díky hned dvěma náhodám nakonec nekonal.
Člověk versus Bůh
Slavná Římská říše měla během své dlouhé existence mnoho významných panovníků, ale za tu dobu se našli i tací, kterým moc až příliš zachutnala a proslavili se tak jako ne zrovna nejlepší vládci této říše. Příkladem může být například Caligula, který byl sice při nástupu na trůn mezi lidem populární, ale brzy se naplno projevil jeho hýřivý život, postupně utrácel státní majetek, kvůli tomu konfiskoval majetek senátorů a známý je například i svou sexuální zvráceností, incesty či násilnými činy. Mnozí ho tak začali považovat za blázna, v roce 40 bylo proti němu zosnováno spiknutí a byl zavražděn příslušníky pretoriánské gardy.
Vrcholem jeho bláznovství je určitě vyhlášení války Neptunovi. Ne, nejde o žádného panovníka, ale o římského boha sladkých vod a moří. Jak píše Gaius Suetonius Tranquillus, známý římský historik, který napsal biografie 12 římských panovníků, Caligula přikázal svým vojákům, aby s Neptunem bojovali. Boha moří porazíte zřejmě tak, že začnete mečem sekat do vody a Římská říše si tak připsala cenné vítězství. Vojáci navíc po výhře odnesli mušle z pláže jako trofeje. Škoda jen, že v dané chvíli nebylo velké vlnobití, možná by si vojáci mysleli, že se Neptun brání. Je však také nutné dodat, že některé příběhy z dob Římské říše jsou v mnoha případech pořádně přitažené za vlasy a možná jde i o tento případ. Je totiž opravdu těžké mu uvěřit, ale lidé za celou tu dobu už stihli vyvést i větší blázniviny.
Válka mezi farmáři spolu s armádou proti ptákům emu
Příčiny války bývají různé, ale Austrálie posouvá levely. A také je posouvá v tom, proti komu se rozhodli bojovat. Už vyhlášení války bohu moře, jak jste četli výše, je pořádná absurdita, ale ani Australané se nenechali zahanbit. Po první světové válce se svět ocitl v hospodářské krizi, což se dotklo tedy i australských farmářů. Navíc problémy jim dělala i migrace ptáků emu, kteří zde našli dobré podmínky pro život a z jejich nového pozemku se nechystali jen tak snadno odejít.
Farmáři se tak začínají bránit, emu honí, střílejí po nich, přesto, že bojují proti bezbranným zvířatům, se jim nedaří vyhrát. Proto pomocnou ruku podává samotná australská armáda, ke slovu se dostávají kulomety a ptáci emu začínají v malých počtech ubývat. Informace o této „válce“ se však dostávají do novin, lidé se začínají bouřit a i proto se australská armáda už bojů neúčastní. Emu však stále dělají farmářům problémy, armáda se vrací, zabije stovky ptáků, ale situace se i tak nezlepšila. Emu trápili farmáře i další roky, vláda však už odmítala do bojů zapojit armádu a živočichové si tak připsali cenné vítězství nad farmáři a australskou armádou.
Když zabiješ miliony lidí, ale i pomůžeš planetě
V roce 1162 se narodil člověk, který v následujících desítkách let změnil uspořádání světa a navždy se zapsal do dějin. V polovině dvanáctého století spatřil světlo světa chlapec jménem Temudžin - tedy železný nůž a jeho dětství nebylo vůbec jednoduché. Potýkal se s útlakem či násilím, zemřel mu otec a dokonce před tím, než se z něj stal jeden z nejmocnějších lidí v historii, ještě stihl padnout do zajetí. Čingischán zažil během svého života záviděníhodnou a velkolepou cestu ke slávě, ale my tentokrát nebudeme rozebírat jeho životní cestu. Život Čingischána přinesl mohutné dobývání ze srdce dnešního území Mongolska až na východ a na západ Asie, kde si postupně začal podmaňovat například území Číny, a na východě zase islámské národy až k samotným hranicím Evropy.
Co je však zarážející, je počet obětí, které si jeho války a vláda vyžádaly. Vezměme si například druhou světovou válku, nejhorší konflikt historie, co se počtu zabitých týče. Během ní podle odhadů zemřelo 50 až 85 milionů lidí. Období Čingischánovy vlády si sice vyžádalo obětí méně, ale vzhledem k tomu, že se bavíme o 12. a 13. století, jsou tato čísla ještě děsivější. Odhady se sice značně liší, ale odhaduje se, že jeho řádění si vyžádalo až 40 milionů lidských životů. Při dobývání města Urgench v Uzbekistánu to bylo například milion obyvatel za šest měsíců.
Zajímavý je také fakt ohledně oxidu uhličitého. Jeho dobyvačné schopnosti se postaraly o to, že se objem oxidu uhličitého v atmosféře snížil o 700 milionů tun. Pokud tedy chceme porazit globální oteplování, jednou z možností je vyvraždit miliony lidí po celém světě. Pro dobro planety samozřejmě.
