Robert Liston se do historie medicíny zapsal hned několikrát.
Syn skotského kněze a absolvent univerzity v Edinburghu působil téměř celý svůj život v tamní královské nemocnici. A právě toto období je opředeno množstvím přímo neuvěřitelných, ale reálných příběhů, jakož i legend, které se mezi skotskými studenty zachovaly dodnes. Malý muž (měřil 158 cm), který operoval výhradně v zeleném kabátě, každou svou operaci prakticky „odtancoval“ – nedokázal stát na jednom místě a jediné, co ho skutečně zajímalo, byla rychlost provedené operace. Studenti, kteří měli možnost toto divadlo vidět na vlastní oči, museli s kapesními hodinkami stát v auditoriu a měřit rychlost tohoto, dalo by se říci, svým způsobem šíleného operatéra.
Je třeba podotknout, že v době, kdy žil, byla anestezie, jak ji známe dnes, neznámým pojmem. Proto, čím kratší byl výkon, tím menší bolestí pacient trpěl. Díky své pověsti, že je schopen odříznout či amputovat cokoliv ve velké rychlosti, neměl Liston o pacienty nouzi. Traduje se, že měl ve své čekárně tak plno, že jeho komorník byl nucen neustále doplňovat dostatek jídla a pití pro čekající lidí. Svědci jeho dovednosti zase několikrát nezávisle na sobě přísahali, že první záblesk jeho nože byl následován zvukem pilky na kost tak rychle, že světlo a zvuk jakoby splynuly v jeden celek. Aby měl ruce volné, zkrvavený nůž držel mezi zuby.
Nechvalně slavnou se stala jeho operace, během níž chtěl amputovat nohu pod kolenem. Tak jako vždy měl všechno nachystané, aby to udělal nejrychleji, jak bylo možné. V té době byl známý tím, že mu podobné výkony trvaly přibližně 2 a půl minuty. Tentokrát se mu to podařilo za neuvěřitelných 25 sekund (v současnosti podobný výkon trvá zhruba 30 minut). Problémem však byly následky celé procedury. Pacient zemřel na lůžkovém oddělení na nemocniční gangrénu, což byl v té době prakticky běžný standard. Kromě něj však zemřel i Listonův asistent, kterému pan doktor v zápalu amputoval prsty a stejně jako pacient i on zemřel na následky gangrény. Aby těch paradoxních situací nebylo málo, třetí obětí se stal přihlížející chirurg, jehož tak vyděsila představa nože pronikajícího do jeho útrob, že padl na zem a už nevstal. Tato operace se do historie medicíny zapsala jako jediná, která má 300procentní úmrtnost.
Podobných lapsů měl přitom na svém kontě několik. Například, s jistým domácím chirurgem konzultoval případ malého chlapce, kterému na krku pulzovalo něco, co připomínalo nádor. Domácí lékař se domníval, že může jít buď o absces (dutinu vyplněnou hnisem), nebo o aneurysma (patologickou výduť cévy) krční tepny. „Kdo to kdy slyšel, aby měl tak malý chlapec aneurysma?“ S tímto konstatováním vytáhl nůž a přeřízl podezřelou strukturu. To, co se událo potom, věrně dokumentuje konstatování domácího lékaře: „vystříkla tepenná krev a chlapec padl.“ Podobně tragikomická byla amputace nohy, která trvala dvě a půl minuty. Výsledek? Pacient kromě nohy přišel i o svá varlata. Pro změnu, jen 4 minuty trvalo Listonovi, než odstranil pacientovi dvacet kilogramů vážící nádor šourku, který si musel jeho majitel vozit s sebou na vozíku.
Zřejmě si říkáte, že šlo o šílence. Ano, v některých věcech tomu tak bezpochyby bylo, přesto přispěl do světa lékařské vědy i důležitými věcmi. Vymyslel například kleště na tepny, průhlednou želatinovou náplast či dlahu na nohu, která se s úspěchem používala až do konce druhé světové války. A byl to také Liston, kdo jako první uskutečnil první operaci s použitím anestezie v Evropě, jen pár měsíců po její americké premiéře. Jeho osobnost bude zřejmě navždy rozdělovat lidi na zastánce a odpůrce jeho práce. Mezi kterých patříte vy? Podělte se s námi v komentářích.
