Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
Refresher Česko
Otevřít v aplikaci Refresher
Stáhnout
X
24. srpna 2017 10:54
Čas čtení 0:00
Matúš Majer

Odporný učitel ztrapnil žáka před stovkami lidí, když si zapomněl pero. Nikdo mu nevěřil, ale po měsících námahy vykopl profesora ze školy

ZAJÍMAVOSTI
Uložit Uložené

Student se měsíce snažil najít kompromitující materiál na nenáviděného učitele. Až fórum s nabídkou prostituce ho usvědčilo.

S více než nepříjemnými učiteli má rozhodně ze školních dob zkušenosti spousta z nás. Někdy si s profesory totiž jednoduše nepadneme do oka a často to vyústí v horší známku, neférové situace či nemožnost si opravit velmi důležitou písemku. Snad ani jeden z učitelů však není natolik zákeřný, jako ten v příběhu od anonymního uživatele, který někdo záhadně přidal na obrovské fórum a sociální síť Quora.

V něm popisuje, jak se z malého pokusu o půjčení pera stal díky neuvěřitelně arogantnímu učiteli několik minut trvající trapas před stovkami lidí, přičemž autor téměř propadl. Měsíce však pracoval na tom, aby profesora vyhnal ze školy a dostal se až na fórum, kde narazil na jeho kontakty s prostitucí. Zjistil, že pravidelně podvádí svou manželku a celý příběh zpopularizoval pomocí místního média. Učitel byl vyhozen a i když se názory internetu na jeho konání rozcházejí, většina lidí obdivuje jeho vytrvalost. Celý příspěvek si můžeš přečíst níže, pod ním najdeš český překlad.

Odporný učitel ztrapnil žáka před stovkami lidí, když si zapomněl pero. Nikdo mu nevěřil, ale po měsících námahy vykopl profesora ze školy

Existuje důvod, proč toto píši anonymně.

Toto není příběh o správnosti, spravedlnosti nebo radosti, které mají uživatelé tohoto fóra nejraději.

Toto je reálný příběh nelítostné, neoblomné, sobecké a pomstychtivé odplaty. Očekávám množství kritiky, která poputuje mým směrem. I přesto však nelituji svých činů, takže si ušetřete čas, pokud píšete nepříjemný posuzující komentář.

Před několika lety jsem se ocitl na zkoušce, posadili mě a čekal jsem na začátek. Zatímco se všichni usazovali, ozvalo se standardní oznámení o tom, jak nikdo nemůže opustit místnost a podobně. No předtím, než začala zkouška, vzpomněl jsem si, že je možné, že mému peru došel inkoust.

Podíval jsem se. Nebylo tam nic.

Tak jsem tedy okamžitě zvedl ruku a získal pozornost nejbližšího „dozorce“.

Šlo o učitele, který mě znal, chodil jsem na některé z jeho hodin a hrál jsem tam hry nebo spal, protože všechno, co učil, jsem už věděl. Podle pravidel jsem však na jeho hodiny musel chodit, a tak se mě učitel snažil ponížit otázkami, když jsem nedával pozor, ale já jsem na ně dokázal odpovědět správně. Nikdy jsem vůči němu nebyl hrubý a ani jsem mu neztěžoval výuku.

„Mohu si půjčit pero?“

Jeho odpověď: „Ty jsi přišel na test bez pera? Proč ses vůbec obtěžoval přijít? Na co dělat tu zkoušku?“

Slova vyslovoval stroze a přísně, s mírným úsměvem na tváři.

Pozoroval jsem ho, neměl jsem náladu na vtipy. Stres ze zkoušek a nedostatek spánku dělali svoje.

„Moje pero už nemá inkoust a zapomněl jsem ho vyměnit.“

„Čí vina je, že jsi zapomněl? Moje? Proč si také nezapomněl přijít na zkoušky?“

Beze slova jsem ho dál sledoval, on mi to oplatil samolibým pohledem.

V hale bylo asi sto lidí, úplné ticho a všichni se dívali jen na mě.

Dobře jsem znal pravidla.

„Každý pokus o komunikaci s jiným studentem bude považován za podvádění.“

Pravidla byla striktně dodržována. Nemohl jsem se otočit a zeptat se mého kamaráda, zda nemá pero.

Potřeboval jsem k tomu povolení.

Tak jsem se na povolení zeptal.

„Ne. Je tvá vina, že jsi to měl na háku. Jsi tak chytrý, že? Tak zvládni zkoušku bez pera.“ Myslím, že na konci se zasmál.

Abych více ilustroval situaci, šlo o mou poslední zkoušku a také nejdůležitější a nejtěžší. Nenáviděl jsem ten předmět, ale donutil jsem se ho zvládnout. 72 hodin bez spánku po dvou týdnech zkoušek, byl jsem na svém nejslabším a nejvystresovanějším bodě. Proto jsem zřejmě zapomněl na pero.

A pak tu byl tento muž, sledující mě s každým kouskem ponižování, který jen mohl ukázat. Přede všemi skákal po mé těžké práci, ukazujíc ostatním, jak jsem bezmocný a jak si pokazím studium. Jen proto, že jsem nedával pozor na jeho hodinách?

Papíry se rozdaly a já jsem tam seděl bez pera jako idiot. Podíval jsem se na něj, snažíc se zjistit, kdy tento krutý vtip skončí a dovolí mi půjčit si pero. Rozšířil svůj úšklebek a podíval se na mě stylem co teď jako budeš dělat?

Nejenže byl vážný a nedovolil mi vzít si pero a téměř jsem měl kvůli němu nulu, ale hlavně mě provokoval, abych udělal výstup a dostal se do problémů. Nejde jen o pero. Úmyslně mě chtěl ztrapnit a ponížit mě, přičemž by si to on užíval. Ale ovládal jsem se.

Uvnitř jsem však hořel a moje tváře byly ohnivě rudé od hněvu a vyčerpání, ale ovládl jsem se a zhodnotil své možnosti. Ignoroval jsem ho, zvedl jsem ruku a zamával na jiného učitele, než jeden nepřišel a dovolil mi půjčit si pero.

Byla to moje vina, že jsem neměl inkoust? Ano, ale bylo mi to jedno. Ale zasloužil jsem si takové ponížení?

Naštěstí byla toto moje poslední zkouška, protože kvůli hněvu proudícímu v mých žilách jsem se sotva ovládal.

Hned po mých zkouškách jsem si v hlavě vytvořil jeden cíl - zničit tohoto muže.

Myslel jsem si, že byl špatný učitel, který by neměl vzdělávat mladé lidi mé země? Rozhodně.

Bylo mi ale úplně u prde*e, koho bude učit dalšího. Chtěl jsem mu jen způsobit nekonečné množství muk a bolesti, protože jsem cítil bolestivou touhu po pomstě po tom všem, co mi udělal. Tak jsem se rozhodl něco udělat. Ale legálně, řídím se přeci zákonem.

A navíc, nikdy bych do tohoto nezapojil rodiče, pracovali na vysokých místech na vládních pozicích. Jako první jsem se rozhodl promluvit s mou hlavní lektorkou. Ujistila mě, že všechno umístí na správnou míru. No ten dement z toho udělal vtip a prohlásil, že je moje vina, že jsem se na to vykašlal a jen mi chtěl udělat lekci a později by mi přeci pero půjčil. Měl jsem námitky, ale donutila mě stáhnout stížnost.

Tak jsem se vydal za hlavou oddělení a dokonce i za děkanem fakulty. Střílel jsem perfektně napsané e-maily o „neprofesionálním chování nehodícím se k učiteli v této prvotřídní instituci“.

Vše vyvrcholilo v setkání mezi mnou, děkanem a mým smrtelným nepřítelem, který vykreslil příběh studenta úmyslně kazícího jeho hodiny a on prý investoval veškerou trpělivost, ale nikdy se nevzdal, protože je přeci natolik fantastický učitel.

Vmrštil mi do tváře, že jsem nedospělý a dělám cirkus z vlastní viny, přitom on na mě chtěl jen udělat dojem, aby se podobné chyby už neopakovaly. Děkan se přidal na jeho stranu a nic se nedělo. Byl jsem přinucen podat mu ruku. Ušklíbl se.

Bylo těžké prodírat se tímto systémem, ale viděl jsem jeho úmysly a bylo mi jasné, že mu neodpustím. Začaly prázdniny a já jsem věnoval obrovské úsilí nalezení způsobu, jak zničit mého nepřítele. Četl jsem pravidla zkoušky, pravidla školy, ministerské požadavky na učitele a bavil jsem se s právníky. Nic moc.

Nebyl jsem připraven přijmout porážku, tak velká byla má žízeň po pomstě. Musel jsem přemýšlet jinak. Tak jsem šel na jeho Facebook. Roky historie. Tisíce fotek. Tisíce komentářů. Podrobně a puntičkářsky.

Šlo o ženatého muže s dětmi. Většina jeho obsahu byla bez výčitek, měl několik podezřelých komentářů na fotky studentek, no nic, co by ho dostalo do problémů. Některé fotky v opilosti, ale nic, co by porušovalo ministerská nařízení.

Vygooglil jsem si jeho telefonní číslo, e-maily a dal jsem to i do jiných vyhledávačů. Stránky za stránkami nudných hloupostí. Automobilové fórum, burza, prodej nemovitostí. Všechno jsem zkontroloval.

Nakonec jsem narazil na jedno obyčejné fórum s jeho osobním e-mailem. Chtělo však po mně kontakt a dostal jsem naději. Když jsem četl komentáře na fóru, v očích mi plály pekelné plameny. Metaforické roky vítězství zatroubily z mé hlavy a maniakálně jsem se zasmál. Můj nepřítel udělal obrovskou chybu, maličká díra ve zbroji a já jsem ji našel.

Fórum se zabývalo prodejem prostituce a jeho příspěvek žádal kontakty a odpověděl jedné z dam. Použil svůj osobní e-mail a já jsem to zjistil.

Po několika chvílích práce jsem objevil další příspěvky od podobného uživatele. Nevěrný záletnický debil.

Našel jsem perfektní začátek a připravoval jsem se na útok. Bylo mi však jasné, že z toho e-mailu mohl příspěvky přidat kdokoliv a potřeboval jsem, aby se k tomu otevřeně přiznal.

Kontaktoval jsem web s lokálními zprávami. Informoval o emocionálních hloupostech a nikdo jej nebral vážně. Zaujala je možnost odhalit zákoutí života učitele proslulé instituce a souhlasili se setkáním. Samozřejmě, měli pochybnosti o pravosti učitelových vazeb na ten účet. Řekl jsem jim tedy plán, jak ho pomocí jeho telefonního čísla chytíme do pasti. Nechci rozebírat podrobnosti, ale donutili jsme ho, tváříc se jako prostitutka, aby potvrdil svůj účet pomocí SMS zprávy, žádajíc eskort.

Chtěl jsem, aby mě webstránka neuvedla a spolehla se na anonymní tip. Článek byl zveřejněn a můj protihráč zničen. Nikdy však nevěděl, co ho porazilo. Jediná moje lítost směřuje k tomu, že jsem neviděl jeho tvář, když všechno zjistil. Byly totiž prázdniny. Příběh na webu měl fotky, důkazy, jméno, SMS zprávy, všechno.

Nebyl to sice titulek, ale co se týče situace ve škole, bylo to jako útok na Dvojčata. Já jsem byl Usáma.

Jeho Facebook stáhli a když jsem viděl nenávistné komentáře spolužáků, z očí mi tekly slzy štěstí. Slova jako „disrespekt, perverznost a nechutnost“ byla nejčastějšími v této sladké symfonii.

Nepřátelská bašta padla do ruin a já jsem se radoval z těžko vybojovaného vítězství. I když to slova nemohou popsat.

Když začal nový semestr, zmizel jako vítr. Stal se horkým tématem klepů a urážek a prý si právě prochází rozvodem.

Mohl jsem mu dát pokoj po tom všem, co se stalo ve zkouškové místnosti, ale já takový nejsem. Dobrovolně jsem se vydal cestou vítězství, pomsty a vykopl jsem učitele z jedné z nejprestižnějších škol. Byl to fantastický pocit. Pamatuji si ty chvíle, kdy mě šikanoval a celé jsem to musel sežrat. Zůstával tak poslední krok. Zpráva.

„Drahý pane ___,

Je mi jasná důležitost lekce, kterou jste mě chtěl naučit. Měl jste dbát na svá slova. Je vaše vlastní vina, že jste byl nepozorný.“

Nikdy jsem nedostal odpověď.

Domů
Sdílet
Diskuse